Ženy nevědí, co chtějí
Úplně by přitom stačilo, kdyby napsal „některé“ ženy nevědí, co chtějí – pak bych s ním souhlasila. Některé ženy opravdu nevědí, co chtějí a nedají pokoj, dokud to nedostanou. A jelikož jsem si jistá, že jsou takové odpradávna, je úplně jedno, ve kterém století žijí. Dokonce se vsadím, že i některé ženy lovců mamutů nevěděly, co chtějí a nedaly pokoj, dokud to nedostaly, a možná právě díky těmto ženám, vymysleli jejich muži - aby od nich měli konečně pokoj - známé pasti na mamuty, hluboké jámy, zamaskované větvemi, do kterých mamuti, které chtěli ulovit, nečekaně žuchli a už se z nich nikdy živí nedostali.
Ale myslím si, že Oscar Wilde velmi dobře věděl, jak to se ženami opravdu je, i když to napsal takhle. Byl přece gay, a ženy znal jako své boty. Věděl, že opravdu jenom některé ženy nevědí, co chtějí a nedají pokoj, dokud to nedostanou. Věděl, že většina žen ví moc dobře, co chce. Ale zároveň také moc dobře věděl, co by se stalo, kdyby řekl, že „některé“ ženy nevědí, co chtějí.
Muži by se okamžitě naštvali. Cože? Některé? Tak Wilde nám chce říct, že jenom některé ženy nevědí, co chtějí? To znamená, že všechny ostatní vědí moc dobře, co chtějí? A nedají pokoj, dokud to nedostanou?! To znamená, že i ta moje ví moc dobře, co chce? Že i ta moje se mnou nenápadně oře?!
Kdepak, takhle napsané tvrzení by Oscarovi u tehdejších mužů, neprošlo. Vzali by jeho bonmot jako zákeřný útok na svou autoritu!
Slyšeli jste, co ten Wilde zase plácá za nesmysly?! Prý naše ženy vědí moc dobře, co chtějí! A prý nedají pokoj, dokud to nedostanou! Hahaha! Naše ženy přece nemají právo něco chtít! Od toho jsme tady my, muži! My, muži, víme lépe než ženy, co chceme!
Ano, takhle by se muži bránili a Oscar Wilde to moc dobře věděl. A protože znal nejenom ženy, ale znal dobře i muže, zahrál raději do noty mužům, a ženy, jak měl ve zvyku, roztomile „potopil“.
Všechny jste stejné slepice, nevíte, co chcete a otravujete, abyste to dostaly!
Ale nechme Oscara Wilda klidně spát a pojďme dál.
Čas běžel, společnost se měnila. Něco se měnilo pomalu, něco rychle, něco k lepšímu, něco se zadrhlo, něco popletlo, ale pořád se šlo dopředu, dál a dál, a dneska si už můžeme říct beze strachu a na rovinu, co my, ženy, o sobě velmi dobře víme.
Některé ženy opravdu nevědí, co chtějí a nedají pokoj, dokud to nedostanou, ale většina žen ví moc dobře, co chce. A když tyto ženy vědí, co chtějí, může se někdo divit, že nedají pokoj, dokud to nedostanou? Řečeno současným slovníkem: Jdou si tvrdě za svým.
A když už mluvíme beze strachu a na rovinu, můžeme si také říct, že to, za čím si ženy tvrdě jdou, jsou většinou muži. Na muže většina žen rafinovaně líčí dokonalé pasti, které se až podezřele podobají hlubokým jámám na mamuty!
Muž nic netuší, klidně jde a jde, jako šel kdysi dávno mamut, a najednou žuchne do pasti, odkud se už nedostane.
Pokud si myslíte, že ženám, které nalíčily past, stačí, když do ní muž, kterého si vybraly, žuchne, a že už teď dají pokoj, mýlíte se. Žuchnutí do pasti je teprve začátek. Ženy sice mají muže, kterého chtěly, a který, přesně podle plánu, žuchnul do pasti, ale ve svém chtění, pokračují dál.
Teď už chtějí „pouze“ věci hmotné. Prstýnek, náramek, boty, kabelku, kožich, zájezd k moři, auto, dům…
Když ženy, které vědí, co chtějí, tohle všechno mají, a je i po velkolepé svatbě, přijde i dítě, někdy dokonce děti dvě. A pak už všichni žijí šťastně až do smrti…
Vlastně všichni ne! Některé ženy, které mají všechno, co chtěly, nedají pokoj, nežijí šťastně až do smrti, ale začnou si vymýšlet.
Když je jejich muž doma málo, chtějí, aby byl doma víc. Když je víc doma, chtějí, aby byl víc pryč. Když se jich ptá, kde byla, s kým, co dělala celý den, chtějí, aby se radši na nic neptal. Když se jich na nic neptá, mají pocit, že je už nemiluje…
Milý Oscare Wilde, víš, jak bych dneska tvůj bonmot řekla já?
Některé ženy opravdu nevědí, co chtějí, a nedají pokoj, ani když to dostanou.
Irena Fuchsová
To tedy nechci. Jsou trapný...
... řekla dívka v autobuse, když jsem si k ní přisedla a zeptala se, jestli nechce, aby si k ní sedl některý ze tří kluků, kteří se po ní otáčeli ze sedadel o kus dál. Pohrdavě se usmála. „To tedy nechci. Jsou trapný...“
Irena Fuchsová
Setkání v metru
Byla jsem -náctiletá, když jsem se dočetla, že každý máme na světě své dvojče. Někoho, kdo je jako my. Někoho, o kom budeme na první pohled vědět, že je to on. S kým si budeme rozumět beze slov. Pokud se potkáme. A my se potkali.
Irena Fuchsová
Můj život s Kukurou
V květnu 2011 se měla začít v Činoherním klubu zkoušet hra Kukura, ve které Juraj bilancuje svůj život. Těšila jsem se, protože ji napsal Martin Čičvák, který ji měl i režírovat. Jsem v ČK jedna nápověda, napovídat tedy budu já.
Irena Fuchsová
Kolínské ráno s kanalizací
Když jsem dneska nastoupila na Zálabí do autobusu, kterým jezdím na nádraží, netušila jsem, co mě čeká. Autobus se rozjel a já vzápětí zaregistrovala, že vzadu telefonuje "kanalizace". Nebyla to žena. Byla to kanalizace.
Irena Fuchsová
Emília Vášáryová a Petr Nárožný
Pokaždé, když vidím v televizi Emílii Vášáryovou, vzpomenu si, jak jsme na podzim v roce 2000 zkoušeli v Činoherním klubu hru, Návrat do pouště, kde paní Milka, jak jsme jí všichni říkali, hrála sestru Petra Nárožného.
Irena Fuchsová
Konec únorové tečky
Můj předcházející blog, Vánoční dárek s únorovou tečkou, má ještě jednu tečku. Dost lidí se mě ptalo, jak to s Karlou, která mi dala před Vánoci "dárek" s datem spotřeby do července 2005, dopadlo. Jak? Před týdnem mi zavolala.
Irena Fuchsová
Vánoční dárek s únorovou tečkou
Možná to znáte. Někdo vás nepříjemně překvapí a ne jednou, a vy se s ním furt scházíte, sice ne často a maximálně na kafe, ale scházíte, jako byste čekali, až se stane něco, co tenhle podivný vztah ukončí.
Irena Fuchsová
Znají ho všichni herci a všechny herečky...
... nemusím nikoho z herců jmenovat, protože ho znají fakt všichni! Poznali ho v různých podobách, v různých situacích, ale nejde o to, jak a kde ho poznali, protože i když herci a herečky nejsou stejní, hlad je stejný u každého.
Irena Fuchsová
Chci být úspěšný! Bohatý! Známý!
Seděla jsem ve vagoně, který měl velkoprostorové uspořádání. V takovém vagonu nejsou kupé, ale sedadla za sebou, nebo proti sobě. Když se přes uličku ozvala tahle hláška, prostě jsem se tam musela podívat!
Irena Fuchsová
A cos po čtyřiceti letech čekala?! Že to uklidím?!
Řekla bych, že chlapi se zastavují na ulici s kamarády víc než ženy. Ale když se sejdou tři ženské a jedné z nich se náhodou podaří nahodit téma, které zajímá i ostatní, kam se na ně chlapi hrabou!
Irena Fuchsová
Když nemůžeš, tak přidej!
Nevím, kde se to ve mně bere. Přijedu z Činoherního klubu do Kolína, nakoupím, sotva lezu, táhnu domů těžkou tašku přes starý most na Zálabí a pak potkám smutného kamaráda a musím se s ním zastavit a zeptat se ho, co mu je...
Irena Fuchsová
Jak po mně moji mrtví hází šišky
Když jdu na kolínský hřbitov, jdu domů. Jako malá jsem měla pocit, že kolem sebe slyším hlasy, mluvilo na mě víc lidí, jeden přes druhého. Teď už sice moji mrtví nejsou tak sdílní, ale občas zakopnu nebo na mě hodí šišku...
Irena Fuchsová
Když se některé mobily hárají...
... zcela logicky se jimi jejich majitelky stávají maximálně posedlé a nejraději by se od nich na vteřinu nehnuly! Nezajímá je nic jiného, než hárající mobil, stejně jako chudáka psa nezajímá nic jiného než fena, která se hárá.
Irena Fuchsová
Jak si useknout ruku
Není těžké si ji useknout. Je to rozhodnutí v setině vteřiny, ve které pochopíte, že už nemůžete udělat nic jiného, než seknout! Samozřejmě, když si ji useknete, trvá minimálně rok, než se z toho vzpamatujete, ale stojí to za to.
Irena Fuchsová
Co všechno nesmíte
Nesmíte mít svatbu v květnu, protože nevěsta v létě umře. Nesmíte stříhat nehty miminku! Rok mu je okusujte a až po roce stříhejte! A nesmíte chodit s miminkem na hřbitov! Nechoďte tam, dokud mu nebude rok!
Irena Fuchsová
Eva Audolenská
Eva. Moje velká kamarádka, o třináct let starší. Obě kolíňačky. Obě divadelnice. Bydlely jsme kousek od sebe. Já bydlela vedle spořitelny z jedné strany, a Eva vedle spořitelny ze strany druhé. Věděly jsme o sobě všechno. Všechno.
Irena Fuchsová
Letí Šíp Kolínem a poklepávači kladívky
Někdy se to tak hezky sejde. Ráno písnička v rádiu a večer reportáž v televizi a mám blog! Aha, to je za odměnu, napadlo mě. Dneska jsem totiž byla mimoděk laskavá, ale až teď večer mi došlo, že jsem asi dotyčným udělala radost...
Irena Fuchsová
Chlap zůstane chlapem i na vozejku...
...což jsem si připomněla koncem týdne v metru, když jsem z Hlaváku jela k Muzeu, odkud to mám do Činoheráku co by dup, a večer, když jsem jela z dlouhé zkoušky do Kolína, jsem si uvědomila, že blb zůstane blbem i ve vlaku.
Irena Fuchsová
Absťák po divadle
Jsou divadelní prázdniny, které mám každé léto od roku 1968, tak se nedivím, že mám po divadle absťák a čtu si divadelní vejšplechty z Činoherního klubu, kde jsem od roku 1994. A objevila jsem doslova poklady!
Irena Fuchsová
Smíšená manželství nedělají dobrotu
Tohle mi řekla během povídání o všem možném, dcera mé kamarádky. Je rozvedená a pět let žije se svojí přítelkyní. Dá se tedy předpokládat, že ví, o čem mluví. A když jsem o tom později přemýšlela, musela jsem jí dát za pravdu.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 747
- Celková karma 29,59
- Průměrná čtenost 2342x
Seznam rubrik
Oblíbené stránky
- Činoherní klub
- Moje rodné město
- Moje knihy
- 17.6.2005 Uvolněte se, prosím!
- Facebook mě už taky dostal...
- Pošta pre teba - 10.3.2012
- Beseda v Klimkovicích
- Moje webovky
- Fuchsová s cigaretou
- Kde vydávám
- Rozhovor na konci roku 2013
- Tady ráda brouzdám
- Návštěva v mé pracovně
- Moje e-knihy
- Fuchsová na růžovém slonu
- Moje první kniha pro děti
Co právě poslouchám
- Irenu Fuchsovou na ČRo
- Nový rok 2014 a spisovatelky
- Když Richard Gere (Bedřich Mašek) zpívá
- I. Fuchsová 3. dubna 2014
- Když vypráví nápověda