Ženy - matky, stát si s vámi vaše děti nenadělal!
Ta žena si pravděpodobně myslí, že stát má zvláštní fond, na kterém jsou peníze pouze pro ty, kteří mají tři, šest, deset dětí, a většinou nemají vzdělání, tím pádem hůř hledají práci - pokud ji hledají. Nemají ani byt, nebo domek, proto bydlí na ubytovně v jedné místnosti, na kterou jim stát doplácí a platí jim i elektrickou energii. A platí hodně. Ale když se vrací za elektřinu přeplatky, nedostane je stát. Přeplatek dostane ten, kdo elektrický proud odebírá. A to stát není. Stát jenom platí. Nevím, co všechno. Nikdy jsem od státu nic nepotřebovala, na rozdíl od lidí, o kterých píšu.
Jediné, čeho tito lidé mají hodně, jsou děti, na které berou podporu. Od státu.
Jenomže stát, to jsme my všichni. My všichni pracujeme na to, aby stát platil výše uvedené. Platí a ještě se dočká nevděčného pokřikování.
"Jsou tady strašné podmínky! A to já mám jenom tři děti! Ale jsou tady chudáci ženský, co jich mají sedm! A stát jim nepomůže!"
Druhý den jsem si přečetla, co osobnosti z umělecké sféry, očekávají od nově zvolených poslanců.
"Aby se stát více staral o ženy samoživitelky a zajistil jim a jejich dětem důstojný život," řekla jedna z osobností a mě napadlo, holky, vy dvě si můžete podat ruce!
Jak to udělat, aby si lidé, kteří žijí tak, jak jsem napsala, uvědomili, že si za to, jak žijí, zodpovídají sami? Že stát jim nebude pořád pomáhat tak, jak jsou zvyklí, protože na to prostě nebude mít.
V roce 1979 emigroval, rok po rozvodu, můj ex-manžel. Zůstala jsem se čtyřletým synem sama, neměla jsem alimenty a každý měsíc jsem splácela tři stovky na novomanželskou půjčku. Plat v divadle jsem měla 1 200,- Kčs. Novomanželskou půjčku (30 000,- Kčs) jsme si brali společně, jako manželé, a když jsem ji chtěla začít čerpat, on si dal podmínku. Chceš koupit ledničku, pračku, vysavač, televizi? Dobře. Ale nepodepíšu ti to, dokud mi nedovolíš, abych si já koupil věci, které prodám, abych mohl jet k moři. Chtěla jsem ledničku, pračku, vysavač a televizi, vše zhruba za deset tisíc, tak jsem mu podepsala další věci za dvacet tisíc, které koupil, obratem prodal a... jel na dva měsíce k moři.
Když naše manželství dopadlo, jak dopadlo, a já, po jeho emigraci, zůstala bez alimentů, s novomanželskou půjčkou na krku, nikdy by mě nenapadlo, abych šla žádat stát, aby mi pomohl. Mohla jsem si za svoji situaci sama.
Špatný výběr partnera - moje první chyba.
Věci za dvacet tisíc, koupené na novomanželskou půjčku. Věci, které on prodal a po jeho emigraci jsem je musela splácet - i za to jsem si mohla sama. Neměla jsem mu to dovolit.
A tak jsme žili se synem velmi střídmě, a za pomoci mých rodičů jsme přežili. Za rok jsem se vdala podruhé a tentokrát jsem už chybu neudělala.
Před měsícem jsem potkala na kolínském mostě, rodinku. Čtyři malé děti běhaly kolem dvou kočárků. Matka vezla jedno dítě. Otec vezl druhý kočárek a v něm byly děti dvě. Jedno leželo na druhém. Všichni bydlí v ubytovně. A stát jim pomáhá.
Minulý týden jsme se na stejné téma bavili v kupé. Dala jsem k dobru příhodu, jak jsem asi před rokem potkala v Kolíně, u spořitelny, tři dívky. Ta nejstarší šla uprostřed a pravděpodobně jim právě řekla, že je těhotná, a ty dvě mladší, náctileté, poskakovaly nadšeně kolem ní.
"Fakt? Jo? A jak se bude jmenovat?" Ta nejstarší mávla rukou.
"To je jedno, hlavně že budou přídavky."
Starší cestující se přidal.
"Víte, co jsem slyšel? Když se narodí děti ve velké rodině, napíše se do rodného listu, jako jejich otec, nejstarší člen rodiny. A víte proč? Protože brzy umře a "jeho" děti budou mít po něm sirotčí důchod. Od státu."
"Rodiny, ve kterých tihle mladí lidé z ubytoven vyrůstali, nic nezmůžou," přidala se další cetující. "Protože žijí podobně. Je to začarovaný kruh. Ale i ze začarovaného kruhu vede cesta. Když nepomůže rodina, musí pomoct školy - výchovou k zodpovědnosti. Tak, jako se na školách promítají filmy o narkomanech, tak by se měly promítat filmy o mladých matkách, kolem kterých se batolí pět, šest zanedbaných dětí. Dětí, které nemají budoucnost a budou celý život čekat na to, co jim stát dá."
S tím se nedalo nesouhlasit.
"Stát by měl dávat školám co nejvíce peněz."
"Měl by dávat peníze na sociální pracovníky a na výchovné poradce, kteří budou společně vést školáky k zodpovědnosti, kterou mají ke svému životu. Měli by je vést k zodpovědnosti, kterou mají k sobě i k dětem, které se jim narodí. Oni mají zodpovědnost k sobě a ke svým dětem! Ne stát! Oni."
"Stát by měl dávat peníze školám na maximální prevenci proti drogám, alkoholu a předčasnému sexu."
"Měl by..."
Ale to už jsme byli v Kolíně a já vystupovala. Mí spolucestující pokračovali dál, do Pardubic, České Třebové, Ostravy, a určitě pokračovali i v debatě...
Irena Fuchsová
To tedy nechci. Jsou trapný...
... řekla dívka v autobuse, když jsem si k ní přisedla a zeptala se, jestli nechce, aby si k ní sedl některý ze tří kluků, kteří se po ní otáčeli ze sedadel o kus dál. Pohrdavě se usmála. „To tedy nechci. Jsou trapný...“
Irena Fuchsová
Setkání v metru
Byla jsem -náctiletá, když jsem se dočetla, že každý máme na světě své dvojče. Někoho, kdo je jako my. Někoho, o kom budeme na první pohled vědět, že je to on. S kým si budeme rozumět beze slov. Pokud se potkáme. A my se potkali.
Irena Fuchsová
Můj život s Kukurou
V květnu 2011 se měla začít v Činoherním klubu zkoušet hra Kukura, ve které Juraj bilancuje svůj život. Těšila jsem se, protože ji napsal Martin Čičvák, který ji měl i režírovat. Jsem v ČK jedna nápověda, napovídat tedy budu já.
Irena Fuchsová
Kolínské ráno s kanalizací
Když jsem dneska nastoupila na Zálabí do autobusu, kterým jezdím na nádraží, netušila jsem, co mě čeká. Autobus se rozjel a já vzápětí zaregistrovala, že vzadu telefonuje "kanalizace". Nebyla to žena. Byla to kanalizace.
Irena Fuchsová
Emília Vášáryová a Petr Nárožný
Pokaždé, když vidím v televizi Emílii Vášáryovou, vzpomenu si, jak jsme na podzim v roce 2000 zkoušeli v Činoherním klubu hru, Návrat do pouště, kde paní Milka, jak jsme jí všichni říkali, hrála sestru Petra Nárožného.
Irena Fuchsová
Konec únorové tečky
Můj předcházející blog, Vánoční dárek s únorovou tečkou, má ještě jednu tečku. Dost lidí se mě ptalo, jak to s Karlou, která mi dala před Vánoci "dárek" s datem spotřeby do července 2005, dopadlo. Jak? Před týdnem mi zavolala.
Irena Fuchsová
Vánoční dárek s únorovou tečkou
Možná to znáte. Někdo vás nepříjemně překvapí a ne jednou, a vy se s ním furt scházíte, sice ne často a maximálně na kafe, ale scházíte, jako byste čekali, až se stane něco, co tenhle podivný vztah ukončí.
Irena Fuchsová
Znají ho všichni herci a všechny herečky...
... nemusím nikoho z herců jmenovat, protože ho znají fakt všichni! Poznali ho v různých podobách, v různých situacích, ale nejde o to, jak a kde ho poznali, protože i když herci a herečky nejsou stejní, hlad je stejný u každého.
Irena Fuchsová
Chci být úspěšný! Bohatý! Známý!
Seděla jsem ve vagoně, který měl velkoprostorové uspořádání. V takovém vagonu nejsou kupé, ale sedadla za sebou, nebo proti sobě. Když se přes uličku ozvala tahle hláška, prostě jsem se tam musela podívat!
Irena Fuchsová
A cos po čtyřiceti letech čekala?! Že to uklidím?!
Řekla bych, že chlapi se zastavují na ulici s kamarády víc než ženy. Ale když se sejdou tři ženské a jedné z nich se náhodou podaří nahodit téma, které zajímá i ostatní, kam se na ně chlapi hrabou!
Irena Fuchsová
Když nemůžeš, tak přidej!
Nevím, kde se to ve mně bere. Přijedu z Činoherního klubu do Kolína, nakoupím, sotva lezu, táhnu domů těžkou tašku přes starý most na Zálabí a pak potkám smutného kamaráda a musím se s ním zastavit a zeptat se ho, co mu je...
Irena Fuchsová
Jak po mně moji mrtví hází šišky
Když jdu na kolínský hřbitov, jdu domů. Jako malá jsem měla pocit, že kolem sebe slyším hlasy, mluvilo na mě víc lidí, jeden přes druhého. Teď už sice moji mrtví nejsou tak sdílní, ale občas zakopnu nebo na mě hodí šišku...
Irena Fuchsová
Když se některé mobily hárají...
... zcela logicky se jimi jejich majitelky stávají maximálně posedlé a nejraději by se od nich na vteřinu nehnuly! Nezajímá je nic jiného, než hárající mobil, stejně jako chudáka psa nezajímá nic jiného než fena, která se hárá.
Irena Fuchsová
Jak si useknout ruku
Není těžké si ji useknout. Je to rozhodnutí v setině vteřiny, ve které pochopíte, že už nemůžete udělat nic jiného, než seknout! Samozřejmě, když si ji useknete, trvá minimálně rok, než se z toho vzpamatujete, ale stojí to za to.
Irena Fuchsová
Co všechno nesmíte
Nesmíte mít svatbu v květnu, protože nevěsta v létě umře. Nesmíte stříhat nehty miminku! Rok mu je okusujte a až po roce stříhejte! A nesmíte chodit s miminkem na hřbitov! Nechoďte tam, dokud mu nebude rok!
Irena Fuchsová
Eva Audolenská
Eva. Moje velká kamarádka, o třináct let starší. Obě kolíňačky. Obě divadelnice. Bydlely jsme kousek od sebe. Já bydlela vedle spořitelny z jedné strany, a Eva vedle spořitelny ze strany druhé. Věděly jsme o sobě všechno. Všechno.
Irena Fuchsová
Letí Šíp Kolínem a poklepávači kladívky
Někdy se to tak hezky sejde. Ráno písnička v rádiu a večer reportáž v televizi a mám blog! Aha, to je za odměnu, napadlo mě. Dneska jsem totiž byla mimoděk laskavá, ale až teď večer mi došlo, že jsem asi dotyčným udělala radost...
Irena Fuchsová
Chlap zůstane chlapem i na vozejku...
...což jsem si připomněla koncem týdne v metru, když jsem z Hlaváku jela k Muzeu, odkud to mám do Činoheráku co by dup, a večer, když jsem jela z dlouhé zkoušky do Kolína, jsem si uvědomila, že blb zůstane blbem i ve vlaku.
Irena Fuchsová
Absťák po divadle
Jsou divadelní prázdniny, které mám každé léto od roku 1968, tak se nedivím, že mám po divadle absťák a čtu si divadelní vejšplechty z Činoherního klubu, kde jsem od roku 1994. A objevila jsem doslova poklady!
Irena Fuchsová
Smíšená manželství nedělají dobrotu
Tohle mi řekla během povídání o všem možném, dcera mé kamarádky. Je rozvedená a pět let žije se svojí přítelkyní. Dá se tedy předpokládat, že ví, o čem mluví. A když jsem o tom později přemýšlela, musela jsem jí dát za pravdu.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 747
- Celková karma 29,64
- Průměrná čtenost 2342x
Seznam rubrik
Oblíbené stránky
- Činoherní klub
- Moje rodné město
- Moje knihy
- 17.6.2005 Uvolněte se, prosím!
- Facebook mě už taky dostal...
- Pošta pre teba - 10.3.2012
- Beseda v Klimkovicích
- Moje webovky
- Fuchsová s cigaretou
- Kde vydávám
- Rozhovor na konci roku 2013
- Tady ráda brouzdám
- Návštěva v mé pracovně
- Moje e-knihy
- Fuchsová na růžovém slonu
- Moje první kniha pro děti
Co právě poslouchám
- Irenu Fuchsovou na ČRo
- Nový rok 2014 a spisovatelky
- Když Richard Gere (Bedřich Mašek) zpívá
- I. Fuchsová 3. dubna 2014
- Když vypráví nápověda