Nezávislý pozorovatel
Syna Filipa jsem začala vodit do jeslí v roce 1977, v jeho dvou letech. Do školky jsme z jeslí, přešli přes park. V roce 1984, když byl dceři Ritě rok, jsme se spolu vydaly stejnou cestou do jeslí a později, opět přes park, do školky.
Když šla Rita v roce 1990 do první třídy, začala jsem chodit do parku mezi jeslemi a školkou, s drsnosrstým jezevčíkem Benem, novým členem naší rodiny.
Když nám Ben v deseti letech odešel, pokračovala jsem v procházkách parkem s naším dalším drsňáčkem Athosem a do stejného parku mezi jeslemi a školkou, chodíme už patnáct let, takže jsem opravdu zhruba třicet pět let nezávislým pozorovatelem rodičů a dětí, kteří chodili a stále chodí do již zmíněných jeslí a školky.
Musím ale přiznat, že jsem před lety měla proti ostatním rodičům jednu obrovskou výhodu. S dětmi jsem sice musela do jeslí či školky přijít nejdéle do osmi hodin, kdy končil tzv. ranní filtr, ale na rozdíl od ostatních rodičů jsem nepospíchala do práce, protože zkoušky v kolínském divadle začínaly až v deset hodin, a tak jsem si ranní cesty s dětmi užívala.
Měli jsme i své ranní hry! Například s Ritou jsme si hrály na modrá hovínka. Já byla zlobivé dítě a Rita byla moje maminka.
"Já mám modrý hovínka," řekla jsem a Rita mě přísně napomenula.
"Dítě, modrý hovínka nejsou! Kolikrát ti to mám říkat?!"
A protože jsem byla zlobivé dítě, tvrdohlavě jsem cestou do školky opakovala, že mám modrá hovínka a Rituška mě přísně napomínala a napomínala...
Naše cesty do jeslí a školky byly tedy radostné a klidné, moje děti se nevztekaly ani neplakaly a já mohla pozorovat okolí a stala jsem se již zmíněným, nezávislým pozorovatelem. A tady jsou výsledky.
Začneme u dětí. Ty jsou stejné jako před pětatřiceti lety. I dneska potřebují vědět, že je jejich rodiče milují, potřebují cítit svou ručičku v jejich, vidět jejich úsměv, slyšet jejich hlas a cítit jejich zájem.
A rodiče? Před pětatřiceti lety chodily ráno s dětmi většinou maminky, ale posledních pár let se ráno hodně objevují i tatínkové a zdá se mi, že mají se svými dětmi větší trpělivost než některé maminky. Povídají si s nimi, nepospíchají na ně, a věřte, nevěřte, ještě jsem neviděla, aby dítě, které jde do jeslí či školky s tatínkem, plakalo, že tam nechce, podle čehož se dá soudit, že máme doma malé vyděrače, kteří dobře vědí, na koho platí jejich slzy víc...
Nedávno jsem četla článek, ve kterém pro děti, nastupující do školy či školky, doporučovali různé homeopatické léky na uklidnění, protože dítě může být kvůli této změně smutné až depresivní a fyzicky a duševně chřadne.
Rozesmálo mě to. Proboha?! Proč homeopatika? Děti přece potřebují „jenom“ lásku!
Druhý den ráno, u jeslí před parkem, kde jsem venčila našeho Atíka, zastavilo auto. Maminka vystoupila, otevřela zadní dveře a začala ze sedačky vyndávat asi dvouleté dítě. Když začalo brečet, ozval se na celý park její ječivý hlas.
"Chceš na prdel?! Dělej!“
V tu chvíli jsem jako nezávislý pozorovatel okamžitě vyhodnotila situaci.
Homeopatika by potřebovala tahle maminka.
Irena Fuchsová
To tedy nechci. Jsou trapný...
... řekla dívka v autobuse, když jsem si k ní přisedla a zeptala se, jestli nechce, aby si k ní sedl některý ze tří kluků, kteří se po ní otáčeli ze sedadel o kus dál. Pohrdavě se usmála. „To tedy nechci. Jsou trapný...“
Irena Fuchsová
Setkání v metru
Byla jsem -náctiletá, když jsem se dočetla, že každý máme na světě své dvojče. Někoho, kdo je jako my. Někoho, o kom budeme na první pohled vědět, že je to on. S kým si budeme rozumět beze slov. Pokud se potkáme. A my se potkali.
Irena Fuchsová
Můj život s Kukurou
V květnu 2011 se měla začít v Činoherním klubu zkoušet hra Kukura, ve které Juraj bilancuje svůj život. Těšila jsem se, protože ji napsal Martin Čičvák, který ji měl i režírovat. Jsem v ČK jedna nápověda, napovídat tedy budu já.
Irena Fuchsová
Kolínské ráno s kanalizací
Když jsem dneska nastoupila na Zálabí do autobusu, kterým jezdím na nádraží, netušila jsem, co mě čeká. Autobus se rozjel a já vzápětí zaregistrovala, že vzadu telefonuje "kanalizace". Nebyla to žena. Byla to kanalizace.
Irena Fuchsová
Emília Vášáryová a Petr Nárožný
Pokaždé, když vidím v televizi Emílii Vášáryovou, vzpomenu si, jak jsme na podzim v roce 2000 zkoušeli v Činoherním klubu hru, Návrat do pouště, kde paní Milka, jak jsme jí všichni říkali, hrála sestru Petra Nárožného.
Irena Fuchsová
Konec únorové tečky
Můj předcházející blog, Vánoční dárek s únorovou tečkou, má ještě jednu tečku. Dost lidí se mě ptalo, jak to s Karlou, která mi dala před Vánoci "dárek" s datem spotřeby do července 2005, dopadlo. Jak? Před týdnem mi zavolala.
Irena Fuchsová
Vánoční dárek s únorovou tečkou
Možná to znáte. Někdo vás nepříjemně překvapí a ne jednou, a vy se s ním furt scházíte, sice ne často a maximálně na kafe, ale scházíte, jako byste čekali, až se stane něco, co tenhle podivný vztah ukončí.
Irena Fuchsová
Znají ho všichni herci a všechny herečky...
... nemusím nikoho z herců jmenovat, protože ho znají fakt všichni! Poznali ho v různých podobách, v různých situacích, ale nejde o to, jak a kde ho poznali, protože i když herci a herečky nejsou stejní, hlad je stejný u každého.
Irena Fuchsová
Chci být úspěšný! Bohatý! Známý!
Seděla jsem ve vagoně, který měl velkoprostorové uspořádání. V takovém vagonu nejsou kupé, ale sedadla za sebou, nebo proti sobě. Když se přes uličku ozvala tahle hláška, prostě jsem se tam musela podívat!
Irena Fuchsová
A cos po čtyřiceti letech čekala?! Že to uklidím?!
Řekla bych, že chlapi se zastavují na ulici s kamarády víc než ženy. Ale když se sejdou tři ženské a jedné z nich se náhodou podaří nahodit téma, které zajímá i ostatní, kam se na ně chlapi hrabou!
Irena Fuchsová
Když nemůžeš, tak přidej!
Nevím, kde se to ve mně bere. Přijedu z Činoherního klubu do Kolína, nakoupím, sotva lezu, táhnu domů těžkou tašku přes starý most na Zálabí a pak potkám smutného kamaráda a musím se s ním zastavit a zeptat se ho, co mu je...
Irena Fuchsová
Jak po mně moji mrtví hází šišky
Když jdu na kolínský hřbitov, jdu domů. Jako malá jsem měla pocit, že kolem sebe slyším hlasy, mluvilo na mě víc lidí, jeden přes druhého. Teď už sice moji mrtví nejsou tak sdílní, ale občas zakopnu nebo na mě hodí šišku...
Irena Fuchsová
Když se některé mobily hárají...
... zcela logicky se jimi jejich majitelky stávají maximálně posedlé a nejraději by se od nich na vteřinu nehnuly! Nezajímá je nic jiného, než hárající mobil, stejně jako chudáka psa nezajímá nic jiného než fena, která se hárá.
Irena Fuchsová
Jak si useknout ruku
Není těžké si ji useknout. Je to rozhodnutí v setině vteřiny, ve které pochopíte, že už nemůžete udělat nic jiného, než seknout! Samozřejmě, když si ji useknete, trvá minimálně rok, než se z toho vzpamatujete, ale stojí to za to.
Irena Fuchsová
Co všechno nesmíte
Nesmíte mít svatbu v květnu, protože nevěsta v létě umře. Nesmíte stříhat nehty miminku! Rok mu je okusujte a až po roce stříhejte! A nesmíte chodit s miminkem na hřbitov! Nechoďte tam, dokud mu nebude rok!
Irena Fuchsová
Eva Audolenská
Eva. Moje velká kamarádka, o třináct let starší. Obě kolíňačky. Obě divadelnice. Bydlely jsme kousek od sebe. Já bydlela vedle spořitelny z jedné strany, a Eva vedle spořitelny ze strany druhé. Věděly jsme o sobě všechno. Všechno.
Irena Fuchsová
Letí Šíp Kolínem a poklepávači kladívky
Někdy se to tak hezky sejde. Ráno písnička v rádiu a večer reportáž v televizi a mám blog! Aha, to je za odměnu, napadlo mě. Dneska jsem totiž byla mimoděk laskavá, ale až teď večer mi došlo, že jsem asi dotyčným udělala radost...
Irena Fuchsová
Chlap zůstane chlapem i na vozejku...
...což jsem si připomněla koncem týdne v metru, když jsem z Hlaváku jela k Muzeu, odkud to mám do Činoheráku co by dup, a večer, když jsem jela z dlouhé zkoušky do Kolína, jsem si uvědomila, že blb zůstane blbem i ve vlaku.
Irena Fuchsová
Absťák po divadle
Jsou divadelní prázdniny, které mám každé léto od roku 1968, tak se nedivím, že mám po divadle absťák a čtu si divadelní vejšplechty z Činoherního klubu, kde jsem od roku 1994. A objevila jsem doslova poklady!
Irena Fuchsová
Smíšená manželství nedělají dobrotu
Tohle mi řekla během povídání o všem možném, dcera mé kamarádky. Je rozvedená a pět let žije se svojí přítelkyní. Dá se tedy předpokládat, že ví, o čem mluví. A když jsem o tom později přemýšlela, musela jsem jí dát za pravdu.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 747
- Celková karma 29,52
- Průměrná čtenost 2342x
Seznam rubrik
Oblíbené stránky
- Činoherní klub
- Moje rodné město
- Moje knihy
- 17.6.2005 Uvolněte se, prosím!
- Facebook mě už taky dostal...
- Pošta pre teba - 10.3.2012
- Beseda v Klimkovicích
- Moje webovky
- Fuchsová s cigaretou
- Kde vydávám
- Rozhovor na konci roku 2013
- Tady ráda brouzdám
- Návštěva v mé pracovně
- Moje e-knihy
- Fuchsová na růžovém slonu
- Moje první kniha pro děti
Co právě poslouchám
- Irenu Fuchsovou na ČRo
- Nový rok 2014 a spisovatelky
- Když Richard Gere (Bedřich Mašek) zpívá
- I. Fuchsová 3. dubna 2014
- Když vypráví nápověda