Ti, co žebrají, jsou lepší než ti, co kradou.
Loudilové, opilci, narkomani, lenoši. Někteří možná i bezdomovci, ale většinou mezi loudily, opilci, narkomany a lenochy jsou lidé, kteří mají byty nebo žijí na ubytovnách, kde za ně nájem platí stát.
Jsou všichni stejní. A je jedno, kde se pohybují. Na nádražích, náměstích, v parcích. V Kolíně, v Praze, v Pardubicích. Všichni jsou stejní.
Jednou jsem přijela z Prahy do Kolína, pospíchám nádražní halou, vidím zasklenými dveřmi, že mi přijíždí autobus na kolínské Zálabí, když vtom mi cestu zastoupí sympatický mladý muž.
„Prosím vás, dejte mi nějaké peníze!“
Dejte mi cigarety. Dejte mi peníze. Dejte mi na polévku. Dejte mi na vlak za nemocnou babičkou. Dejte mi na vlak na internát. Dejte mi na vlak do školy. Dejte mi na vlak domů. Furt to samé. Mladí, staří, muži, ženy. A vy v sobě furt musíte sbírat síly a říkat nemám, nedám, protože to slyšíte denně několikrát a už vás to nebaví, už vás to unavuje, zatěžuje, obtěžuje, vytrhuje vás to z vašich myšlenek, z vašich pocitů, ať jsou jakékoli… A teď navíc můj autobus už zastavil na zastávce, otevřel dveře, lidé nastupují, sympatický mladý muž znovu říká, prosím vás, dejte mi nějaké peníze a ze mě vylétla otázka.
„A musím?“
Sympatický mladý muž se zarazil, znejistěl a pak odpověděl.
„Nemusíte.“ Ustoupil mi, a já šla k autobusu.
U zálabské večerky se také schází podobná partička. Jednou večer pršelo, pod balkonem stál „jeden z nich“, já přivázala našeho drsnosrstého jezevčíka u značky na chodníku, šla jsem na koupi, a když jsem za chvíli vyšla, Atík byl pryč. Vteřina nejistoty, ale už jsem ho uviděla. Stál pod balkonem s „jedním z nich“.
„Vzal jsem ho z deště. Aby nenamokl.“
„Děkuju. Ale to jste nemusel. Je to lovecký pes, na déšť je zvyklý.“
Vzala jsem si vodítko, udělala jsem dva kroky, a za mnou se ozvalo to, co jsem čekala.
„Mladá paní, nedáte mi nějaké peníze?“
„Nedám.“ Udělala jsem další dva roky a „jeden z nich“ si neodpustil výčitku na rozloučenou.
„Ale viděla jste, že jsem byl hodný!“
Asi za týden mi říkal známý, že šel kolem „jednoho z nich“, a on po něm chtěl také peníze.
„Peníze vám nedám, ale přišlo mi uhlí, pojďte mi ho složit, dám vám pět set.“
„Jeden z nich“ zavrtěl hlavou.
„Vono začíná pršet. Mohl bych dostat zápal plic.“
Ale jsou i jiní. Úplně jiní z jiné party. Jednoho takového úplně jiného z jiné party, jsem potkala právě dneska, v potravinách na kolínském náměstí.
Všimla jsem si ho hned, jak jsem do téhle menší samoobsluhy vešla. Kolíňák to nebyl, tím jsem byla jistá. Vysoký, svalnatý fešák kolem třicítky, zajímavý typ, mohl to být novinář, podnikatel, muzikant, majitel baru… co já vím? Perfektně oblečený, ležérně, moderně. Černé sportovní kalhoty, triko, koženou vestu, přes rameno tašku. Vybíral u pultu sýry. Já také. Zastavil se u čokolád. Já také. Šel k pečivu. Já také. Když jsme stáli vedle sebe, měla jsem sto chutí říct, to vypadá, jako když vás sleduju, co? Už jsem zase za vámi. Cítila jsem z něho totiž napětí a skoro jsem slyšela, jako by mi říkal, co za mnou, babo, furt lezeš?!
A sešla jsem se s ním i u pokladny. Začal vyndávat z košíku na pult lahev drahého vína, čokoládu, sýry, pečivo a najednou říká, já si musím dojít pro peníze, hned jsem zpátky.
„Ale vrátíte se,“ zavolala za ním paní pokladní, on přikývl a vyběhl z obchodu. Druhá prodavačka se za ním šla podívat a viděla, že běží Kouřimskou ulicí nahoru, kde zahnul ke kostelu.
„Zjistil, že tady nic neukradne, tak utekl,“ povzdychla si paní pokladní a její kolegyně přikývla.
„Mně byl od začátku nápadný, tak jsem ho pozorovala.“
„Mně se také nezdál,“ potvrdila jsem oběma jejich pocity, ale to, že jsem „slyšela“, jak mi v duchu říká, co za mnou, babo, furt lezeš, to jsem jim neřekla.
Když jsem šla za chvíli v jeho stopách, podívala jsem se ke kostelu, kam zahnul. Nikde nikdo. Paní pokladní s kolegyní měly pravdu. A nakonec… já také.
Irena Fuchsová
To tedy nechci. Jsou trapný...
... řekla dívka v autobuse, když jsem si k ní přisedla a zeptala se, jestli nechce, aby si k ní sedl některý ze tří kluků, kteří se po ní otáčeli ze sedadel o kus dál. Pohrdavě se usmála. „To tedy nechci. Jsou trapný...“
Irena Fuchsová
Setkání v metru
Byla jsem -náctiletá, když jsem se dočetla, že každý máme na světě své dvojče. Někoho, kdo je jako my. Někoho, o kom budeme na první pohled vědět, že je to on. S kým si budeme rozumět beze slov. Pokud se potkáme. A my se potkali.
Irena Fuchsová
Můj život s Kukurou
V květnu 2011 se měla začít v Činoherním klubu zkoušet hra Kukura, ve které Juraj bilancuje svůj život. Těšila jsem se, protože ji napsal Martin Čičvák, který ji měl i režírovat. Jsem v ČK jedna nápověda, napovídat tedy budu já.
Irena Fuchsová
Kolínské ráno s kanalizací
Když jsem dneska nastoupila na Zálabí do autobusu, kterým jezdím na nádraží, netušila jsem, co mě čeká. Autobus se rozjel a já vzápětí zaregistrovala, že vzadu telefonuje "kanalizace". Nebyla to žena. Byla to kanalizace.
Irena Fuchsová
Emília Vášáryová a Petr Nárožný
Pokaždé, když vidím v televizi Emílii Vášáryovou, vzpomenu si, jak jsme na podzim v roce 2000 zkoušeli v Činoherním klubu hru, Návrat do pouště, kde paní Milka, jak jsme jí všichni říkali, hrála sestru Petra Nárožného.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Moderní lichváři připravují o bydlení dlužníky i jejich příbuzné. Trik je snadný
Premium Potřebujete rychle peníze, pár set tisíc korun a ta nabídka zní lákavě: do 24 hodin máte peníze na...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Dva ruští vojáci se doznali k trojnásobné vraždě na Ukrajině
V okupované části Chersonské oblasti na jihovýchodu Ukrajiny zadrželi dva ruské vojáky, kteří se...
Architektonickou cenu EU získal univerzitní pavilon, blízko byla i ostravská galerie
Studijní pavilon Technické univerzity v německém Braunschweigu se stal vítězem prestižní...
Lidovci navrhli zvýšit slevy na dani na děti, stát to má přes 8 miliard ročně
Zvýšení slev na dani na děti navrhuje KDU-ČSL a hodlá to prosazovat v jednáních s koaličními...
Prezident má absolutní imunitu. Trump zaměstnal Nejvyšší soud, věří v průtahy
Většina členů amerického Nejvyššího soudu se ve čtvrtek zdála být skeptická k argumentu...
DLOUHODOBÁ BRIGÁDNICKÁ VÝPOMOC – Zadávání farmakovigilančních dat
Státní ústav pro kontrolu léčiv
Praha
- Počet článků 747
- Celková karma 29,90
- Průměrná čtenost 2342x
Seznam rubrik
Oblíbené stránky
- Činoherní klub
- Moje rodné město
- Moje knihy
- 17.6.2005 Uvolněte se, prosím!
- Facebook mě už taky dostal...
- Pošta pre teba - 10.3.2012
- Beseda v Klimkovicích
- Moje webovky
- Fuchsová s cigaretou
- Kde vydávám
- Rozhovor na konci roku 2013
- Tady ráda brouzdám
- Návštěva v mé pracovně
- Moje e-knihy
- Fuchsová na růžovém slonu
- Moje první kniha pro děti
Co právě poslouchám
- Irenu Fuchsovou na ČRo
- Nový rok 2014 a spisovatelky
- Když Richard Gere (Bedřich Mašek) zpívá
- I. Fuchsová 3. dubna 2014
- Když vypráví nápověda