Neděle 5. prosince 2021, svátek má Jitka
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Neděle 5. prosince 2021 Jitka

Chtěl mě znásilnit v tunelu

1. 06. 2012 22:19:00
Vběhla jsem do vlaku na poslední chvíli a procházela jsem vagonem. Všude bylo plno, ale v jednom kupé seděli u okna jenom dva, chlap a ženská. S úsměvem jsem otevřela dveře.

„Dobrý den! Máte tady volno?“

Ženská se na mě podívala, jako kdybych byla prašivá a chlap se na mě nepodíval vůbec. Když jsem si sedla, zvedl se, vzal tašku, kterou měl položenou kousek ode mě a dal ji vedle sebe.

„Člověk nikdy neví, Renatko,“ usmál se na tu ženskou a ta přikývla.

„Dobře děláš, Ládíku. Podej mi sem radši i můj kabát. Pojedeme tunelem.“

Musela jsem to rozdýchat. Sakra, to vypadám tak blbě, že si Renatka a Ládík myslí, že jsem zlodějka a že bych se jim mohla podívat do tašky a do kapes kabátu?

Co mám na sobě? Džíny, triko, svetr. Batoh, který sice není úplně nový, ale chudé studentce musí ještě chvíli vydržet. Tihle dva by asi podezírali každého, pomyslela jsem si a otevřela jsem knížku. Nemínila jsem se tou nepříjemnou dvojicí zabývat, ale bohužel, oni se mojí maličkostí zabývali a to dost hustě!

„Ládíku, můžeš, prosím tě, otevřít na chvíli okno? Je tu najednou strašný smrad. Nechápu, proč se lidi nevoní...“

Ládík vyskočil a stáhl okénko dolů.

„Ono by stačilo, Renatko, kdyby se občas vykoupali...“

Otočila jsem stránku, i když jsem nepřečetla ani slovo. Tak copak se o sobě ještě dozvím? Nebyla jsem si vědoma, že bych byla cítit. Kupovala jsem si parfém v malých lahvičkách, abych ho mohla nosit s sebou, a i teď jsem ho měla pečlivě uložený v batohu. A byla jsem samozřejmě navoněná. Radši jsem nechodila na obědy, ale parfém jsem si koupila vždycky...

„Mám to už zavřít, miláčku,“ otočil se Ládík od okna na Renatku a ta přikývla.

„Zavři to. Stejně nám už ten její smrad nalezl do vlasů a do šatů. Budeme se muset vykoupat, hned jak přijedeme! A všechno půjde do pračky!“

Renatka se na mě opovržlivě podívala, a pak si dala provokativně před ústa kapesník.

„Příště si, Ládíku, koupíme první třídu. Cestování s póvlem nebylo nikdy moje hobby...“

„A nechceš si tam jít přesednout? Doplatíme si to...“

Renatka chvíli zvažovala, jestli se v mé přítomnosti neudusí a pak zavrtěla hlavou.

„To už nestojí za to. Vydržím to. Nebudu tolik dýchat!“

Oba se rozesmáli a už se vůbec nesnažili zakrývat, že mluví o mně. Dívali se na mě a jedovatými poznámkami si mě vychutnávali.

Nejradši bych jim řekla něco, co by si za rámeček nedali! Tohle se přece nedělá! Bylo to nechutné. Na čtení jsem vůbec neměla náladu, knihu jsem dala zpátky do batohu, za chvíli bude stejně tunel a pak už budu vystupovat.

No jo vlastně! Pojedeme tunelem...

Ti dva se v tu chvíli rozchechtali. Hráli totiž hru na potápění. Nadechovali se a vydechovali, a když se museli nadechnout, tvářili se oba, že jim je na zvracení.

„Ládíku, možná, kdybych ji neviděla, že bych ten její smrad tolik necítila,“ postěžovala si Renatka s našpulenou pusou jako malé dítě a on ji políbil.

„Tak na ni nekoukej, miláčku!“

Vjeli jsme do tunelu. Protože v celém vagoně nesvítila světla, byla v našem kupé opravdu tma jako v tunelu.

A pak se to stalo!

„Co si to dovolujete?! Co na mě saháte? Vy prase... pusťte mě!“

Ten chlap mě ve tmě objal!

Sahal mi na prsa!

Stahoval mi džíny!

A chtěl se mi dostat pod kalhotky!

I když jsem se cukala a křičela, nepustil mě.

Když vlak vyjel z tunelu, stála jsem uprostřed kupé, svetr jsem měla napůl svlečený, triko vyhrnuté a džíny stažené pod zadkem.

„Co jste si to dovolil?! Osahával jste mě! Vy dobytku!“

Zapnula jsem si džíny, stáhla tričko, narovnala jsem si svetr, a protože jsme už vjížděli do stanice, otevřela jsem dveře kupé.

„Máte štěstí, že musím do školy, jinak bych na vás zavolala policii!“ Hlas se mi třásl a měla jsem co dělat, abych neomdlela. Vyšla jsem na chodbu a naposledy jsem se na ně otočila.

Renatka se na Ládíka dívala plná vzteku a Ládík otevíral pusu jako kapr na suchu...

Spokojeně jsem se usmála. Dobře vám tak! To máte za to, že urážíte mladou holku jenom proto, že není tak úplně bílá jako vy!

Povídka je z knihy, KDYŽ SYN PÍŠE LÍP NEŽ MÁMA, kde najdete povídky nejenom mé, ale i povídky mého syna, Filipa Fuchse.

http://filipfuchs.blog.idnes.cz/

Kniha vyšla v roce 2010 v nakladatelství BESKYDY.

http://www.kdyz.cz/vydane-knihy

Autor: Irena Fuchsová | pátek 1.6.2012 22:19 | karma článku: 35.67 | přečteno: 10364x

Další články blogera

Irena Fuchsová

Vejšplechty z Gagarinovy ulice

Marek Taclík, Pavel Kikinčuk, Michal Zelenka a Zdeněk Maryška. Režisér Ivo Krobot. Hra Gagarinova ulice. Autor Gregory Burke. Premiéra v Činoherním klubu 25. března 2003.

4.12.2021 v 19:24 | Karma článku: 9.41 | Přečteno: 186 | Diskuse

Irena Fuchsová

S Beranem nebo s Blížencem?

Praktický Kozoroh může jít Beranovi na nervy, Blíženec může randit i s Vodnářem, Rak nechce pouze erotiku, ale i souznění duše, a tak se s Beranem rozchází a zase se k sobě vrací, ale pozor, rozumět si může i s Blížencem.

30.11.2021 v 21:02 | Karma článku: 22.37 | Přečteno: 495 | Diskuse

Irena Fuchsová

Vánoce jsou pohádka?

Nebavili jsme se o Vánocích, řešili jsme něco jiného, ale najednou kolegyně říká, že Vánoce jsou pohádka, slyším sebe, že Vánoce ráda nemám, druhá kolegyně říká, že je miluje a kolega se přidal ke mně, že Vánoce nemusí.

27.11.2021 v 21:51 | Karma článku: 20.80 | Přečteno: 594 | Diskuse

Irena Fuchsová

Z Kolína do Prahy v kupé s pirátem

Titulek na první straně úterního Práva mě rozčílil, jen jsem ho uviděla: Piráti: STAN nás podvedli. Urazil mě. Nevolila jsem podvodníky! Volila jsem STAN, protože jim věřím a volila jsem je tím, že jsem je kroužkovala.

3.11.2021 v 21:36 | Karma článku: 31.82 | Přečteno: 1845 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Olga Medová

Střípky vánočních příběhů

Debbinka se šroubkem mezi nožičkami, kolo v ložnici, předčasně snědené šišky a dvacet smrčků v kině...

4.12.2021 v 10:14 | Karma článku: 10.12 | Přečteno: 142 | Diskuse

Karel Trčálek

Letošní advent jako jedinečná příležitost k inventuře vlastního nitra

Jako každý rok, i letos v tomto požehnaném adventním čase (i když se musíme obejít bez svařáku na vánočních trzích) dělám inventuru ve svém vlastním nitru, kde to za celý rok vypadá už jako v Augiášově chlívě plném prasat

4.12.2021 v 9:46 | Karma článku: 8.09 | Přečteno: 107 | Diskuse

Jan Tichý(Bnj)

Až začne vyhrávat vakcína

Co pak? A copak ona nevyhrává nad Covidem? Referují o tom přece zprávy z bojiště. Ty „správné“ zprávy, ne žádné dezinformace a fake news.

4.12.2021 v 8:51 | Karma článku: 28.15 | Přečteno: 598 | Diskuse

Irena Houdková

Prosím nerušit!

Tento nápis by rozhodně neměl chybět na dveřích žádného manažera ani ředitele. Z jakého důvodu? Abyste nebyli jen hasičem problémů, kdy pouze reagujete na vzniklou situaci, bez možnosti ji předem ovlivnit.

3.12.2021 v 9:22 | Karma článku: 4.87 | Přečteno: 168 | Diskuse

Robert Kalina

Očkováním k rakovině? Nová zjištění jsou šokující

Přestože jsou vakcíny proti onemocnění COVID-19 (lidově covid) prezentovány jako bezpečné, seznam jejich vedlejších účinků se postupně rozrůstá. U nových typů mRNA vakcín se pak nově objevuje podezření úplně nejhorší...

3.12.2021 v 7:07 | Karma článku: 47.60 | Přečteno: 51083 | Diskuse
VIP
Počet článků 672 Celková karma 22.65 Průměrná čtenost 2392

Stařenka (1950), kterou stále baví vše nové, matka (Filip a Rita), manželka (pan Fuchs), spisovatelka (33 vydaných knih: http://www.kdyz.cz/vydane-knihy), nakladatelství Beskydy (www.beskydyknihy.cz), členka Obce spisovatelů a Herecké asociace, moderátorka (ČRo Pardubice - nedělní pořad, Když vypráví nápověda), nadšená fotografka (Kamil Panasonic Fuchs - je s Kamilem Fuchsem na facebooku), publicistka, dětská obrna od roku 1954 (www.polio.cz), nápověda (Činoherní klub) a kolínská zastupitelka (třetí volební období) za Změnu pro Kolín (http://www.zmenaprokolin.cz/). V anketě Bloger roku 2019 získala Cenu redakce. Fotografie je od Kamila Fuchse.

Najdete na iDNES.cz