Alzheimerova choroba aneb paměť národa
Projekt nabídla Kolínu organizace Post Bellum, obecně prospěšná společnost, která od roku 2001 sbírá vzpomínky pamětníků událostí dvacátého století.
Tato společnost získala finanční podporu města Kolína, TPCA a Středočeského kraje, jak na jednom panelu sděluje Mikuláš Kroupa, ředitel Post Bellum, který také informuje o tom, že se zpracované příběhy postupně ukládají na www.pribehynasichsousedu.cz a www.pametnaroda.cz.
Většinu tváří z panelů na kolínském Karlově náměstí, znám. Jsem kolíňačka od roku 1950 a moje paměť je zatím velmi dobrá.
Dvě tváře mě zaujaly nejvíc.
Roman Šulc je můj kamarád, ročník 1965, takže do starší generace moc nezapadá, ale budiž, řekla jsem si. Text u jeho fotografie hlásá: "Každou písničku jsme museli vysvětlovat, ve všem viděli podvratnou činnost." Vida, řekla jsem si, ani nevím, že Roman hrál v nějaké kapele. A museli dávat schvalovat texty písní, což nebylo nic příjemného!
Vzpomněla jsem si, jak jsem v sedmdesátých letech chodila na kolínský MNV (Městský národní výbor) na odbor kultury, s texty písní ke schválení. Na naši svazáckou organizaci v kolínském divadle, kde jsem napovídala, se totiž v té době obrátil můj kamarád Jaroslav Šantrůček, který měl kapelu Extrakt a sháněl zřizovatele, který má účet a razítko, protože jinak by jeho kapela nemohla hrát.
Vzali jsme je tehdy pod svá svazácká křídla a na mě padla povinnost, nosit jejich texty ke schválení na MNV. Nebylo to vždy jednoduché, ale nakonec texty byly schváleny. Schvalovala je moje známá, které jsem nosila ke schválení i texty kulturních pořadů, které jsme uváděli v divadelním klubu.
Ta známá, která je schvalovala, byla Hana Zrůstová, která je také na jednom z panelů. Pod její fotografií se kromě jiného píše, že se po sametové revoluci stala spoluzakladatelkou a tajemnicí Klubu přátel Františka Kmocha.
A protože když se řekne á, může se říct i bé, dodávám, že do sametové revoluce byla Hana Zrůstová nejenom "schvalovačka", ale byla i v redakční radě Kulturního zpravodaje, kam jsem psala několik let dvě stránky o lidech z kolínského divadla.
V září 1988 tam vyšel můj rozhovor s hercem Miroslavem Vlčkem, který v něm vzpomínal na režiséra Karla Lhotu, který v roce 1969 nastudoval v kolínském divadle hru, Máme tady husary. Hra se hrála celkem 4x a pak byla zakázaná. Karel Lhota dostal z kolínského divadla výpověď a ve Středočeském kraji si už nevrznul. Azyl dostal v divadle v Mostě. Jeho žena, herečka Vlasta Mlynářová, dostala z kolínského divadla také výpověď a odešla za ním do Mostu, kde několik let napovídala.
"Karel Lhota byl nejlepší režisér a nejlepší ředitel, jakého jsem kdy v kolínském divadle zažil," řekl v rozhovoru pro kolínský Kulturní zpravodaj v září 1988, Miroslav Vlček a já za pár dnů, na redakční radě, dostala kvůli tomu z Kulturního zpravodaje "padáka".
Redakční radě předsedala Hana Zrůstová.
P. S.
Vlasta Mlynářová stále v Kolíně žije. Ale jak se zdá, její paměť nikoho nezajímá.
Irena Fuchsová
To tedy nechci. Jsou trapný...
... řekla dívka v autobuse, když jsem si k ní přisedla a zeptala se, jestli nechce, aby si k ní sedl některý ze tří kluků, kteří se po ní otáčeli ze sedadel o kus dál. Pohrdavě se usmála. „To tedy nechci. Jsou trapný...“
Irena Fuchsová
Setkání v metru
Byla jsem -náctiletá, když jsem se dočetla, že každý máme na světě své dvojče. Někoho, kdo je jako my. Někoho, o kom budeme na první pohled vědět, že je to on. S kým si budeme rozumět beze slov. Pokud se potkáme. A my se potkali.
Irena Fuchsová
Můj život s Kukurou
V květnu 2011 se měla začít v Činoherním klubu zkoušet hra Kukura, ve které Juraj bilancuje svůj život. Těšila jsem se, protože ji napsal Martin Čičvák, který ji měl i režírovat. Jsem v ČK jedna nápověda, napovídat tedy budu já.
Irena Fuchsová
Kolínské ráno s kanalizací
Když jsem dneska nastoupila na Zálabí do autobusu, kterým jezdím na nádraží, netušila jsem, co mě čeká. Autobus se rozjel a já vzápětí zaregistrovala, že vzadu telefonuje "kanalizace". Nebyla to žena. Byla to kanalizace.
Irena Fuchsová
Emília Vášáryová a Petr Nárožný
Pokaždé, když vidím v televizi Emílii Vášáryovou, vzpomenu si, jak jsme na podzim v roce 2000 zkoušeli v Činoherním klubu hru, Návrat do pouště, kde paní Milka, jak jsme jí všichni říkali, hrála sestru Petra Nárožného.
Irena Fuchsová
Konec únorové tečky
Můj předcházející blog, Vánoční dárek s únorovou tečkou, má ještě jednu tečku. Dost lidí se mě ptalo, jak to s Karlou, která mi dala před Vánoci "dárek" s datem spotřeby do července 2005, dopadlo. Jak? Před týdnem mi zavolala.
Irena Fuchsová
Vánoční dárek s únorovou tečkou
Možná to znáte. Někdo vás nepříjemně překvapí a ne jednou, a vy se s ním furt scházíte, sice ne často a maximálně na kafe, ale scházíte, jako byste čekali, až se stane něco, co tenhle podivný vztah ukončí.
Irena Fuchsová
Znají ho všichni herci a všechny herečky...
... nemusím nikoho z herců jmenovat, protože ho znají fakt všichni! Poznali ho v různých podobách, v různých situacích, ale nejde o to, jak a kde ho poznali, protože i když herci a herečky nejsou stejní, hlad je stejný u každého.
Irena Fuchsová
Chci být úspěšný! Bohatý! Známý!
Seděla jsem ve vagoně, který měl velkoprostorové uspořádání. V takovém vagonu nejsou kupé, ale sedadla za sebou, nebo proti sobě. Když se přes uličku ozvala tahle hláška, prostě jsem se tam musela podívat!
Irena Fuchsová
A cos po čtyřiceti letech čekala?! Že to uklidím?!
Řekla bych, že chlapi se zastavují na ulici s kamarády víc než ženy. Ale když se sejdou tři ženské a jedné z nich se náhodou podaří nahodit téma, které zajímá i ostatní, kam se na ně chlapi hrabou!
Irena Fuchsová
Když nemůžeš, tak přidej!
Nevím, kde se to ve mně bere. Přijedu z Činoherního klubu do Kolína, nakoupím, sotva lezu, táhnu domů těžkou tašku přes starý most na Zálabí a pak potkám smutného kamaráda a musím se s ním zastavit a zeptat se ho, co mu je...
Irena Fuchsová
Jak po mně moji mrtví hází šišky
Když jdu na kolínský hřbitov, jdu domů. Jako malá jsem měla pocit, že kolem sebe slyším hlasy, mluvilo na mě víc lidí, jeden přes druhého. Teď už sice moji mrtví nejsou tak sdílní, ale občas zakopnu nebo na mě hodí šišku...
Irena Fuchsová
Když se některé mobily hárají...
... zcela logicky se jimi jejich majitelky stávají maximálně posedlé a nejraději by se od nich na vteřinu nehnuly! Nezajímá je nic jiného, než hárající mobil, stejně jako chudáka psa nezajímá nic jiného než fena, která se hárá.
Irena Fuchsová
Jak si useknout ruku
Není těžké si ji useknout. Je to rozhodnutí v setině vteřiny, ve které pochopíte, že už nemůžete udělat nic jiného, než seknout! Samozřejmě, když si ji useknete, trvá minimálně rok, než se z toho vzpamatujete, ale stojí to za to.
Irena Fuchsová
Co všechno nesmíte
Nesmíte mít svatbu v květnu, protože nevěsta v létě umře. Nesmíte stříhat nehty miminku! Rok mu je okusujte a až po roce stříhejte! A nesmíte chodit s miminkem na hřbitov! Nechoďte tam, dokud mu nebude rok!
Irena Fuchsová
Eva Audolenská
Eva. Moje velká kamarádka, o třináct let starší. Obě kolíňačky. Obě divadelnice. Bydlely jsme kousek od sebe. Já bydlela vedle spořitelny z jedné strany, a Eva vedle spořitelny ze strany druhé. Věděly jsme o sobě všechno. Všechno.
Irena Fuchsová
Letí Šíp Kolínem a poklepávači kladívky
Někdy se to tak hezky sejde. Ráno písnička v rádiu a večer reportáž v televizi a mám blog! Aha, to je za odměnu, napadlo mě. Dneska jsem totiž byla mimoděk laskavá, ale až teď večer mi došlo, že jsem asi dotyčným udělala radost...
Irena Fuchsová
Chlap zůstane chlapem i na vozejku...
...což jsem si připomněla koncem týdne v metru, když jsem z Hlaváku jela k Muzeu, odkud to mám do Činoheráku co by dup, a večer, když jsem jela z dlouhé zkoušky do Kolína, jsem si uvědomila, že blb zůstane blbem i ve vlaku.
Irena Fuchsová
Absťák po divadle
Jsou divadelní prázdniny, které mám každé léto od roku 1968, tak se nedivím, že mám po divadle absťák a čtu si divadelní vejšplechty z Činoherního klubu, kde jsem od roku 1994. A objevila jsem doslova poklady!
Irena Fuchsová
Smíšená manželství nedělají dobrotu
Tohle mi řekla během povídání o všem možném, dcera mé kamarádky. Je rozvedená a pět let žije se svojí přítelkyní. Dá se tedy předpokládat, že ví, o čem mluví. A když jsem o tom později přemýšlela, musela jsem jí dát za pravdu.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 747
- Celková karma 27,88
- Průměrná čtenost 2342x
Seznam rubrik
Oblíbené stránky
- Činoherní klub
- Moje rodné město
- Moje knihy
- 17.6.2005 Uvolněte se, prosím!
- Facebook mě už taky dostal...
- Pošta pre teba - 10.3.2012
- Beseda v Klimkovicích
- Moje webovky
- Fuchsová s cigaretou
- Kde vydávám
- Rozhovor na konci roku 2013
- Tady ráda brouzdám
- Návštěva v mé pracovně
- Moje e-knihy
- Fuchsová na růžovém slonu
- Moje první kniha pro děti
Co právě poslouchám
- Irenu Fuchsovou na ČRo
- Nový rok 2014 a spisovatelky
- Když Richard Gere (Bedřich Mašek) zpívá
- I. Fuchsová 3. dubna 2014
- Když vypráví nápověda