Tunelem z Prahy do Drážďan
Omlouvám se, bombastický titulek blogu je nepravdivý, i když není zase tak daleko od pravdy. Rychlostní trať z Prahy do Drážďan bude mít několik tunelů a nejdelší z nich bude měřit 26 km. S tunelem v titulku jsem to přehnala záměrně, protože mě zprávy o rychlostní trati, se kterými jsem se už několikrát setkala - naposledy v dnešních Televizních novinách -, pokaždé naštvou.
Rychlostní trať zkrátí cestu z Prahy do Drážďan z dnešních 135 minut na cca 50 minut. Cena rychlostní trati bude 60 miliard.
Proč dávat 60 miliard na trať Praha - Drážďany? Co tak důležitého pojedou z Prahy do Drážďan a naopak, dělat cestující, že by jim vadila cesta vlakem, trvající 135 minut?
Říkám si, co peněz odteče z těchto 60 miliard při přípravě projektu, který se možná vůbec neuskuteční. Lidé z úřadů na všech úrovních se budou zabývat úkoly, které z projektu vyplynou, na úkor své práce. Firmy, dobře zaplacené, budou při přípravě projektu zajišťovat a zjišťovat spoustu faktů, které by normálního smrtelníka ani nenapadly. Budou se vykupovat pozemky. Někdo má třeba pozemky k výkupu připravené už teď, ale jiný je bude odmítat prodat či směnit atd. atd.
Ale třeba nakonec budeme mít opravdu rychlostní trať za 60 miliard. A k čemu nám bude? Dojíždím z Kolína do Prahy od roku 1994 a vím, jak málo stačí, aby vlaky měly zpoždění.
Například stačí silný vítr, který vyvrátí u kolejí dva tři stromy a provoz na trati, i na té rychlostní, se zastaví a cesta z Prahy do Drážďan nebude trvat 50 minut, nebude trvat ani 135 minut, ale může se protáhnout i na 200 minut.
Jsme malá země prošpikovaná silnicemi a železnicemi a stačí opravdu málo a vlaky stojí. Vzpomínám si, že jsme nedávno, cestou z Kolína do Prahy, zůstali stát před Úvaly a informace průvodčího byly katastrofální. Na přejezdu v Úvalech stojí náklaďák. Minimálně dvě hodiny zpoždění. Naštěstí to pro nás, i pro řidiče náklaďáku, dopadlo dobře a rozjeli jsme se cca za dvacet minut.
Skončím vzpomínkou na dobu, kdy se připravovala trať pro pendolino mezi Prahou a Kolínem. Vlaky tehdy nabíraly denně zpoždění. Často jsme jezdili z Kolína do Prahy a naopak, odklonem před Nymburk, aniž by nám to kdokoli předem oznámil, i když odklon pro nás znamenal minimálně půl hodinové zpoždění.
"Vydržte to, až začne pendolino jezdit, bude vám cesta z Kolína do Prahy trvat třicet minut," konejšili nás zaměstnanci ČD a my se těšili, pochopitelně. Za to několikaleté martýrium si to zasloužíme, říkali jsme si.
Na den, kdy pendolino mělo poprvé projet Kolínem, nikdy nezapomenu. Čekali jsme dopoledne na své rychlíky do Prahy, ale žádný nejel. Pak jsme se dozvěděli, že Kolínem projede poprvé pendolino, plné různých funkcionářů, novinářů a dalších vybraných cestujících, proto ostatní vlaky nejedou a nepojedou, dokud pendolino neprojede.
Protože na kolínském nádraží začala mezi cestujícími doutnat revoluce, bylo nám milostivě dovoleno, že můžeme do pendolina, které bylo plně obsazené, nastoupit a stát v chodbičkách. Potřebovali jsme se do Prahy dostat do práce a do škol, tak jsme nastoupili.
To bylo poprvé a naposledy, co pendolino v Kolíně zastavilo. Od té doby Kolínem profrčí a my, co dojíždíme, nostalgicky vzpomínáme, jak jsme kdysi kvůli němu jezdili do Prahy odklonem přes Nymburk! Což je úplné nic proti tomu, že se v roce 2036 poprvé pojede tunelem z Prahy do Drážďan...
Irena Fuchsová
To tedy nechci. Jsou trapný...
... řekla dívka v autobuse, když jsem si k ní přisedla a zeptala se, jestli nechce, aby si k ní sedl některý ze tří kluků, kteří se po ní otáčeli ze sedadel o kus dál. Pohrdavě se usmála. „To tedy nechci. Jsou trapný...“
Irena Fuchsová
Setkání v metru
Byla jsem -náctiletá, když jsem se dočetla, že každý máme na světě své dvojče. Někoho, kdo je jako my. Někoho, o kom budeme na první pohled vědět, že je to on. S kým si budeme rozumět beze slov. Pokud se potkáme. A my se potkali.
Irena Fuchsová
Můj život s Kukurou
V květnu 2011 se měla začít v Činoherním klubu zkoušet hra Kukura, ve které Juraj bilancuje svůj život. Těšila jsem se, protože ji napsal Martin Čičvák, který ji měl i režírovat. Jsem v ČK jedna nápověda, napovídat tedy budu já.
Irena Fuchsová
Kolínské ráno s kanalizací
Když jsem dneska nastoupila na Zálabí do autobusu, kterým jezdím na nádraží, netušila jsem, co mě čeká. Autobus se rozjel a já vzápětí zaregistrovala, že vzadu telefonuje "kanalizace". Nebyla to žena. Byla to kanalizace.
Irena Fuchsová
Emília Vášáryová a Petr Nárožný
Pokaždé, když vidím v televizi Emílii Vášáryovou, vzpomenu si, jak jsme na podzim v roce 2000 zkoušeli v Činoherním klubu hru, Návrat do pouště, kde paní Milka, jak jsme jí všichni říkali, hrála sestru Petra Nárožného.
Irena Fuchsová
Konec únorové tečky
Můj předcházející blog, Vánoční dárek s únorovou tečkou, má ještě jednu tečku. Dost lidí se mě ptalo, jak to s Karlou, která mi dala před Vánoci "dárek" s datem spotřeby do července 2005, dopadlo. Jak? Před týdnem mi zavolala.
Irena Fuchsová
Vánoční dárek s únorovou tečkou
Možná to znáte. Někdo vás nepříjemně překvapí a ne jednou, a vy se s ním furt scházíte, sice ne často a maximálně na kafe, ale scházíte, jako byste čekali, až se stane něco, co tenhle podivný vztah ukončí.
Irena Fuchsová
Znají ho všichni herci a všechny herečky...
... nemusím nikoho z herců jmenovat, protože ho znají fakt všichni! Poznali ho v různých podobách, v různých situacích, ale nejde o to, jak a kde ho poznali, protože i když herci a herečky nejsou stejní, hlad je stejný u každého.
Irena Fuchsová
Chci být úspěšný! Bohatý! Známý!
Seděla jsem ve vagoně, který měl velkoprostorové uspořádání. V takovém vagonu nejsou kupé, ale sedadla za sebou, nebo proti sobě. Když se přes uličku ozvala tahle hláška, prostě jsem se tam musela podívat!
Irena Fuchsová
A cos po čtyřiceti letech čekala?! Že to uklidím?!
Řekla bych, že chlapi se zastavují na ulici s kamarády víc než ženy. Ale když se sejdou tři ženské a jedné z nich se náhodou podaří nahodit téma, které zajímá i ostatní, kam se na ně chlapi hrabou!
Irena Fuchsová
Když nemůžeš, tak přidej!
Nevím, kde se to ve mně bere. Přijedu z Činoherního klubu do Kolína, nakoupím, sotva lezu, táhnu domů těžkou tašku přes starý most na Zálabí a pak potkám smutného kamaráda a musím se s ním zastavit a zeptat se ho, co mu je...
Irena Fuchsová
Jak po mně moji mrtví hází šišky
Když jdu na kolínský hřbitov, jdu domů. Jako malá jsem měla pocit, že kolem sebe slyším hlasy, mluvilo na mě víc lidí, jeden přes druhého. Teď už sice moji mrtví nejsou tak sdílní, ale občas zakopnu nebo na mě hodí šišku...
Irena Fuchsová
Když se některé mobily hárají...
... zcela logicky se jimi jejich majitelky stávají maximálně posedlé a nejraději by se od nich na vteřinu nehnuly! Nezajímá je nic jiného, než hárající mobil, stejně jako chudáka psa nezajímá nic jiného než fena, která se hárá.
Irena Fuchsová
Jak si useknout ruku
Není těžké si ji useknout. Je to rozhodnutí v setině vteřiny, ve které pochopíte, že už nemůžete udělat nic jiného, než seknout! Samozřejmě, když si ji useknete, trvá minimálně rok, než se z toho vzpamatujete, ale stojí to za to.
Irena Fuchsová
Co všechno nesmíte
Nesmíte mít svatbu v květnu, protože nevěsta v létě umře. Nesmíte stříhat nehty miminku! Rok mu je okusujte a až po roce stříhejte! A nesmíte chodit s miminkem na hřbitov! Nechoďte tam, dokud mu nebude rok!
Irena Fuchsová
Eva Audolenská
Eva. Moje velká kamarádka, o třináct let starší. Obě kolíňačky. Obě divadelnice. Bydlely jsme kousek od sebe. Já bydlela vedle spořitelny z jedné strany, a Eva vedle spořitelny ze strany druhé. Věděly jsme o sobě všechno. Všechno.
Irena Fuchsová
Letí Šíp Kolínem a poklepávači kladívky
Někdy se to tak hezky sejde. Ráno písnička v rádiu a večer reportáž v televizi a mám blog! Aha, to je za odměnu, napadlo mě. Dneska jsem totiž byla mimoděk laskavá, ale až teď večer mi došlo, že jsem asi dotyčným udělala radost...
Irena Fuchsová
Chlap zůstane chlapem i na vozejku...
...což jsem si připomněla koncem týdne v metru, když jsem z Hlaváku jela k Muzeu, odkud to mám do Činoheráku co by dup, a večer, když jsem jela z dlouhé zkoušky do Kolína, jsem si uvědomila, že blb zůstane blbem i ve vlaku.
Irena Fuchsová
Absťák po divadle
Jsou divadelní prázdniny, které mám každé léto od roku 1968, tak se nedivím, že mám po divadle absťák a čtu si divadelní vejšplechty z Činoherního klubu, kde jsem od roku 1994. A objevila jsem doslova poklady!
Irena Fuchsová
Smíšená manželství nedělají dobrotu
Tohle mi řekla během povídání o všem možném, dcera mé kamarádky. Je rozvedená a pět let žije se svojí přítelkyní. Dá se tedy předpokládat, že ví, o čem mluví. A když jsem o tom později přemýšlela, musela jsem jí dát za pravdu.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 747
- Celková karma 29,59
- Průměrná čtenost 2342x
Seznam rubrik
Oblíbené stránky
- Činoherní klub
- Moje rodné město
- Moje knihy
- 17.6.2005 Uvolněte se, prosím!
- Facebook mě už taky dostal...
- Pošta pre teba - 10.3.2012
- Beseda v Klimkovicích
- Moje webovky
- Fuchsová s cigaretou
- Kde vydávám
- Rozhovor na konci roku 2013
- Tady ráda brouzdám
- Návštěva v mé pracovně
- Moje e-knihy
- Fuchsová na růžovém slonu
- Moje první kniha pro děti
Co právě poslouchám
- Irenu Fuchsovou na ČRo
- Nový rok 2014 a spisovatelky
- Když Richard Gere (Bedřich Mašek) zpívá
- I. Fuchsová 3. dubna 2014
- Když vypráví nápověda