Ať se dostane do pekla a tam ji topí!
Ve středu 30. listopadu 2011 jsem byla na besedě na ZŠ v Tišnově. Učitelka Lída Opltová mě slyšela v rozhlase, pročetla si moje webovky i blog, přečetla si některé moje knihy, mluvila o mně s dětmi z páté třídy, které učí a tak v Tišnově vznikl můj neoficiální fanklub.
Když mě pozvala na besedu, nemohla jsem odmítnout. Její, dětmi a knihami nadšený dopis, si můžete přečíst tady: http://www.kdyz.cz/co-je-noveho
Tenhle dopis, přiložená fotografie třídy a také to, že z Kolína do Tišnova jede přímý vlak, to vše do sebe zapadlo. Dohodly jsme termín a besedy byly nakonec dvě.
„O čem budeš těm dětem vypravovat,“ zajímal se pan Fuchs, když jsem se chystala na vlak. „Píšeš samé sprosťárny.“
To řekne on, on, který moje knihy nečte, nečte nic, co napíšu, občas mi dokonce řekne, abych se přejmenovala, že mu dělám ostudu, ale když se dostane do cizího města, jde okamžitě do knihkupectví, ptá se na moje knihy, když tam jsou a knihkupci mě znají, přizná se, že je můj manžel, když o mně nic nevědí, schytám to, když přijede domů.
„Nikdo tě tam neznal, protože píšeš sprostě,“ řekne pomstychtivě a zkazí mi na pět minut náladu.
„Budu jim vypravovat o životě. I díky tobě o něm vím dost,“ odpověděla jsem na jeho otázku, týkající se tišnovských dětí. Jen počkej, budu ti dělat tučná, mastná jídla, zvýší se ti cholesterol a natáhneš brka, plánovala jsem si v duchu jeho konec, ale za pět minut jsem o tom nevěděla.
Víte, když jste s někým tak dlouho, jako já s panem Fuchsem, tak se nerozčilujete déle než pět minut. Víc to nejde, fakt ne.
S dětmi jsem si opravdu povídala o životě, pokud se zrovna neptaly na spoustu věcí, které o mně vyčetly na mých webových stránkách. Proč všechny vaše knihy začínají na Když? Vaše děti také píší? Proč říkáte vašemu manželovi pan Fuchs? Ale také: Kolik vám je?
„Je mi šedesát jedna,“ odpověděla jsem a desetiletý intelektuál uznale přikývl.
„To bych neřekl. Vypadáte na čtyřicet osm.“ Potěšil mě a nevymlouvala jsem mu to, nicméně jsem si mu postěžovala.
„Někdy bych si přála, abych vypadala víc babičkovsky a pustili mě sednout v metru, v tramvaji, v autobuse...“ Chtěla jsem ještě dodat, ve vlaku, ale to už zareagoval další chytrý chlapec.
„Musíte se víc snažit!“
Také jsme mluvili o dětské obrně, kterou jsem dostala v roce 1954.
„Není to nakažlivé,“ zeptal se jeden starostlivý chlapec, a když jsem řekla, že ne, nahlas si oddychl. „Uf... to jsem rád!“
Tak jsem jim vysvětlila, co to je dětská obrna (vy si to můžete zjistit na www.polio.cz) a pak jsem jim řekla příběh o zlé sestřičce, která mě v lázních, kde jsem jako pětiletá byla, ve vaně namydlila, pak mě chytila za krk a strčila mě pod vodu, aby ze mě smyla mýdlo...
Říkala jsem jim i to, jak po dvaceti letech, v roce 1976, pořád děti takhle koupala, protože tam pořád pracovala. A pak konečně přišla kosa na kámen, jak se říká, a sestřička v lázních skončila, protože děti proti ní povstaly...
Jak se to v roce 1976 stalo, to mi vyprávěl můj kamarád v roce 2003, když jsme se domluvili, že nás v oněch lázních tímhle způsobem koupala stejná mrcha. Ano, píšu mrcha, protože to nebyla sestřička. To byla mrcha.
Tišnovské děti tiše poslouchaly. Byly napjaté, zamlklé. Žádné neřeklo jediné slovo. Když jsem skončila, začaly mluvit jedno přes druhé. Co by udělaly ony, jaká to byla zlá ženská, proč to dělala...
Paní učitelka je musela uklidnit a já radši rychle skočila na jiné téma. Děti se chytily, hlásily se se svými otázkami, povídaly jsme si dál o jiných věcech, a za deset minut se přihlásila holčička.
„Ať se dostane do pekla a tam ji topí!“ Okamžitě se zvedlo deset, patnáct rukou. „Ne! Ať ji v pekle nad ohněm čerti vaří!“ „Proč to dělala?“ „To se přece nedělá, takhle strkat děti pod vodu!“
Začala jsem další téma na hony vzdálené dětské obrně, a po deseti minutách se přihlásila drobná holčička v zadní řadě.
„ A jak dlouho vás topila?“ A opět se přidaly další děti. „Mohla vás přece utopit!“ „Proč to dělala?“
A tak jsem zase změnila téma, ale po deseti minutách to tady bylo opět.
„To dělala pokaždé, když vás koupala?“ „A to topila všechny děti?“ „Já bych ji zavřel!“
Bylo mi jasné, že jsem zasadila do duší tišnovských dětí, alespoň pro tuto chvíli, smutek. Ale zároveň jsem z nich měla obrovskou radost. Uvědomovaly si zlo, bránily slabšího, vadilo jim násilí na dětech, strhly dospělého člověka z jeho piedestalu a odsoudily ho. A věřím, že by totéž udělaly i jiné děti na jiných školách.
A protože tu radost z našich dětí mám v sobě pořád, napsala jsem tenhle blog.
Aleluja! Aleluja! Aleluja!
A jestli chcete vědět, jak došlo v roce 1976 v oněch lázních ke vzpouře dětí, přečtěte si moji povídku:
„A pozdravuju sestřičku...“
Irena Fuchsová
To tedy nechci. Jsou trapný...
... řekla dívka v autobuse, když jsem si k ní přisedla a zeptala se, jestli nechce, aby si k ní sedl některý ze tří kluků, kteří se po ní otáčeli ze sedadel o kus dál. Pohrdavě se usmála. „To tedy nechci. Jsou trapný...“
Irena Fuchsová
Setkání v metru
Byla jsem -náctiletá, když jsem se dočetla, že každý máme na světě své dvojče. Někoho, kdo je jako my. Někoho, o kom budeme na první pohled vědět, že je to on. S kým si budeme rozumět beze slov. Pokud se potkáme. A my se potkali.
Irena Fuchsová
Můj život s Kukurou
V květnu 2011 se měla začít v Činoherním klubu zkoušet hra Kukura, ve které Juraj bilancuje svůj život. Těšila jsem se, protože ji napsal Martin Čičvák, který ji měl i režírovat. Jsem v ČK jedna nápověda, napovídat tedy budu já.
Irena Fuchsová
Kolínské ráno s kanalizací
Když jsem dneska nastoupila na Zálabí do autobusu, kterým jezdím na nádraží, netušila jsem, co mě čeká. Autobus se rozjel a já vzápětí zaregistrovala, že vzadu telefonuje "kanalizace". Nebyla to žena. Byla to kanalizace.
Irena Fuchsová
Emília Vášáryová a Petr Nárožný
Pokaždé, když vidím v televizi Emílii Vášáryovou, vzpomenu si, jak jsme na podzim v roce 2000 zkoušeli v Činoherním klubu hru, Návrat do pouště, kde paní Milka, jak jsme jí všichni říkali, hrála sestru Petra Nárožného.
Irena Fuchsová
Konec únorové tečky
Můj předcházející blog, Vánoční dárek s únorovou tečkou, má ještě jednu tečku. Dost lidí se mě ptalo, jak to s Karlou, která mi dala před Vánoci "dárek" s datem spotřeby do července 2005, dopadlo. Jak? Před týdnem mi zavolala.
Irena Fuchsová
Vánoční dárek s únorovou tečkou
Možná to znáte. Někdo vás nepříjemně překvapí a ne jednou, a vy se s ním furt scházíte, sice ne často a maximálně na kafe, ale scházíte, jako byste čekali, až se stane něco, co tenhle podivný vztah ukončí.
Irena Fuchsová
Znají ho všichni herci a všechny herečky...
... nemusím nikoho z herců jmenovat, protože ho znají fakt všichni! Poznali ho v různých podobách, v různých situacích, ale nejde o to, jak a kde ho poznali, protože i když herci a herečky nejsou stejní, hlad je stejný u každého.
Irena Fuchsová
Chci být úspěšný! Bohatý! Známý!
Seděla jsem ve vagoně, který měl velkoprostorové uspořádání. V takovém vagonu nejsou kupé, ale sedadla za sebou, nebo proti sobě. Když se přes uličku ozvala tahle hláška, prostě jsem se tam musela podívat!
Irena Fuchsová
A cos po čtyřiceti letech čekala?! Že to uklidím?!
Řekla bych, že chlapi se zastavují na ulici s kamarády víc než ženy. Ale když se sejdou tři ženské a jedné z nich se náhodou podaří nahodit téma, které zajímá i ostatní, kam se na ně chlapi hrabou!
Irena Fuchsová
Když nemůžeš, tak přidej!
Nevím, kde se to ve mně bere. Přijedu z Činoherního klubu do Kolína, nakoupím, sotva lezu, táhnu domů těžkou tašku přes starý most na Zálabí a pak potkám smutného kamaráda a musím se s ním zastavit a zeptat se ho, co mu je...
Irena Fuchsová
Jak po mně moji mrtví hází šišky
Když jdu na kolínský hřbitov, jdu domů. Jako malá jsem měla pocit, že kolem sebe slyším hlasy, mluvilo na mě víc lidí, jeden přes druhého. Teď už sice moji mrtví nejsou tak sdílní, ale občas zakopnu nebo na mě hodí šišku...
Irena Fuchsová
Když se některé mobily hárají...
... zcela logicky se jimi jejich majitelky stávají maximálně posedlé a nejraději by se od nich na vteřinu nehnuly! Nezajímá je nic jiného, než hárající mobil, stejně jako chudáka psa nezajímá nic jiného než fena, která se hárá.
Irena Fuchsová
Jak si useknout ruku
Není těžké si ji useknout. Je to rozhodnutí v setině vteřiny, ve které pochopíte, že už nemůžete udělat nic jiného, než seknout! Samozřejmě, když si ji useknete, trvá minimálně rok, než se z toho vzpamatujete, ale stojí to za to.
Irena Fuchsová
Co všechno nesmíte
Nesmíte mít svatbu v květnu, protože nevěsta v létě umře. Nesmíte stříhat nehty miminku! Rok mu je okusujte a až po roce stříhejte! A nesmíte chodit s miminkem na hřbitov! Nechoďte tam, dokud mu nebude rok!
Irena Fuchsová
Eva Audolenská
Eva. Moje velká kamarádka, o třináct let starší. Obě kolíňačky. Obě divadelnice. Bydlely jsme kousek od sebe. Já bydlela vedle spořitelny z jedné strany, a Eva vedle spořitelny ze strany druhé. Věděly jsme o sobě všechno. Všechno.
Irena Fuchsová
Letí Šíp Kolínem a poklepávači kladívky
Někdy se to tak hezky sejde. Ráno písnička v rádiu a večer reportáž v televizi a mám blog! Aha, to je za odměnu, napadlo mě. Dneska jsem totiž byla mimoděk laskavá, ale až teď večer mi došlo, že jsem asi dotyčným udělala radost...
Irena Fuchsová
Chlap zůstane chlapem i na vozejku...
...což jsem si připomněla koncem týdne v metru, když jsem z Hlaváku jela k Muzeu, odkud to mám do Činoheráku co by dup, a večer, když jsem jela z dlouhé zkoušky do Kolína, jsem si uvědomila, že blb zůstane blbem i ve vlaku.
Irena Fuchsová
Absťák po divadle
Jsou divadelní prázdniny, které mám každé léto od roku 1968, tak se nedivím, že mám po divadle absťák a čtu si divadelní vejšplechty z Činoherního klubu, kde jsem od roku 1994. A objevila jsem doslova poklady!
Irena Fuchsová
Smíšená manželství nedělají dobrotu
Tohle mi řekla během povídání o všem možném, dcera mé kamarádky. Je rozvedená a pět let žije se svojí přítelkyní. Dá se tedy předpokládat, že ví, o čem mluví. A když jsem o tom později přemýšlela, musela jsem jí dát za pravdu.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 747
- Celková karma 29,62
- Průměrná čtenost 2342x
Seznam rubrik
Oblíbené stránky
- Činoherní klub
- Moje rodné město
- Moje knihy
- 17.6.2005 Uvolněte se, prosím!
- Facebook mě už taky dostal...
- Pošta pre teba - 10.3.2012
- Beseda v Klimkovicích
- Moje webovky
- Fuchsová s cigaretou
- Kde vydávám
- Rozhovor na konci roku 2013
- Tady ráda brouzdám
- Návštěva v mé pracovně
- Moje e-knihy
- Fuchsová na růžovém slonu
- Moje první kniha pro děti
Co právě poslouchám
- Irenu Fuchsovou na ČRo
- Nový rok 2014 a spisovatelky
- Když Richard Gere (Bedřich Mašek) zpívá
- I. Fuchsová 3. dubna 2014
- Když vypráví nápověda