Černé úterý
Tsss... v každém případě jsem na magazín čas a klid neměla! A dneska to nebylo o nic lepší!
Černé úterý!
Na stole jsem měla štos žádostí, objednávek a nabídek k vyřízení a dlouhý seznam zákazníků, kterým jsem měla dopoledne zavolat.
Klid, Jolano, klid, nařídila jsem si. Nezapomeň, že je úterý! Sice černé, ale úterý! Večer máš v televizi svoji lásku! Tři sta padesátý šestý díl seriálu! Dneska se konečně vyřeší, s kým to Marika má a jestli Robin chytil kapavku od Jarmily!
Pro jistotu jsem se natáhla po televizním programu, abych se ujistila, že platí začátek ve 20.20., a málem jsem omdlela! To snad ne?!
V programu bylo ve 20.20. něco jiného! Tak oni se nás zase podfukem snaží donutit, abychom konzumovali, co nechceme?! Zase využívají naší závislosti na seriálu, aby s námi beztrestně manipulovali?!
Ale tentokrát vám to neprojde!
Zavolala jsem přímo generálnímu řediteli, a když se ozval kultivovaný hlas jeho generální sekretářky, smetla jsem ji z povrchu zemského.
„Nepředstavujte se mi, ano? Já vím, KAM volám. Vím, kdo jste! Okamžitě mi řekněte, KDO má na starosti změnu televizního programu! Chci znát jeho jméno a chci na něho kontakt. Je to chlap, co?“
Chvíli bylo ticho a pak kultivovaný hlas poněkud stroze odpověděl.
„Rudolf Smetana.“
Rozesmála jsem se.
„Neříkala jsem to? Žena by totiž něco takového NIKDY neudělala! Žena by nám, ženám, včas vysvětlila, proč dneska není náš seriál! A my, ženy, bychom to pochopily a...“
„Ale dnešní seriál...“ Kultivovaný hlas si dovolil skočit mi do řeči. Tak tohle na mě, holka, nezkoušej!
„Vaše názory mě nezajímají! Okamžitě mi dejte kontakt na Rudolfa Smetanu! Chudák Bedřich Smetana! Ten se musí nad takovým jmenovcem obracet v hrobě!“
Kultivovaný hlas mi stroze nadiktoval telefon svého šéfa a bez rozloučení zavěsil.
Tak ty ses urazila? Jen počkej! S tebou si to vyřídím hned po Smetanovi!
Jenomže Smetana mi to nebral! Na práci jsem neměla ani pomyšlení, tak jsem aspoň ten štos, co jsem měla dneska vyřídit, rozprostřela po stole, šla si udělat další kafe a pak jsem si skočila do kuřárny v přízemí.
Když jsem se vrátila, volala jsem Smetanovi snad dvacetkrát! Nic. Došla jsem si na oběd, a potom jsem mu volala znovu a znovu. Až v půl druhé jsem byla konečně úspěšná! Zvedl to, představil se a to bylo všechno, co měl šanci říct! Sice se několikrát pokusil skočit mi do řeči, ale to mě jenom rozlítilo!
„Mlčte, pane! Vás by měli za trest nechat zametat celý Václavák! Nás jsou miliony! Miliony žen, které dneska máte na svědomí! A něco vám řeknu, vy...“
A najednou stál nade mnou můj šéf.
„Okamžitě ukončete hovor ze služebního mobilu, paní Šolcová, ať se vám mohou naši zákazníci dovolat.“
Udělala jsem to a mobil okamžitě zazvonil. Na displeji jsem viděla jméno zákazníka, kterému jsem měla volat už ráno. Šéf ukázal na mobil.
„Až si vyřídíte svoji dnešní práci, přijďte ke mně.“
Začala jsem pracovat. A bylo mi do breku.
Jdu na kobereček k šéfovi. To není dobrý. Pár vroubků už u něho mám. No... kdyby to byly vroubky, dostala bych se z toho. Ale to jsou přímo záseky sekyrou! A večer nemám seriál.
Černé úterý.
V časopise, který ležel rozevřený přede mnou, jsem uviděla ten zpropadený televizní program. Radši jsem ho zavřela. A hele! Magazín ONA DNES. Ani jsem si ho včera neměla čas přečíst.
Včera?
V tu chvíli mi došlo, že jsem ráno koukala na včerejší televizní program...
Irena Fuchsová
To tedy nechci. Jsou trapný...
... řekla dívka v autobuse, když jsem si k ní přisedla a zeptala se, jestli nechce, aby si k ní sedl některý ze tří kluků, kteří se po ní otáčeli ze sedadel o kus dál. Pohrdavě se usmála. „To tedy nechci. Jsou trapný...“
Irena Fuchsová
Setkání v metru
Byla jsem -náctiletá, když jsem se dočetla, že každý máme na světě své dvojče. Někoho, kdo je jako my. Někoho, o kom budeme na první pohled vědět, že je to on. S kým si budeme rozumět beze slov. Pokud se potkáme. A my se potkali.
Irena Fuchsová
Můj život s Kukurou
V květnu 2011 se měla začít v Činoherním klubu zkoušet hra Kukura, ve které Juraj bilancuje svůj život. Těšila jsem se, protože ji napsal Martin Čičvák, který ji měl i režírovat. Jsem v ČK jedna nápověda, napovídat tedy budu já.
Irena Fuchsová
Kolínské ráno s kanalizací
Když jsem dneska nastoupila na Zálabí do autobusu, kterým jezdím na nádraží, netušila jsem, co mě čeká. Autobus se rozjel a já vzápětí zaregistrovala, že vzadu telefonuje "kanalizace". Nebyla to žena. Byla to kanalizace.
Irena Fuchsová
Emília Vášáryová a Petr Nárožný
Pokaždé, když vidím v televizi Emílii Vášáryovou, vzpomenu si, jak jsme na podzim v roce 2000 zkoušeli v Činoherním klubu hru, Návrat do pouště, kde paní Milka, jak jsme jí všichni říkali, hrála sestru Petra Nárožného.
Irena Fuchsová
Konec únorové tečky
Můj předcházející blog, Vánoční dárek s únorovou tečkou, má ještě jednu tečku. Dost lidí se mě ptalo, jak to s Karlou, která mi dala před Vánoci "dárek" s datem spotřeby do července 2005, dopadlo. Jak? Před týdnem mi zavolala.
Irena Fuchsová
Vánoční dárek s únorovou tečkou
Možná to znáte. Někdo vás nepříjemně překvapí a ne jednou, a vy se s ním furt scházíte, sice ne často a maximálně na kafe, ale scházíte, jako byste čekali, až se stane něco, co tenhle podivný vztah ukončí.
Irena Fuchsová
Znají ho všichni herci a všechny herečky...
... nemusím nikoho z herců jmenovat, protože ho znají fakt všichni! Poznali ho v různých podobách, v různých situacích, ale nejde o to, jak a kde ho poznali, protože i když herci a herečky nejsou stejní, hlad je stejný u každého.
Irena Fuchsová
Chci být úspěšný! Bohatý! Známý!
Seděla jsem ve vagoně, který měl velkoprostorové uspořádání. V takovém vagonu nejsou kupé, ale sedadla za sebou, nebo proti sobě. Když se přes uličku ozvala tahle hláška, prostě jsem se tam musela podívat!
Irena Fuchsová
A cos po čtyřiceti letech čekala?! Že to uklidím?!
Řekla bych, že chlapi se zastavují na ulici s kamarády víc než ženy. Ale když se sejdou tři ženské a jedné z nich se náhodou podaří nahodit téma, které zajímá i ostatní, kam se na ně chlapi hrabou!
Irena Fuchsová
Když nemůžeš, tak přidej!
Nevím, kde se to ve mně bere. Přijedu z Činoherního klubu do Kolína, nakoupím, sotva lezu, táhnu domů těžkou tašku přes starý most na Zálabí a pak potkám smutného kamaráda a musím se s ním zastavit a zeptat se ho, co mu je...
Irena Fuchsová
Jak po mně moji mrtví hází šišky
Když jdu na kolínský hřbitov, jdu domů. Jako malá jsem měla pocit, že kolem sebe slyším hlasy, mluvilo na mě víc lidí, jeden přes druhého. Teď už sice moji mrtví nejsou tak sdílní, ale občas zakopnu nebo na mě hodí šišku...
Irena Fuchsová
Když se některé mobily hárají...
... zcela logicky se jimi jejich majitelky stávají maximálně posedlé a nejraději by se od nich na vteřinu nehnuly! Nezajímá je nic jiného, než hárající mobil, stejně jako chudáka psa nezajímá nic jiného než fena, která se hárá.
Irena Fuchsová
Jak si useknout ruku
Není těžké si ji useknout. Je to rozhodnutí v setině vteřiny, ve které pochopíte, že už nemůžete udělat nic jiného, než seknout! Samozřejmě, když si ji useknete, trvá minimálně rok, než se z toho vzpamatujete, ale stojí to za to.
Irena Fuchsová
Co všechno nesmíte
Nesmíte mít svatbu v květnu, protože nevěsta v létě umře. Nesmíte stříhat nehty miminku! Rok mu je okusujte a až po roce stříhejte! A nesmíte chodit s miminkem na hřbitov! Nechoďte tam, dokud mu nebude rok!
Irena Fuchsová
Eva Audolenská
Eva. Moje velká kamarádka, o třináct let starší. Obě kolíňačky. Obě divadelnice. Bydlely jsme kousek od sebe. Já bydlela vedle spořitelny z jedné strany, a Eva vedle spořitelny ze strany druhé. Věděly jsme o sobě všechno. Všechno.
Irena Fuchsová
Letí Šíp Kolínem a poklepávači kladívky
Někdy se to tak hezky sejde. Ráno písnička v rádiu a večer reportáž v televizi a mám blog! Aha, to je za odměnu, napadlo mě. Dneska jsem totiž byla mimoděk laskavá, ale až teď večer mi došlo, že jsem asi dotyčným udělala radost...
Irena Fuchsová
Chlap zůstane chlapem i na vozejku...
...což jsem si připomněla koncem týdne v metru, když jsem z Hlaváku jela k Muzeu, odkud to mám do Činoheráku co by dup, a večer, když jsem jela z dlouhé zkoušky do Kolína, jsem si uvědomila, že blb zůstane blbem i ve vlaku.
Irena Fuchsová
Absťák po divadle
Jsou divadelní prázdniny, které mám každé léto od roku 1968, tak se nedivím, že mám po divadle absťák a čtu si divadelní vejšplechty z Činoherního klubu, kde jsem od roku 1994. A objevila jsem doslova poklady!
Irena Fuchsová
Smíšená manželství nedělají dobrotu
Tohle mi řekla během povídání o všem možném, dcera mé kamarádky. Je rozvedená a pět let žije se svojí přítelkyní. Dá se tedy předpokládat, že ví, o čem mluví. A když jsem o tom později přemýšlela, musela jsem jí dát za pravdu.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 747
- Celková karma 29,59
- Průměrná čtenost 2342x
Seznam rubrik
Oblíbené stránky
- Činoherní klub
- Moje rodné město
- Moje knihy
- 17.6.2005 Uvolněte se, prosím!
- Facebook mě už taky dostal...
- Pošta pre teba - 10.3.2012
- Beseda v Klimkovicích
- Moje webovky
- Fuchsová s cigaretou
- Kde vydávám
- Rozhovor na konci roku 2013
- Tady ráda brouzdám
- Návštěva v mé pracovně
- Moje e-knihy
- Fuchsová na růžovém slonu
- Moje první kniha pro děti
Co právě poslouchám
- Irenu Fuchsovou na ČRo
- Nový rok 2014 a spisovatelky
- Když Richard Gere (Bedřich Mašek) zpívá
- I. Fuchsová 3. dubna 2014
- Když vypráví nápověda