Dajli medaili nebo nedajli
Vzpomínáte si, jak 28. října 2009 obdržel Karel Gott od prezidenta České republiky Václava Klause, Medaili za zásluhy I. Stupně?
Druhý den nebylo v českých denících důležitější zprávy. Jela jsem ráno do Činoherního klubu na zkoušku, a když jsem se usadila v kupé, kde kromě mě seděli dva pánové a mladá dívka, vytáhla jsem noviny. I pánové měli noviny, a tak netrvalo dlouho, a začali jsme si své pocity o medaili spontánně sdělovat, i když jsme se neznali.
Pánové byli rezolutně proti medaili, určitě by si ji někdo jiný zasloužil víc, tvrdili. Kdo, to nevěděli, ale prý by se určitě někdo našel. Dívka kolem dvaceti let pohrdavě sykla.
„Co pořád všichni máte? Naši to taky včera řešili. Táta dokonce volal kamarádovi. To je přece věc prezidenta, ne? Komu dá medaili a komu ji nedá. Tak co mu do toho každý kecá…“ A já se nadechla a řekla jsem statečně svůj názor.
„Bylo to v sedmé třídě, bylo mi třináct a pamatuju si, jak holky na jednu tabuli psaly GOTT a na druhou MATUŠKA a vedle těch jmen dělaly čárky a ječely a předháněly se, u kterého jména bude víc čárek, a já jsem sice žádnou čárku udělat nešla, ale v duchu jsem fandila Gottovi. Měla jsem a mám ráda jeho písničky, hodí mě pokaždé do dobré nálady, nikdy mě nezklamou. A pak mám ještě jednu vzpomínku. Slečna tu dobu nepamatuje, ale pánové ano. Po osmašedesátém nám začali mizet kamarádi. Emigrovali. Byly to strašně smutné ztráty. A když se po letech začalo mluvit o tom, že Karel Gott emigroval, nikdy nezapomenu na smutek, který jsem v tu chvíli ucítila. A nikdy nezapomenu na to, co mě tehdy napadlo.
„To už nám tady nezůstane nikdo, kdo nám dává radost,“ řekla jsem si tehdy, a když jsme se po pár dnech dozvěděli, že Gott zůstává, nebyla jsem sama, kdo měl radost a komu se ulevilo.“
Pánové přikyvovali, že si na to také pamatují, začali jsme mluvit o Gottově profesionalitě, přidala se i ta dívka, že sice má ráda úplně jinou muziku, ale že Gotta taky může, že je to profík, probrali jsme, jak se udržuje v kondici, že se nebál založit na stará kolena rodinu, jak se chová hezky k dětem - prostě naše cesta do Prahy proběhla v naprosté shodě.
V Činoherním klubu máme na baru každý den položené dvoje noviny. Bulvár a denní tisk. Obojí si kupuje naše barmanka, která do Prahy dojíždí z Berouna a noviny si kupuje do autobusu. Mí kolegové, a přiznám se, že i já, bulvár pokaždé prolistujeme a nejraději z něho nahlas cituje Petr Nárožný.
„Tak copak to tam máme? Cože?! No, to snad ne?! Těhotná?! Ona je těhotná? No, přátelé, ještě že jsem to nevěděl včera, to bych neusnul…“
Samozřejmě, že se mluvilo i o medaili, a mě mile překvapilo, když se všichni rozčilovali nad tím, co jeden z novinářů napsal. Prý Gott celý život „jenom“ bavil lidi.
„A to je málo? Tak on „jenom“ bavil lidi. Kdy už si konečně páni redaktoři uvědomí, že to je obrovský dar, „bavit“ lidi a ne každému se to podaří tak, jako se to daří Gottovi,“ rozčiloval se Petr Nárožný, a když se na stranu Gotta přidal i Ondřej Vetchý, byla jsem na „svého“ Káju hodně, ale hodně hrdá...
Irena Fuchsová
To tedy nechci. Jsou trapný...
... řekla dívka v autobuse, když jsem si k ní přisedla a zeptala se, jestli nechce, aby si k ní sedl některý ze tří kluků, kteří se po ní otáčeli ze sedadel o kus dál. Pohrdavě se usmála. „To tedy nechci. Jsou trapný...“
Irena Fuchsová
Setkání v metru
Byla jsem -náctiletá, když jsem se dočetla, že každý máme na světě své dvojče. Někoho, kdo je jako my. Někoho, o kom budeme na první pohled vědět, že je to on. S kým si budeme rozumět beze slov. Pokud se potkáme. A my se potkali.
Irena Fuchsová
Můj život s Kukurou
V květnu 2011 se měla začít v Činoherním klubu zkoušet hra Kukura, ve které Juraj bilancuje svůj život. Těšila jsem se, protože ji napsal Martin Čičvák, který ji měl i režírovat. Jsem v ČK jedna nápověda, napovídat tedy budu já.
Irena Fuchsová
Kolínské ráno s kanalizací
Když jsem dneska nastoupila na Zálabí do autobusu, kterým jezdím na nádraží, netušila jsem, co mě čeká. Autobus se rozjel a já vzápětí zaregistrovala, že vzadu telefonuje "kanalizace". Nebyla to žena. Byla to kanalizace.
Irena Fuchsová
Emília Vášáryová a Petr Nárožný
Pokaždé, když vidím v televizi Emílii Vášáryovou, vzpomenu si, jak jsme na podzim v roce 2000 zkoušeli v Činoherním klubu hru, Návrat do pouště, kde paní Milka, jak jsme jí všichni říkali, hrála sestru Petra Nárožného.
Irena Fuchsová
Konec únorové tečky
Můj předcházející blog, Vánoční dárek s únorovou tečkou, má ještě jednu tečku. Dost lidí se mě ptalo, jak to s Karlou, která mi dala před Vánoci "dárek" s datem spotřeby do července 2005, dopadlo. Jak? Před týdnem mi zavolala.
Irena Fuchsová
Vánoční dárek s únorovou tečkou
Možná to znáte. Někdo vás nepříjemně překvapí a ne jednou, a vy se s ním furt scházíte, sice ne často a maximálně na kafe, ale scházíte, jako byste čekali, až se stane něco, co tenhle podivný vztah ukončí.
Irena Fuchsová
Znají ho všichni herci a všechny herečky...
... nemusím nikoho z herců jmenovat, protože ho znají fakt všichni! Poznali ho v různých podobách, v různých situacích, ale nejde o to, jak a kde ho poznali, protože i když herci a herečky nejsou stejní, hlad je stejný u každého.
Irena Fuchsová
Chci být úspěšný! Bohatý! Známý!
Seděla jsem ve vagoně, který měl velkoprostorové uspořádání. V takovém vagonu nejsou kupé, ale sedadla za sebou, nebo proti sobě. Když se přes uličku ozvala tahle hláška, prostě jsem se tam musela podívat!
Irena Fuchsová
A cos po čtyřiceti letech čekala?! Že to uklidím?!
Řekla bych, že chlapi se zastavují na ulici s kamarády víc než ženy. Ale když se sejdou tři ženské a jedné z nich se náhodou podaří nahodit téma, které zajímá i ostatní, kam se na ně chlapi hrabou!
Irena Fuchsová
Když nemůžeš, tak přidej!
Nevím, kde se to ve mně bere. Přijedu z Činoherního klubu do Kolína, nakoupím, sotva lezu, táhnu domů těžkou tašku přes starý most na Zálabí a pak potkám smutného kamaráda a musím se s ním zastavit a zeptat se ho, co mu je...
Irena Fuchsová
Jak po mně moji mrtví hází šišky
Když jdu na kolínský hřbitov, jdu domů. Jako malá jsem měla pocit, že kolem sebe slyším hlasy, mluvilo na mě víc lidí, jeden přes druhého. Teď už sice moji mrtví nejsou tak sdílní, ale občas zakopnu nebo na mě hodí šišku...
Irena Fuchsová
Když se některé mobily hárají...
... zcela logicky se jimi jejich majitelky stávají maximálně posedlé a nejraději by se od nich na vteřinu nehnuly! Nezajímá je nic jiného, než hárající mobil, stejně jako chudáka psa nezajímá nic jiného než fena, která se hárá.
Irena Fuchsová
Jak si useknout ruku
Není těžké si ji useknout. Je to rozhodnutí v setině vteřiny, ve které pochopíte, že už nemůžete udělat nic jiného, než seknout! Samozřejmě, když si ji useknete, trvá minimálně rok, než se z toho vzpamatujete, ale stojí to za to.
Irena Fuchsová
Co všechno nesmíte
Nesmíte mít svatbu v květnu, protože nevěsta v létě umře. Nesmíte stříhat nehty miminku! Rok mu je okusujte a až po roce stříhejte! A nesmíte chodit s miminkem na hřbitov! Nechoďte tam, dokud mu nebude rok!
Irena Fuchsová
Eva Audolenská
Eva. Moje velká kamarádka, o třináct let starší. Obě kolíňačky. Obě divadelnice. Bydlely jsme kousek od sebe. Já bydlela vedle spořitelny z jedné strany, a Eva vedle spořitelny ze strany druhé. Věděly jsme o sobě všechno. Všechno.
Irena Fuchsová
Letí Šíp Kolínem a poklepávači kladívky
Někdy se to tak hezky sejde. Ráno písnička v rádiu a večer reportáž v televizi a mám blog! Aha, to je za odměnu, napadlo mě. Dneska jsem totiž byla mimoděk laskavá, ale až teď večer mi došlo, že jsem asi dotyčným udělala radost...
Irena Fuchsová
Chlap zůstane chlapem i na vozejku...
...což jsem si připomněla koncem týdne v metru, když jsem z Hlaváku jela k Muzeu, odkud to mám do Činoheráku co by dup, a večer, když jsem jela z dlouhé zkoušky do Kolína, jsem si uvědomila, že blb zůstane blbem i ve vlaku.
Irena Fuchsová
Absťák po divadle
Jsou divadelní prázdniny, které mám každé léto od roku 1968, tak se nedivím, že mám po divadle absťák a čtu si divadelní vejšplechty z Činoherního klubu, kde jsem od roku 1994. A objevila jsem doslova poklady!
Irena Fuchsová
Smíšená manželství nedělají dobrotu
Tohle mi řekla během povídání o všem možném, dcera mé kamarádky. Je rozvedená a pět let žije se svojí přítelkyní. Dá se tedy předpokládat, že ví, o čem mluví. A když jsem o tom později přemýšlela, musela jsem jí dát za pravdu.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 747
- Celková karma 27,25
- Průměrná čtenost 2342x
Seznam rubrik
Oblíbené stránky
- Činoherní klub
- Moje rodné město
- Moje knihy
- 17.6.2005 Uvolněte se, prosím!
- Facebook mě už taky dostal...
- Pošta pre teba - 10.3.2012
- Beseda v Klimkovicích
- Moje webovky
- Fuchsová s cigaretou
- Kde vydávám
- Rozhovor na konci roku 2013
- Tady ráda brouzdám
- Návštěva v mé pracovně
- Moje e-knihy
- Fuchsová na růžovém slonu
- Moje první kniha pro děti
Co právě poslouchám
- Irenu Fuchsovou na ČRo
- Nový rok 2014 a spisovatelky
- Když Richard Gere (Bedřich Mašek) zpívá
- I. Fuchsová 3. dubna 2014
- Když vypráví nápověda