Všechny moje babičky

11. 09. 2016 0:00:02
Měla jsem dvě babičky. Hodnou, která s námi bydlela a milovala mě, i když jsem ji zlobila, a zlou, pro kterou jsem, se svojí slabší nohou po dětské obrně, byla hanbou rodiny. Tu jsem nezlobila, protože jsem ji skoro neznala.

Už dávno jsou v nebi. Ta hodná určitě.

Bylo mi osmnáct, když jsem v květnu 1968 přišla do kolínského divadla na vrátnici a zeptala se, jestli nepotřebují nápovědu. Řekli, že nápověda půjde do důchodu až za dva roky, teď že potřebují uklízečku a šatnářku. Mé tři kolegyně, kterým bylo kolem sedmdesáti, na mě koukaly několik dnů nedůvěřivě, ale pak se staly mými hodnými babičkami.

Ráno jsme přišly na šestou, do osmi jsme uklízely, pak jsme šly do velké pánské šatny na kafe, povídaly si, a pak jsme šly dodělat, co ještě zbylo. Večer, když se hrálo, jsme se v divadle zase sešly.

Všechny uvaděčky a šatnářky, moje tři babičky mezi nimi, chodily do divadla už kolem šesté, zvlášť v zimě. Nemusely aspoň doma svítit a topit. V nerozsvícených ochozech seděly za pulty šaten jejich stíny, povídaly si a v sedm hodin, když začali chodit první diváci, jsme stály za pulty šaten a u otevřených dveří do hlediště.

Po třetím zvonění jsem podplatila čokoládou tu, se kterou jsem byla v šatně, aby hlídala i za mě a vklouzla jsem do hlediště. Za dva roky jsem začala napovídat, ale za svými třemi babičkami jsem před představením chodila pořád.

Už je to pár let, co odešla do nebe poslední z nich...

Když byl pan Fuchs v roce 1997 v New Yorku, vyjel i na jedno z dvojčat, aby se podíval z vyhlídky. Po návratu jsme si pustili video. Natočil i cestu výtahem nahoru a pohledy na New York. Ve chvíli, kdy řekl, konec natáčení, a vypnul kameru, jsme ale pořád něco viděli!

Obraz se pohupoval v rytmu jeho chůze, a nám bylo za chvíli jasné, co „vypnutá“ kamera snímá! Jeho boty a dlaždice. Podlaha byla čistá, čerstvě vytřená, viděli jsme nohy návštěvníků a slyšeli je mluvit.

Pan Fuchs začal nadávat, že bude kameru reklamovat a já se smála. Napadlo někdy někoho, nahoře na dvojčeti, aby si natočil podlahu? Na dlaždicích byl vidět každý detail! A u zdi, v pravidelných rozestupech, byly vidět nohy starších žen v pohodlných střevících. Nikam nešly, trpělivě stály u zdi. Mohlo to být osm, deset žen. Podle bot a kotníků to byly starší ženy, které tam nahoře byly určitě zaměstnané, aby dohlížely na návštěvníky. České paní uvaděčky. Moje babičky!

11. září 2001 jsme byli doma. Pan Fuchs mě zavolal k televizi a za chvíli proletělo jedním z dvojčat druhé letadlo.

Večer jsem se ho zeptala, jestli si myslí, že už tam nahoře byly.

"Kdo? A kde?"

"Přece babičky! Moje babičky, co tam nahoře stály u zdi a hlídaly! Jak jsi natáčel podlahu a natočil jsi také jejich nohy! Pamatuješ? Když se to ráno stalo, tak ještě bylo zavřeno! V televizi říkali, kdyby vyhlídka byla otevřená, že by bylo daleko víc obětí! Myslíš, že už tam nahoře byly? A jestli tam byly, myslíš, že měly čas dostat se dolů? A myslíš, že se dozvěděly, co se děje? Byly přece až nahoře! U nebe!"

Neodpověděl, jen pokrčil rameny...

Mockrát jsem se jich na to v duchu ptala. Byly jste tam už? A i když neodpověděly, věděla jsem, že ano. Dusila jsem se za ně strachy, jako se možná dusily ony. A možná nejenom strachy.

Ano, myslím si, že už tam byly. Chodily dřív, jako moje kolínské divadelní babičky, udělaly si kafe, sesedly se k sobě a povídaly si. Když zjistily, že něco není v pořádku, nejmladší z nich řekla, že to půjde zjistit.

"Nechoď nikam, Janet, vystydne ti kafe,“ napomenula ji nejstarší, jejich šéfová, kterou všechny poslouchaly. „Buď ráda, že sedíš. Otevíráme až za půl hodiny. Však on nám někdo přijde říct, co se děje...“

Když se loni opět četla jména všech, kteří tam zahynuli, vzpomněla jsem si na ně zase. Ale loni to bylo jiné. Loni jsem je před sebou všechny uviděla. Všechny moje babičky. A loni mi také konečně odpověděly.

Ten den, 11. září 2001, přišly do práce opravdu dřív, ostatně jako každý den. Převlékly se, přezuly, jedna z nich ukázala oknem do modrých oblaků, aby si ostatní všimly, jaký je dnes krásný den, jsme tady nahoře jako v nebi, řekla a ostatní se zasmály, jenom křídla nám chybí, ušklíbla se ta nejstarší, kterou všechny poslouchaly, a pak seděly u kafe, povídaly si a smály se.

A nikdy se nedozvěděly, co se pod nimi stalo. Byly přece v nebi.

Tento fejeton vyšel v září 2007 v Magazínu ONA DNES.

Autor: Irena Fuchsová | neděle 11.9.2016 0:00 | karma článku: 28.69 | přečteno: 1208x

Další články blogera

Irena Fuchsová

Můj život s Kukurou

V květnu 2011 se měla začít v Činoherním klubu zkoušet hra Kukura, ve které Juraj bilancuje svůj život. Těšila jsem se, protože ji napsal Martin Čičvák, který ji měl i režírovat. Jsem v ČK jedna nápověda, napovídat tedy budu já.

26.3.2024 v 15:33 | Karma článku: 39.54 | Přečteno: 4144 | Diskuse

Irena Fuchsová

Kolínské ráno s kanalizací

Když jsem dneska nastoupila na Zálabí do autobusu, kterým jezdím na nádraží, netušila jsem, co mě čeká. Autobus se rozjel a já vzápětí zaregistrovala, že vzadu telefonuje "kanalizace". Nebyla to žena. Byla to kanalizace.

15.3.2024 v 23:12 | Karma článku: 29.33 | Přečteno: 922 | Diskuse

Irena Fuchsová

Emília Vášáryová a Petr Nárožný

Pokaždé, když vidím v televizi Emílii Vášáryovou, vzpomenu si, jak jsme na podzim v roce 2000 zkoušeli v Činoherním klubu hru, Návrat do pouště, kde paní Milka, jak jsme jí všichni říkali, hrála sestru Petra Nárožného.

23.2.2024 v 23:22 | Karma článku: 38.58 | Přečteno: 4235 | Diskuse

Irena Fuchsová

Konec únorové tečky

Můj předcházející blog, Vánoční dárek s únorovou tečkou, má ještě jednu tečku. Dost lidí se mě ptalo, jak to s Karlou, která mi dala před Vánoci "dárek" s datem spotřeby do července 2005, dopadlo. Jak? Před týdnem mi zavolala.

21.2.2024 v 0:16 | Karma článku: 23.88 | Přečteno: 807 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Vlastík Fürst

Velkopáteční zastavení může prospět i ateistům

Velký pátek není v naší zemi svátkem moc dlouho. Volný den máme až od roku 2016. Otázkou je, jak s tímto volnem naložíme. Můžeme vyrazit na nákupy či za zábavou, nebo je možné se rozhodnout, že ho budeme „slavit“.

29.3.2024 v 9:05 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 26 | Diskuse

Karel Trčálek

Fialova vláda by měla zvážit nařízení, kterým bude stanoveno, že se v Česku už žije líp!

ANO, bude líp! Pan premiér se opakovaně vyjádřil, že díky vládě se občanům žije už jen lépe a že téměř vše bylo vyřešeno. Tuto skutečnost je však nutné vtělit do vládního nařízení, neboť je smutné, že ne všichni občané to chápou

29.3.2024 v 8:16 | Karma článku: 10.22 | Přečteno: 93 | Diskuse

Filip Vracovský

Česko jako země plná ateistů a agnostiků přesto žije z křestanských tradic a k Rusku

nebo Ukrajině má poměrně blízko. Těžko však může chápat Blízký východ . Než se v další sérii blogů vrátím do kuchyně dovolte ještě jednu úvahu laika....

29.3.2024 v 7:49 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 88 |

Ladislav Pokorný

Vláda by měla zvážit nařízení, kterým bude stanoveno, že v Česku se už žije líp

Pan premiér se v médiích opakovaně vyjádřil, že díky vládě se občanům žije už jen lépe a že téměř vše bylo vyřešeno. Tuto skutečnost by však bylo vhodné vtělit do vládního nařízení, neboť je smutné, že ne všichni občané to chápou.

28.3.2024 v 16:51 | Karma článku: 37.61 | Přečteno: 871 | Diskuse

Jan Pražák

Mají mít staří lidé přednost?

Ráno jsem vstala levou nohou. Začalo to už předchozí večer, vnučka mi říkala do telefonu, že tam u nich přepadl nějaký mladý mizera staříka, který sotva chodil. Okradl ho a srazil na zem, až si ten pán pohmoždil ruku a odřel tvář.

28.3.2024 v 14:34 | Karma článku: 33.67 | Přečteno: 3278 | Diskuse
VIP
Počet článků 745 Celková karma 30.48 Průměrná čtenost 2346

Stařenka (1950), která ráda relaxuje na facebooku. Matka (Filip a Rita). Babička (František). Manželka (pan Fuchs). Spisovatelka (33 vydaných knih: http://www.kdyz.cz/vydane-knihy). Členka Obce spisovatelů a Herecké asociace. Moderátorka (ČRo Pardubice: nedělní pořad, Když vypráví nápověda). Fotografka (Kamil Panasonic Fuchs). Publicistka: ONA DNES, VLASTA, PŘEKVAPENÍ. Dětská obrna od roku 1954 (www.polio.cz). Nápověda (Činoherní klub 1994 - stále). Blogerka - v anketě Bloger roku 2019 získala Cenu redakce. Fotografie je od Kamila Fuchse, který je také na facebooku.

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...