Já Vánoce miluju, protože mohu "uniknout z práce", spát, číst, psát a chodit ven. Asi máme každý jinou "práci".

Pokud žijete sama, tak určitě....a pokud máte snesitelně povinných návštěv

Taky bych rád unikl z různých zdvořilostních návštěv (ikdyž jich díky bohu není moc), taky bych rád zůstal v posteli, ale mám pejsana sportáka a pravidelný režim je pravidelný režim,prostě nemám nárok.

U nás to bývalo kdysi taky tak. Jako poměrně čerstvá maželka jsem to ale zatrhla, protože usinat ve vyšůrovaném bytě nad bramborovým salátem, dárky vybalovat ve stavu blížícímu se agonii a další den i víc poslouchat někoho, kdo si myslel,že má povinnost nás navštívit, nepatřilo k mé představě Vánoc. A hle ono to šlo.

Moje matka po letech přiznala, že to šílenství ji taky notně vysávalo, ale co by řekli lidi... To byl tehdy dost silný argument. Jenže to už jí bylo přes 70 a těch vánočních maratonů měla na kontě mnoho.

Není podstatné, jak moc je naklizeno a s kolika lidmi vypijete kafe. Důležité je, aby člověku bylo dobře a aby ten vánoční čas věnoval i tomu, aby si znova srovnal hodnoty a uvědomil si, co je pro něj důležité. My, které jsme zůstaly samy, máme na to srovnávání hodnot víc času. Bohužel.

Přeju všem zbytek svátečních i nesvátečních dní strávených tak, jak si sami přejete.

Svátek narození Páně, tedy Ježíška, je pro pohany utrpením, přejídají se, někteří se opíjejí a porovnávají si láci darů. Pro pohany je svátek vypuštěným kolem u auta, nebo prázdný kopací míč před penaltou. Nic jim to neříká, svou hrdost a pýchu přece neopustí, jsou přece in. Jsou moderní, krásní, nesmrtelní a peklo je čeká jen na burze. nebo doma, přijdou-li pozdě, nebo když přinesou jen málo peněz.

U nás je klid a pohoda, máme stromeček, dárky i cukroví. Děti si hrají, rodiče dělají , co uznají za vhodné a já babička si už dva dny čtu.

Budeme tak činit až do Nového roku, kdy zase pomalu začneme v klidu pracovat, není kam spěchat.

To, že si většina z nás po svátcích oddychne je skutečně - málo přiznávaná pravda. Nedávno naše známá, matka několika dětí, na otázku - co má z Vánoc nejraději, povzdychla a prohlásila: "Až skončí a .. dám si kafe s vánočkou".

Vánoce máme takové, jaké si je uděláme. Když si je chce někdo kazit pocitem povinnosti, jeho volba. Slavme Vánoce tak, jak chceme. Choďme tam, kam chceme. Navštěvujme ty, které navštěvovat chceme. Pokud zbavíme Vánoce nánosu povinnosti, nebude potřeba před nimi chtít někam unikat ani si po jejich skončení oddychnout.

Tak, tak.

Jako spoustu jiných věcí si i Vánoce člověk dělá sám. A kdo dělá věci jen protože si myslí, že to tak má být, zaseká si je nesmyslnými povinnostmi a nemá z nich nic.

Prostě přemýšlejte co proč děláte, mluvte se svými blízkými co se by od těch Vánoc chtěli oni a ono to nakonec půjde, i když ne nutně napoprvé.

MMCH umění společného lelkování je dost podceňované

Naprostý souhlas, paní Ireno.

Uniknout do práce? To může napsat jen důchodce.

Tak ono je jasné, že k výrobnímu pásu v automobilce by paní asi neunikala.