Vždy je to o tom, jak odpovědně si člověk vybere protějška. I když za monulého režimu byl tlak na založení rodiny, tak se partner/ka vybírali mnohdy narychlo i kolikrát nuceně. No aspoň Vám z Holandska snad občas posla něco nedostatkového západního.

Jakube, on neposlal za celých víc jak deset let nic ani svému synovi. Červený kříž ho sice v Holandsku našel, ale on jeho dopisy nepřebíral a Červený kříž víc udělat nemohl.

Mankote, v 90.letech jsem byl šťastný, ten duch svobody, matně jsem slyšel o orlických vraždách a Jonákovi, ale toto jsem nijak moc nevnímal. Teď se mají sice lidi líp, ale celkově tu vlády postupně osekaly svobodu tak, že se pomalu ale jistě vracíme do 80.let.

K tomu, jak jste přistoupila k problému samoživitelky lze dát jen . Pokud jde o ty "divoké" devadesátky, lidé v Praze je asi prožívali jinak, než zbytek republiky. Ne, že by nám bylo jedno, jak se v hlavním městě roztahují mafie všech možných národností, ale přece jen to šlo trochu mimo nás. Já mám na devadesátky dobré vzpomínky, protože jsem se tehdy dostal na "volnou nohu" a až do odchodu do důchodu jsem pracoval jen sám na sebe a neměl jsem nad sebou žádného šéfa. Ideální stav.

Milane, vůbec jsem nečekala, že mě moje emoce a vzpomínky takhle zradí! Na Devadesátky jsem se těšila - nejenom proto, že tam hrají moji kolegové z Činoherního klubu, ale stalo se to, o čem píšu v blogu. Moje vzpomínky se probudily. Bohužel. Ale jinak mám devadesátky ráda. I když se zrušil umělecký soubor v kolínském divadle a osmdesát lidí dostalo padáka, včetně mě, chytili jsme se všichni. Já například nastoupila v roce 1994 do Činoherního klubu, kde jsem stále. Jezdili jsme s rodinou do zahraničí. Vznikla spousu nových časopisů, začala jsem psát do mnoha z nich fejetony a povídky a později jsem začala vydávat knihy. Ale prostě všichni máme v sobě vzpomínky, které se občas probudí a některé nám nedovolí, koukat se na Devadesátky.

Také to tak cítím, také jsem byla sólo máma, s dvěma dětmi. Ale vzpomínám na rekreace od ROH. A také podnik koupil chalupu v Jizerkách, kde se děti vyřádily v zimě, v létě ...

Vlasto, bylo to těžké, ale přežily jsme to. Možná i proto, že tehdy byly pevnější rodinné vazby a rodina pomohla.

Paní autorko,

v intelektuálních kruzích jste asi oblíbená,

ale Vaše období 1974-1900 je

Tak, Jiří, povídejte o mé černé minulosti, týkající se období 1974 - 1990! Napište sem všechno, co o mně víte, buďte tak hodný! Bát se nemusíte. Jste anonymní vrážeč kudly do zad. Třeba patříte k těm kolíňákům, kteří na mě začátkem devadesátek na ulici plivali. Byla jsem totiž jediná předsedkyně strany v kolínském okrese, která se 18.11. 1989, veřejně, na jevišti kolínského divadla, před vyprodaným hledištěm (hrála se zrovna moje hra), přidala s herci a s dalšími zaměstnanci na stranu studentů. A také jsem byla všemi zaměstnanci zvolená 21.11.1989 do stávkového výboru. A v červnu 1990 jsem do okresního plátku napsala úvodník, že by se KSČ měla zrušit. Nebo myslíte to, že jsem koncem sedmdesátých let vstoupila v kolínském divadle do ZO KSČ? Bylo tam tehdy pět - šest straníků, kteří všichni v roce 1970 při prověrkách odkejvali svůj souhlas s příchodem okupantů v srpnu 1968, a stali se neomezenými vládci divadla. Postupně se podařilo, že nás tam bylo asi šest, někteří mladí herci přišli už jako straníci ze školy, jiní se stali kandidáty, stejně jako já. A někdy v roce 1986-7, se volil nový předseda ZO KSČ a protože to vypadalo, že to padne na jistou neoblíbenou, protože nebezpečnou soudružku, a já měla obrovskou podporu a důvěru v lidech z divadla, vzala jsem to. Pokud by se stala předsedkyní ZO KSČ tato jistá soudružka, bylo by kolínské divadlo jediné divadlo v republice, kde by se nestávkovalo, protože by tato soudružka divadlo 18.11. 1989 zamkla a před vchodem by hlídali

Neznám, Sólomámy ani nevím, že to existuje. Osamělých ženských s dítětem tehdy moc nebylo, je to móda poslední doby. A Devadesátky - cítím tam podobnou pachuť. Živil jsem děti, firmy krachovaly, žádná jistota neexistovala. Dobré to bylo pro mladší lidi, kteří děti ještě neměli a měli slušné platy, ano pak to bylo ejchuchu.

Jde o to, co tím “osamělých ženských...” myslíte. Pokud máte na mysli záměrnou (resp.přetvařovanou) osamělost kvůli dávkám a pod., tak souhlasím. Myslíte-li ovšem osamělé matky a otce z důvodů rozvodu, tak pravdu nemáte. Křivka rozvodovosti nabrala rychlost již před r.1975 a r. 1989 nijak trend nezměnil. Dokonce r.1999 byl v tomto obdobný jako r.1979. V současné době je trend rozvodovosti od r.2010 spíše stagnující...

Velká, opravdu velká karma. Vidíte, je ale hodně lidí, kteří považují 90. léta za nejlepší období od tzv. revoluce. Období největší svobody...

Nicméně si myslím, že s těmi "Devadesátkami" děláte chybu. Je to jedna z nejlepších věcí, které ČTV v poslední době odvysílala.

Jiří, já vím. Hrají tam moji kolegové, Ondřej Sokol, Martin Finger, a teď zkouším i s Kryštofem Bartošem. Ale nejde to. Nemůžu se dívat. Navíc mám devadesátky ještě spojené se zrušením uměleckého souboru v kolínském divadle. Po pětadvaceti letech jsem v roce 1993 dostala padáka a se mnou dalších osmdesát lidí. Ale přežili jsme to. V Činoherním klubu jsem od roku 1994. Jsem tam už déle než jsem byla v Kolíně. Jiří, já se na Devadesátky strašně těšila. I na Sólomámy. Mám podobné dokumentární filmy ráda. Ale nejde to. Přeju hezký večer.