Jste pro čtenáře složitá na čtení

To mi napsala v polovině července šéfová jistého magazínu, když mi výrazně upravila můj fejeton, a ten, takto upraven, vyšel. Vzpomněla jsem si na to včera, když si můj poslední blog přečetlo za jeden den skoro 5 000 čtenářů...

Do toho magazínu jsem psala od jeho začátků, od roku 2007. Jakmile jsem zjistila, že v něm budou povídky (těmi se začínalo), hned jsem jednu povídku napsala a poslala šéfredaktorce. Za hodinu mi odpověděla:"Tak jste mě při pondělí pěkně rozbrečela, paní Fuchsová. Beru a chci další."  :-) Tak začala naše spolupráce.  

Poslední roky se redakce magazínu sice měnila, ale fejetony zůstávaly. Střídalo se nás po týdnu 8 - 10 fejetonistek, věděly jsme, kdy máme odevzdat další, i kdy náš fejeton vyjde. Psaly jsme, o čem jsme chtěly. Začátkem letošního července mi přišel tento mail: 

Dobrý den, paní Fuchsová,
chtěla bych Vám jen dát vědět, že rubriku fejetonů budu mít teď na starosti já. Posílejte je tedy, prosím, přímo mně. Ten nejbližší, o výhodách nemoci, vyjde teď v pondělí, tedy 13. července. Další bych od Vás měla dostat 28. srpna. Těším se na naši další spolupráci a přeji krásné léto! S pozdravem .... redaktorka magazínu... 
Fejeton vyšel, jak redaktorka magazínu avizovala. Přečetla jsem si ho, naštvala se a redaktorce jsem poslala tento mail:
Děkuju vám za úpravu sloupku o mně - jenom bych ještě poprosila, pokud to půjde, o webové stránky: www.kdyz.cz.  Ale nepoděkuju vám za úpravu mého fejetonu. Víte, nepíšu halabala. Když cokoli pustím do světa, mám promyšlené každé slovo a stavbu každé věty. Je to můj styl. Jsem to já.  Když jsem začala "váš" fejeton číst, bylo to pro mě čtení kostrbaté. Skoro v každé větě byla změna. Některé věty vypadly úplně, jiné jste přidala. Nemám z toho radost. Na podobné zasahování do mých fejetonů nejsem zvyklá. Například na konci jste přidala větu: Řeknu vám, taková nemoc ale dokáže zvýšit kvalitu života! No... "kvalita života" je termín, který bych v podobném fejetonu nikdy nepoužila.
Měla jsem podobné problémy i s některými vašimi předchůdkyněmi, ale stačilo jedno mé upozornění a bylo vše v pořádku. Doufám, že to tak bude i u vás. Irena Fuchsová.

 Odpověď mi přišla obratem. Ale ne od redaktorky magazínu. Napsala mi její šéfka.

 
Vážená paní Fuchsová,
dovolte, abych se vyjádřila k Vaší "reklamaci" editace fejetonu, protože to je moje práce. Do fejetonu jsem zasahovala dost výrazně proto, že používáte na můj vkus dlouhá a složitá souvětí, ve kterých se často opakují stejná slova. A i když pominu svůj vkus, stále z toho pramení jedna věc - je to pro čtenáře složité na čtení. Větu na konec fejetonu jsem přidala proto, že celému útvaru chybělo vypointování, text šuměl jaksi do ztracena.
Uvádíte, že jste podobné problémy měla i s dalšími kolegyněmi, které Vaše fejetony editovaly. Z toho pro mě vyplývá, že věc zde v redakci vidíme všechny podobně. Na druhé straně je Vaše svaté právo trvat na tom, že do Vašich textů budeme zasahovat je minimálně. Vy jste autorka a Vy sama máte právo rozhodnout, zda je pro Vás přijatelné za těchto okolností s námi pokračovat ve spolupráci. Moje právo jako vedoucí magazínu zase je vybrat si ke spolupráci takové autory, s nimiž jsme buď naladěni na jedné vlně, nebo jsou přístupni editorským zásahům.
Děkuji za pochopení a přeji pěkný den.

No...  Víte, je mi 65 let. Píšu celý život. Právě mi vyšla dvaatřicátá kniha. Mám i druhou profesi, napovídám v pražském Činoherním klubu, už 21 let. A před tím jsem napovídala 25 let v kolínském divadle. Divadlo a psaní - to jsou mé dvě profese. A třetí profese, kterou si hýčkám, je moje hrdost. A tak jsem odpověděla toto:
 
:-) Máte úplnou pravdu. Obě máme svá práva.
A já se, po svém právu rozhodla, že pro mě není přijatelné, pokračovat s vámi za těchto okolností ve spolupráci. Přeju pěkný den vám i celé redakci. Irena Fuchsová.

  A jako tečka za naší červencovou korespodencí, přišla tato odpověď šéfky magazínu: 

   Dobrý den, paní Fuchsová,
děkuji Vám za zprávu. A také za tu spoustu práce, kterou jste pro magazín odvedla. Věřte, že si jí vážím. Ať se Vám daří!   

Tady je moje první povídka, která v tomto magazínu vyšla: http://fuchsova.blog.idnes.cz/c/459604/pondeli-a-chlupy-v-koupelne.html

 Tady je jeden z mých prvních blogů. Z jeho úspěchu jsem byla v šoku. Přece jsem "jenom" popsala, co jsem slyšela ve vlaku?! Karma článku: 43.06 - přečteno  17 716 x:http://fuchsova.blog.idnes.cz/c/181008/Ty-vole-ja-mam-pe-em-es-jak-kravu.html

 A do třetice důkaz o tom, že moje hrdost je opravdu mojí třetí profesí. ;-) http://fuchsova.blog.idnes.cz/c/350130/Jak-jsem-se-stala-disidentem-Dvojky-Ceskeho-rozhlasu.html

 P. S.Prosím vás, a nepodsouvejte mi, že jsem ukřivděná a lítostivá a blablabla. Nejsem.

 Píšu si pro radost svou a pro radost mých čtenářů, a píšu si, co chci.

Těším se v září do Činoherního klubu.

Těším se na můj pořad, Když vypráví nápověda, který po prázdninové přestavce opět začne každou neděli na ČRo Pardubice.

Mám radost z mé práce zastupitelky.

Mám radost z mých dětí.

Bavím se na facebooku.

A také s radostí konstatuju, že čím jsem starší, tím víc odmítám, nechat si, slušně řečeno, kálet na hlavu.

A chcete prozradit, na co se nejvíc těším? Až si koupím elektrický skútr a budu drandit po Kolíně. :-)

"Nohou", na kterých pevně stojím, mám totiž, jak vidíte, dost. Ale ty, co potřebuju nejvíc, mám jenom dvě. Levá je po dětské obrně a pravá, zdravá, je chudák, protože je z té levé, nemocné, už pěkně  vorvaná. 

Proto ten skútr.  Člověk by se totiž neměl nechat ničím a nikým překvapit! :-)