Chce být otec u porodu proto, že to chce matka?

„Tak, paní Müllerová, otcové prý budou u porodu zadarmo,“ řekl Švejk a kývl na rozevřené noviny ze 14. dubna 2012. Jeho bytná se pokřižovala. „Já bych u porodu nebožtíka Müllera nechtěla ani za milion!“

„Když si představím,“ pokračovala, „že by mu dali nůžky, aby přestřihl našemu Toníkovi pupeční šňůru, a jemu by to nešlo, protože by byl nervózní, a seřval by doktora, že mají tupé nůžky, a hned potom by seřval mě, čím jsem se to v těhotenství cpala, že ta šňůra je jak námořní lano, tak jdou na mě mrákoty i teď!“

Doufám, že jsem vás tímto fiktivním dialogem dvou románových postav, uvedla víc než dobře do tématu, o kterém chci psát.

Ve většině románů z dob dávno minulých, ve většině filmů, které doby minulé zobrazují, rodí žena uvnitř domu a nervózní muž:

a) postává na zápraží

b) sedí na studni

c) pokuřuje kousek od domu

d) pozoruje hvězdy na nebi – ale nikdy není u porodu.

V románu si přečteme to, co ve filmu vidíme, a sice: vidíme tvář rodičky, po které stékají pot i slzy, slyšíme její křik, potom „slyšíme“ ticho, je záběr na napjatou tvář nervózního otce, a pak se ozve pláč dítěte a otci se evidentně uleví. A to už vychází z domu porodní bába a zve ho dovnitř unaveným, ale šťastným pohybem hlavy.   

Ve většině románů z dob dávno minulých, ve většině filmů, které doby minulé zobrazují, vzápětí po porodu odnáší porodní bába miminko od maminky, protože maminka je porodem vysílená a potřebuje si odpočinout…

… V osmdesátých letech se v českých porodnicích zavedlo, že maminky mohly mít miminko v postýlce vedle své postele. Určitě byly maminky, které tato novinka nadchla, ale já se tehdy nesetkala s jedinou maminkou, která by tím byla nadšená. Ptáte se proč? Když byly na pokoji tři – čtyři maminky se svými novorozeňaty, dovedete si asi představit, jak těžce načerpávaly sílu po porodu.

Ano, všechny jsme chtěly mít svoje miminka u sebe trochu déle, než jenom na kojení, ale mít ho u postele celých dvacet čtyři hodin? Já téhle novince v kolínské porodnici, v roce 1983, když se mi narodila dcera Rita, naštěstí unikla, a setkala jsem se s okamžitou závistí většiny utahaných rodiček, které měly svůj řvoucí poklad vedle postele.

„Jak to, že nemáš holku u sebe,“ ptaly se mě na WC nebo ve frontě před koupelnou, když jsem si libovala, jak se můžu vyspat.

„Protože mi po porodu nevyšlo lůžko,“ vysvětlovala jsem jim provinile. „Museli mi dát narkózu a vyndávali mi ho v narkóze. A taky mi v narkóze rovnou zašili to, co mi při porodu nastřihli,“ nevydržela jsem a pochlubila se svým „nadstandardem“, aniž bych tušila, že jsem byla právě nenávratně dána celým porodnickým poschodím do klatby...  

Syn Filip se narodil také v kolínské nemocnici, v roce 1975. Nevím, jak by se zachoval pan Fuchs, kdyby byl u porodu, a uslyšel primáře Lásku (krásné jméno pro gynekologa, že?), jak diskrétně upozorňuje paní doktorku, která se ke mně blížila s porodnickými kleštěmi.

„Paní kolegyně, ty kleště držíte obráceně!“

Protože jsem ve věku matek současných prvorodiček a jejich partnerů, stávám se jim vrbou. 

„Já Petra u porodu nechci, ale nevím, jak mu to mám říct,“ svěřila se mi Klára. „A on také nechce. Bavil se s kluky o tom, že porod jsou jatka a oni jsou jak řezníci.“

Poradila jsem jí, ať mu to prostě řekne. Je to její porod, její názor, její přání. Prý mu to říct nemůže, prý všichni jeho kamarádi u porodu byli, a kdyby nešel, řekli by, že je zbabělec. Tak ať jim řekne, že u porodu nebude, protože si to nepřeješ, radila jsem dál, a opět špatně. Prý by vypadala jako krkavčí rodička. Prý všechny holky u porodu manžela nebo přítele měly. Tak Petr tam musí být také.

A svěřil se mi i Ruda.

„Já se nebojím toho, co tam uvidím. Rodí se nový život. Ale prostě to nechci vidět. A jak to mám Daně říct? Jednou jsem to zkusil, a řekla mi, že ji nemám rád, že všechny kamarádky u porodu muže měly.“

Divíte se mi, že debatu, jestli budou otcové u porodu zadarmo, považuju za naprosto zbytečnou? A ženské organizace, které tlačí na to, aby se za blízkou osobu u porodu platit nemuselo, by měly svůj čas věnovat jinému problému.

Pokud totiž některý otec chce být u porodu svého dítěte a budoucí maminka si to přeje také, tak si takový pár přítomnost otce u porodu rád zaplatí. Daleko důležitější je, aby si budoucí maminka a budoucí tatínek bez jakýchkoli obav, co by tomu řekli kluci a co by tomu řekly holky, ujasnili, jak to právě v jejich případě, s tou módní přítomností otce u porodu, bude. Mám pravdu?

Tento fejeton vyšel 28. května 2012 v Magazínu ONA DNES.