Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jak ruský tank nepřejel sovětskou vlajku

20. 08. 2017 21:22:17
V květnu 1968 jsem nastoupila do kolínského divadla jako uklízečka a uvaděčka, abych si dva roky počkala, až půjde nápověda do důchodu. V srpnu 1968 mi bylo osmnáct let.

Bydlela jsem s rodiči a s dvěma bratry kousek od mostu přes Labe.

21. srpna 1968 mě tátův křik probudil před pátou hodinou. Nevadilo mi, že mě vzbudil, stejně bych za chvíli vstávala, ale proč, proboha, křičí?!

„Napadli nás Rusové! Napadli nás Rusové!“

Běhal po našem bytě a všechny nás vzbudil, ale co křičí, nám došlo, teprve když jsme si všimli, že v ruce drží sekyru.

Stál uprostřed velkého pokoje, kde spal s maminkou a jedenáctiletým bráškou Františkem, a já s Kájou, starším o dva roky, jsme přiběhli ze svých pokojů a stáli u dveří. Všichni jsme mlčeli a poslouchali to strašné hučení, které se na nás otevřenými okny valilo od Labe. Do ticha a hučení přiběhla z přízemí babička a vzala tátovi sekyru z ruky.

„Karle, neblázněte! Rusové vás zastřelí!“

A pak jsme se všichni z domova vytratili, táta s maminkou do práce, každý na jiný konec Kolína, babička zůstala doma s Františkem, Kája běžel k tankům a já chvíli stála na rohu spořitelny a koukala na most, přes který se valily tanky jeden za druhým.

Všude stáli lidé. Mlčky. Bezmocně. Vypadali, jako by vystoupili ze svých ranních snů a čekali, kdy se do nich vrátí, aby se probudili do života bez tanků.

Musela jsem jít do divadla vydrhnout dvě řady dřevěné podlahy v hledišti. Kdybych je dneska nevydrhla, nestačila bych hlediště připravit na první představení. V půl šesté jsem začala drhnout a v půl deváté jsem byla hotová. V divadle byly prázdniny, tak tady byla jenom vrátná, já a mé tři kolegyně uklízečky, staré dámy, které v půl deváté snídaly a o hučení nic nevěděly.

Vytratila jsem se z divadla a letěla na most.

Byly prázdniny, chodníky byly plné mladých lidí, volali jsme na ruské vojáky, idítě damój! Idítě damój! A když jsme se z malého tranzistorového rádia dozvěděli, že nás Rusové přijeli zachránit, protože je u nás kontrarevoluce, začali jsme volat, zděs nět kontrarevolúcija! Idítě damój! Okupánti!

Blížilo se poledne, tanky se pořád valily jeden za druhým a my byli čím dál zoufalejší. Najednou se kolona na konci mostu, v místech, kde tanky zahýbaly doleva a sjížděly z kopce, zastavila. Bylo ticho.

A já uviděla našeho Káju, jak stojí před tím prvním tankem, který zastavil celou kolonu, a na silnici, před jeho pásy, rozprostírá sovětskou vlajku. Pečlivě a pomalu. Pak se rychle vrátil do davu na chodníku.

Pořád bylo ticho.

Tank stál a jeho hlaveň se pomalu točila kolem dokola, jako by si nás prohlížela. Pak z tanku vylezl mladý vojáček, sebral vlajku, nastoupil s ní do tanku a ten se rozjel...

Seběhli jsme se kolem Káji a s námi k němu přišli i dva kolínští tajní, kterých jsme si do té doby nevšimli a prosili nás, abychom podobné věci už nedělali.

„Nemuselo by to dopadnout dobře. Mohli by střílet. Neprovokujte je!“

Mezitím přijeli z Prahy naši herci, u divadla se začaly podepisovat archy proti okupaci, já běžela koupit do galanterie trikolory a špendlíky, divadlo bylo během chvilky v obležení lidí, každý chtěl podepsat, že nesouhlasí s okupací a já stříhala trikoloru na tisíce malých kousků a pak mě museli vystřídat, protože se mi udělaly na prstech puchýře.

Vrátit se do svých snů, ze kterých nás 21. srpna 1968 probudily tanky, jsme mohli až za dlouhých dvacet jedna let...

Autor: Irena Fuchsová | neděle 20.8.2017 21:22 | karma článku: 33.60 | přečteno: 2219x

Další články blogera

Irena Fuchsová

Právě dnes, respektive zítra

"Tuhle hlášku jsem slyšela po ránu od rozhlasového komentátora. Jednalo se o otevření technického muzea. Na otázku, kdy se toto muzeum otevírá, odpověděl, no, právě dnes, respektive zítra.

15.10.2017 v 18:04 | Karma článku: 23.62 | Přečteno: 650 | Diskuse

Irena Fuchsová

Monolog miminka

"Monolog miminka" jsem sice napsala v horkém létě, ale kéž by pomohl některým maminkám jako zvednutý prst i na podzim, v zimě a na jaře.

26.9.2017 v 14:37 | Karma článku: 21.52 | Přečteno: 842 | Diskuse

Irena Fuchsová

Jak jsem opravila automatickou pračku

Když se nám rozbijí naši pomocníci v domácnosti, není to otázka jedné vteřiny. Že nejsou v pořádku nám nějaký čas signalizují. I víko mé pračky začalo před měsícem při zavírání vrzat, a já to ignorovala....

24.9.2017 v 20:11 | Karma článku: 28.55 | Přečteno: 2124 | Diskuse

Irena Fuchsová

Hodinky místo jogurtů

V létě, v roce 1990, jsme poprvé vyjeli “na západ“. Důvodů, proč se pro mě tato dovolená stala nezapomenutelnou, je několik...

18.9.2017 v 21:19 | Karma článku: 25.66 | Přečteno: 1125 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Magdalena Westman

Babiš mate rolákem

Koaliční vyjednávání se mohou protáhnout, ale z oblíbených roláků Andreje Babiše můžeme vyčíst leccos již nyní.

23.10.2017 v 19:39 | Karma článku: 10.10 | Přečteno: 608 | Diskuse

Jan Šik

Leningrad: Metronom

Metronom je přístroj, který rovnoměrně odklepává rytmus hudební skladby. Jde rovněž o jeden ze symbolů leningradské blokády. Neznamenal jen varování před nálety.

23.10.2017 v 19:00 | Karma článku: 12.81 | Přečteno: 331 | Diskuse

Jan Ziegler

Senzace: vládu sestaví štamgasti z Masných krámů

Už je to tak, vzhledem k tomu, že nikdo nechce do vlády s Andrejem Babišem, a ten zase nechce vládnout s Okamurovci a komunisty, hrozilo bezvládí. A v tento okamžik jsme se rozhodli jít do akce.

23.10.2017 v 17:42 | Karma článku: 15.33 | Přečteno: 800 | Diskuse

Miroslav Nigrin

Opilí úspěchem a adrenalin!

Tak už je pár dní po volbách. Když si tak pročítám ony stesky na sítích, tak si v duchu říkám, co vlastně lidi chtějí? A to nehovořím o těch výkřicích některých politiků o tom, že je ohrožena demokracie apod.

23.10.2017 v 16:38 | Karma článku: 20.76 | Přečteno: 439 | Diskuse

Pavel Nitka

My jsme ti slušní a nikdy bychom nikoho neurazili. Zato všichni ostatní jsou idioti!

Vůbec ničemu nerozumí a před své jméno by si měli dát titul Tb. Pro ty neznalé je to titul Totální blb... Divím se, že my slušňáci a dokonale moudří občané s nimi zvládáme sdílet stejnou republiku.

23.10.2017 v 16:17 | Karma článku: 18.19 | Přečteno: 794 | Diskuse
VIP
Počet článků 488 Celková karma 29.88 Průměrná čtenost 2406

Sedmašedesátiletá stařenka, kterou stále baví vše nové, matka (Filip a Rita), manželka (pan Fuchs), spisovatelka (33 vydaných knih, z nichž jednatřicátá je pro děti i dospělé a ve třiatřicaté, která se jmenuje HOVORY, odpovídá společně s Josefem Banášem na zvídavé otázky svého nakladatele: http://www.kdyz.cz/vydane-knihy), nakladatelství Beskydy (www.beskydyknihy.cz), členka Obce spisovatelů a Herecké asociace, moderátorka (ČRo Pardubice - nedělní pořad, Když vypráví nápověda), nadšená fotografka (Kamil Panasonic Fuchs - je s Kamilem Fuchsem na facebooku), publicistka (VLASTA, ONA DNES, RODINNÉ LISTY), dětská obrna od roku 1954 (www.polio.cz), nápověda (Činoherní klub) a kolínská zastupitelka (druhé volební období) za Změnu pro Kolín (http://www.zmenaprokolin.cz/).   Moje knihy na iDNES.cz - Knihy.iDNES.cz



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.