Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Ty jsi divná

20. 02. 2017 21:44:15
Nejsem zvyklá snídat. A tak když jsem v roce 1994 začala dojíždět z Kolína do Prahy, do Činoherního klubu, dělala jsem si do vlaku svačinu a při jídle jsem si četla noviny...

... protože jíst a přitom číst, je můj zvyk odmalička. Když jsem přišla ze školy a babička mi dala oběd, měla jsem už připravenou knihu a v ní konkrétní kapitolu, na kterou jsem se těšila víc než na oběd.

A teď jsem se stejně těšila do vlaku, na svačinu a na noviny. Navíc jsem věděla, že pak už nebudu mít čas se najíst, protože i když se v Činoherním klubu vaří, nápověda čas na oběd nemá. I o pauze totiž většinou pracuju.

„Irenko, jaký škrt se to udělal? Nezapsal jsem si to...“

„Nechceš si se mnou říct druhý obraz?“

„Prosím tě, řekni mi přesně, jak jsme včera změnili ten můj text...“

A protože po zkoušce, která končí ve čtrnáct hodin, pospíchám na vlak do Kolína, naučila jsem se jíst ráno ve vlaku.

Svačinu do vlaku si dělám večer, zabalím ji do alobalu a dám do ledničky. Největší tragédií mého dojíždění bylo, když jsem si svačinu zapomněla doma a častější tragédií je, že vlezu do kupé, kde je jedno místo volné, sednu si, dostanu chuť na svou svačinu a... nechám ji v tašce, protože v kupé není správná konstelace. Ne proto, že nás tam sedí osm, ale že tam sedí takoví cestující, před kterými prostě jíst nemůžu. Jsem divná, co? Tak si aspoň čtu noviny, ale myšlenkami jsem pořád u své svačiny, kterou jsem si s takovou láskou večer udělala...

Včera jsem jela expresem ve společném vagonu, kde jsou sedadla za sebou nebo dvě sedadla proti sobě, se stolkem uprostřed. Sedla jsem si ke stolku, kde nikdo neseděl, a když přišel mladý pár a sedl si proti mně, přelétla jsem je pohledem. Budou mi vadit při jídle nebo ne? Když vytáhli bagety, oddychla jsem si. Budou jíst také. Bože, ty jsi divná, vzdychla jsem si. Myslíš si, že někoho zajímá, jestli jíš?

Ti dva se učili, když spolu mluvili, tak potichu, žádné rušivé vlny nevysílali, tak jsem vytáhla první housku. Byla z ovesných vloček, se šunkou a s nakrájenými ředkvičkami.

Už po prvním kousnutí vypadal můj černý rolák jako zasněžený a já si začala nadávat. Dojíždíš víc jak dvacet let! Víš dobře, že si do vlaku nesmíš vzít koblihu, posypanou cukrem! Nesmíš si vzít nic, co se drobí, drolí, co sněží drobky na tvé oblečení jako při vánici! To tě nenapadlo, co udělá houska z ovesných vloček?

Napadlo, přiznala jsem si smutně. Tak proč sis nevzala chleba? Když ona je tak dobrá, bránila jsem housku, a protože jsem ji už snědla, začala jsem ze sebe oprašovat drobky, a když se mi to podařilo, vytáhla jsem druhou housku. Věděla jsem, že mě stejný proces oprašování bude za chvíli čekat podruhé, ale s chutí jsem se do ní zakousla.

Jsem fakt divná, neodpustila jsem si kritiku své nenasytnosti. Musím sníst i tu druhou housku, i když vím, že budu zase celá zadrobená!

A tak jsem jedla a četla si noviny, a když jsem snědla i druhou polovinu své svačiny, deset minut jsem ze sebe znovu oklepávala vločky a musela jsem dokonce vyklepat i černošedou šálu, což jsem nenápadně udělala, když jsme vjeli do tunelu za Libní.

Před Hlavním nádražím jsme se začali všichni oblékat.

„Ty jsi divná,“ řekl najednou mladík té dívce. Ta si zavazovala šálu a nevzrušeně odpověděla.

„Já vím.“

V tu chvíli jsme se na sebe všichni tři podívali, pobaveně jsme se zasmáli a já si neodpustila poznámku.

„A kdo není?“

Tento fejeton vyšel 20. února 2017 v Magazínu ONA DNES.

Autor: Irena Fuchsová | pondělí 20.2.2017 21:44 | karma článku: 27.95 | přečteno: 2380x

Další články blogera

Irena Fuchsová

Právě dnes, respektive zítra

"Tuhle hlášku jsem slyšela po ránu od rozhlasového komentátora. Jednalo se o otevření technického muzea. Na otázku, kdy se toto muzeum otevírá, odpověděl, no, právě dnes, respektive zítra.

15.10.2017 v 18:04 | Karma článku: 23.62 | Přečteno: 650 | Diskuse

Irena Fuchsová

Monolog miminka

"Monolog miminka" jsem sice napsala v horkém létě, ale kéž by pomohl některým maminkám jako zvednutý prst i na podzim, v zimě a na jaře.

26.9.2017 v 14:37 | Karma článku: 21.52 | Přečteno: 842 | Diskuse

Irena Fuchsová

Jak jsem opravila automatickou pračku

Když se nám rozbijí naši pomocníci v domácnosti, není to otázka jedné vteřiny. Že nejsou v pořádku nám nějaký čas signalizují. I víko mé pračky začalo před měsícem při zavírání vrzat, a já to ignorovala....

24.9.2017 v 20:11 | Karma článku: 28.55 | Přečteno: 2124 | Diskuse

Irena Fuchsová

Hodinky místo jogurtů

V létě, v roce 1990, jsme poprvé vyjeli “na západ“. Důvodů, proč se pro mě tato dovolená stala nezapomenutelnou, je několik...

18.9.2017 v 21:19 | Karma článku: 25.66 | Přečteno: 1125 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Magdalena Westman

Babiš mate rolákem

Koaliční vyjednávání se mohou protáhnout, ale z oblíbených roláků Andreje Babiše můžeme vyčíst leccos již nyní.

23.10.2017 v 19:39 | Karma článku: 10.10 | Přečteno: 637 | Diskuse

Jan Šik

Leningrad: Metronom

Metronom je přístroj, který rovnoměrně odklepává rytmus hudební skladby. Jde rovněž o jeden ze symbolů leningradské blokády. Neznamenal jen varování před nálety.

23.10.2017 v 19:00 | Karma článku: 13.15 | Přečteno: 346 | Diskuse

Jan Ziegler

Senzace: vládu sestaví štamgasti z Masných krámů

Už je to tak, vzhledem k tomu, že nikdo nechce do vlády s Andrejem Babišem, a ten zase nechce vládnout s Okamurovci a komunisty, hrozilo bezvládí. A v tento okamžik jsme se rozhodli jít do akce.

23.10.2017 v 17:42 | Karma článku: 15.33 | Přečteno: 819 | Diskuse

Miroslav Nigrin

Opilí úspěchem a adrenalin!

Tak už je pár dní po volbách. Když si tak pročítám ony stesky na sítích, tak si v duchu říkám, co vlastně lidi chtějí? A to nehovořím o těch výkřicích některých politiků o tom, že je ohrožena demokracie apod.

23.10.2017 v 16:38 | Karma článku: 21.13 | Přečteno: 443 | Diskuse

Pavel Nitka

My jsme ti slušní a nikdy bychom nikoho neurazili. Zato všichni ostatní jsou idioti!

Vůbec ničemu nerozumí a před své jméno by si měli dát titul Tb. Pro ty neznalé je to titul Totální blb... Divím se, že my slušňáci a dokonale moudří občané s nimi zvládáme sdílet stejnou republiku.

23.10.2017 v 16:17 | Karma článku: 18.41 | Přečteno: 804 | Diskuse
VIP
Počet článků 488 Celková karma 29.90 Průměrná čtenost 2406

Sedmašedesátiletá stařenka, kterou stále baví vše nové, matka (Filip a Rita), manželka (pan Fuchs), spisovatelka (33 vydaných knih, z nichž jednatřicátá je pro děti i dospělé a ve třiatřicaté, která se jmenuje HOVORY, odpovídá společně s Josefem Banášem na zvídavé otázky svého nakladatele: http://www.kdyz.cz/vydane-knihy), nakladatelství Beskydy (www.beskydyknihy.cz), členka Obce spisovatelů a Herecké asociace, moderátorka (ČRo Pardubice - nedělní pořad, Když vypráví nápověda), nadšená fotografka (Kamil Panasonic Fuchs - je s Kamilem Fuchsem na facebooku), publicistka (VLASTA, ONA DNES, RODINNÉ LISTY), dětská obrna od roku 1954 (www.polio.cz), nápověda (Činoherní klub) a kolínská zastupitelka (druhé volební období) za Změnu pro Kolín (http://www.zmenaprokolin.cz/).   Moje knihy na iDNES.cz - Knihy.iDNES.cz



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.