Jsou to bývalé dozorkyně a zlodějky?
Napsala mi před chvílí kamarádka. Je jí kolem padesáti let a je skoro slepá. Je to éterické stvoření, které vypadá velmi zranitelně, možná i zmateně - ale to je jenom zdání. Marta je sice skoro slepá, ale není blbá.
Její dva e-maily mi připomněly rok 1955, kdy jsem byla v jistých lázních, protože jsem v srpnu 1954 dostala dětskou obrnu, proti které se tehdy ještě neočkovalo.
Dneska je rok 2014 a kdybych se musela potopit do vody, nedokážu to - nikdy jsem se totiž nenaučila potápět. A kdyby na mě někdo v bazénu nebo ve vaně, začal stříkat vodu, budu hysterická. A to všechno jenom proto, že nás sestřičky v oněch lázních koupaly tak, že nás daly do vany, namydlily, pak nás chytily vzadu za krk a potopily pod vodu, aby z nás smyly mýdlo.
Když jsem dospěla a vyprávěla si o tom s ostatními obrnáři, kteří měli stejné zkušenosti, shodli jsme se na tom, že to musely být bývalé dozorkyně z koncentračních táborů. A také jsme si všichni říkali: "Ony si myslely, když jsme všelijak pokroucení, že jsme i blbí. Ano, byli jsme všelijak pokroucení, ale blbí jsme nebyli."
A teď ty dva e-maily, které mi přišly dneska od Marty.
"Tak to je síla, Irenko! Byla jsem u doktorky na neurologii a to jste neviděla ani neslyšela. Přišla jsem tam, pověsila jsem si bundu, sedla jsem si a dala jsem jí ty papíry z nemocnice. Tak si to napsala do počítače, dala
mi 2 žádanky na nějaká vyšetření, ani mi pořádně nevysvětlila, kam mám jít, prý si to najdu na internetu. :-) A pak jsem po ní chtěla zkopírovat ty papíry pro paní doktorku. Irenko, a tohle je nejzajímavější ze všeho, co tady píšu:
ONA SI ZA TOHLE VŠECHNO, CO JSEM VÁM NAPSALA A ZA TU KOPII, VZALA, IRENKO, 60 KORUN. ŠEDESÁT KORUN, S TÍM, ŽE ŘEKLA, "NEJSME KOPÍROVACÍ CENTRUM".
Vyšla jsem tam odtud a tak jsem si řekla, že jí nejde vůbec, ale vůbec o lidi, ale o peníze. Nejraději bych vám řekla, že je to bába sprostá a to taky je. Na to, že je docentka csc, nemám co říct. Jsem z toho smutná a dělám hodně chyb, tak se omlouvám.
Pá Irenko.
Chyby Marta opravdu udělala. Opravila jsem je. A tohle je druhý e-mail:
Komu: "Irena Fuchsová" <fuchsova.irena@centrum.cz>
Datum: 27.10.2014 15:41
Předmět: Irenko, ještě tohle.
Když po mně chtěla původně těch 30 korun, tak jsem neměla drobné a dala jsem jí dvoustovku. Irenko, oni ještě nevěděly, kolik si za tu kopii mají vzít a pak se domluvily, aniž bych to slyšela a věděla, že si vezmou 30 korun.
Jenomže já jsem jí - sestře - dala tu dvoustovku a ona mi takhle začala vracet drobné. Pak jsem požádala o tu stovku a ona ji dala na stůl a pak ji zas rychle vzala a potom říkala, že jsem si ji dala do peněženky a já jsem ji neměla v peněžence. Tak jsem musela ukázat, jestli ji fakt nemám a neměla jsem ji. Pak mi vrátila 140 korun.
Mě to bolí a mrzí. Já bych to přece neukradla.
Pá Irenko. To bylo moc ošklivý.
P. S. Trvám na tom, co jsem napsala na začátku. V roce 1955 to v oněch lázních, určitě nebyly bývalé dozorkyně z koncentračních táborů a teď, v roce 2014, to určitě nejsou zlodějky! Byly to přepracované ženy, které měly v roce 1955 hodně starostí. S manželem, s dětmi, s pacienty. A mají hodně starostí i teď, v roce 2014. S manželem, s dětmi, s pacienty.
Nicméně se v roce 1955 chovaly jako bývalé dozorkyně z koncentračních táborů a v roce 2014 se chovají jako zlodějky.
Irena Fuchsová
To tedy nechci. Jsou trapný...
... řekla dívka v autobuse, když jsem si k ní přisedla a zeptala se, jestli nechce, aby si k ní sedl některý ze tří kluků, kteří se po ní otáčeli ze sedadel o kus dál. Pohrdavě se usmála. „To tedy nechci. Jsou trapný...“
Irena Fuchsová
Setkání v metru
Byla jsem -náctiletá, když jsem se dočetla, že každý máme na světě své dvojče. Někoho, kdo je jako my. Někoho, o kom budeme na první pohled vědět, že je to on. S kým si budeme rozumět beze slov. Pokud se potkáme. A my se potkali.
Irena Fuchsová
Můj život s Kukurou
V květnu 2011 se měla začít v Činoherním klubu zkoušet hra Kukura, ve které Juraj bilancuje svůj život. Těšila jsem se, protože ji napsal Martin Čičvák, který ji měl i režírovat. Jsem v ČK jedna nápověda, napovídat tedy budu já.
Irena Fuchsová
Kolínské ráno s kanalizací
Když jsem dneska nastoupila na Zálabí do autobusu, kterým jezdím na nádraží, netušila jsem, co mě čeká. Autobus se rozjel a já vzápětí zaregistrovala, že vzadu telefonuje "kanalizace". Nebyla to žena. Byla to kanalizace.
Irena Fuchsová
Emília Vášáryová a Petr Nárožný
Pokaždé, když vidím v televizi Emílii Vášáryovou, vzpomenu si, jak jsme na podzim v roce 2000 zkoušeli v Činoherním klubu hru, Návrat do pouště, kde paní Milka, jak jsme jí všichni říkali, hrála sestru Petra Nárožného.
Irena Fuchsová
Konec únorové tečky
Můj předcházející blog, Vánoční dárek s únorovou tečkou, má ještě jednu tečku. Dost lidí se mě ptalo, jak to s Karlou, která mi dala před Vánoci "dárek" s datem spotřeby do července 2005, dopadlo. Jak? Před týdnem mi zavolala.
Irena Fuchsová
Vánoční dárek s únorovou tečkou
Možná to znáte. Někdo vás nepříjemně překvapí a ne jednou, a vy se s ním furt scházíte, sice ne často a maximálně na kafe, ale scházíte, jako byste čekali, až se stane něco, co tenhle podivný vztah ukončí.
Irena Fuchsová
Znají ho všichni herci a všechny herečky...
... nemusím nikoho z herců jmenovat, protože ho znají fakt všichni! Poznali ho v různých podobách, v různých situacích, ale nejde o to, jak a kde ho poznali, protože i když herci a herečky nejsou stejní, hlad je stejný u každého.
Irena Fuchsová
Chci být úspěšný! Bohatý! Známý!
Seděla jsem ve vagoně, který měl velkoprostorové uspořádání. V takovém vagonu nejsou kupé, ale sedadla za sebou, nebo proti sobě. Když se přes uličku ozvala tahle hláška, prostě jsem se tam musela podívat!
Irena Fuchsová
A cos po čtyřiceti letech čekala?! Že to uklidím?!
Řekla bych, že chlapi se zastavují na ulici s kamarády víc než ženy. Ale když se sejdou tři ženské a jedné z nich se náhodou podaří nahodit téma, které zajímá i ostatní, kam se na ně chlapi hrabou!
Irena Fuchsová
Když nemůžeš, tak přidej!
Nevím, kde se to ve mně bere. Přijedu z Činoherního klubu do Kolína, nakoupím, sotva lezu, táhnu domů těžkou tašku přes starý most na Zálabí a pak potkám smutného kamaráda a musím se s ním zastavit a zeptat se ho, co mu je...
Irena Fuchsová
Jak po mně moji mrtví hází šišky
Když jdu na kolínský hřbitov, jdu domů. Jako malá jsem měla pocit, že kolem sebe slyším hlasy, mluvilo na mě víc lidí, jeden přes druhého. Teď už sice moji mrtví nejsou tak sdílní, ale občas zakopnu nebo na mě hodí šišku...
Irena Fuchsová
Když se některé mobily hárají...
... zcela logicky se jimi jejich majitelky stávají maximálně posedlé a nejraději by se od nich na vteřinu nehnuly! Nezajímá je nic jiného, než hárající mobil, stejně jako chudáka psa nezajímá nic jiného než fena, která se hárá.
Irena Fuchsová
Jak si useknout ruku
Není těžké si ji useknout. Je to rozhodnutí v setině vteřiny, ve které pochopíte, že už nemůžete udělat nic jiného, než seknout! Samozřejmě, když si ji useknete, trvá minimálně rok, než se z toho vzpamatujete, ale stojí to za to.
Irena Fuchsová
Co všechno nesmíte
Nesmíte mít svatbu v květnu, protože nevěsta v létě umře. Nesmíte stříhat nehty miminku! Rok mu je okusujte a až po roce stříhejte! A nesmíte chodit s miminkem na hřbitov! Nechoďte tam, dokud mu nebude rok!
Irena Fuchsová
Eva Audolenská
Eva. Moje velká kamarádka, o třináct let starší. Obě kolíňačky. Obě divadelnice. Bydlely jsme kousek od sebe. Já bydlela vedle spořitelny z jedné strany, a Eva vedle spořitelny ze strany druhé. Věděly jsme o sobě všechno. Všechno.
Irena Fuchsová
Letí Šíp Kolínem a poklepávači kladívky
Někdy se to tak hezky sejde. Ráno písnička v rádiu a večer reportáž v televizi a mám blog! Aha, to je za odměnu, napadlo mě. Dneska jsem totiž byla mimoděk laskavá, ale až teď večer mi došlo, že jsem asi dotyčným udělala radost...
Irena Fuchsová
Chlap zůstane chlapem i na vozejku...
...což jsem si připomněla koncem týdne v metru, když jsem z Hlaváku jela k Muzeu, odkud to mám do Činoheráku co by dup, a večer, když jsem jela z dlouhé zkoušky do Kolína, jsem si uvědomila, že blb zůstane blbem i ve vlaku.
Irena Fuchsová
Absťák po divadle
Jsou divadelní prázdniny, které mám každé léto od roku 1968, tak se nedivím, že mám po divadle absťák a čtu si divadelní vejšplechty z Činoherního klubu, kde jsem od roku 1994. A objevila jsem doslova poklady!
Irena Fuchsová
Smíšená manželství nedělají dobrotu
Tohle mi řekla během povídání o všem možném, dcera mé kamarádky. Je rozvedená a pět let žije se svojí přítelkyní. Dá se tedy předpokládat, že ví, o čem mluví. A když jsem o tom později přemýšlela, musela jsem jí dát za pravdu.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 747
- Celková karma 29,59
- Průměrná čtenost 2342x
Seznam rubrik
Oblíbené stránky
- Činoherní klub
- Moje rodné město
- Moje knihy
- 17.6.2005 Uvolněte se, prosím!
- Facebook mě už taky dostal...
- Pošta pre teba - 10.3.2012
- Beseda v Klimkovicích
- Moje webovky
- Fuchsová s cigaretou
- Kde vydávám
- Rozhovor na konci roku 2013
- Tady ráda brouzdám
- Návštěva v mé pracovně
- Moje e-knihy
- Fuchsová na růžovém slonu
- Moje první kniha pro děti
Co právě poslouchám
- Irenu Fuchsovou na ČRo
- Nový rok 2014 a spisovatelky
- Když Richard Gere (Bedřich Mašek) zpívá
- I. Fuchsová 3. dubna 2014
- Když vypráví nápověda