Ti, co žebrají, jsou lepší než ti, co kradou.

10. 04. 2014 22:08:00
Jasně, že by bylo nejlepší, kdyby nikdo nežebral a nikdo nekradl. Ale všichni víme, že jsou lidé, kteří žebrají a jsou lidé, kteří kradou. A já tvrdím, že horší jsou ti, co kradou.

Loudilové, opilci, narkomani, lenoši. Někteří možná i bezdomovci, ale většinou mezi loudily, opilci, narkomany a lenochy jsou lidé, kteří mají byty nebo žijí na ubytovnách, kde za ně nájem platí stát.

Jsou všichni stejní. A je jedno, kde se pohybují. Na nádražích, náměstích, v parcích. V Kolíně, v Praze, v Pardubicích. Všichni jsou stejní.

Jednou jsem přijela z Prahy do Kolína, pospíchám nádražní halou, vidím zasklenými dveřmi, že mi přijíždí autobus na kolínské Zálabí, když vtom mi cestu zastoupí sympatický mladý muž.

„Prosím vás, dejte mi nějaké peníze!“

Dejte mi cigarety. Dejte mi peníze. Dejte mi na polévku. Dejte mi na vlak za nemocnou babičkou. Dejte mi na vlak na internát. Dejte mi na vlak do školy. Dejte mi na vlak domů. Furt to samé. Mladí, staří, muži, ženy. A vy v sobě furt musíte sbírat síly a říkat nemám, nedám, protože to slyšíte denně několikrát a už vás to nebaví, už vás to unavuje, zatěžuje, obtěžuje, vytrhuje vás to z vašich myšlenek, z vašich pocitů, ať jsou jakékoli... A teď navíc můj autobus už zastavil na zastávce, otevřel dveře, lidé nastupují, sympatický mladý muž znovu říká, prosím vás, dejte mi nějaké peníze a ze mě vylétla otázka.

„A musím?“

Sympatický mladý muž se zarazil, znejistěl a pak odpověděl.

„Nemusíte.“ Ustoupil mi, a já šla k autobusu.

U zálabské večerky se také schází podobná partička. Jednou večer pršelo, pod balkonem stál „jeden z nich“, já přivázala našeho drsnosrstého jezevčíka u značky na chodníku, šla jsem na koupi, a když jsem za chvíli vyšla, Atík byl pryč. Vteřina nejistoty, ale už jsem ho uviděla. Stál pod balkonem s „jedním z nich“.

„Vzal jsem ho z deště. Aby nenamokl.“

„Děkuju. Ale to jste nemusel. Je to lovecký pes, na déšť je zvyklý.“

Vzala jsem si vodítko, udělala jsem dva kroky, a za mnou se ozvalo to, co jsem čekala.

„Mladá paní, nedáte mi nějaké peníze?“

„Nedám.“ Udělala jsem další dva roky a „jeden z nich“ si neodpustil výčitku na rozloučenou.

„Ale viděla jste, že jsem byl hodný!“

Asi za týden mi říkal známý, že šel kolem „jednoho z nich“, a on po něm chtěl také peníze.

„Peníze vám nedám, ale přišlo mi uhlí, pojďte mi ho složit, dám vám pět set.“

„Jeden z nich“ zavrtěl hlavou.

„Vono začíná pršet. Mohl bych dostat zápal plic.“

Ale jsou i jiní. Úplně jiní z jiné party. Jednoho takového úplně jiného z jiné party, jsem potkala právě dneska, v potravinách na kolínském náměstí.

Všimla jsem si ho hned, jak jsem do téhle menší samoobsluhy vešla. Kolíňák to nebyl, tím jsem byla jistá. Vysoký, svalnatý fešák kolem třicítky, zajímavý typ, mohl to být novinář, podnikatel, muzikant, majitel baru... co já vím? Perfektně oblečený, ležérně, moderně. Černé sportovní kalhoty, triko, koženou vestu, přes rameno tašku. Vybíral u pultu sýry. Já také. Zastavil se u čokolád. Já také. Šel k pečivu. Já také. Když jsme stáli vedle sebe, měla jsem sto chutí říct, to vypadá, jako když vás sleduju, co? Už jsem zase za vámi. Cítila jsem z něho totiž napětí a skoro jsem slyšela, jako by mi říkal, co za mnou, babo, furt lezeš?!

A sešla jsem se s ním i u pokladny. Začal vyndávat z košíku na pult lahev drahého vína, čokoládu, sýry, pečivo a najednou říká, já si musím dojít pro peníze, hned jsem zpátky.

„Ale vrátíte se,“ zavolala za ním paní pokladní, on přikývl a vyběhl z obchodu. Druhá prodavačka se za ním šla podívat a viděla, že běží Kouřimskou ulicí nahoru, kde zahnul ke kostelu.

„Zjistil, že tady nic neukradne, tak utekl,“ povzdychla si paní pokladní a její kolegyně přikývla.

„Mně byl od začátku nápadný, tak jsem ho pozorovala.“

„Mně se také nezdál,“ potvrdila jsem oběma jejich pocity, ale to, že jsem „slyšela“, jak mi v duchu říká, co za mnou, babo, furt lezeš, to jsem jim neřekla.

Když jsem šla za chvíli v jeho stopách, podívala jsem se ke kostelu, kam zahnul. Nikde nikdo. Paní pokladní s kolegyní měly pravdu. A nakonec... já také.

Autor: Irena Fuchsová | čtvrtek 10.4.2014 22:08 | karma článku: 13.19 | přečteno: 862x

Další články blogera

Irena Fuchsová

Můj život s Kukurou

V květnu 2011 se měla začít v Činoherním klubu zkoušet hra Kukura, ve které Juraj bilancuje svůj život. Těšila jsem se, protože ji napsal Martin Čičvák, který ji měl i režírovat. Jsem v ČK jedna nápověda, napovídat tedy budu já.

26.3.2024 v 15:33 | Karma článku: 39.54 | Přečteno: 4130 | Diskuse

Irena Fuchsová

Kolínské ráno s kanalizací

Když jsem dneska nastoupila na Zálabí do autobusu, kterým jezdím na nádraží, netušila jsem, co mě čeká. Autobus se rozjel a já vzápětí zaregistrovala, že vzadu telefonuje "kanalizace". Nebyla to žena. Byla to kanalizace.

15.3.2024 v 23:12 | Karma článku: 29.33 | Přečteno: 921 | Diskuse

Irena Fuchsová

Emília Vášáryová a Petr Nárožný

Pokaždé, když vidím v televizi Emílii Vášáryovou, vzpomenu si, jak jsme na podzim v roce 2000 zkoušeli v Činoherním klubu hru, Návrat do pouště, kde paní Milka, jak jsme jí všichni říkali, hrála sestru Petra Nárožného.

23.2.2024 v 23:22 | Karma článku: 38.58 | Přečteno: 4234 | Diskuse

Irena Fuchsová

Konec únorové tečky

Můj předcházející blog, Vánoční dárek s únorovou tečkou, má ještě jednu tečku. Dost lidí se mě ptalo, jak to s Karlou, která mi dala před Vánoci "dárek" s datem spotřeby do července 2005, dopadlo. Jak? Před týdnem mi zavolala.

21.2.2024 v 0:16 | Karma článku: 23.88 | Přečteno: 806 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Ladislav Jakl

Dělají z nás ženy! Nebo jen hlupáky?

Jsme všichni obětmi tajemného spikleneckého experimentu, kdy pomocí přísad do potravin globální vládci nadělají z chlapů zženštilé hermafrodity, neschopné plodit děti?

28.3.2024 v 18:55 | Karma článku: 17.13 | Přečteno: 209 | Diskuse

Milan Šupa

Čerpejme sílu ke vzestupu z prožití reality Ducha

Myslím, tedy jsem! Tato slova jsou lež! Jsou omylem! Kdo je akceptuje, sází na falešnou kartu a promrhává svůj život. Ztotožňování vlastní jsoucnosti s rozumem a myslí je tou největší tragédií, která nás může postihnout.

28.3.2024 v 16:13 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 26 | Diskuse

Jiří Herblich

Slovo, které radí člověku je Božské tím, že chápe princip Božství

Kdo najde slovo své jako Božské tím, že uvěří. Ten najde slovo společné jako svoje a bude to slovo Boha v člověku.

28.3.2024 v 6:28 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 23 | Diskuse

Yngvar Brenna

Jakou chcete budovat společnost aneb pryč s Velikonocemi

Skutečně je to něco, za co máte utrácet peníze i čas a úsilí, abyste ty dopady potírali, či alespoň pokoušeli, byť zcela marně, zmírnit? Přece jde o to, jakou chcete budovat společnost.

28.3.2024 v 1:56 | Karma článku: 15.11 | Přečteno: 284 |

Jan Andrle

Nový oblek

Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.

27.3.2024 v 22:17 | Karma článku: 19.53 | Přečteno: 495 | Diskuse
VIP
Počet článků 745 Celková karma 30.48 Průměrná čtenost 2346

Stařenka (1950), která ráda relaxuje na facebooku. Matka (Filip a Rita). Babička (František). Manželka (pan Fuchs). Spisovatelka (33 vydaných knih: http://www.kdyz.cz/vydane-knihy). Členka Obce spisovatelů a Herecké asociace. Moderátorka (ČRo Pardubice: nedělní pořad, Když vypráví nápověda). Fotografka (Kamil Panasonic Fuchs). Publicistka: ONA DNES, VLASTA, PŘEKVAPENÍ. Dětská obrna od roku 1954 (www.polio.cz). Nápověda (Činoherní klub 1994 - stále). Blogerka - v anketě Bloger roku 2019 získala Cenu redakce. Fotografie je od Kamila Fuchse, který je také na facebooku.

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...