A tak jsem jim to řekla…

1. 04. 2023 21:23:21
Dneska mi napsala kamarádka na fcb, že ji "dostala" moje povídka. "Připomněla mi dceru. Říkala, maminko, nemám ráda, když je mezi tebou a tátou dusno, špatně to působí na mou dětskou duši a já se pak musím vožrat jak dobytek."
Ta povídka vyšla v mé knize, Když syn píše líp než máma a je svým způsobem aprílová.Tak tady je: A tak jsem jim to řekla.

Do té partičky jsem se dostala koncem osmdesátých let, když mi bylo sedmnáct. Můj starší bratr zjistil, že se na mně dá docela slušně vydělávat, a za pár piv mě s nimi se všemi postupně seznamoval.

Nejdřív s Pimem, to byl zrzavý zarostlý básník, který pracoval v městském pivovaru.

Pak s Ťukem, holohlavým fotografem, který fotil školní mládež na tabla.

Potom s Čugem, to byl místní novinář, který nosil dlouhý černý kabát a psal o tom, že v kašně na náměstí byly nalezeny mince v hodnotě padesáti šesti korun československých.

A nakonec s Pakem, malířem, který svůj stojan rozkládal na mostě přesně ve čtrnáct hodin deset minut, kdy tudy chodilo nejvíc lidí z práce.

Všichni se mě snažili dostat do postele, ale nepodařilo se to ani jednomu. Sice jsem vedla drsné řeči, vychovávaná svým starším bratrem, beatníkem, a odkojená beatnickou poezií Allena Ginsberga, takže si každý myslel, že jsem přinejmenším „matka pluku“, ale byla jsem pořád ještě panna.

Po maturitě jsem odešla z našeho malého města do Prahy a začala jsem pracovat v jedné redakci, kde jsem se chytila, možná i proto, že jsem se zamilovala do šéfredaktora a na jeho chalupě jsem přestala být pannou.

Když po listopadové revoluce začal zakládat jeden časopis za druhým, pozval mě na schůzku.

„Vyber si, Klárko, kde chceš být šéfredaktorka.“

Nebylo to od něho milé? Navíc ode mě už nic nechtěl!

Tak jsem si vybrala...

I když jsem od roku 1988 pracovala v Praze, žila jsem pořád v našem malém městečku. Bylo tady pohodlné bydlení, všechny a všechno jsem znala, měla jsem tady rodinu, kamarády, spolužáky, ale hlavně partu Pima, Ťuka, Čuga a Paka, kteří se všichni oženili a pořádali se svými manželkami pravidelná setkání na Skále, která se tyčila nad naším městečkem, a kde měl Ťuk, Čug, Pim a Pak baráčky. Byl to vlastně takový skanzen maloměstských intelektuálů.

„Budeme vítat na Skále zimu, přijdeš,“ zeptal se mě Čug, když jsme se potkali na náměstí, kde fotil lavičku, na které seděly dvě maminky s dětmi.

Přikývla jsem, ale v duchu jsem si říkala, proboha, už zase?! Před deseti dny to bylo loučení s podzimem, teď budeme vítat zimu, potom přivítáme nový rok, pak se rozloučíme se zimou a přivítáme jaro, hned potom je květen, čas lásky, budeme se loučit s jarem a vítat s létem, opijeme se na srpnovém posvícení, sejdeme se před dovolenou, po dovolené, budeme zase vítat podzim a potom přijde...

Nebojte se, nebudu vás unavovat, co všechno Pimové, Ťukové, Čugové a Pakové s manželkami vítají a s čím se loučí, protože je toho opravdu dost.

Můj přítel Martin byl normální kluk, domácí kutil, oba jsme rádi četli, oba jsme měli rádi blues, dokonce jsme každý rok v červnu letěli do Chicaga na bluesový festival, a protože jsme nechtěli bydlet v paneláku, koupili jsme si v našem městečku baráček.

Co nejdál od Skály.

Martin rád pracoval rukama, tak ho dával pomalu dohromady, pokud zrovna nevymýšlel reklamy, které běhaly v televizi u nás i venku. Byl v téhle branži hodně dobrý, ale nemluvil o tom.

Já dělala šéfredaktorku nejprodávanějšího měsíčníku pro muže i ženy, vydávala jsem knihy sice o ženách, ale nejenom pro ženy, měla jsem jich už deset a byly hodně úspěšné - určitě i proto, že jsem si dělala ve svém časopisu reklamu, ale proč bych si ji nedělala, že?

Ráno jsme s Martinem jeli společně do Prahy, odpoledne nebo večer jsme se vraceli do našeho baráčku, nic nám nechybělo, byli jsme spokojení. Společnost jsme nevyhledávali, měli jsme dost společenských povinností v Praze, a tak jsme se vlastně stýkali jenom s Pimy, Ťuky, Čugy a Paky.

Chodili jsme na Skálu ze setrvačnosti, ale je pravda, že jsme tam poslední dobou nechodili moc rádi.

Pomalu nám totiž docházelo, že nám naši kamarádi intelektuálové a jejich manželky závidí, že děláme to, co umíme, a že to děláme dobře.

O své práci jsme na Skále už dávno nemluvili, nechtěli jsme je popouzet a oni si dávali velký pozor, aby se nás náhodou na něco nezeptali, a tak když jsme zjistili, že na Skále poslední rok jenom sedíme a mlčíme, protože jejich intelektuálské debaty jsou doslova o hovnu, řekli jsme si s Martinem, že tam přestaneme chodit.

„Příště jim to řeknu,“ rozhodla jsem se, a protože mě Martin zná, nemohl se našeho příštího setkání na Skále dočkat.

Mezi vánočními svátky jsme se vyškrábali na Skálu, vešli jsme do baráčku Ťuka, kde bylo na dlouhém stole připravené jídlo od Pimové, Ťukové, Čugové a Pakové, já dala na stůl obrovskou krabici s ještě teplými jablky v županu, která jsem vlastnoručně vyrobila, Pimová a Čugová ji okamžitě odnesly, a tvářily se přitom velmi, ale velmi pohrdavě, protože ONY měly připravené intelektuálské misky, ze kterých zobou mniši při rozjímání.

Když jsme si všichni sedli kolem stolu, Pim, na pokyn Ťuka, začal mluvit.

„Přátelé, sešli jsme se, abychom probrali primitivní, místy až teatrální význam vlivu současného konzumního života na naši psychiku, rotující ve vánočním konzumním světě, a to především z hlediska pofiderního. Síla tohoto tlaku je úměrná její obecnosti, abstraktnosti a vágnosti. Musím říct, že my všichni, co tu sedíme, máme nesporně komparativní výhodu...“

Martin se na mě zoufale podíval a já vstala a vztáhla k němu ruku. Vstal také, a tak jsme stáli vedle sebe, drželi se za ruce a Pimové, Ťukové, Čugové a Pakové na nás překvapeně koukali.

Omluvně jsem se usmála.

„Nezlobte se na mě. Ale musíme odejít. Minule jsem byla z těch vašich intelektuálských keců tak rozhozená, že jsem si pak doma musela vyholit kundu. A Martinovi se to nelíbí.“

Potěšeně jsem si všimla, že můj miláček má co dělat, aby nevyprskl smíchy, a lehce jsem ho políbila na tvář.

„Neboj se, lásko, doroste to. A už žádné holení nebude, protože sem už nikdy nepůjdeme...“

Autor: Irena Fuchsová | sobota 1.4.2023 21:23 | karma článku: 25.84 | přečteno: 956x

Další články blogera

Irena Fuchsová

Můj život s Kukurou

V květnu 2011 se měla začít v Činoherním klubu zkoušet hra Kukura, ve které Juraj bilancuje svůj život. Těšila jsem se, protože ji napsal Martin Čičvák, který ji měl i režírovat. Jsem v ČK jedna nápověda, napovídat tedy budu já.

26.3.2024 v 15:33 | Karma článku: 39.46 | Přečteno: 4092 | Diskuse

Irena Fuchsová

Kolínské ráno s kanalizací

Když jsem dneska nastoupila na Zálabí do autobusu, kterým jezdím na nádraží, netušila jsem, co mě čeká. Autobus se rozjel a já vzápětí zaregistrovala, že vzadu telefonuje "kanalizace". Nebyla to žena. Byla to kanalizace.

15.3.2024 v 23:12 | Karma článku: 29.33 | Přečteno: 919 | Diskuse

Irena Fuchsová

Emília Vášáryová a Petr Nárožný

Pokaždé, když vidím v televizi Emílii Vášáryovou, vzpomenu si, jak jsme na podzim v roce 2000 zkoušeli v Činoherním klubu hru, Návrat do pouště, kde paní Milka, jak jsme jí všichni říkali, hrála sestru Petra Nárožného.

23.2.2024 v 23:22 | Karma článku: 38.58 | Přečteno: 4230 | Diskuse

Irena Fuchsová

Konec únorové tečky

Můj předcházející blog, Vánoční dárek s únorovou tečkou, má ještě jednu tečku. Dost lidí se mě ptalo, jak to s Karlou, která mi dala před Vánoci "dárek" s datem spotřeby do července 2005, dopadlo. Jak? Před týdnem mi zavolala.

21.2.2024 v 0:16 | Karma článku: 23.88 | Přečteno: 806 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Rudolf Pekař

Bacha na sváteční cyklisty

Začátek jara přináší nejen kvetoucí přírodu, ale také návrat cyklistů na silnice. Bohužel, spolu s nimi se objevují i tzv. sváteční cyklisté, kteří se chovají neopatrně a nezodpovědně.

28.3.2024 v 12:17 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 1 | Diskuse

Tomáš Vodvářka

Velký pátek jako příležitost

Už několik let je v "portfoliu" státních svátků i Velký pátek, který by mohl být vhodnou příležitostí k uvědomění si tzv. evropských hodnot, s nimiž se poslední léta mediálně žongluje.

28.3.2024 v 9:34 | Karma článku: 9.41 | Přečteno: 112 | Diskuse

Filip Vracovský

Jak to vypadá Mordor ( Rusko ) už nám klepe na dveře ?

Krátká předsváteční úvaha ... Taky vás některé uklidňující zprávy spíš rozruší ? Račte vstoupit .....

28.3.2024 v 9:00 | Karma článku: 9.43 | Přečteno: 254 |

Michael Laitman

Odhalení tajemství Knihy života

Jeden mudrc kdysi řekl: „Člověk musí získat jak vědomosti, tak moudrost.“ Na otázku, jaký je mezi nimi rozdíl, odpověděl: „Vědomosti se získávají čtením knih, moudrost se získává čtením knihy, kterou jsi ty sám.“

28.3.2024 v 4:14 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 31 | Diskuse

Tadeáš Firla

KSČM a Jan Ámos Komenský

Myslím, že politické, nebo náboženské symboly mají veliký význam a pro některé lidí hodně znamenají. Dnes jsem si všiml dvou. Vedle sebe ve skříňce - logo KSČM a portrét Jana Ámose Komenského. Je to změna mysli, nebo pouhá fraška?

28.3.2024 v 1:25 | Karma článku: 9.02 | Přečteno: 145 | Diskuse
VIP
Počet článků 745 Celková karma 30.47 Průměrná čtenost 2346

Stařenka (1950), která ráda relaxuje na facebooku. Matka (Filip a Rita). Babička (František). Manželka (pan Fuchs). Spisovatelka (33 vydaných knih: http://www.kdyz.cz/vydane-knihy). Členka Obce spisovatelů a Herecké asociace. Moderátorka (ČRo Pardubice: nedělní pořad, Když vypráví nápověda). Fotografka (Kamil Panasonic Fuchs). Publicistka: ONA DNES, VLASTA, PŘEKVAPENÍ. Dětská obrna od roku 1954 (www.polio.cz). Nápověda (Činoherní klub 1994 - stále). Blogerka - v anketě Bloger roku 2019 získala Cenu redakce. Fotografie je od Kamila Fuchse, který je také na facebooku.

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...