Projekt nabídla Kolínu organizace Post Bellum, obecně prospěšná společnost, která od roku 2001 sbírá vzpomínky pamětníků událostí dvacátého století.
Tato společnost získala finanční podporu města Kolína, TPCA a Středočeského kraje, jak na jednom panelu sděluje Mikuláš Kroupa, ředitel Post Bellum, který také informuje o tom, že se zpracované příběhy postupně ukládají na www.pribehynasichsousedu.cz a www.pametnaroda.cz.
Většinu tváří z panelů na kolínském Karlově náměstí, znám. Jsem kolíňačka od roku 1950 a moje paměť je zatím velmi dobrá.
Dvě tváře mě zaujaly nejvíc.
Roman Šulc je můj kamarád, ročník 1965, takže do starší generace moc nezapadá, ale budiž, řekla jsem si. Text u jeho fotografie hlásá: "Každou písničku jsme museli vysvětlovat, ve všem viděli podvratnou činnost." Vida, řekla jsem si, ani nevím, že Roman hrál v nějaké kapele. A museli dávat schvalovat texty písní, což nebylo nic příjemného!
Vzpomněla jsem si, jak jsem v sedmdesátých letech chodila na kolínský MNV (Městský národní výbor) na odbor kultury, s texty písní ke schválení. Na naši svazáckou organizaci v kolínském divadle, kde jsem napovídala, se totiž v té době obrátil můj kamarád Jaroslav Šantrůček, který měl kapelu Extrakt a sháněl zřizovatele, který má účet a razítko, protože jinak by jeho kapela nemohla hrát.
Vzali jsme je tehdy pod svá svazácká křídla a na mě padla povinnost, nosit jejich texty ke schválení na MNV. Nebylo to vždy jednoduché, ale nakonec texty byly schváleny. Schvalovala je moje známá, které jsem nosila ke schválení i texty kulturních pořadů, které jsme uváděli v divadelním klubu.
Ta známá, která je schvalovala, byla Hana Zrůstová, která je také na jednom z panelů. Pod její fotografií se kromě jiného píše, že se po sametové revoluci stala spoluzakladatelkou a tajemnicí Klubu přátel Františka Kmocha.
A protože když se řekne á, může se říct i bé, dodávám, že do sametové revoluce byla Hana Zrůstová nejenom "schvalovačka", ale byla i v redakční radě Kulturního zpravodaje, kam jsem psala několik let dvě stránky o lidech z kolínského divadla.
V září 1988 tam vyšel můj rozhovor s hercem Miroslavem Vlčkem, který v něm vzpomínal na režiséra Karla Lhotu, který v roce 1969 nastudoval v kolínském divadle hru, Máme tady husary. Hra se hrála celkem 4x a pak byla zakázaná. Karel Lhota dostal z kolínského divadla výpověď a ve Středočeském kraji si už nevrznul. Azyl dostal v divadle v Mostě. Jeho žena, herečka Vlasta Mlynářová, dostala z kolínského divadla také výpověď a odešla za ním do Mostu, kde několik let napovídala.
"Karel Lhota byl nejlepší režisér a nejlepší ředitel, jakého jsem kdy v kolínském divadle zažil," řekl v rozhovoru pro kolínský Kulturní zpravodaj v září 1988, Miroslav Vlček a já za pár dnů, na redakční radě, dostala kvůli tomu z Kulturního zpravodaje "padáka".
Redakční radě předsedala Hana Zrůstová.
P. S.
Vlasta Mlynářová stále v Kolíně žije. Ale jak se zdá, její paměť nikoho nezajímá.