Jak jsem si dneska volala s Janou
Byla jsem ráda, myslela jsem totiž, že je půlka chleba v mrazáku, ale během zkoušky jsem si uvědomila, že jsem ji už dávno rozmrazila.
Pak se mě pan Fuchs zeptal, kdy přijedu a já řekla, že do 22. hodin a on řekl, že Jana tedy půjde domů ve tři čtvrtě na deset. Natvrdlá nejsem, tak jsem se ho s opravdovým zájmem zeptala, jestli je to stejná Jana, co nám koupila chleba.
Pokrčil rameny. Ano, i když byl v Kolíně a já v Praze, fakt jsem viděla, že pokrčil rameny.
"Jo. Je to stejná Jana. Chodí sem, když seš pryč."
Od té doby k nám Jana chodila často. Když jsem nebyla doma. Občas jsem přijela z Činoheráku dřív, odemykám a slyším pana Fuchse, jak volá, Jano, rychle vyskoč z balkonu! Už přišla!
Vzhledem k tomu, že jsme v přízemí, jsem zůstala klidná, a když jsem vybalovala nákup, zeptala jsem se pana Fuchse, jestli Jana nemůže třeba vyluxovat, když už k nám chodí. Pohrdavě sykl.
"Cccc... Co?! Vyluxovat? My se mazlíme!"
V podobném duchu to pokračovalo celých příštích pět let.
Na Janu jsem si rychle zvykla. Nikdy jsem ji neviděla, protože buď skákala z balkonu nebo odcházela těsně přede mnou, ale maximálně pozitivní bylo, že když ji při mém příchodu pan Fuchs zmínil, byl to jasný signál, že má dobrou náladu.
Dneska ale došlo k menší změně. Byla jsem doma jenom s Baxíkem, když mi zavolal pan Fuchs, který si v rámci okresu někde něco zařizoval.
"Jsem tady s Janou. Mám ti ji dát k telefonu?"
"Můžeš."
"Dobrý den. Tady je Jana," ozvalo se vzápětí nakřáplým, ale jinak příjemným hlasem.
"Dobrý den, Jano. Jak se máte?"
"Dobře. Von teď odešel, tak jsem se chtěla zeptat, jestli byste ho nechtěla zlikvidovat. Já bych vám pomohla."
"To zní sice dobře, ale přišla byste o něj. To by vám nevadilo?"
"Nevadilo. Já bych se k vám nastěhovala."
"Nenenene! To nepřichází v úvahu, Jano."
"To je škoda. Už přišel! Tak se mějte hezky!"
"Vy se taky mějte hezky, Jano!" Nečekala jsem, až si pan Fuchs mobil vezme, ťopla jsem ho a šla jsem škrábat brambory. Jak takhle blbne, tak má všechno hotové a za chvíli přijede na oběd.
Asi za dvacet minut, když jsem obalovala file, mi zavolal pan Fuchs znova.
"Jana je z tebe nadšená," hlásil mi spokojeně. "Říkala, že vůbec nemluvíš jako kráva. Že seš sympatická. Vůbec jsi jí jako kráva nepřipadala! Prý si myslela, že seš kráva, ale..."
"Kolikrát ještě řekneš slovo kráva," zeptala jsem se ho a on se začal dohadovat s Janou, která se mnou chtěla mluvit. Jana nakonec zvítězila.
"Vy se mi tak hezky posloucháte," ozval se nakřáplý, ale jinak příjemný hlas. "Jak se poslouchám já vám?"
"Jste sympatická. Kolik vám je, Jano?"
"Jsem mladinká."
"Mladinká? Takže vám je... dvanáct?" Ozval se nakřáplý smích.
"Nenenene. Je mi šestnáct. Mohla bych být vaší dcerou."
"To těžko."
"Proč nechcete, abych byla vaše dcera?" Vzdychla jsem si.
"Dítě, to bych vás musela mít v pětapadesáti. A to bych tedy v žádném případě nedala. A na babičku si nepřipadám. Dejte mi pana Fuchse."
Ozval se hned.
"Co je? Jana je nadšená! Tys ji úplně okouzlila!" Souhlasila jsem.
"Jo? To jsem ráda. Jenom ti chci říct, že bude file a brambory. Pa!" Ťopla jsem mobil, obalila filé, rozklofala jsem brambory, dala do nich kousky másla, nastříhala do nich pažitku, kterou mám na balkoně a pak telefon zazvonil potřetí.
"Copak, Jano?" Nakřáplý, ale jinak příjemný hlas, mi šťastně sdělil, že pro mě právě teď složil báseň.
"Vážně? To je milé, Jano. A řeknete mi ji?"
"Jaro. Jaro. A je to." Chvíli jsem čekala, ale nic dalšího už nepřišlo.
"To je hezká báseň," pochválila jsem ji. "Je v ní všechno." Souhlasila.
"Honzíkovi se taky líbila."
"Tak prima. Tak se teď vy dva bavte chvíli spolu. Chci ještě udělat štrúdl..."
Naposledy jsem ťopla mobil a už v ten moment se mi po Janě stýskalo. Po tom nakřáplém, ale jinak příjemném hlase, který mi něco nebo někoho strašně připomínal...
Irena Fuchsová
Setkání v metru
Byla jsem -náctiletá, když jsem se dočetla, že každý máme na světě své dvojče. Někoho, kdo je jako my. Někoho, o kom budeme na první pohled vědět, že je to on. S kým si budeme rozumět beze slov. Pokud se potkáme. A my se potkali.
Irena Fuchsová
Můj život s Kukurou
V květnu 2011 se měla začít v Činoherním klubu zkoušet hra Kukura, ve které Juraj bilancuje svůj život. Těšila jsem se, protože ji napsal Martin Čičvák, který ji měl i režírovat. Jsem v ČK jedna nápověda, napovídat tedy budu já.
Irena Fuchsová
Kolínské ráno s kanalizací
Když jsem dneska nastoupila na Zálabí do autobusu, kterým jezdím na nádraží, netušila jsem, co mě čeká. Autobus se rozjel a já vzápětí zaregistrovala, že vzadu telefonuje "kanalizace". Nebyla to žena. Byla to kanalizace.
Irena Fuchsová
Emília Vášáryová a Petr Nárožný
Pokaždé, když vidím v televizi Emílii Vášáryovou, vzpomenu si, jak jsme na podzim v roce 2000 zkoušeli v Činoherním klubu hru, Návrat do pouště, kde paní Milka, jak jsme jí všichni říkali, hrála sestru Petra Nárožného.
Irena Fuchsová
Konec únorové tečky
Můj předcházející blog, Vánoční dárek s únorovou tečkou, má ještě jednu tečku. Dost lidí se mě ptalo, jak to s Karlou, která mi dala před Vánoci "dárek" s datem spotřeby do července 2005, dopadlo. Jak? Před týdnem mi zavolala.
Irena Fuchsová
Vánoční dárek s únorovou tečkou
Možná to znáte. Někdo vás nepříjemně překvapí a ne jednou, a vy se s ním furt scházíte, sice ne často a maximálně na kafe, ale scházíte, jako byste čekali, až se stane něco, co tenhle podivný vztah ukončí.
Irena Fuchsová
Znají ho všichni herci a všechny herečky...
... nemusím nikoho z herců jmenovat, protože ho znají fakt všichni! Poznali ho v různých podobách, v různých situacích, ale nejde o to, jak a kde ho poznali, protože i když herci a herečky nejsou stejní, hlad je stejný u každého.
Irena Fuchsová
Chci být úspěšný! Bohatý! Známý!
Seděla jsem ve vagoně, který měl velkoprostorové uspořádání. V takovém vagonu nejsou kupé, ale sedadla za sebou, nebo proti sobě. Když se přes uličku ozvala tahle hláška, prostě jsem se tam musela podívat!
Irena Fuchsová
A cos po čtyřiceti letech čekala?! Že to uklidím?!
Řekla bych, že chlapi se zastavují na ulici s kamarády víc než ženy. Ale když se sejdou tři ženské a jedné z nich se náhodou podaří nahodit téma, které zajímá i ostatní, kam se na ně chlapi hrabou!
Irena Fuchsová
Když nemůžeš, tak přidej!
Nevím, kde se to ve mně bere. Přijedu z Činoherního klubu do Kolína, nakoupím, sotva lezu, táhnu domů těžkou tašku přes starý most na Zálabí a pak potkám smutného kamaráda a musím se s ním zastavit a zeptat se ho, co mu je...
Irena Fuchsová
Jak po mně moji mrtví hází šišky
Když jdu na kolínský hřbitov, jdu domů. Jako malá jsem měla pocit, že kolem sebe slyším hlasy, mluvilo na mě víc lidí, jeden přes druhého. Teď už sice moji mrtví nejsou tak sdílní, ale občas zakopnu nebo na mě hodí šišku...
Irena Fuchsová
Když se některé mobily hárají...
... zcela logicky se jimi jejich majitelky stávají maximálně posedlé a nejraději by se od nich na vteřinu nehnuly! Nezajímá je nic jiného, než hárající mobil, stejně jako chudáka psa nezajímá nic jiného než fena, která se hárá.
Irena Fuchsová
Jak si useknout ruku
Není těžké si ji useknout. Je to rozhodnutí v setině vteřiny, ve které pochopíte, že už nemůžete udělat nic jiného, než seknout! Samozřejmě, když si ji useknete, trvá minimálně rok, než se z toho vzpamatujete, ale stojí to za to.
Irena Fuchsová
Co všechno nesmíte
Nesmíte mít svatbu v květnu, protože nevěsta v létě umře. Nesmíte stříhat nehty miminku! Rok mu je okusujte a až po roce stříhejte! A nesmíte chodit s miminkem na hřbitov! Nechoďte tam, dokud mu nebude rok!
Irena Fuchsová
Eva Audolenská
Eva. Moje velká kamarádka, o třináct let starší. Obě kolíňačky. Obě divadelnice. Bydlely jsme kousek od sebe. Já bydlela vedle spořitelny z jedné strany, a Eva vedle spořitelny ze strany druhé. Věděly jsme o sobě všechno. Všechno.
Irena Fuchsová
Letí Šíp Kolínem a poklepávači kladívky
Někdy se to tak hezky sejde. Ráno písnička v rádiu a večer reportáž v televizi a mám blog! Aha, to je za odměnu, napadlo mě. Dneska jsem totiž byla mimoděk laskavá, ale až teď večer mi došlo, že jsem asi dotyčným udělala radost...
Irena Fuchsová
Chlap zůstane chlapem i na vozejku...
...což jsem si připomněla koncem týdne v metru, když jsem z Hlaváku jela k Muzeu, odkud to mám do Činoheráku co by dup, a večer, když jsem jela z dlouhé zkoušky do Kolína, jsem si uvědomila, že blb zůstane blbem i ve vlaku.
Irena Fuchsová
Absťák po divadle
Jsou divadelní prázdniny, které mám každé léto od roku 1968, tak se nedivím, že mám po divadle absťák a čtu si divadelní vejšplechty z Činoherního klubu, kde jsem od roku 1994. A objevila jsem doslova poklady!
Irena Fuchsová
Smíšená manželství nedělají dobrotu
Tohle mi řekla během povídání o všem možném, dcera mé kamarádky. Je rozvedená a pět let žije se svojí přítelkyní. Dá se tedy předpokládat, že ví, o čem mluví. A když jsem o tom později přemýšlela, musela jsem jí dát za pravdu.
Irena Fuchsová
Miluju tě, krásko, ať jsi, kdo jsi!
Jsou krásní! Majetní! Vzdělaní! Usmívají se, jak se na vás ještě nikdo nikdy neusmál! V tom úsměvu jste vy a láska, obdiv, něha, respekt a touha po vás. Na fotografiích kolem nich jsou kytky, děti, psi a oni. V uniformě nebo bez.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 746
- Celková karma 30,01
- Průměrná čtenost 2346x
Seznam rubrik
Oblíbené stránky
- Činoherní klub
- Moje rodné město
- Moje knihy
- 17.6.2005 Uvolněte se, prosím!
- Facebook mě už taky dostal...
- Pošta pre teba - 10.3.2012
- Beseda v Klimkovicích
- Moje webovky
- Fuchsová s cigaretou
- Kde vydávám
- Rozhovor na konci roku 2013
- Tady ráda brouzdám
- Návštěva v mé pracovně
- Moje e-knihy
- Fuchsová na růžovém slonu
- Moje první kniha pro děti
Co právě poslouchám
- Irenu Fuchsovou na ČRo
- Nový rok 2014 a spisovatelky
- Když Richard Gere (Bedřich Mašek) zpívá
- I. Fuchsová 3. dubna 2014
- Když vypráví nápověda