František
Bylo mi osmnáct, když jsem začala pracovat v kolínském divadle. Ráno jsem čtyři hodiny uklízela a večer uváděla.
Při představeních mělo službu několik hasičů a jeden z nich byl František, kterého měl pod dohledem jeho otec, který také uváděl. Když jsem poprvé uviděla Otíka z filmu, Vesničko má, středisková, jako bych viděla Františka! Byl v divadle šťastný stejně, jako Otík byl šťastný s panem Pávkem.
Kdyby začalo v divadle hořet, museli bychom nejdřív dostat do bezpečí Františka, říkali jsme si často s úsměvem, protože nám bylo jasné, že chodí s otcem do divadla jenom proto, aby byl mezi lidmi.
Mně bylo osmnáct, jemu dvaadvacet. Když jsem uváděla, stál kousek ode mě, jako by mě hlídal, a když jsem měla čas, rád si se mnou povídal.
Pracoval v kolínském zahradnictví a před každým představením se mě ptal, jakou kytku chci přinést.
„Vypěstuj mi růži v květináči,“ řekla jsem jednou a František spokojeně přikývl.
„Vypěstuju.“
„Ale musí být černá!“
„Neexistuje.“
„Existuje.“
„Neexistuje,“ opakoval František zvýšeným hlasem, ale já trvala na svém.
„Prostě chci černou růži v květináči.“
A František se možná poprvé a naposledy v životě rozzlobil a začal na mě křičet.
„Ireno, už jsem ti řek, že černá růže NEEXISTUJE!“
Koncem roku 1969 za mnou přišel s pravou rukou za zády a tvářil se důležitě.
„Tak jsem se dal na politiku.“ Zarazilo mě to. Proboha! František a politika?!
„A co děláš, když ses dal na politiku?“
Natáhl ke mně pravou ruku s novinami.
„Čtu Ruďasa.“
Ruďas alias Rudé právo, byl deník Ústředního výboru Komunistické strany Československa.
Jednou za měsíc jsme v neděli hráli odpoledne i večer. Přišli jsme do divadla kolem čtrnácté hodiny a domů odcházeli po dvaadvacáté.
František za mnou pokaždé před večerním představením přišel, chvíli kolem mě přešlapoval a pak řekl svou oblíbenou větu, která mě pokaždé rozesmála a často ji používám i dneska, v Činoherním klubu.
„Ireno, my jsme otroci kultury!“
Po dvou letech jsem přestala uklízet a uvádět a začala jsem napovídat. František chodil pořád s tatínkem do divadla, pak tatínek umřel a František, který už nikoho neměl, se v květnu 1989, ve svých třiačtyřiceti letech, dostal do kolínského Domova důchodců, kde spokojeností rozkvetl! Bylo o něho postaráno a navíc měl volnost, o jaké se mu s tatínkem nesnilo!
S kamarády chodil na fotbal, rád se procházel po náměstí, když tam byly trhy a protože je u Domova důchodců vlaková zastávka, často jezdil pantografem jednu stanici na kolínské nádraží a dalším vlakem se vrátil. Jízdenka ho stála pouhou jednu korunu, jak mi jednou nadšeně hlásil.
A také začal „kouřit“! Nehnutě stál, nemluvil, hrdě držel zapálenou cigaretu v natažené ruce, několikrát ji dal k ústům, a pak ji, skoro celou, pečlivě zašlápl – hasiče v sobě nezapřel - a odnesl do koše.
Když jsem začala v roce 1994 dojíždět do Prahy do Činoherního klubu, už jsme se s Františkem potkávali jenom občas, v pantografu, na nádraží nebo na trhu. Že v květnu 1995 odešel z kolínského Domova důchodců do ÚSP BUDA, kde v roce 1996, v necelých padesáti letech, zemřel, jsem se dozvěděla až po čase...
… Františku, a teď mě dobře poslouchej! Představ si, že černá růže v květináči existuje, ale ten tvůj Ruďas NEEXISTUJE už pěknou řádku let!
Tento fejeton vyšel 25. listopadu 2019 v Magazínu ONA DNES.
Irena Fuchsová
To tedy nechci. Jsou trapný...
... řekla dívka v autobuse, když jsem si k ní přisedla a zeptala se, jestli nechce, aby si k ní sedl některý ze tří kluků, kteří se po ní otáčeli ze sedadel o kus dál. Pohrdavě se usmála. „To tedy nechci. Jsou trapný...“
Irena Fuchsová
Setkání v metru
Byla jsem -náctiletá, když jsem se dočetla, že každý máme na světě své dvojče. Někoho, kdo je jako my. Někoho, o kom budeme na první pohled vědět, že je to on. S kým si budeme rozumět beze slov. Pokud se potkáme. A my se potkali.
Irena Fuchsová
Můj život s Kukurou
V květnu 2011 se měla začít v Činoherním klubu zkoušet hra Kukura, ve které Juraj bilancuje svůj život. Těšila jsem se, protože ji napsal Martin Čičvák, který ji měl i režírovat. Jsem v ČK jedna nápověda, napovídat tedy budu já.
Irena Fuchsová
Kolínské ráno s kanalizací
Když jsem dneska nastoupila na Zálabí do autobusu, kterým jezdím na nádraží, netušila jsem, co mě čeká. Autobus se rozjel a já vzápětí zaregistrovala, že vzadu telefonuje "kanalizace". Nebyla to žena. Byla to kanalizace.
Irena Fuchsová
Emília Vášáryová a Petr Nárožný
Pokaždé, když vidím v televizi Emílii Vášáryovou, vzpomenu si, jak jsme na podzim v roce 2000 zkoušeli v Činoherním klubu hru, Návrat do pouště, kde paní Milka, jak jsme jí všichni říkali, hrála sestru Petra Nárožného.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
Mohly by hlídat tisíce dětí. Většině z dětských skupin ale stát nedá peníze
Premium Míst pro děti ve školkách je zoufalý nedostatek. Státu se pro letošek přihlásilo 180 lidí z...
Izraelský ministr Ben Gvir měl nehodu, auto po nárazu skončilo na střeše
Izraelský ministr národní bezpečnosti Itamar Ben Gvir měl autonehodu ve městě Ramla ve středu země....
EU se od zemí jako Česko naučila hodně o Kremlu i Putinovi, řekla Leyenová
Díky hořkým zkušenostem, které mají země ze středu a východu Evropy se Sovětským svazem, se...
Zkusil unést hocha ze školky, vydával se za jeho matku. Mladík dostal rok vězení
Nejprve telefonicky a poté i osobně se čtyřiadvacetiletý muž snažil vynutit si vydání chlapce z...
- Počet článků 747
- Celková karma 29,91
- Průměrná čtenost 2342x
Seznam rubrik
Oblíbené stránky
- Činoherní klub
- Moje rodné město
- Moje knihy
- 17.6.2005 Uvolněte se, prosím!
- Facebook mě už taky dostal...
- Pošta pre teba - 10.3.2012
- Beseda v Klimkovicích
- Moje webovky
- Fuchsová s cigaretou
- Kde vydávám
- Rozhovor na konci roku 2013
- Tady ráda brouzdám
- Návštěva v mé pracovně
- Moje e-knihy
- Fuchsová na růžovém slonu
- Moje první kniha pro děti
Co právě poslouchám
- Irenu Fuchsovou na ČRo
- Nový rok 2014 a spisovatelky
- Když Richard Gere (Bedřich Mašek) zpívá
- I. Fuchsová 3. dubna 2014
- Když vypráví nápověda