Profesionální podavačka hadrů
... ale než začnu, musím tyto ženy na něco upozornit! Máte výjimečné muže, kteří když něco kutí, mají potřebný hadr připravený! Takových mužů je strašně málo a proto si svého muže, který po vás nikdy nechce podat rychle hadr, važte!
Poprvé jsem se s výkřikem, podej mi rychle hadr, setkala zhruba před čtyřiceti lety, tedy v době, kdy jsme se s panem Fuchsem sžívali. Byla jsem v kuchyni a jediný hadr, který byl po ruce, byla utěrka. Tu odmítl.
„Hadr! Podej mi hadr!“
Hadr? Aha! Hadr na podlahu!
„Hadr na podlahu ne! Vidíš, co dělám, ne?“
Toho, co dělá, jsem si všimla až teď. Něco natíral bílou barvou a potřeboval ji otírat, aby nezůstala na tom, co bílé být nemělo.
Stála jsem bezmocně uprostřed bytu. Pak jsem sáhla do koše se špinavým prádlem a vytáhla svoje vybledlé památeční triko s kapsami, které se při různých příležitostech ukázaly být nenahraditelné. Došla jsem pro nůžky a tričku jsem s bolestí v srdci ustřihla rukávy a zbylé „tělo“ jsem rozstřihla na půlku. Když jsem panu Fuchsovi podala polovinu svého bolavého srdce, spokojeně se usmál.
„To je přesně to, co potřebuju. Díky!“
Když skončil s natíráním, podíval se na polovinu mého bolavého srdce, které bylo od barvy celé bílé.
„Snad jsi nerozstříhala svoje tričko?!“ Přikývla jsem.
„Proč? Říkalas, že je památeční!“ Pak ukázal na zabílené kapsy na hadru a uličnicky na mě mrkl. “Do těch jeho kapes jsi dokázala schovat všechno!“
Pak hadr zabalil do novin a hodil do koše…
Aby se podobná situace, mé srdce rvoucí, neopakovala, snažila jsem se mít nějaké hadry vždy připravené, nicméně potíže s podej mi hadr!, jsem ještě pár let měla.
Všechno změnil den, kdy jsem za jedno volné odpoledne nacpala do tří igelitových pytlů všechno, co přeplňovalo moje skříně a pytle postavila do předsíně. Skončila jsem ve chvíli, kdy se pan Fuchs vrátil domů.
„Co to je?“
„Hadry na vyhození,“ odpověděla jsem a on se zhrozil a ukázal na něco v prostředním pytli.
„Tohle jsem ti přece koupil já?! Ženský mi to u pultu rvaly z rukou!“
Abyste tomu rozuměli, v osmdesátých letech mu ženské rvaly u pultu z rukou všechno, co mi chtěl koupit. Dvakrát jsem mu to uvěřila, ale potřetí jsem mu naštvaně řekla, a žes jim to nenechal? Zelenou barvu nesnáším, to nevíš?
A právě tenhle zelený hadr, který mi tehdy koupil, a který se špatně žehlil a vůbec mi neseděl, si hověl v prostředním pytli, odkud ho pan Fuchs s pohledem lovce, vytáhl. Ale nevytáhl jenom tenhle zelený hadr! Začal vytahovat další hadry a třídil je na čtyři hromady. Na doma, do garáže, do auta a na chalupu.
Nakonec místo tří pytlů zbyly v předsíni čtyři hromady hadrů.
Když se šel najíst, zvědavě jsem začala prohlížet hromadu hadrů na doma. Oddychla jsem si.
„Tak teď už konečně vím, co po mně chce, když zavolá, podej mi hadr!“
Pak jsem spokojeně z hadrů na doma ustříhala knoflíky a schovala je do velké sklenice, což jsem dělala od svých patnácti let, jako bych tušila, že po listopadu 1989 bude jeden knoflík stát tolik, kolik před listopadem stálo dvacet knoflíků, a nakonec jsem hadry na doma nastříhala na malé, větší a největší.
A pak… pak jsem vrátila do své skříně zelený hadr, který panu Fuchsovi v osmdesátých letech rvaly ženské u pultu z ruky.
P. S.
Tento fejeton vyšel v Magazínu ONA DNES v pondělí 9. 9. 2019.
Irena Fuchsová
To tedy nechci. Jsou trapný...
... řekla dívka v autobuse, když jsem si k ní přisedla a zeptala se, jestli nechce, aby si k ní sedl některý ze tří kluků, kteří se po ní otáčeli ze sedadel o kus dál. Pohrdavě se usmála. „To tedy nechci. Jsou trapný...“
Irena Fuchsová
Setkání v metru
Byla jsem -náctiletá, když jsem se dočetla, že každý máme na světě své dvojče. Někoho, kdo je jako my. Někoho, o kom budeme na první pohled vědět, že je to on. S kým si budeme rozumět beze slov. Pokud se potkáme. A my se potkali.
Irena Fuchsová
Můj život s Kukurou
V květnu 2011 se měla začít v Činoherním klubu zkoušet hra Kukura, ve které Juraj bilancuje svůj život. Těšila jsem se, protože ji napsal Martin Čičvák, který ji měl i režírovat. Jsem v ČK jedna nápověda, napovídat tedy budu já.
Irena Fuchsová
Kolínské ráno s kanalizací
Když jsem dneska nastoupila na Zálabí do autobusu, kterým jezdím na nádraží, netušila jsem, co mě čeká. Autobus se rozjel a já vzápětí zaregistrovala, že vzadu telefonuje "kanalizace". Nebyla to žena. Byla to kanalizace.
Irena Fuchsová
Emília Vášáryová a Petr Nárožný
Pokaždé, když vidím v televizi Emílii Vášáryovou, vzpomenu si, jak jsme na podzim v roce 2000 zkoušeli v Činoherním klubu hru, Návrat do pouště, kde paní Milka, jak jsme jí všichni říkali, hrála sestru Petra Nárožného.
Irena Fuchsová
Konec únorové tečky
Můj předcházející blog, Vánoční dárek s únorovou tečkou, má ještě jednu tečku. Dost lidí se mě ptalo, jak to s Karlou, která mi dala před Vánoci "dárek" s datem spotřeby do července 2005, dopadlo. Jak? Před týdnem mi zavolala.
Irena Fuchsová
Vánoční dárek s únorovou tečkou
Možná to znáte. Někdo vás nepříjemně překvapí a ne jednou, a vy se s ním furt scházíte, sice ne často a maximálně na kafe, ale scházíte, jako byste čekali, až se stane něco, co tenhle podivný vztah ukončí.
Irena Fuchsová
Znají ho všichni herci a všechny herečky...
... nemusím nikoho z herců jmenovat, protože ho znají fakt všichni! Poznali ho v různých podobách, v různých situacích, ale nejde o to, jak a kde ho poznali, protože i když herci a herečky nejsou stejní, hlad je stejný u každého.
Irena Fuchsová
Chci být úspěšný! Bohatý! Známý!
Seděla jsem ve vagoně, který měl velkoprostorové uspořádání. V takovém vagonu nejsou kupé, ale sedadla za sebou, nebo proti sobě. Když se přes uličku ozvala tahle hláška, prostě jsem se tam musela podívat!
Irena Fuchsová
A cos po čtyřiceti letech čekala?! Že to uklidím?!
Řekla bych, že chlapi se zastavují na ulici s kamarády víc než ženy. Ale když se sejdou tři ženské a jedné z nich se náhodou podaří nahodit téma, které zajímá i ostatní, kam se na ně chlapi hrabou!
Irena Fuchsová
Když nemůžeš, tak přidej!
Nevím, kde se to ve mně bere. Přijedu z Činoherního klubu do Kolína, nakoupím, sotva lezu, táhnu domů těžkou tašku přes starý most na Zálabí a pak potkám smutného kamaráda a musím se s ním zastavit a zeptat se ho, co mu je...
Irena Fuchsová
Jak po mně moji mrtví hází šišky
Když jdu na kolínský hřbitov, jdu domů. Jako malá jsem měla pocit, že kolem sebe slyším hlasy, mluvilo na mě víc lidí, jeden přes druhého. Teď už sice moji mrtví nejsou tak sdílní, ale občas zakopnu nebo na mě hodí šišku...
Irena Fuchsová
Když se některé mobily hárají...
... zcela logicky se jimi jejich majitelky stávají maximálně posedlé a nejraději by se od nich na vteřinu nehnuly! Nezajímá je nic jiného, než hárající mobil, stejně jako chudáka psa nezajímá nic jiného než fena, která se hárá.
Irena Fuchsová
Jak si useknout ruku
Není těžké si ji useknout. Je to rozhodnutí v setině vteřiny, ve které pochopíte, že už nemůžete udělat nic jiného, než seknout! Samozřejmě, když si ji useknete, trvá minimálně rok, než se z toho vzpamatujete, ale stojí to za to.
Irena Fuchsová
Co všechno nesmíte
Nesmíte mít svatbu v květnu, protože nevěsta v létě umře. Nesmíte stříhat nehty miminku! Rok mu je okusujte a až po roce stříhejte! A nesmíte chodit s miminkem na hřbitov! Nechoďte tam, dokud mu nebude rok!
Irena Fuchsová
Eva Audolenská
Eva. Moje velká kamarádka, o třináct let starší. Obě kolíňačky. Obě divadelnice. Bydlely jsme kousek od sebe. Já bydlela vedle spořitelny z jedné strany, a Eva vedle spořitelny ze strany druhé. Věděly jsme o sobě všechno. Všechno.
Irena Fuchsová
Letí Šíp Kolínem a poklepávači kladívky
Někdy se to tak hezky sejde. Ráno písnička v rádiu a večer reportáž v televizi a mám blog! Aha, to je za odměnu, napadlo mě. Dneska jsem totiž byla mimoděk laskavá, ale až teď večer mi došlo, že jsem asi dotyčným udělala radost...
Irena Fuchsová
Chlap zůstane chlapem i na vozejku...
...což jsem si připomněla koncem týdne v metru, když jsem z Hlaváku jela k Muzeu, odkud to mám do Činoheráku co by dup, a večer, když jsem jela z dlouhé zkoušky do Kolína, jsem si uvědomila, že blb zůstane blbem i ve vlaku.
Irena Fuchsová
Absťák po divadle
Jsou divadelní prázdniny, které mám každé léto od roku 1968, tak se nedivím, že mám po divadle absťák a čtu si divadelní vejšplechty z Činoherního klubu, kde jsem od roku 1994. A objevila jsem doslova poklady!
Irena Fuchsová
Smíšená manželství nedělají dobrotu
Tohle mi řekla během povídání o všem možném, dcera mé kamarádky. Je rozvedená a pět let žije se svojí přítelkyní. Dá se tedy předpokládat, že ví, o čem mluví. A když jsem o tom později přemýšlela, musela jsem jí dát za pravdu.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 747
- Celková karma 29,38
- Průměrná čtenost 2342x
Seznam rubrik
Oblíbené stránky
- Činoherní klub
- Moje rodné město
- Moje knihy
- 17.6.2005 Uvolněte se, prosím!
- Facebook mě už taky dostal...
- Pošta pre teba - 10.3.2012
- Beseda v Klimkovicích
- Moje webovky
- Fuchsová s cigaretou
- Kde vydávám
- Rozhovor na konci roku 2013
- Tady ráda brouzdám
- Návštěva v mé pracovně
- Moje e-knihy
- Fuchsová na růžovém slonu
- Moje první kniha pro děti
Co právě poslouchám
- Irenu Fuchsovou na ČRo
- Nový rok 2014 a spisovatelky
- Když Richard Gere (Bedřich Mašek) zpívá
- I. Fuchsová 3. dubna 2014
- Když vypráví nápověda