Diskuse

Zabít - nezabít

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
Foto

Dneska jsem tu paní poprvé od napsání blogu potkala. S pejskem. Bez maminky. "Kde je maminka", zeptala jsem se. "U bráchy. Já dělám v baráku schody," odpověděla. "A co pejsek? Dáte ho utratit," zeptala jsem se na rovinu a ona okamžitě zavrtěla hlavou. "Nedám, paní. Je to moje všechno, viď," sklonila se láskyplně k pejskovi a pohladila ho.V Vypadá to, že své zoufalství, ve kterém se na mě obrátila, přečkala a stala se z ní silná holka. R^

0 0
možnosti
Foto

tady je každá rada drahá.je to moc smutný příběh a vzbuzuje pocit bezmoci

0 0
možnosti
KK

Stakovym pripadem jsem se nesetkala.Za 49 let mame tretiho vlcaka,ktery je hodny jak na nas tak na vnoučata.Vzdy mame psy az do stadia,kdy uz neslysi,proste jsou stari/14-15 let/.Babicka mu musela nekdy něco udelat.Psi si to pamatujou.Jinak si to nedovedu představit.R^

0 0
možnosti
Foto

Karlo, od včerejška o té paní přemýšlím a vzpomněla jsem si, že asi před pětadvaceti lety měla dva psy, akdyž s nimi byla venku, útočili na každého psa, který šel kolem. My, pejskaři, jsme to věděli, tak jsme si jí vyhýbali, ona je držela, nadávala jim, a to trvalo celé roky. Pak jeden umřel, a ten druhý útočil na psy dál. A celou tu dobu žila ta paní s maminkou v jednom domě. Řekla bych, že v té rodině není pro psy dobré prostředí, i když mají zdánlivě všechno, co potřebují.

0 0
možnosti
PL
Foto

No, Pavle, hezky napsané...:-/ ... popsala jsem jenom to, co se stalo. :-)

0 0
možnosti
Foto

Pejska věnovat do odpovídajících rukou a pořídit jiného. Tím pádem bude moci dále pejsek být aniž by mu bylo sáhnuto na nedotknutelný život a třeba bude i šťastnější, když se s tou maminkou tak nesnáší a domů pořídit pejska jiného, hodnějšího. V 10 letech je převýchova pro tento scénář zbytečně nákladná (rozumějte na čas a námahu všech zúčastněných).

A pokud někoho hryže svědomí ve smyslu "nezodpovědnosti", že přece za pejska jsme zodpovědni a musíme se o něj starat, pak je to sice pravda, ale proto říkám "věnovat" a ne 'přivázat někde ke stromu u silnice', neboť i lidé si mohou navzájem v životě 'nesednout', a pak je zcela legitimním a korektním řešením, když se rozdělí a každý z nich si jde svou cestou. Pejsek se o tom sice neumí rozhodnout sám - i když, kdo ví? - ale i toto rozhodnutí se pak stává součástí dobré péče.

0 0
možnosti
DS

Obávám se, aby to s novým pejskem nebylo stejné. Tam může být jiný problém - chování té matky, nebo její podvědomý strach apod, kvůli kterému se nový pejsek může začít po čase chovat úplně stejně. Nejdřív bych zkusila odborníka, cvičák, "převýchovu" - tím se odhalí problém. Bez nalezení příčiny problému se nic nevyřeší, obávám se...

0 0
možnosti
DV

D33a20v75i27d 54V86l14k

30. 6. 2017 13:22

Moc hezký blog děkuji.:-)

0 0
možnosti
Foto

Davide, co je na něm hezkého? Já to tedy nevím. :-)

0 0
možnosti
DS

Nejlepší řešení, které mě napadlo, asi nebude pro tu rodinu finančně únosné - vzít maminku i psa na cvičák (nebo k nějakému odborníkovi) a pomalu je naučit spolu koexistovat bez vedlejších účinků. Pes nekousne jen tak bez příčiny, buď je moc hrr a nedává si pozor - v tom případě se to prostě musí naučit a naučí, pokud má dobré vedení, bez ohledu na věk - a nebo je problém v mamince, která se může bát a pes to vycítí (i když, pokud by se bála, asi nebude psovi opakovaně nabízet jídlo z ruky, ale co já vím...). Jen tak ho utratit, když je na druhou členku domácnosti hodný, mi nepřijde správné - ten problém bude jinde, než v "nastavení" psa... A může se opakovat u jakéhokoli dalšího psa, kterého by si třeba pořídily.

0 0
možnosti
Foto

Dano, mamince té paní je přes devadesát. A jak jsem už tady napsala, ty dvě nevidí problém v sobě. Pes maminku kouše, tak mu sehnaly prášky na omezení agresivity. A máte pravdu. Pokud si pořídí dalšího psa, dopadne to stejně. Karle Křepelkové jsem napsala, jak ty dvě měly před cca pětadvaceti lety dva psy, kteří napadali každého psa, co potkali.Rv

0 0
možnosti
PK

Zvláštní je, že moje chovatelka, která má velmi dlouhou praxi a i připravuje třeba psy pro filmové scény mě doporučila,aby pes dostával jídlo za odměnu a z ruky a tak to dělám a ruku mám často v jeho hubě, ale je velmi jemný a citlivý a nikdy mě nekousl.

1 0
možnosti
Foto

Petře, ale vaše ruka, která dává psovi odměnu, ho určitě nikdy netrestala.:-)Proč by tedy kousal? Náš šestnáctiletý Atík, drsnosrstý jezevčík, když si hrajeme a já ho hladím, kouše mě tak jemně a něžně do ruky, až se mi chce někdy brečet... V

0 0
možnosti
Foto

Neradit nic. Všechny rady už dostala. Můžete politovat. Karma, znám tyhle situace.

1 0
možnosti
DG

Myslím, že pokud maminku pes kousne jen při krmení, tak se tomu dá zabránit. Když dcera odchází z domu, tak zamknout psa do jiné místnosti. A pokud budou obě doma, tak při podávání jídla by musel pes taky být zamčený v jiném pokoji, i třeba v koupelně. Popř. zamknout špajz a lednici taky v jiném pokoji.

0 0
možnosti
Foto

:-( Darino, proč by to dělaly? Ony přece za nic nemůžou. :-/

0 0
možnosti