Pánové, proč nás musíte mít furt za p... pardon... za zadkem?
Ano, my si o vás spoustu věcí myslíme, ale neřekneme vám je, protože chceme mít od vás pokoj, zatímco vy nám vpálíte každou maličkost, která se nám kdy nepovedla, schováváte si naše mini-prohřešky na chvíli, kdy se vám něco nepodaří a máte proto vztek, a pak nám vmetete naše "zakopnutí" do obličeje a ještě si přidáte své komentáře, které jsou zákeřně zlé a nespravedlivé, ulevíte si, když to na nás všechno vylejete jako kýbl špíny, a když spokojeně zjistíte, že jste nás ranili na duši, najednou vám už nevadí to, co se vám nepodařilo, najednou to už není zas až tak zlé, jak jste si mysleli, a začnete za námi dolejzat a strašně se divíte, když uslyšíte naše rezolutní, NE!
A proč nás musíte mít furt za p... pardon... za zadkem? Kdykoli něco děláte, a je jedno, co to je, musíme o tom vědět. Proč nemůžete to, co děláte, dělat tak, abychom o tom nevěděly? Proč nám o tom musíte říkat? Kdybyste nám to jenom řekli, budiž, ale proč u toho musíme asistovat? Každou chvíli nás voláte, a chcete něco podat, podržet, přidržet, nebo nás dokonce zavoláte jen tak, abychom byly při ruce, kdybyste náhodou něco potřebovali!
Říkáme snad my vám, co děláme? Nebo co budeme dělat? Proč bychom vám to říkaly? Abyste se toho chytili a šli to dělat v dobré vůli s námi, a práce, na kterou jsme si naplánovaly deset minut, by se protáhla na celý den a někdy i na dlouhé týdny, protože vy byste to chtěli udělat úplně, ale úplně jinak! A protože vás známe, nejenomže vám neříkáme, co budeme dělat, ale my vás také nikdy k naší práci nevoláme, abyste nám něco podali, podrželi, přinesli. Je to logické. Když vám neřekneme, co budeme dělat, a máme k tomu své důvody, proč jsme vám to neřekli, tak vás přece potom nebudeme volat, abyste nám něco podali atd.
Mimochodem, pánové, dovedete si představit, že by si vaše žena sedla k šicímu stroji a za chvíli vás volala, abyste jí podali nit? Nůžky? Špendlíky? Abyste jí podrželi látku, kterou chce ustříhnout, nebo podali metr a pomohli jí naměřit dvacet centimetrů? To si představit určitě nedovedete, a víte proč? Protože takové situace prostě neexistují! My si totiž děláme nejradši všechno samy, vymalujeme či přestavíme celý byt - ale má to jedinou podmínku. Nesmíte být doma.
A víte, pánové, co je úplně nejhorší? Jak pořád chcete chválit. Přitom my jsme z toho vašeho neustálého otravování, přines, dones, podrž, odnes, stejně unavené jako vy, protože vy sice pracujete, vytváříte, budujete, zatímco my jenom podáváme, přidržujeme, odnášíme, donášíme, ale pozor! Mezi tím neustálým odbíháním k vám, vaříme, žehlíme, uklízíme, staráme se o děti, telefonujeme s tchyní, luxujeme - a nás nepochválí nikdo!
A když vás nepochválíme, protože na to prostě nemáme čas, vy si, pánové, o pochvalu řeknete! A to tak, že potopíte svého nejlepšího kamaráda Vlastíka (Honzu, Vasku, Kulicha, Vajgu atd.). A hned vám popíšu, jak to děláte.
Když hrdě obhlížíte výsledek svého celodenního pachtění, pronesete směrem k nám: "Jo, to takovej Vlastík (Honza, Vaska, Kulich, Vajga atd.), ten by to udělal líp!" A čekáte, co my na to.
A my víme, že čekáte. Čekáte, že řekneme, Vlastík (Honza, Vaska, Kulich, Vajga atd.) je lempl! Kam se na tebe hrabe Vlastík (Honza, Vaska, Kulich, Vajga atd.)!
A protože vy čekáte, my to řekneme. Co nám zbývá? A přitom si o Vlastíkovi (Honzovi, Vaskovi, Kulichovi, Vajgovi atd.) myslíme pravý opak. Vlastík (Honza, Vaska, Kulich, Vajga atd.), je šikovný, klidný, hodný, a nejenom to! Vlastíkovi (Honzovi, Vaskovi, Kulichovi, Vajgovi atd.), je na očích vidět, že se mu líbíme, a to je pro každou ženskou vždycky příjemné! A jenom my víme, kolikrát nám Vlastík (Honza, Vaska, Kulich, Vajga atd.), pomohl doma opravit něco, co se nám nebo dětem podařilo rozbít, a Vlastík (Honza, Vaska, Kulich, Vajga atd.), přišel, spravil, opravil a to tak, že vy, pánové, když jste přišli domů, jste si vůbec, ale vůbec nevšimli toho, že něco bylo rozbité!
Tak to by pro dnešek mohlo stačit. Pojďte do mě, pánové. Diskuse je od toho, aby se diskutovalo. Ale můžu vás o něco poprosit? Můžu?
Prosím vás, nepráskněte mě panu Fuchsovi. Díky!
Irena Fuchsová
To tedy nechci. Jsou trapný...
... řekla dívka v autobuse, když jsem si k ní přisedla a zeptala se, jestli nechce, aby si k ní sedl některý ze tří kluků, kteří se po ní otáčeli ze sedadel o kus dál. Pohrdavě se usmála. „To tedy nechci. Jsou trapný...“
Irena Fuchsová
Setkání v metru
Byla jsem -náctiletá, když jsem se dočetla, že každý máme na světě své dvojče. Někoho, kdo je jako my. Někoho, o kom budeme na první pohled vědět, že je to on. S kým si budeme rozumět beze slov. Pokud se potkáme. A my se potkali.
Irena Fuchsová
Můj život s Kukurou
V květnu 2011 se měla začít v Činoherním klubu zkoušet hra Kukura, ve které Juraj bilancuje svůj život. Těšila jsem se, protože ji napsal Martin Čičvák, který ji měl i režírovat. Jsem v ČK jedna nápověda, napovídat tedy budu já.
Irena Fuchsová
Kolínské ráno s kanalizací
Když jsem dneska nastoupila na Zálabí do autobusu, kterým jezdím na nádraží, netušila jsem, co mě čeká. Autobus se rozjel a já vzápětí zaregistrovala, že vzadu telefonuje "kanalizace". Nebyla to žena. Byla to kanalizace.
Irena Fuchsová
Emília Vášáryová a Petr Nárožný
Pokaždé, když vidím v televizi Emílii Vášáryovou, vzpomenu si, jak jsme na podzim v roce 2000 zkoušeli v Činoherním klubu hru, Návrat do pouště, kde paní Milka, jak jsme jí všichni říkali, hrála sestru Petra Nárožného.
Irena Fuchsová
Konec únorové tečky
Můj předcházející blog, Vánoční dárek s únorovou tečkou, má ještě jednu tečku. Dost lidí se mě ptalo, jak to s Karlou, která mi dala před Vánoci "dárek" s datem spotřeby do července 2005, dopadlo. Jak? Před týdnem mi zavolala.
Irena Fuchsová
Vánoční dárek s únorovou tečkou
Možná to znáte. Někdo vás nepříjemně překvapí a ne jednou, a vy se s ním furt scházíte, sice ne často a maximálně na kafe, ale scházíte, jako byste čekali, až se stane něco, co tenhle podivný vztah ukončí.
Irena Fuchsová
Znají ho všichni herci a všechny herečky...
... nemusím nikoho z herců jmenovat, protože ho znají fakt všichni! Poznali ho v různých podobách, v různých situacích, ale nejde o to, jak a kde ho poznali, protože i když herci a herečky nejsou stejní, hlad je stejný u každého.
Irena Fuchsová
Chci být úspěšný! Bohatý! Známý!
Seděla jsem ve vagoně, který měl velkoprostorové uspořádání. V takovém vagonu nejsou kupé, ale sedadla za sebou, nebo proti sobě. Když se přes uličku ozvala tahle hláška, prostě jsem se tam musela podívat!
Irena Fuchsová
A cos po čtyřiceti letech čekala?! Že to uklidím?!
Řekla bych, že chlapi se zastavují na ulici s kamarády víc než ženy. Ale když se sejdou tři ženské a jedné z nich se náhodou podaří nahodit téma, které zajímá i ostatní, kam se na ně chlapi hrabou!
Irena Fuchsová
Když nemůžeš, tak přidej!
Nevím, kde se to ve mně bere. Přijedu z Činoherního klubu do Kolína, nakoupím, sotva lezu, táhnu domů těžkou tašku přes starý most na Zálabí a pak potkám smutného kamaráda a musím se s ním zastavit a zeptat se ho, co mu je...
Irena Fuchsová
Jak po mně moji mrtví hází šišky
Když jdu na kolínský hřbitov, jdu domů. Jako malá jsem měla pocit, že kolem sebe slyším hlasy, mluvilo na mě víc lidí, jeden přes druhého. Teď už sice moji mrtví nejsou tak sdílní, ale občas zakopnu nebo na mě hodí šišku...
Irena Fuchsová
Když se některé mobily hárají...
... zcela logicky se jimi jejich majitelky stávají maximálně posedlé a nejraději by se od nich na vteřinu nehnuly! Nezajímá je nic jiného, než hárající mobil, stejně jako chudáka psa nezajímá nic jiného než fena, která se hárá.
Irena Fuchsová
Jak si useknout ruku
Není těžké si ji useknout. Je to rozhodnutí v setině vteřiny, ve které pochopíte, že už nemůžete udělat nic jiného, než seknout! Samozřejmě, když si ji useknete, trvá minimálně rok, než se z toho vzpamatujete, ale stojí to za to.
Irena Fuchsová
Co všechno nesmíte
Nesmíte mít svatbu v květnu, protože nevěsta v létě umře. Nesmíte stříhat nehty miminku! Rok mu je okusujte a až po roce stříhejte! A nesmíte chodit s miminkem na hřbitov! Nechoďte tam, dokud mu nebude rok!
Irena Fuchsová
Eva Audolenská
Eva. Moje velká kamarádka, o třináct let starší. Obě kolíňačky. Obě divadelnice. Bydlely jsme kousek od sebe. Já bydlela vedle spořitelny z jedné strany, a Eva vedle spořitelny ze strany druhé. Věděly jsme o sobě všechno. Všechno.
Irena Fuchsová
Letí Šíp Kolínem a poklepávači kladívky
Někdy se to tak hezky sejde. Ráno písnička v rádiu a večer reportáž v televizi a mám blog! Aha, to je za odměnu, napadlo mě. Dneska jsem totiž byla mimoděk laskavá, ale až teď večer mi došlo, že jsem asi dotyčným udělala radost...
Irena Fuchsová
Chlap zůstane chlapem i na vozejku...
...což jsem si připomněla koncem týdne v metru, když jsem z Hlaváku jela k Muzeu, odkud to mám do Činoheráku co by dup, a večer, když jsem jela z dlouhé zkoušky do Kolína, jsem si uvědomila, že blb zůstane blbem i ve vlaku.
Irena Fuchsová
Absťák po divadle
Jsou divadelní prázdniny, které mám každé léto od roku 1968, tak se nedivím, že mám po divadle absťák a čtu si divadelní vejšplechty z Činoherního klubu, kde jsem od roku 1994. A objevila jsem doslova poklady!
Irena Fuchsová
Smíšená manželství nedělají dobrotu
Tohle mi řekla během povídání o všem možném, dcera mé kamarádky. Je rozvedená a pět let žije se svojí přítelkyní. Dá se tedy předpokládat, že ví, o čem mluví. A když jsem o tom později přemýšlela, musela jsem jí dát za pravdu.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 747
- Celková karma 29,59
- Průměrná čtenost 2342x
Seznam rubrik
Oblíbené stránky
- Činoherní klub
- Moje rodné město
- Moje knihy
- 17.6.2005 Uvolněte se, prosím!
- Facebook mě už taky dostal...
- Pošta pre teba - 10.3.2012
- Beseda v Klimkovicích
- Moje webovky
- Fuchsová s cigaretou
- Kde vydávám
- Rozhovor na konci roku 2013
- Tady ráda brouzdám
- Návštěva v mé pracovně
- Moje e-knihy
- Fuchsová na růžovém slonu
- Moje první kniha pro děti
Co právě poslouchám
- Irenu Fuchsovou na ČRo
- Nový rok 2014 a spisovatelky
- Když Richard Gere (Bedřich Mašek) zpívá
- I. Fuchsová 3. dubna 2014
- Když vypráví nápověda