Ty jsi divná
… protože jíst a přitom číst, je můj zvyk odmalička. Když jsem přišla ze školy a babička mi dala oběd, měla jsem už připravenou knihu a v ní konkrétní kapitolu, na kterou jsem se těšila víc než na oběd.
A teď jsem se stejně těšila do vlaku, na svačinu a na noviny. Navíc jsem věděla, že pak už nebudu mít čas se najíst, protože i když se v Činoherním klubu vaří, nápověda čas na oběd nemá. I o pauze totiž většinou pracuju.
„Irenko, jaký škrt se to udělal? Nezapsal jsem si to...“
„Nechceš si se mnou říct druhý obraz?“
„Prosím tě, řekni mi přesně, jak jsme včera změnili ten můj text...“
A protože po zkoušce, která končí ve čtrnáct hodin, pospíchám na vlak do Kolína, naučila jsem se jíst ráno ve vlaku.
Svačinu do vlaku si dělám večer, zabalím ji do alobalu a dám do ledničky. Největší tragédií mého dojíždění bylo, když jsem si svačinu zapomněla doma a častější tragédií je, že vlezu do kupé, kde je jedno místo volné, sednu si, dostanu chuť na svou svačinu a… nechám ji v tašce, protože v kupé není správná konstelace. Ne proto, že nás tam sedí osm, ale že tam sedí takoví cestující, před kterými prostě jíst nemůžu. Jsem divná, co? Tak si aspoň čtu noviny, ale myšlenkami jsem pořád u své svačiny, kterou jsem si s takovou láskou večer udělala...
Včera jsem jela expresem ve společném vagonu, kde jsou sedadla za sebou nebo dvě sedadla proti sobě, se stolkem uprostřed. Sedla jsem si ke stolku, kde nikdo neseděl, a když přišel mladý pár a sedl si proti mně, přelétla jsem je pohledem. Budou mi vadit při jídle nebo ne? Když vytáhli bagety, oddychla jsem si. Budou jíst také. Bože, ty jsi divná, vzdychla jsem si. Myslíš si, že někoho zajímá, jestli jíš?
Ti dva se učili, když spolu mluvili, tak potichu, žádné rušivé vlny nevysílali, tak jsem vytáhla první housku. Byla z ovesných vloček, se šunkou a s nakrájenými ředkvičkami.
Už po prvním kousnutí vypadal můj černý rolák jako zasněžený a já si začala nadávat. Dojíždíš víc jak dvacet let! Víš dobře, že si do vlaku nesmíš vzít koblihu, posypanou cukrem! Nesmíš si vzít nic, co se drobí, drolí, co sněží drobky na tvé oblečení jako při vánici! To tě nenapadlo, co udělá houska z ovesných vloček?
Napadlo, přiznala jsem si smutně. Tak proč sis nevzala chleba? Když ona je tak dobrá, bránila jsem housku, a protože jsem ji už snědla, začala jsem ze sebe oprašovat drobky, a když se mi to podařilo, vytáhla jsem druhou housku. Věděla jsem, že mě stejný proces oprašování bude za chvíli čekat podruhé, ale s chutí jsem se do ní zakousla.
Jsem fakt divná, neodpustila jsem si kritiku své nenasytnosti. Musím sníst i tu druhou housku, i když vím, že budu zase celá zadrobená!
A tak jsem jedla a četla si noviny, a když jsem snědla i druhou polovinu své svačiny, deset minut jsem ze sebe znovu oklepávala vločky a musela jsem dokonce vyklepat i černošedou šálu, což jsem nenápadně udělala, když jsme vjeli do tunelu za Libní.
Před Hlavním nádražím jsme se začali všichni oblékat.
„Ty jsi divná,“ řekl najednou mladík té dívce. Ta si zavazovala šálu a nevzrušeně odpověděla.
„Já vím.“
V tu chvíli jsme se na sebe všichni tři podívali, pobaveně jsme se zasmáli a já si neodpustila poznámku.
„A kdo není?“
Tento fejeton vyšel 20. února 2017 v Magazínu ONA DNES.
Irena Fuchsová
To tedy nechci. Jsou trapný...
... řekla dívka v autobuse, když jsem si k ní přisedla a zeptala se, jestli nechce, aby si k ní sedl některý ze tří kluků, kteří se po ní otáčeli ze sedadel o kus dál. Pohrdavě se usmála. „To tedy nechci. Jsou trapný...“
Irena Fuchsová
Setkání v metru
Byla jsem -náctiletá, když jsem se dočetla, že každý máme na světě své dvojče. Někoho, kdo je jako my. Někoho, o kom budeme na první pohled vědět, že je to on. S kým si budeme rozumět beze slov. Pokud se potkáme. A my se potkali.
Irena Fuchsová
Můj život s Kukurou
V květnu 2011 se měla začít v Činoherním klubu zkoušet hra Kukura, ve které Juraj bilancuje svůj život. Těšila jsem se, protože ji napsal Martin Čičvák, který ji měl i režírovat. Jsem v ČK jedna nápověda, napovídat tedy budu já.
Irena Fuchsová
Kolínské ráno s kanalizací
Když jsem dneska nastoupila na Zálabí do autobusu, kterým jezdím na nádraží, netušila jsem, co mě čeká. Autobus se rozjel a já vzápětí zaregistrovala, že vzadu telefonuje "kanalizace". Nebyla to žena. Byla to kanalizace.
Irena Fuchsová
Emília Vášáryová a Petr Nárožný
Pokaždé, když vidím v televizi Emílii Vášáryovou, vzpomenu si, jak jsme na podzim v roce 2000 zkoušeli v Činoherním klubu hru, Návrat do pouště, kde paní Milka, jak jsme jí všichni říkali, hrála sestru Petra Nárožného.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Moderní lichváři připravují o bydlení dlužníky i jejich příbuzné. Trik je snadný
Premium Potřebujete rychle peníze, pár set tisíc korun a ta nabídka zní lákavě: do 24 hodin máte peníze na...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
Vrah tělo ubodaného muže hodil do žumpy, tam tlelo dva měsíce. Dostal 20 let
Krajský soud v Ostravě poslal na dvacet let do vězení 62letého Karla Machalu za to, že předloni v...
Lidovci navrhli zvýšit slevy na dani na děti, stát to má přes 8 miliard ročně
Zvýšení slev na dani na děti navrhuje KDU-ČSL a hodlá to prosazovat v jednáních s koaličními...
„Není podstatné být vidět, ale mít výsledky.“ Politici reagují na konec ministryně
O demisi ministryně pro vědu, výzkum a inovace Heleny Langšádlové (TOP 09) byl premiér Petr Fiala...
Nezvládla jsem prodat svou práci. Neměla jsem lajky, řekla končící Langšádlová
Ministryně pro vědu, výzkum a inovace Helena Langšádlová (TOP 09) se rozhodla podat demisi, protože...
- Počet článků 747
- Celková karma 29,90
- Průměrná čtenost 2342x
Seznam rubrik
Oblíbené stránky
- Činoherní klub
- Moje rodné město
- Moje knihy
- 17.6.2005 Uvolněte se, prosím!
- Facebook mě už taky dostal...
- Pošta pre teba - 10.3.2012
- Beseda v Klimkovicích
- Moje webovky
- Fuchsová s cigaretou
- Kde vydávám
- Rozhovor na konci roku 2013
- Tady ráda brouzdám
- Návštěva v mé pracovně
- Moje e-knihy
- Fuchsová na růžovém slonu
- Moje první kniha pro děti
Co právě poslouchám
- Irenu Fuchsovou na ČRo
- Nový rok 2014 a spisovatelky
- Když Richard Gere (Bedřich Mašek) zpívá
- I. Fuchsová 3. dubna 2014
- Když vypráví nápověda