Středa 25. listopadu 2020, svátek má Kateřina
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Středa 25. listopadu 2020 Kateřina

Ti, co žebrají, jsou lepší než ti, co kradou.

10. 04. 2014 22:08:00
Jasně, že by bylo nejlepší, kdyby nikdo nežebral a nikdo nekradl. Ale všichni víme, že jsou lidé, kteří žebrají a jsou lidé, kteří kradou. A já tvrdím, že horší jsou ti, co kradou.

Loudilové, opilci, narkomani, lenoši. Někteří možná i bezdomovci, ale většinou mezi loudily, opilci, narkomany a lenochy jsou lidé, kteří mají byty nebo žijí na ubytovnách, kde za ně nájem platí stát.

Jsou všichni stejní. A je jedno, kde se pohybují. Na nádražích, náměstích, v parcích. V Kolíně, v Praze, v Pardubicích. Všichni jsou stejní.

Jednou jsem přijela z Prahy do Kolína, pospíchám nádražní halou, vidím zasklenými dveřmi, že mi přijíždí autobus na kolínské Zálabí, když vtom mi cestu zastoupí sympatický mladý muž.

„Prosím vás, dejte mi nějaké peníze!“

Dejte mi cigarety. Dejte mi peníze. Dejte mi na polévku. Dejte mi na vlak za nemocnou babičkou. Dejte mi na vlak na internát. Dejte mi na vlak do školy. Dejte mi na vlak domů. Furt to samé. Mladí, staří, muži, ženy. A vy v sobě furt musíte sbírat síly a říkat nemám, nedám, protože to slyšíte denně několikrát a už vás to nebaví, už vás to unavuje, zatěžuje, obtěžuje, vytrhuje vás to z vašich myšlenek, z vašich pocitů, ať jsou jakékoli... A teď navíc můj autobus už zastavil na zastávce, otevřel dveře, lidé nastupují, sympatický mladý muž znovu říká, prosím vás, dejte mi nějaké peníze a ze mě vylétla otázka.

„A musím?“

Sympatický mladý muž se zarazil, znejistěl a pak odpověděl.

„Nemusíte.“ Ustoupil mi, a já šla k autobusu.

U zálabské večerky se také schází podobná partička. Jednou večer pršelo, pod balkonem stál „jeden z nich“, já přivázala našeho drsnosrstého jezevčíka u značky na chodníku, šla jsem na koupi, a když jsem za chvíli vyšla, Atík byl pryč. Vteřina nejistoty, ale už jsem ho uviděla. Stál pod balkonem s „jedním z nich“.

„Vzal jsem ho z deště. Aby nenamokl.“

„Děkuju. Ale to jste nemusel. Je to lovecký pes, na déšť je zvyklý.“

Vzala jsem si vodítko, udělala jsem dva kroky, a za mnou se ozvalo to, co jsem čekala.

„Mladá paní, nedáte mi nějaké peníze?“

„Nedám.“ Udělala jsem další dva roky a „jeden z nich“ si neodpustil výčitku na rozloučenou.

„Ale viděla jste, že jsem byl hodný!“

Asi za týden mi říkal známý, že šel kolem „jednoho z nich“, a on po něm chtěl také peníze.

„Peníze vám nedám, ale přišlo mi uhlí, pojďte mi ho složit, dám vám pět set.“

„Jeden z nich“ zavrtěl hlavou.

„Vono začíná pršet. Mohl bych dostat zápal plic.“

Ale jsou i jiní. Úplně jiní z jiné party. Jednoho takového úplně jiného z jiné party, jsem potkala právě dneska, v potravinách na kolínském náměstí.

Všimla jsem si ho hned, jak jsem do téhle menší samoobsluhy vešla. Kolíňák to nebyl, tím jsem byla jistá. Vysoký, svalnatý fešák kolem třicítky, zajímavý typ, mohl to být novinář, podnikatel, muzikant, majitel baru... co já vím? Perfektně oblečený, ležérně, moderně. Černé sportovní kalhoty, triko, koženou vestu, přes rameno tašku. Vybíral u pultu sýry. Já také. Zastavil se u čokolád. Já také. Šel k pečivu. Já také. Když jsme stáli vedle sebe, měla jsem sto chutí říct, to vypadá, jako když vás sleduju, co? Už jsem zase za vámi. Cítila jsem z něho totiž napětí a skoro jsem slyšela, jako by mi říkal, co za mnou, babo, furt lezeš?!

A sešla jsem se s ním i u pokladny. Začal vyndávat z košíku na pult lahev drahého vína, čokoládu, sýry, pečivo a najednou říká, já si musím dojít pro peníze, hned jsem zpátky.

„Ale vrátíte se,“ zavolala za ním paní pokladní, on přikývl a vyběhl z obchodu. Druhá prodavačka se za ním šla podívat a viděla, že běží Kouřimskou ulicí nahoru, kde zahnul ke kostelu.

„Zjistil, že tady nic neukradne, tak utekl,“ povzdychla si paní pokladní a její kolegyně přikývla.

„Mně byl od začátku nápadný, tak jsem ho pozorovala.“

„Mně se také nezdál,“ potvrdila jsem oběma jejich pocity, ale to, že jsem „slyšela“, jak mi v duchu říká, co za mnou, babo, furt lezeš, to jsem jim neřekla.

Když jsem šla za chvíli v jeho stopách, podívala jsem se ke kostelu, kam zahnul. Nikde nikdo. Paní pokladní s kolegyní měly pravdu. A nakonec... já také.

Autor: Irena Fuchsová | čtvrtek 10.4.2014 22:08 | karma článku: 13.19 | přečteno: 862x

Další články blogera

Irena Fuchsová

Když moderuje Moravec, je to jako „bleskaha“!

Rozhodovat je těžké, to víme všichni. Každý z nás se někdy musel rozhodnout. Když začal koronavir a s ním každodenní rozhodování všech, co dělat a jak, často jsem si vzpomněla na jedno banální rozhodování, týkající se deště...

15.11.2020 v 22:11 | Karma článku: 28.48 | Přečteno: 907 | Diskuse

Irena Fuchsová

1. Je krásná. Sexy. Chytrá. Úspěšná. Vtipná. Ale nic víc.

2. Dovolená nám vyšla. Počasí také. Jídlo vynikající. Hotel klidný, čistý. Pláž prázdná. Ale nic víc. 3. Šéf mi přidal. Mám komfortní podmínky. Kolegové úžasní. Práce super. Jezdím často na služební cesty do ciziny. Ale nic víc.

4.11.2020 v 23:07 | Karma článku: 20.93 | Přečteno: 1122 | Diskuse

Irena Fuchsová

Zvěřina by potřeboval zvěřinu

„Mají zvěřinu,“ oznámil mi pan Fuchs dneska ráno a já se vydala na lov. V řeznictví jsme byli dva + dva metry mezi námi, rychle jsem koupila jelení kousky na guláš a kančí kýtu na pečení a úspěšný lov jsem završila kusem špeku.

2.11.2020 v 19:17 | Karma článku: 20.53 | Přečteno: 703 | Diskuse

Irena Fuchsová

Tak mám prý rakovinu

Když začal být Jiří Zahajský před lety nemocný a řekl Petrovi Nárožnému, že byl u doktora, že je vše v pořádku, Petr se usmál. "Jirko, ty musíš jít ještě k druhému doktorovi a pak ještě ke třetímu! A pak teprve můžeš mít jistotu!"

28.10.2020 v 14:45 | Karma článku: 27.00 | Přečteno: 1704 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jarka Jarvis

Hop sem, hop tam: San Diego (2)

Patřím k těm, kteří mají pod nohama nejraději pevnou půdu. Na čluny, bárky, jachty a jiné kocábky se však podívám ráda, a když nás ze základny amerického námořnictva vyhodili, vzala jsem zavděk místní marinou.

24.11.2020 v 21:00 | Karma článku: 7.64 | Přečteno: 140 | Diskuse

Jan Tichý(Bnj)

Světlo na konci tunelu

Kde hledat světlo na konci tunelu? Určitě v tunelu, ale pozor, železničními tunely jezdí vlaky, někde občas, někde často a někde vůbec, pokud je trať zrušená, nebo je daný úsek v rekonstrukci a panuje zde výluka.

24.11.2020 v 16:00 | Karma článku: 5.90 | Přečteno: 148 | Diskuse

Helena Vlachová

O lenosti některých mladých lidí

Nikdo mi nevymluví můj názor, že práce je všelékem na jakékoli neduhy. Pracuje-li člověk, nemá čas vymýšlet nepravosti a neřesti.

24.11.2020 v 6:59 | Karma článku: 30.58 | Přečteno: 1054 | Diskuse

Kateřina Krumpálová

Jak se máme tady v Šanghaji?

V Šanghaji je již od začátku léta život tak nějak v normálu. Alespoň pro mě. Ve škole nemusíme nosit roušky a žádné rozestupy se neřeší. Ale není to tak všude.

24.11.2020 v 5:58 | Karma článku: 22.28 | Přečteno: 550 | Diskuse

Karel Trčálek

Kdyby byla v USA skutečná demokracie, tak je Donald Trump opět prezidentem

Prezident Trump byl podvodem zbaven svého prezidenství, to by se třeba v takovém Rusku určitě nestalo. Šiřte tento vzkaz i do každého, třeba i toho nejmenšího, kousku České republiky, klidně i do jejího pouhého atomu

23.11.2020 v 17:34 | Karma článku: 14.75 | Přečteno: 458 | Diskuse
VIP
Počet článků 631 Celková karma 24.67 Průměrná čtenost 2406

Sedmdesátiletá stařenka, kterou stále baví vše nové, matka (Filip a Rita), manželka (pan Fuchs), spisovatelka (33 vydaných knih: http://www.kdyz.cz/vydane-knihy), nakladatelství Beskydy (www.beskydyknihy.cz), členka Obce spisovatelů a Herecké asociace, moderátorka (ČRo Pardubice - nedělní pořad, Když vypráví nápověda), nadšená fotografka (Kamil Panasonic Fuchs - je s Kamilem Fuchsem na facebooku), publicistka (PŘEKVAPENÍ + PŘÍBĚHY KE KAFÍČKU, ONA DNES), dětská obrna od roku 1954 (www.polio.cz), nápověda (Činoherní klub) a kolínská zastupitelka (třetí volební období) za Změnu pro Kolín (http://www.zmenaprokolin.cz/). Fotografie je od Kamila Fuchse.  

Najdete na iDNES.cz