Vybruslila jsi z té šlamastiky bravurně

Horste, ale do smrti na tuhle situaci nezapomenu. To byla zvláštní situace, plná erotiky, napětí, hry! Oni se mnou hráli hru a já mohla prohrát. Znemožnit se. Utéct v rozpacích? Nenene! Toho se nedočkali. Ale opravdu mi pomohla drzost a bezprostřednost divadla! Však to také majitel NR, Richard Knot, později okomentoval: "To se dalo čekat! Je zkažená divadlem! Kam my se na ni hrabem!"

V polovině devadesátých let pochopitelně diskety byly. 3,5 palce průměr, kapacita 1,44 MB, na to se vešlo hodně povídek. Obrázků méně.

Předtím byly diskety o průměru 5,25 palce, u nich si kapacitu nepamatuji, ale byla menší. Zato si pamatuji rok 1987, kdy jsem jako čerstvý absolvent mechárny nastoupil do JZD. S poznámkou "Není nomenklaturní kádr" mě strcili k počítači Consul, který používal diskety o průměru 8 palců a kapacitě 64 kB. Ne to není chyba, skutečně to bylo 64 kB. Pak nás naučili speciálními kleštičkami procvaknout obal na druhé straně, čímž byla zpřístupněna i druhá strana záznamového kotouče a kapacita vzrostla na 128 kB.

V polovině devadesátých let existovaly i další druhy přenosných přepisovatelných médií - Bernoulliho diskety s kapacitou cca 40 MB, Sony disky s kapacitou podobnou, Imation diskety o průměru 3,5 palce a kapacitě 120 MB, nakonec však všechna ustoupila levným a kapacitějším cédéčkům.

Tolik k úvodu Vašeho textu.

Lumíre, máte pravdu, samozřejmě. Ale ne každá redakce měla už v té době počítače. Vzpomínám si, že sekretářka Věra příspěvky přepisovala, a například mail v redakci dlouho nebyl. Jediné spojení byla pevná linka.

Paní Ireno, Vy jako nápověda z Činoherního klubu jistě znáte tu pohádku o kašpárkovi a divadle. Pan Fuchs byl nepochybně rád, jak jste to bravurně ustála.

To máte pravdu, Davide!