Také se na film Karel těším. Bohužel dnes už byly vstupenky vyprodané. Já vždy v kině sedím až do samého konce než rozsvítí. Co mi asi tak může utéct když jsem si film přišla vychutnat. Tímto filmu vzdávám svůj hold a nechovám se jako vidlák.

My jsme byli rodiči od dětství vedeni k tomu, že se čeká až do konce filmu. U nedabovaných zahraničních filmů jsme se vždycky těšili na hlášku Titulky byly vyrobeny leptáním. Dodnes sedávám u filmu do posledního písmenka. V kině herci předčasně odcházející diváky aspoň nevidí. Tleskání v kině nechápu, je přece určeno živým hercům v divadle. Ti naopak "pospíchálky", co musí být první v šatně, tak nezatleskají vůbec, vidí bohužel dobře.

Ten Gott a Fuchsová, to mi jde dohromady. Mně se od Gotta líbilo pár písniček a pak mě asi 50 let otravoval, jak se pořád cpal do rádia, i do televize. Nešlo ho zastavit, lezl odevšad. Člověk otevřel ledničku, tam Gott...Ale jinak svým způsobem to byl šikula - prý oš....l v Praze a evropském okolí co se dalo. Nikomu by to nebylo odpuštěno, ale jemu ovšem ano - Kájovi božskému. Nuda. Nějak to patří k tomu českému národu, vepřo knedlo zelo, Gott, pivo. Buřty.

Ke Karlu Gottovi mám dlouhodobě neutrální vztah. Nikdy jsem nepatřil k jeho fanouškům a nikdy jsem si nekoupil žádnou jeho desku. A že jich mám doma hodně. Tím pádem mne do kina na Karla nikdo nedostane. Počkám si, až to půjde v televizi, ale pochybuji, že se u toho budu dojímat (několik mých známých a přátel film vidělo), přestože jsem velká citlivka. Že někdo v kině tleská je podle mého názoru stejná hloupost jako když někteří lidé tleskají po přistání letadla. Jinak co se týče titulků, většinou zůstávám až do konce. Pokud se mi film líbil...

Sdílím tvůj postoj ke Karlu Gottovi. Že někdo při tom filmu může brečet, nechápu. Ale na rozdíl od tebe, mám desku 'Vánoce ve zlaté Praze' (tu první) někdo mi ji poslal z Čech, ale mně se líbí. Ne k vůli Karlovi, ale k vůli výběru písní. Když se tam ozve že 'přichází Boží království, vždyt přece žádné boží království nepotřebujeme, máme přece socialismus, to je na bolševiky dost úspěch.

Já jsem, Ireno, z těch, co sedí dokud se nerozsvítí, aby mi ve tmě a v tlačenici někdo nešlohl šrajtofličku... Děkuji za KARLA