Můj zážitek z Paříže, kdy jsem brzy ráno vstal, abych je viděl, jak chvátají, dobíhají metro, popíjejí raní kávu - zastávka na autobus, 20 lidí, 18 z nich mělo zapnuté mobily, nikde ani slovo, jen zírání do mobilu.

Tohle jsem už ale od Vás jednou četl, je to tak rok...?

Ráda jezdím vlakem a taky čím dál víc potkávám "roboty" se sluchátkyAle občas mi přece jen přelétne kolem uší nějaký příběh a taky ho dám ráda do placu-na blog.

Je to tak.

Ale já také kolikrát nemám náladu,tak si vrazím pecky do uší

Lidi jsou už takoví. Když nastoupí do poloprázdného vagónu projdou uličkou až na konec, jestli náhodou nenajdou úplně prázdné kupé. Když neuspějí, teprve poté k někomu přisednou. A najdou se i magoři, kteří to zkusí ještě v dalším vagónu.

Přesně.

V sobotu ráno jsem usedl do rychlíku v úseku Praha-Libeň - Svitavy. Naproti přes uličku seděla paní s holčičkou asi tak pětiletou. A ještě před Kolínem jsme se pustili do rozhovoru a bavili jsme se celé ty necelé dvě hodiny mojí cesty. Takže ne vždy je nutné trávit čas ve vlaku mlčky.

Hezký pondělní den.

To měli spolucestující radost.

Irenko já vás miluji...je to tak k inspiraci aby se člověk prohrabaval bagrem ve vlastní hlavě 

Výstižnéje to tak. Často už ani nepozdraví, nebo neodzdraví......

Chodím po Krkonoších a tam je to to samé - lidé místo aby se kochali přírodou, tak hypnotizují mobil - úplně nejlepší jsou ti co postávají u rozcestníku a čumí do mobilu místo toho aby se třeba zeptali - největší borec stál s manžeklou a dítětem a s mobilem hrdě hlásil, jaké jsou z těch Kozích hřbetů krásné výhledy - až na to že byli na Zlatém návrší - to je asi to samé jako v Praze jezdit v ,,šalině,,