Věřte svým moudrým babičkám
Ale jsou také vnučky, které si nedovedou představit, že by se jejich babičky někdy trápily s láskou. Proč? Přece měly odjakživa dědečka, do kterého se šťastně zamilovaly, vzaly si ho, měly s ním děti a jsou spolu celý život. Pro tyto vnučky nejsou jejich babičky vrbami, ale bezpohlavními bytostmi, a přitom jim jejich babičky, byly ve svém mládí, hodně, ale hodně podobné…
4. května: Deníčku, přišel! Můj malej, krásnej, můj Alfréd. Povídali jsme si, hezky, dlouho, milovali jsme se. Ale dohodli jsme se, kdybych byla v jiném stavu, že se nevezmeme, protože manželství ničí svou všedností milenecké vztahy. A to je pravda, to ty, Deníčku, nemůžeš vědět. A strašně na mě žárlí. Chtěla jsem mu říct, pojď do kina. A neřekla jsem. Snad není zapotřebí, chodit do kina. Snad stačí, že se milujeme, a že mi řekl, že si zvykl na můj klín a nejenom na něj. Já také. Tak jaképak kino, že?
27. května: S Alfrédem je konec. Konec. Večer, než jsem usnula, jsem měla pocit, že se zadusím, jestli nezařvu nebo něco nerozbiju! Chtěla jsem volat, maminko! Konec. S Alfrédem je konec. Až přijde a zazvoní, neotevřu mu. Konec. A chce se mi brečet.
28. května: Někdo zvonil. Alfréd! Nešla jsem mu otevřít. Zvonil dvakrát za sebou. Pak asi deset minut nic, potom jedno zazvonění a pak, Deníčku, vyrazil dveře do domu! Přišel a řekl, tak to jsem zvědavý, jestli budeme mít děťátko, kdy se to dozvím? Koncem týdne, říkám. Svlékl se, lehl si vedle mě, ale já jsem se milovat nechtěla, tak se zase oblékl a odešel. Ale blýskalo to mezi námi hezky! On prostě žárlí, Deníčku, proto přišel! A děťátku jsem začala říkat MBD. Moje Budoucí Děťátko.
2. června: Nepřišel. Půjčila jsem si v knihovně knihu, Chceme zdravé dítě, a tam je, že se mám vystříhat pohlavního styku, zvlášť když čekám menstruaci, aby nedošlo k potratu, a tak mě napadlo, Deníčku, jestli Alfréd schválně nepřišel, abychom se nemilovali a aby bylo MBD tutové. Ale to asi ne. Tak dalece mu na tom nezáleží. Ale co, nebudu si tím lámat hlavu.
3. června: Ty moje MBD, já tě asi přece jenom nechci. Chápej, nechci tě teď, dej mi ještě jednu příležitost a pak si přijď, ano? Vždyť ten tvůj tatínek je strašný idiot.
Týž den: Deníčku, teď! Zrovna teď! Mám to! Dostala jsem to! Prostě když přijde, tak mu řeknu, že jsem to dostala a že končíme. Že si takhle vztah dvou lidí nepředstavuju.
7. června: Alfréd vůbec nepřišel. A teď si uvědom, Deníčku, kdyby nepřišel a já to ještě nedostala! Ty pocity, viď? To by byla hrůza! Kašlu na něj! Potkala jsem toho krásného kluka, co se mi líbí a řekli jsme si hezky, ahoj! Až ho potkám příště, tak se spolu zastavíme. Určitě bude lepší než Alfréd. Alfréd je vůl.
Tak co tomu říkáte? S tou dívkou ale lomcují hormony, co? Vlastně lomcovaly, protože zápisky, které jste si právě přečetli, jsou staré šestačtyřicet let. Dívce, která si je zapisovala, je teď šedesát šest, tedy přibližně tolik, kolik je i současným babičkám, a z toho pro současné vnučky, plyne jedno poučení:
Vaše babičky byly kdysi stejně mladé jako vy a prožívaly to, co dneska prožíváte i vy, a tak moc dobře vědí, jak vám je. Proto věřte svým moudrým babičkám a nechte si od nich poradit...
Irena Fuchsová
To tedy nechci. Jsou trapný...
... řekla dívka v autobuse, když jsem si k ní přisedla a zeptala se, jestli nechce, aby si k ní sedl některý ze tří kluků, kteří se po ní otáčeli ze sedadel o kus dál. Pohrdavě se usmála. „To tedy nechci. Jsou trapný...“
Irena Fuchsová
Setkání v metru
Byla jsem -náctiletá, když jsem se dočetla, že každý máme na světě své dvojče. Někoho, kdo je jako my. Někoho, o kom budeme na první pohled vědět, že je to on. S kým si budeme rozumět beze slov. Pokud se potkáme. A my se potkali.
Irena Fuchsová
Můj život s Kukurou
V květnu 2011 se měla začít v Činoherním klubu zkoušet hra Kukura, ve které Juraj bilancuje svůj život. Těšila jsem se, protože ji napsal Martin Čičvák, který ji měl i režírovat. Jsem v ČK jedna nápověda, napovídat tedy budu já.
Irena Fuchsová
Kolínské ráno s kanalizací
Když jsem dneska nastoupila na Zálabí do autobusu, kterým jezdím na nádraží, netušila jsem, co mě čeká. Autobus se rozjel a já vzápětí zaregistrovala, že vzadu telefonuje "kanalizace". Nebyla to žena. Byla to kanalizace.
Irena Fuchsová
Emília Vášáryová a Petr Nárožný
Pokaždé, když vidím v televizi Emílii Vášáryovou, vzpomenu si, jak jsme na podzim v roce 2000 zkoušeli v Činoherním klubu hru, Návrat do pouště, kde paní Milka, jak jsme jí všichni říkali, hrála sestru Petra Nárožného.
Irena Fuchsová
Konec únorové tečky
Můj předcházející blog, Vánoční dárek s únorovou tečkou, má ještě jednu tečku. Dost lidí se mě ptalo, jak to s Karlou, která mi dala před Vánoci "dárek" s datem spotřeby do července 2005, dopadlo. Jak? Před týdnem mi zavolala.
Irena Fuchsová
Vánoční dárek s únorovou tečkou
Možná to znáte. Někdo vás nepříjemně překvapí a ne jednou, a vy se s ním furt scházíte, sice ne často a maximálně na kafe, ale scházíte, jako byste čekali, až se stane něco, co tenhle podivný vztah ukončí.
Irena Fuchsová
Znají ho všichni herci a všechny herečky...
... nemusím nikoho z herců jmenovat, protože ho znají fakt všichni! Poznali ho v různých podobách, v různých situacích, ale nejde o to, jak a kde ho poznali, protože i když herci a herečky nejsou stejní, hlad je stejný u každého.
Irena Fuchsová
Chci být úspěšný! Bohatý! Známý!
Seděla jsem ve vagoně, který měl velkoprostorové uspořádání. V takovém vagonu nejsou kupé, ale sedadla za sebou, nebo proti sobě. Když se přes uličku ozvala tahle hláška, prostě jsem se tam musela podívat!
Irena Fuchsová
A cos po čtyřiceti letech čekala?! Že to uklidím?!
Řekla bych, že chlapi se zastavují na ulici s kamarády víc než ženy. Ale když se sejdou tři ženské a jedné z nich se náhodou podaří nahodit téma, které zajímá i ostatní, kam se na ně chlapi hrabou!
Irena Fuchsová
Když nemůžeš, tak přidej!
Nevím, kde se to ve mně bere. Přijedu z Činoherního klubu do Kolína, nakoupím, sotva lezu, táhnu domů těžkou tašku přes starý most na Zálabí a pak potkám smutného kamaráda a musím se s ním zastavit a zeptat se ho, co mu je...
Irena Fuchsová
Jak po mně moji mrtví hází šišky
Když jdu na kolínský hřbitov, jdu domů. Jako malá jsem měla pocit, že kolem sebe slyším hlasy, mluvilo na mě víc lidí, jeden přes druhého. Teď už sice moji mrtví nejsou tak sdílní, ale občas zakopnu nebo na mě hodí šišku...
Irena Fuchsová
Když se některé mobily hárají...
... zcela logicky se jimi jejich majitelky stávají maximálně posedlé a nejraději by se od nich na vteřinu nehnuly! Nezajímá je nic jiného, než hárající mobil, stejně jako chudáka psa nezajímá nic jiného než fena, která se hárá.
Irena Fuchsová
Jak si useknout ruku
Není těžké si ji useknout. Je to rozhodnutí v setině vteřiny, ve které pochopíte, že už nemůžete udělat nic jiného, než seknout! Samozřejmě, když si ji useknete, trvá minimálně rok, než se z toho vzpamatujete, ale stojí to za to.
Irena Fuchsová
Co všechno nesmíte
Nesmíte mít svatbu v květnu, protože nevěsta v létě umře. Nesmíte stříhat nehty miminku! Rok mu je okusujte a až po roce stříhejte! A nesmíte chodit s miminkem na hřbitov! Nechoďte tam, dokud mu nebude rok!
Irena Fuchsová
Eva Audolenská
Eva. Moje velká kamarádka, o třináct let starší. Obě kolíňačky. Obě divadelnice. Bydlely jsme kousek od sebe. Já bydlela vedle spořitelny z jedné strany, a Eva vedle spořitelny ze strany druhé. Věděly jsme o sobě všechno. Všechno.
Irena Fuchsová
Letí Šíp Kolínem a poklepávači kladívky
Někdy se to tak hezky sejde. Ráno písnička v rádiu a večer reportáž v televizi a mám blog! Aha, to je za odměnu, napadlo mě. Dneska jsem totiž byla mimoděk laskavá, ale až teď večer mi došlo, že jsem asi dotyčným udělala radost...
Irena Fuchsová
Chlap zůstane chlapem i na vozejku...
...což jsem si připomněla koncem týdne v metru, když jsem z Hlaváku jela k Muzeu, odkud to mám do Činoheráku co by dup, a večer, když jsem jela z dlouhé zkoušky do Kolína, jsem si uvědomila, že blb zůstane blbem i ve vlaku.
Irena Fuchsová
Absťák po divadle
Jsou divadelní prázdniny, které mám každé léto od roku 1968, tak se nedivím, že mám po divadle absťák a čtu si divadelní vejšplechty z Činoherního klubu, kde jsem od roku 1994. A objevila jsem doslova poklady!
Irena Fuchsová
Smíšená manželství nedělají dobrotu
Tohle mi řekla během povídání o všem možném, dcera mé kamarádky. Je rozvedená a pět let žije se svojí přítelkyní. Dá se tedy předpokládat, že ví, o čem mluví. A když jsem o tom později přemýšlela, musela jsem jí dát za pravdu.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 747
- Celková karma 29,60
- Průměrná čtenost 2342x
Seznam rubrik
Oblíbené stránky
- Činoherní klub
- Moje rodné město
- Moje knihy
- 17.6.2005 Uvolněte se, prosím!
- Facebook mě už taky dostal...
- Pošta pre teba - 10.3.2012
- Beseda v Klimkovicích
- Moje webovky
- Fuchsová s cigaretou
- Kde vydávám
- Rozhovor na konci roku 2013
- Tady ráda brouzdám
- Návštěva v mé pracovně
- Moje e-knihy
- Fuchsová na růžovém slonu
- Moje první kniha pro děti
Co právě poslouchám
- Irenu Fuchsovou na ČRo
- Nový rok 2014 a spisovatelky
- Když Richard Gere (Bedřich Mašek) zpívá
- I. Fuchsová 3. dubna 2014
- Když vypráví nápověda