Zdraví? Ano, je důležité, ale všichni víme, že o něm ve stáří příliš nerozhodujeme. Máme pouze zbožné přání, abychom dožili jakž takž soběstační, neotravovali nikoho kolem sebe a měli své každodenní, všední radosti.
Co je tedy nejdůležitější?
Důchodové spoření? Pojistky, týkající se našeho zdraví a pobytu v nemocnici? Ano, je dobré mít obojí, ale nejdůležitější to není.
Myslet včas na to, že do hluboké vany se nám poleze špatně? Že sprchový kout musíme vybavit madly, nejlépe po všech stranách? Že v domě, kam se chceme stěhovat, MUSÍ být výtah, i když zatím, ve svých šedesáti letech, běháme do třetího poschodí, kde náš budoucí, nádherný byt je, jako Emil Zátopek? Ano, tohle všechno určitě důležité je, ale není to nejdůležitější.
Včas prodat chalupu, na kterou už fyzicky nestačíme, vyměnit náš velký byt za menší, vědět o všech sociálních službách v okolí a mít předem vymyšleno, do kterého penzionu pro seniory či domova důchodců, si včas podáme žádost? I toto vše je velmi důležité a pro naše stáří přímo potřebné - ale nejdůležitější to není.
Možná teď už všichni voláte, děti! Děti! Naše děti jsou pro naše stáří nejdůležitější!
Ano, to je pravda. Ale není tak úplně přesná. Aby tato pravda byla nejpřesnější, musí odpověď znít takto:
Pro naše stáří jsou nejdůležitější naše děti, které nás milují, váží si nás a bojí se o nás.
P. S.
Já mám splněno.
Dneska jsem potřebovala někam jet a cosi zařídit. Na to, že mám v kabelce mobil, jsem si ani nevzpomněla. Až doma, po dvou hodinách, jsem se na něj podívala.
Měla jsem od své dcery dva nepřijaté hovory a esemesku:
"Vše ok? Už jsi tam?"
Vzápětí mi přišla esemeska od mého skoro-zetě:
"Proboha, nahlas jí polohu!!!"
:-)
