Každý rád sedíme, mladý starý. 

Ale pivo se dá dobře pít i na stojáka a člověk si na to zvykne.

Ale bez legrace. Tu potřebu si občas sednout, má snad každý věkem 40+.

P.S. Kdysi jsem na Štědrý den přišel k Černému Volovi na Hradčany a kolem výčepu tam byl strašný hrozen lidí, snad třířad.

A jak jsme byli rádi, že jsme si to pivko na stojáka vybojovali.

A podobně, jenže každý den celý den, to za totáče vypadalo U Jelínků v Charvátově ulici.

Tenkrát stávala Plzeň, myslím, 5,50 Kčs a důchodci se tam napájeli jak o život.

No jo, Jiří... tenkrát mi také nevadilo stát. Ale dneska?!

A tátovi jsem chodila s bandaskou pro dva litry piva za roh do hospody, a platila jsem 7,20 Kčs. A nešla jsem jednou... ... Ale byli jsme rádi, že je doma. Byl větší klid, než když se měl vrátit z hospody a my nevěděli, kdy přijde a v jakém stavu... Buď přišel tak: Nebo tak: ...

Jojo, budiž pozdraveno, krásné a šťastné dětství! 

Bude trochu reklamy, ale batoh Bagobago podobné situace řeší.

Jaroslave, batoh Bagobago je co?! Prozraďte, prosím! Sice si chci pořídit skútříka, se kterým můžu jako neřidič drandit po chodníku - ale batoh Bagobago zní zajímavě!

Už taky rád usednu, a není kde....

No, právě, Tomáši. Kde?! Využívám toho, že jsem kolínská zastupitelka a lobuju za lavičky! A ještě přitvrdím.

Pravdu máte , Ireno. Zdánlivá maličkost , mladším těžko pochopitelná. Připojuji další postřeh : vozím ženu do supermarketů  typu Tesco na nákupy a současně  přímo nenávidím courání v těch prostorech. V autě se mně třeba sedět nechce - leč venku není mně kde usednouti , denní tisk přelousknouti.

Kdysi byly u nás před centrem rozmístěny pěkné , zřejmě architektem navržené drátěné lavičky. Zřejmě v rámci boje s bezdomovci byly lavice odstraněny a tudíž nyní často usedám na trávník se čtením v ruce.

Právě mezi ty homelesáky.

Otakare, máte pravdu. Ale přijde mi scestné odstraňovat lavičky kvůli bezdomovcům a vlastně tím "trestat" ty, kteří bezdomovci nejsou. Naopak bych dala laviček ještě víc. Však bychom se společně nějak srovnali.