Včera jsem si koupila MF DNES s Magazínem ONA DNES a těšila se hlavně na magazín. Proč je ale každé pondělí v práci tak hektické, sakra? Šéf říká, že proto, že se v pátek flákáme a nic neuděláme!
Tsss... v každém případě jsem na magazín čas a klid neměla! A dneska to nebylo o nic lepší!
Černé úterý!
Na stole jsem měla štos žádostí, objednávek a nabídek k vyřízení a dlouhý seznam zákazníků, kterým jsem měla dopoledne zavolat.
Klid, Jolano, klid, nařídila jsem si. Nezapomeň, že je úterý! Sice černé, ale úterý! Večer máš v televizi svoji lásku! Tři sta padesátý šestý díl seriálu! Dneska se konečně vyřeší, s kým to Marika má a jestli Robin chytil kapavku od Jarmily!
Pro jistotu jsem se natáhla po televizním programu, abych se ujistila, že platí začátek ve 20.20., a málem jsem omdlela! To snad ne?!
V programu bylo ve 20.20. něco jiného! Tak oni se nás zase podfukem snaží donutit, abychom konzumovali, co nechceme?! Zase využívají naší závislosti na seriálu, aby s námi beztrestně manipulovali?!
Ale tentokrát vám to neprojde!
Zavolala jsem přímo generálnímu řediteli, a když se ozval kultivovaný hlas jeho generální sekretářky, smetla jsem ji z povrchu zemského.
„Nepředstavujte se mi, ano? Já vím, KAM volám. Vím, kdo jste! Okamžitě mi řekněte, KDO má na starosti změnu televizního programu! Chci znát jeho jméno a chci na něho kontakt. Je to chlap, co?“
Chvíli bylo ticho a pak kultivovaný hlas poněkud stroze odpověděl.
„Rudolf Smetana.“
Rozesmála jsem se.
„Neříkala jsem to? Žena by totiž něco takového NIKDY neudělala! Žena by nám, ženám, včas vysvětlila, proč dneska není náš seriál! A my, ženy, bychom to pochopily a...“
„Ale dnešní seriál...“ Kultivovaný hlas si dovolil skočit mi do řeči. Tak tohle na mě, holka, nezkoušej!
„Vaše názory mě nezajímají! Okamžitě mi dejte kontakt na Rudolfa Smetanu! Chudák Bedřich Smetana! Ten se musí nad takovým jmenovcem obracet v hrobě!“
Kultivovaný hlas mi stroze nadiktoval telefon svého šéfa a bez rozloučení zavěsil.
Tak ty ses urazila? Jen počkej! S tebou si to vyřídím hned po Smetanovi!
Jenomže Smetana mi to nebral! Na práci jsem neměla ani pomyšlení, tak jsem aspoň ten štos, co jsem měla dneska vyřídit, rozprostřela po stole, šla si udělat další kafe a pak jsem si skočila do kuřárny v přízemí.
Když jsem se vrátila, volala jsem Smetanovi snad dvacetkrát! Nic. Došla jsem si na oběd, a potom jsem mu volala znovu a znovu. Až v půl druhé jsem byla konečně úspěšná! Zvedl to, představil se a to bylo všechno, co měl šanci říct! Sice se několikrát pokusil skočit mi do řeči, ale to mě jenom rozlítilo!
„Mlčte, pane! Vás by měli za trest nechat zametat celý Václavák! Nás jsou miliony! Miliony žen, které dneska máte na svědomí! A něco vám řeknu, vy...“
A najednou stál nade mnou můj šéf.
„Okamžitě ukončete hovor ze služebního mobilu, paní Šolcová, ať se vám mohou naši zákazníci dovolat.“
Udělala jsem to a mobil okamžitě zazvonil. Na displeji jsem viděla jméno zákazníka, kterému jsem měla volat už ráno. Šéf ukázal na mobil.
„Až si vyřídíte svoji dnešní práci, přijďte ke mně.“
Začala jsem pracovat. A bylo mi do breku.
Jdu na kobereček k šéfovi. To není dobrý. Pár vroubků už u něho mám. No... kdyby to byly vroubky, dostala bych se z toho. Ale to jsou přímo záseky sekyrou! A večer nemám seriál.
Černé úterý.
V časopise, který ležel rozevřený přede mnou, jsem uviděla ten zpropadený televizní program. Radši jsem ho zavřela. A hele! Magazín ONA DNES. Ani jsem si ho včera neměla čas přečíst.
Včera?
V tu chvíli mi došlo, že jsem ráno koukala na včerejší televizní program...
