Hloupá otázka

"Kam jdeš,“ zeptal se Gity její muž. „K Heleně. Musím to s ní probrat. Víš, jak jsem ti včera říkala...“ Petr sice zapomněl, co mu Gita včera o Heleně říkala, ale její odpověď mu stačila.

Toto je typický dialog, který se mezi dvojicemi odehrává běžně. Kam jdeš. S kým jdeš. Kdy přijdeš. Tyto otázky znají samozřejmě i děti, a jsou pro ně hodně, ale hodně otravné, ale pokud teď tento blog čtete, milánkové, tak se hezky rychle zklidněte, protože o vás vůbec nejde. Ale přečíst si ho můžete, protože přijde čas, kdy si na něj rádi vzpomenete.

Vrátím se teď na začátek blogu.

„Kam jdeš,“ zeptal se Gity její muž.

„K Heleně. Musím to s ní probrat. Víš, jak jsem ti včera říkala...“

Všichni jsme pochopili, že Helena je kamarádka Gity. A teď si, dámy, a pánové také, představte, že by se Petr Gity zeptal:

„A vy jste pořád kamarádky?“

Gita by si asi pomyslela něco o tom, že se její muž zbláznil a pak by si zaťukala na čelo.

"Jak to myslíš? Proč bychom už nebyly kamarádky? Známe se od první třídy! Víme o sobě všechno! Helena je jako moje sestra!“

Gita, šokovaná Petrovou otázkou, by mírně zvýšila hlas.

„Petře, a jak tě vůbec mohlo napadnout, že by Helena přestala být mojí kamarádkou? Proč?! Vůbec si nedovedu představit důvod, proč bychom už nebyly kamarádky!“

Pak by Gitě definitivně došlo, co Petr řekl, její hlas by nabral na síle a Petr by se ji snažil uklidnit.

„Promiň, já jenom myslel, že teď mluvíš víc o Martině z práce. O Heleně jsi poslední dobou moc nemluvila. Tak jsem si myslel, že teď je tvoje kamarádka Martina.“ Gita by se naštvala ještě víc.

„Martina je nová kolegyně a je, bohužel, dost blbá. Pochopitelně, že o ní doma mluvím víc, protože díky její blbosti mám víc práce. Ale zatím jsme si nikdo nestěžoval, protože nevíme, kdo ji k nám na oddělení protlačil. Tak si aspoň ulevím doma, a všechno, co mě na ní štve, řeknu tobě! A ty mi teď řekneš, že Martina je moje kamarádka?! A řekneš mi, že sis myslel, že Helena už moje kamarádka není?! Petře, promiň, ale posloucháš mě vůbec, když ti něco říkám?! Má cenu ti cokoli říkat, když si to stejně ve svém mozku přemeleš, úplně nelogicky, na něco, co mě absolutně šokuje?! Tss... on se mě zeptá, jestli jsme s Helenou pořád kamarádky...“

Stop! Pro ilustraci toho, o co mi v tomto blogu jde, toto úplně stačí.

Všem je nám jasné, proč hloupá Petrova otázka, Gitu rozčílila. Osobně se jí nedivím a určitě nejsem sama. Kamarádky, a to nejenom ty od první třídy, se přece nemění jako ponožky, to by měl Petr vědět, zvlášť, když i jeho kamarádi zůstávají pořád stejní.

Ale pojďme se na tuto jeho hloupou otázku podívat z větší dálky, zkusme ji trochu pozměnit, a rázem zjistíme, že muži také dostávají, a poměrně často, od svých žen otázku, která je bezesporu také hloupá.

„Máš ty mě vůbec rád?“

Při podobné hloupé otázce by si muži nejradši poklepali na čelo, ale protože dobře znají své ženy a dobře vědí, jak ony teď nedočkavě čekají na odpověď, buď neurčitě cosi přitakávajícího zabručí, nebo otráveně řeknou:

„Kdybych tě neměl rád, tak s tebou nejsem.“