Láskyplné eskapády v bazénu
Klimkovické lázně u Ostravy byly otevřené koncem roku 1994 a já tam poprvé jela v létě 1995 a jezdím tam dodnes. „Paní Fuchsová, to už je to zase rok,“ volali na mě po příjezdu údržbáři. A když jsem dostala pokoj na pátém poschodí, zlobily se pokojské z loňského, čtvrtého, proč nejsem zase u nich. Sestřičky mě vítaly na procedurách a navzájem jsme se informovaly, co je nového u nich a jaká kniha je nová u mě.
Za ty roky se v lázních hodně změnilo, ale dost věcí zůstává stejných. Například v šatně před bazénem jsou stále skříňky, do kterých odložíme své věci, skříňku zamkneme, a v plavkách, s klíčkem v ruce, se vydáme do sprch, a když se osprchujeme, jdeme k bazénu, kde klíček s číslem své skříňky, pověsíme na jeden z mnoha věšáčků na zdi.
Od prvního pobytu v lázních jsem měla problém, zapamatovat si číslo klíčku, abych si po cvičení v bazénu, vzala z věšáčku ten správný.
"Dvacet, dvacet, dvacet...“ říkala jsem si, když jsem skříňku zamykala. „Dvacet,“ opakovala jsem si, když jsem se před vstupem do bazénu, sprchovala. „Jak si tu dvacítku zapamatuju!?“ A už v roce 1995 mě napadlo, abych si číslo zapamatovala podle toho, co podstatného jsem prožila v oblasti svých láskyplných eskapád, ve dvaceti letech.
Když mi bylo dvacet, zamilovala jsem se do Jarka z Brna, který mi odepsal na můj inzerát v Mladém světě, Spisovatelka hledá Zn.: Přítele. Přišlo mi dvacet osm odpovědí a Jarka jsem okamžitě vyřadila. Bylo mu pětatřicet. Dědek, řekla jsem si pohrdavě, ale po přečtení všech odpovědí, postoupil na první místo a byla z toho láska jako trám, která začala každodenním psaním dopisů, díky čemuž jsem získala celoživotní přátelství pošťáka pana Kočičky, který mi denně házel dopisy od Jarka, do mé schránky. Když jsem se po roce od Jarkova kamaráda náhodou dozvěděla, že Jarek má dvě děti a je ženatý, což mi zapomněl říct, bylo po lásce…
"Dvacet, dvacet,“ říkala jsem si spokojeně, když jsem se ponořila v bazénu do vody. „Můj klíček má číslo dvacet. To nezapomenu. Dvacet. Bylo mi dvacet let a Jarek, kterého jsem milovala, byl prolhaný zmetek! Naše láska byla sice krátká, ale jeho lež mě tehdy bolela hodně dlouho.“
A tak jsem při každém bazénu vzpomínala na láskyplné eskapády svého mládí. Ano, mládí! Skříňky sice měly čísla od jedné do pětatřiceti, ale nižší čísla byla na druhém konci ode dveří, kterými se do šatny vcházelo, takže jsem si většinou zabrala skříňky, které byly blíž, a měly čísla od šestnácti do pětadvaceti.
Nikdy se nestalo, že bych si nevzpomněla na něco láskyplného, na něco, na co se nezapomíná, a tak jsem byla přesvědčená, že moje láskyplné vzpomínání zachrání moji paměť i letos, ale mýlila jsem se.
Přišla jsem poprvé na bazén a vybrala si skříňku s číslem dvacet pět. Okamžitě jsem zapnula paměť, a čekala jsem, že mi z ní vyskočí nějaká moje láskyplná eskapáda – a ono nic.
"Dvacet pět! Dvacet pět,“ říkala jsem si urputně, když jsem se ponořila do vody, smířená s tím, že si po odchodu z bazénu vezmu určitě cizí klíček, ale v tu chvíli si mě v prosklených stěnách našly paprsky slunce, které mou paměť probudily.
"Když ti bylo dvacet pět, narodil se ti syn!“
Tento fejeton vyšel v pondělí 22. srpna 2016, v Magazínu ONA DNES.
Irena Fuchsová
To tedy nechci. Jsou trapný...
... řekla dívka v autobuse, když jsem si k ní přisedla a zeptala se, jestli nechce, aby si k ní sedl některý ze tří kluků, kteří se po ní otáčeli ze sedadel o kus dál. Pohrdavě se usmála. „To tedy nechci. Jsou trapný...“
Irena Fuchsová
Setkání v metru
Byla jsem -náctiletá, když jsem se dočetla, že každý máme na světě své dvojče. Někoho, kdo je jako my. Někoho, o kom budeme na první pohled vědět, že je to on. S kým si budeme rozumět beze slov. Pokud se potkáme. A my se potkali.
Irena Fuchsová
Můj život s Kukurou
V květnu 2011 se měla začít v Činoherním klubu zkoušet hra Kukura, ve které Juraj bilancuje svůj život. Těšila jsem se, protože ji napsal Martin Čičvák, který ji měl i režírovat. Jsem v ČK jedna nápověda, napovídat tedy budu já.
Irena Fuchsová
Kolínské ráno s kanalizací
Když jsem dneska nastoupila na Zálabí do autobusu, kterým jezdím na nádraží, netušila jsem, co mě čeká. Autobus se rozjel a já vzápětí zaregistrovala, že vzadu telefonuje "kanalizace". Nebyla to žena. Byla to kanalizace.
Irena Fuchsová
Emília Vášáryová a Petr Nárožný
Pokaždé, když vidím v televizi Emílii Vášáryovou, vzpomenu si, jak jsme na podzim v roce 2000 zkoušeli v Činoherním klubu hru, Návrat do pouště, kde paní Milka, jak jsme jí všichni říkali, hrála sestru Petra Nárožného.
Irena Fuchsová
Konec únorové tečky
Můj předcházející blog, Vánoční dárek s únorovou tečkou, má ještě jednu tečku. Dost lidí se mě ptalo, jak to s Karlou, která mi dala před Vánoci "dárek" s datem spotřeby do července 2005, dopadlo. Jak? Před týdnem mi zavolala.
Irena Fuchsová
Vánoční dárek s únorovou tečkou
Možná to znáte. Někdo vás nepříjemně překvapí a ne jednou, a vy se s ním furt scházíte, sice ne často a maximálně na kafe, ale scházíte, jako byste čekali, až se stane něco, co tenhle podivný vztah ukončí.
Irena Fuchsová
Znají ho všichni herci a všechny herečky...
... nemusím nikoho z herců jmenovat, protože ho znají fakt všichni! Poznali ho v různých podobách, v různých situacích, ale nejde o to, jak a kde ho poznali, protože i když herci a herečky nejsou stejní, hlad je stejný u každého.
Irena Fuchsová
Chci být úspěšný! Bohatý! Známý!
Seděla jsem ve vagoně, který měl velkoprostorové uspořádání. V takovém vagonu nejsou kupé, ale sedadla za sebou, nebo proti sobě. Když se přes uličku ozvala tahle hláška, prostě jsem se tam musela podívat!
Irena Fuchsová
A cos po čtyřiceti letech čekala?! Že to uklidím?!
Řekla bych, že chlapi se zastavují na ulici s kamarády víc než ženy. Ale když se sejdou tři ženské a jedné z nich se náhodou podaří nahodit téma, které zajímá i ostatní, kam se na ně chlapi hrabou!
Irena Fuchsová
Když nemůžeš, tak přidej!
Nevím, kde se to ve mně bere. Přijedu z Činoherního klubu do Kolína, nakoupím, sotva lezu, táhnu domů těžkou tašku přes starý most na Zálabí a pak potkám smutného kamaráda a musím se s ním zastavit a zeptat se ho, co mu je...
Irena Fuchsová
Jak po mně moji mrtví hází šišky
Když jdu na kolínský hřbitov, jdu domů. Jako malá jsem měla pocit, že kolem sebe slyším hlasy, mluvilo na mě víc lidí, jeden přes druhého. Teď už sice moji mrtví nejsou tak sdílní, ale občas zakopnu nebo na mě hodí šišku...
Irena Fuchsová
Když se některé mobily hárají...
... zcela logicky se jimi jejich majitelky stávají maximálně posedlé a nejraději by se od nich na vteřinu nehnuly! Nezajímá je nic jiného, než hárající mobil, stejně jako chudáka psa nezajímá nic jiného než fena, která se hárá.
Irena Fuchsová
Jak si useknout ruku
Není těžké si ji useknout. Je to rozhodnutí v setině vteřiny, ve které pochopíte, že už nemůžete udělat nic jiného, než seknout! Samozřejmě, když si ji useknete, trvá minimálně rok, než se z toho vzpamatujete, ale stojí to za to.
Irena Fuchsová
Co všechno nesmíte
Nesmíte mít svatbu v květnu, protože nevěsta v létě umře. Nesmíte stříhat nehty miminku! Rok mu je okusujte a až po roce stříhejte! A nesmíte chodit s miminkem na hřbitov! Nechoďte tam, dokud mu nebude rok!
Irena Fuchsová
Eva Audolenská
Eva. Moje velká kamarádka, o třináct let starší. Obě kolíňačky. Obě divadelnice. Bydlely jsme kousek od sebe. Já bydlela vedle spořitelny z jedné strany, a Eva vedle spořitelny ze strany druhé. Věděly jsme o sobě všechno. Všechno.
Irena Fuchsová
Letí Šíp Kolínem a poklepávači kladívky
Někdy se to tak hezky sejde. Ráno písnička v rádiu a večer reportáž v televizi a mám blog! Aha, to je za odměnu, napadlo mě. Dneska jsem totiž byla mimoděk laskavá, ale až teď večer mi došlo, že jsem asi dotyčným udělala radost...
Irena Fuchsová
Chlap zůstane chlapem i na vozejku...
...což jsem si připomněla koncem týdne v metru, když jsem z Hlaváku jela k Muzeu, odkud to mám do Činoheráku co by dup, a večer, když jsem jela z dlouhé zkoušky do Kolína, jsem si uvědomila, že blb zůstane blbem i ve vlaku.
Irena Fuchsová
Absťák po divadle
Jsou divadelní prázdniny, které mám každé léto od roku 1968, tak se nedivím, že mám po divadle absťák a čtu si divadelní vejšplechty z Činoherního klubu, kde jsem od roku 1994. A objevila jsem doslova poklady!
Irena Fuchsová
Smíšená manželství nedělají dobrotu
Tohle mi řekla během povídání o všem možném, dcera mé kamarádky. Je rozvedená a pět let žije se svojí přítelkyní. Dá se tedy předpokládat, že ví, o čem mluví. A když jsem o tom později přemýšlela, musela jsem jí dát za pravdu.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 747
- Celková karma 28,73
- Průměrná čtenost 2342x
Seznam rubrik
Oblíbené stránky
- Činoherní klub
- Moje rodné město
- Moje knihy
- 17.6.2005 Uvolněte se, prosím!
- Facebook mě už taky dostal...
- Pošta pre teba - 10.3.2012
- Beseda v Klimkovicích
- Moje webovky
- Fuchsová s cigaretou
- Kde vydávám
- Rozhovor na konci roku 2013
- Tady ráda brouzdám
- Návštěva v mé pracovně
- Moje e-knihy
- Fuchsová na růžovém slonu
- Moje první kniha pro děti
Co právě poslouchám
- Irenu Fuchsovou na ČRo
- Nový rok 2014 a spisovatelky
- Když Richard Gere (Bedřich Mašek) zpívá
- I. Fuchsová 3. dubna 2014
- Když vypráví nápověda