Můj vietnamský Ftipálek
Večerka, kterou mám kousek od domu, nezachraňuje jenom mě, ale celé naše malé sídliště, protože nejbližší samoobsluha zavírá v 17. hodin a občas i dřív, podle toho, jak jsou prodavačky nemocné. Zachraňují nás vietnamští manželé kolem čtyřicítky s Ftipálkem, který je bratr manžela.
Když jsem jednou chtěla podat džus, na který jsem nedosáhla, Ftipálek vyskočil na bednu, džus mi podal, já poděkovala, jdu k pokladně a najednou cítím, že mám nákupní košík těžší. Koukám, a von mi tam Ftipálek s kamennou tváří strčil ještě jeden džus!
Oba jsme se rozesmáli, Ftipálek džus rychle vrátil zpátky do regálu a já naznačila rukou pohlavek.
„Uličníku!“
Uličnyku, opakoval po mně, oba jsme se zasmáli a smál se i jeho bratr u pokladny.
A takhle to bylo skoro pokaždé, když jsem tam přišla. Ftipálek si vždycky něco vymyslel a mně stačilo uvidět jeho kamennou tvář a už jsem byla ve střehu, co mi zase provede! Byly to takové naše úsměvné hrátky.
Před měsícem jsem tam šla v neděli dopoledne koupit brambory. Večerka byla plná „rozmazlenců“, kteří nechávají důležité nákupy na poslední chvíli, protože stejně jako já vědí, že nás „naše“ Večerka zachrání.
Dala jsem si do košíku brambory a šla se podívat ještě k mrazáku, za sebou jsem tušila Ftipálka, a když mě vzápětí chytil za paži, otočila jsem se na něj s úsměvem, co si na mě zase vymyslel.
Držel se za srdce, byl zpocený a tiše mi řekl, špatně. Je mi špatně. Trochu se zamotal a opřel se o druhý mrazák. Oči měl vyděšené a v obličeji byl takový… šedivý. Ve Večerce byl jenom on a u pokladny jeho švagrová, která se na mě dívala stejně vyděšeně.
„Špatně. Je mu špatně. Už ráno bylo špatně,“ řekla mi a já se jí zeptala, jestli mám zavolat sanitku. Rychle přikývla, ano, ano, zavolejte! Ano! Ano! Otočila jsem se na Ftipálka a řekla mu, že budu volat sanitku a on se sesunul po stěně mrazáku na zem.
Za několik vteřin začal dialog s paní ze záchranné služby, při kterém mi pomáhala švagrová Ftipálka, která stála pořád za pokladnou a obsluhovala zákazníky.
Kolik mu je? Asi pětatřicet. Ano, dýchá. Teď leží na zemi, sesunul se na zem, před chvílí ještě stál. Drží se za srdce. Ano, mluvil se mnou, říkal mi, že mu není dobře. Teď je při vědomí. Dýchá. Je zpocený. Drží se za hlavu. A za srdce. Ne, neomdlel. Ano, je pořád při vědomí. Dýchá. Ano, počkám tady než přijede záchranka. Budu čekat před Večerkou.
„Nemám si stoupnout před obchod, aby sem už nechodili lidi,“ zeptal se mě jeden zákazník, ale řekla jsem, že ne. Ftipálek ležel stranou a jeho švagrová zákazníky zvládala.
Když se ozvala na starém mostě houkačka záchranky, oddechla jsem si.
„Už jedou,“ řekla jsem švagrové, která se na mě pořád ustrašeně dívala a ta se rozzářila. Šla jsem ven na chodník a zamávala jsem na přijíždějící záchranku…
Oba muži ze záchranky byli sehraní a já jim přes švagrovou u pokladny odpovídala na otázky.
Bere nějaké prášky? Ne, nebere žádné prášky. Je očkovaný na covid? Ano, očkování na covid má. Byl třikrát očkovaný. Nepraštil se do hlavy? Neupadl? Neomdlel? Ne, ne, ne. Byl pořád byl při vědomí.
Chodila jsem od nich k pokladně a zpátky a v jednu chvíli mi švagrová něco říkala o telefonu a chtěla mi dávat sto korun. Mávla jsem rukou.
„Proboha?! Ne!“
Chvíli před tím, než Ftipálka odvezli, jsem šla domů s bramborami. Oknem jsem viděla, jak Ftipálka odváží a za chvíli přijel před Večerku jeho bratr. Oddychla jsem si, že tam jeho žena nebude sama.
Ptala jsem se na něj odpoledne, večer, druhý den i třetí. Zprávy byly potěšující. Od jeho bratra jsem dostala dvě bonboniéry, které nešly odmítnout.
A když jsem za pár dnů uviděla Ftipálka poprvé mezi regály, oba jsme se k sobě vrhli a objali se. Dlouho jsme se objímali.
Teď mě už zase zlobí. Například dneska jsem si dala do košíku jednu okurku, a než jsem došla k pokladně, měla jsem tam tři...
P.S.
Od té doby, a už to je měsíc, mě často napadne, že Ftipálkovi pomohlo to, že se spolu smějeme. Měl ke mně důvěru. Proto mi řekl, že mu není dobře, i když se ve Večerce od rána vystřídalo sto, dvě stě lidí. Možná bylo štěstí, že jsem tam v jedenáct hodin dopoledne šla pro brambory, které jsem nepotřebovala. Měla jsem uvařeno, ale chtěla jsem si dát venku cigárko, protože doma nekouřím...
Irena Fuchsová
To tedy nechci. Jsou trapný...
... řekla dívka v autobuse, když jsem si k ní přisedla a zeptala se, jestli nechce, aby si k ní sedl některý ze tří kluků, kteří se po ní otáčeli ze sedadel o kus dál. Pohrdavě se usmála. „To tedy nechci. Jsou trapný...“
Irena Fuchsová
Setkání v metru
Byla jsem -náctiletá, když jsem se dočetla, že každý máme na světě své dvojče. Někoho, kdo je jako my. Někoho, o kom budeme na první pohled vědět, že je to on. S kým si budeme rozumět beze slov. Pokud se potkáme. A my se potkali.
Irena Fuchsová
Můj život s Kukurou
V květnu 2011 se měla začít v Činoherním klubu zkoušet hra Kukura, ve které Juraj bilancuje svůj život. Těšila jsem se, protože ji napsal Martin Čičvák, který ji měl i režírovat. Jsem v ČK jedna nápověda, napovídat tedy budu já.
Irena Fuchsová
Kolínské ráno s kanalizací
Když jsem dneska nastoupila na Zálabí do autobusu, kterým jezdím na nádraží, netušila jsem, co mě čeká. Autobus se rozjel a já vzápětí zaregistrovala, že vzadu telefonuje "kanalizace". Nebyla to žena. Byla to kanalizace.
Irena Fuchsová
Emília Vášáryová a Petr Nárožný
Pokaždé, když vidím v televizi Emílii Vášáryovou, vzpomenu si, jak jsme na podzim v roce 2000 zkoušeli v Činoherním klubu hru, Návrat do pouště, kde paní Milka, jak jsme jí všichni říkali, hrála sestru Petra Nárožného.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
Podmínky míru musí určit Ukrajina, říká ministryně obrany Černochová
Premium Ministryně obrany Jana Černochová (ODS) o sbírce na munici pro Ukrajinu, komunikaci náčelníka...
Vědmy jdou do akce. Mladé dronařky tvrdě cvičí a chystají se na Rusy
Premium Ukrajina (od zpravodajů iDNES.cz) Válka na Ukrajině je v nemalé míře válkou dronů a technologií. Ukrajina, ale i Rusko je vyvíjejí,...
Americkou Oklahomu a okolní státy zasáhla série tornád. Úřady hlásí čtyři mrtvé
Nejméně čtyři mrtvé si vyžádala série tornád, která od sobotního večera zasáhla Oklahomu. Podle...
Nikdy nekončící hrozba. Finsko si zvyká na nový vztah s Ruskem
Ozbrojení finští pohraničníci na běžkách střeží východní část země, nejnovější a nejdelší hranici...
Prodej stavebního pozemku, 665 m2, Osice
Osice, okres Hradec Králové
2 900 000 Kč
- Počet článků 747
- Celková karma 30,42
- Průměrná čtenost 2342x
Seznam rubrik
Oblíbené stránky
- Činoherní klub
- Moje rodné město
- Moje knihy
- 17.6.2005 Uvolněte se, prosím!
- Facebook mě už taky dostal...
- Pošta pre teba - 10.3.2012
- Beseda v Klimkovicích
- Moje webovky
- Fuchsová s cigaretou
- Kde vydávám
- Rozhovor na konci roku 2013
- Tady ráda brouzdám
- Návštěva v mé pracovně
- Moje e-knihy
- Fuchsová na růžovém slonu
- Moje první kniha pro děti
Co právě poslouchám
- Irenu Fuchsovou na ČRo
- Nový rok 2014 a spisovatelky
- Když Richard Gere (Bedřich Mašek) zpívá
- I. Fuchsová 3. dubna 2014
- Když vypráví nápověda