Toníčku, neber si ji!
Než jsem ji poznala, žila jsem rodinou, divadlem a psaním. A najednou se v mém životě objevila mladší ségra a já prožívala její život a řešila její problémy, protože se svými jsem si už poradit uměla.
Poznaly jsme se v roce 2006 v klimkovických lázních.
"Vždycky jsem chtěla mít sestru,“ řekla jsem jí po půl roce intenzivního přátelství a ona se široce usmála a objala mě.
"Vždyť mě máš, ségra!“
A tak jsem našla nejenom o šestnáct let mladší ségru, ale i neteř Marušku, a když jsem ségru před šesti lety na kolínské radnici oddala, přibyl mi i švagr Toníček.
Snoubenci a jejich kamarádi tehdy přijeli z Prahy autobusem, já začala vážným tónem před plnou obřadní síní svůj svatební projev, po dvou větách jsem udělala dramatickou pauzu a...
„Toníčku, když vidím, do jaké pasti ses chytil, nemůžu mlčet. Ty víš dobře, že jsem tě před Jolanou varovala, ale nebylo to nic platné, protože Jolana vždycky dosáhne všeho, co si usmyslí. Například já. Měla jsem dva bratry a najednou mám i sestru. A proč mám sestru? Protože si to Jolana usmyslela...“
Často a ráda jsem před kamarády vzpomínala na všechna příkoří, která mě kvůli ní potkala.
„Bylas strašný spratek! Furt jsem tě měla na krku! Byla jsi brzda mého erotického života! S kým vším jsem si mohla zkazit život, nebýt tebe,“ vyčítala jsem jí a Jolana přikyvovala.
„Já vím, ségra. Ale přesto jsi mě vychovala dobře.“
Když jsem v roce 2011 začala oddávat, řekla jsem jí, že si potřebuju koupit černé kalhoty a nějaký vršek, ale že pořád zkoušíme a nemám na to čas. Přijela do Kolína a přivezla mi hromadu oblečení, abych si něco vybrala, že je s prodavačkou domluvená, že zbytek může vrátit. Dodnes oddávám v tom, co mi tehdy přivezla.
Když se zmíním o něčem, co bych si přála, splní mi to. A každý druhý rok si spolu užíváme měsíc v klimkovických lázních, kde její překvapení číhají i v jodové koupeli...
„Toníčku, musíme čekat na zázrak! Víš přece, kolikrát nás už Jolana překvapila! Věřím tomu, že nás překvapí i teď!“ Takhle jsem zareagovala na jednu z mnoha covidových sms, které mi od jejího Toníčka za poslední měsíce přišly. Ta první přišla koncem letošního února.
„Irenko, s Jolankou je zle. Od pondělí je v nemocnici v kritickém stavu. Bojuje o život. Prosím toho nahoře, ať mi ji nebere.“
Od té doby jsme si psali denně. S Maruškou i s Toníčkem. Zatímco s Maruškou jsem nadšeně sdílela její bezedný optimismus, se kterým jásala nad sebemenším náznakem zlepšení, s Toníčkem jsme stáli pevně na zemi. Ale všichni tři jsme celou tu dlouhou dobu věřili, že nás Jolana překvapí a že se stane zázrak, i když dlouhé týdny spala a šance na uzdravení se zdály být minimální.
„Toníčku, zázraky se dějí. Jolana je malý zázrak, určitě k sobě přitáhne i zázrak velký! Překvapí nás,“ nepřestávala jsem věřit, když mi Toníček psal, jak za ni nechal sloužit mši.
A zázrak, na který jsme čekali dlouhé dva měsíce, zázrak, který překvapil nás i doktory, náš vytoužený zázrak opravdu přišel.
„Irenko, Jolanka je už úplně probuzená a kouká svýma krásnýma hnědýma očičkama na svět.“
Tento fejeton vyšel 31.5.2021 v Magazínu ONA DNES.
Irena Fuchsová
To tedy nechci. Jsou trapný...
... řekla dívka v autobuse, když jsem si k ní přisedla a zeptala se, jestli nechce, aby si k ní sedl některý ze tří kluků, kteří se po ní otáčeli ze sedadel o kus dál. Pohrdavě se usmála. „To tedy nechci. Jsou trapný...“
Irena Fuchsová
Setkání v metru
Byla jsem -náctiletá, když jsem se dočetla, že každý máme na světě své dvojče. Někoho, kdo je jako my. Někoho, o kom budeme na první pohled vědět, že je to on. S kým si budeme rozumět beze slov. Pokud se potkáme. A my se potkali.
Irena Fuchsová
Můj život s Kukurou
V květnu 2011 se měla začít v Činoherním klubu zkoušet hra Kukura, ve které Juraj bilancuje svůj život. Těšila jsem se, protože ji napsal Martin Čičvák, který ji měl i režírovat. Jsem v ČK jedna nápověda, napovídat tedy budu já.
Irena Fuchsová
Kolínské ráno s kanalizací
Když jsem dneska nastoupila na Zálabí do autobusu, kterým jezdím na nádraží, netušila jsem, co mě čeká. Autobus se rozjel a já vzápětí zaregistrovala, že vzadu telefonuje "kanalizace". Nebyla to žena. Byla to kanalizace.
Irena Fuchsová
Emília Vášáryová a Petr Nárožný
Pokaždé, když vidím v televizi Emílii Vášáryovou, vzpomenu si, jak jsme na podzim v roce 2000 zkoušeli v Činoherním klubu hru, Návrat do pouště, kde paní Milka, jak jsme jí všichni říkali, hrála sestru Petra Nárožného.
Irena Fuchsová
Konec únorové tečky
Můj předcházející blog, Vánoční dárek s únorovou tečkou, má ještě jednu tečku. Dost lidí se mě ptalo, jak to s Karlou, která mi dala před Vánoci "dárek" s datem spotřeby do července 2005, dopadlo. Jak? Před týdnem mi zavolala.
Irena Fuchsová
Vánoční dárek s únorovou tečkou
Možná to znáte. Někdo vás nepříjemně překvapí a ne jednou, a vy se s ním furt scházíte, sice ne často a maximálně na kafe, ale scházíte, jako byste čekali, až se stane něco, co tenhle podivný vztah ukončí.
Irena Fuchsová
Znají ho všichni herci a všechny herečky...
... nemusím nikoho z herců jmenovat, protože ho znají fakt všichni! Poznali ho v různých podobách, v různých situacích, ale nejde o to, jak a kde ho poznali, protože i když herci a herečky nejsou stejní, hlad je stejný u každého.
Irena Fuchsová
Chci být úspěšný! Bohatý! Známý!
Seděla jsem ve vagoně, který měl velkoprostorové uspořádání. V takovém vagonu nejsou kupé, ale sedadla za sebou, nebo proti sobě. Když se přes uličku ozvala tahle hláška, prostě jsem se tam musela podívat!
Irena Fuchsová
A cos po čtyřiceti letech čekala?! Že to uklidím?!
Řekla bych, že chlapi se zastavují na ulici s kamarády víc než ženy. Ale když se sejdou tři ženské a jedné z nich se náhodou podaří nahodit téma, které zajímá i ostatní, kam se na ně chlapi hrabou!
Irena Fuchsová
Když nemůžeš, tak přidej!
Nevím, kde se to ve mně bere. Přijedu z Činoherního klubu do Kolína, nakoupím, sotva lezu, táhnu domů těžkou tašku přes starý most na Zálabí a pak potkám smutného kamaráda a musím se s ním zastavit a zeptat se ho, co mu je...
Irena Fuchsová
Jak po mně moji mrtví hází šišky
Když jdu na kolínský hřbitov, jdu domů. Jako malá jsem měla pocit, že kolem sebe slyším hlasy, mluvilo na mě víc lidí, jeden přes druhého. Teď už sice moji mrtví nejsou tak sdílní, ale občas zakopnu nebo na mě hodí šišku...
Irena Fuchsová
Když se některé mobily hárají...
... zcela logicky se jimi jejich majitelky stávají maximálně posedlé a nejraději by se od nich na vteřinu nehnuly! Nezajímá je nic jiného, než hárající mobil, stejně jako chudáka psa nezajímá nic jiného než fena, která se hárá.
Irena Fuchsová
Jak si useknout ruku
Není těžké si ji useknout. Je to rozhodnutí v setině vteřiny, ve které pochopíte, že už nemůžete udělat nic jiného, než seknout! Samozřejmě, když si ji useknete, trvá minimálně rok, než se z toho vzpamatujete, ale stojí to za to.
Irena Fuchsová
Co všechno nesmíte
Nesmíte mít svatbu v květnu, protože nevěsta v létě umře. Nesmíte stříhat nehty miminku! Rok mu je okusujte a až po roce stříhejte! A nesmíte chodit s miminkem na hřbitov! Nechoďte tam, dokud mu nebude rok!
Irena Fuchsová
Eva Audolenská
Eva. Moje velká kamarádka, o třináct let starší. Obě kolíňačky. Obě divadelnice. Bydlely jsme kousek od sebe. Já bydlela vedle spořitelny z jedné strany, a Eva vedle spořitelny ze strany druhé. Věděly jsme o sobě všechno. Všechno.
Irena Fuchsová
Letí Šíp Kolínem a poklepávači kladívky
Někdy se to tak hezky sejde. Ráno písnička v rádiu a večer reportáž v televizi a mám blog! Aha, to je za odměnu, napadlo mě. Dneska jsem totiž byla mimoděk laskavá, ale až teď večer mi došlo, že jsem asi dotyčným udělala radost...
Irena Fuchsová
Chlap zůstane chlapem i na vozejku...
...což jsem si připomněla koncem týdne v metru, když jsem z Hlaváku jela k Muzeu, odkud to mám do Činoheráku co by dup, a večer, když jsem jela z dlouhé zkoušky do Kolína, jsem si uvědomila, že blb zůstane blbem i ve vlaku.
Irena Fuchsová
Absťák po divadle
Jsou divadelní prázdniny, které mám každé léto od roku 1968, tak se nedivím, že mám po divadle absťák a čtu si divadelní vejšplechty z Činoherního klubu, kde jsem od roku 1994. A objevila jsem doslova poklady!
Irena Fuchsová
Smíšená manželství nedělají dobrotu
Tohle mi řekla během povídání o všem možném, dcera mé kamarádky. Je rozvedená a pět let žije se svojí přítelkyní. Dá se tedy předpokládat, že ví, o čem mluví. A když jsem o tom později přemýšlela, musela jsem jí dát za pravdu.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 747
- Celková karma 26,76
- Průměrná čtenost 2342x
Seznam rubrik
Oblíbené stránky
- Činoherní klub
- Moje rodné město
- Moje knihy
- 17.6.2005 Uvolněte se, prosím!
- Facebook mě už taky dostal...
- Pošta pre teba - 10.3.2012
- Beseda v Klimkovicích
- Moje webovky
- Fuchsová s cigaretou
- Kde vydávám
- Rozhovor na konci roku 2013
- Tady ráda brouzdám
- Návštěva v mé pracovně
- Moje e-knihy
- Fuchsová na růžovém slonu
- Moje první kniha pro děti
Co právě poslouchám
- Irenu Fuchsovou na ČRo
- Nový rok 2014 a spisovatelky
- Když Richard Gere (Bedřich Mašek) zpívá
- I. Fuchsová 3. dubna 2014
- Když vypráví nápověda