Alzheimerova choroba aneb paměť národa

Ty panely se objevily na kolínském náměstí před týdnem. Je na nich čtrnáct mužů a žen, které děti a studenti zpovídali v rámci projektu, Příběhy našich sousedů. Zpracované příběhy se postupně ukládají na www.pametnaroda.cz

Projekt nabídla Kolínu organizace Post Bellum, obecně prospěšná společnost, která od roku 2001 sbírá vzpomínky pamětníků událostí dvacátého století.

Tato společnost získala finanční podporu města Kolína, TPCA a Středočeského kraje, jak na jednom panelu sděluje Mikuláš Kroupa, ředitel Post Bellum, který také informuje o tom, že se zpracované příběhy postupně ukládají na www.pribehynasichsousedu.cz a www.pametnaroda.cz.

Většinu tváří z panelů na kolínském Karlově náměstí, znám. Jsem kolíňačka od roku 1950 a moje paměť je zatím velmi dobrá.

Dvě tváře mě zaujaly nejvíc. 
Roman Šulc je můj kamarád, ročník 1965, takže do starší generace moc nezapadá, ale budiž, řekla jsem si. Text u jeho fotografie hlásá: "Každou písničku jsme museli vysvětlovat, ve všem viděli podvratnou činnost."  Vida, řekla jsem si, ani nevím, že Roman hrál v nějaké kapele. A museli dávat schvalovat texty písní, což nebylo nic příjemného!

Vzpomněla jsem si, jak jsem v sedmdesátých letech chodila na kolínský MNV (Městský národní výbor) na odbor kultury, s texty písní ke schválení. Na naši svazáckou organizaci v kolínském divadle, kde jsem napovídala, se totiž v té době obrátil můj kamarád Jaroslav Šantrůček, který měl kapelu Extrakt a sháněl zřizovatele, který má účet a razítko, protože jinak by jeho kapela nemohla hrát.
Vzali jsme je tehdy pod svá svazácká křídla a na mě padla povinnost, nosit jejich texty ke schválení na MNV. Nebylo to vždy jednoduché, ale nakonec texty byly schváleny. Schvalovala je moje známá, které jsem nosila ke schválení i texty kulturních pořadů, které jsme uváděli v divadelním klubu.

Ta známá, která je schvalovala, byla Hana Zrůstová, která je také na jednom z panelů. Pod její fotografií se kromě jiného píše, že se po sametové revoluci stala spoluzakladatelkou a tajemnicí Klubu přátel Františka Kmocha.

A protože když se řekne á, může se říct i bé, dodávám, že do sametové revoluce byla Hana Zrůstová nejenom "schvalovačka", ale byla i v redakční radě Kulturního zpravodaje, kam jsem psala několik let dvě stránky o lidech z kolínského divadla.

V září 1988 tam vyšel můj rozhovor s hercem Miroslavem Vlčkem, který v něm vzpomínal na režiséra Karla Lhotu, který v roce 1969 nastudoval v kolínském divadle hru, Máme tady husary. Hra se hrála celkem 4x a pak byla zakázaná. Karel Lhota dostal z kolínského divadla výpověď a ve Středočeském kraji si už nevrznul. Azyl dostal v divadle v Mostě. Jeho žena, herečka Vlasta Mlynářová, dostala z kolínského divadla také výpověď a odešla za ním do Mostu, kde několik let napovídala.

"Karel Lhota byl nejlepší režisér a nejlepší ředitel, jakého jsem kdy v kolínském divadle zažil," řekl v rozhovoru pro kolínský Kulturní zpravodaj v září 1988, Miroslav Vlček a já za pár dnů, na redakční radě, dostala kvůli tomu z Kulturního zpravodaje "padáka".

Redakční radě předsedala Hana Zrůstová.

P. S.

Vlasta Mlynářová stále v Kolíně žije. Ale jak se zdá, její paměť nikoho nezajímá.