Nosatá třináctka
V Uhelné Příbrami jsem chodila do osmé a deváté třídy a pak jsem se vrátila do Kolína, kde jsem nastoupila na SVVŠ, což bylo klasické Gymnázium, které tehdy změnilo na pár let název.
Moje zdravotní problémy (rýma a kýchání) trvaly celé dva roky, co jsem byla v Uhelné Příbrami a já po návratu do Kolína zjistila, že trpím alergií na kočky, kterou měla babička v Kolíně i strejda v Uhelné Příbrami a průdušky mám zdravé.
To ale pro tento blog není důležité. Celoživotně důležité pro mě bylo něco jiného.
Dva dny před 1. zářím 1963 jsem se před školou v Uhelné Příbrami sešla se dvěma stejně starými holkami, svými novými spolužačkami. Ta jedna byla normální a brzy jsme se staly největšími kamarádkami, ta druhá byla nafrněná královna třídy a budoucí královna všech hasičských bálů, která přišla zkontrolovat, jestli jí nepřijela z Kolína konkurence.
"Umíš zpívat," zeptala se mě a já se rozesmála.
"Ne! Neumím zpívat! A proto zpívám nerada," odpověděla jsem jí upřímně a ona spokojeně přikývla. Zatímco jsem se bavila s druhou holkou, která mě pozvala k nim, řekla, že bydlí u kostela, kde táta dělá kostelníka, že má ještě mladší sestru, že jim umřela maminka a že se o ně stará táta a babička, nafrněná královna třídy a budoucí královna všech hasičských bálů, mě upřeně pozorovala.
Když jsem se s oběma chtěla spokojeně rozloučit, protože jsem cítila, že jsem ve Zdeně Kostelníčkovic objevila duši spřízněnou, zatímco na nafrněnou královnu třídy a budoucí královnu všech hasičských bálů, budu zvysoka kašlat, nafrněná královna třídy a budoucí královna všech hasičských bálů, se pobaveně usmála.
"Máš strašně velký nos."
A odplula směrem k jejich statku, který byl kousek od školy.
V červnu mi bude šedesát devět a já za celé ty dlouhé roky nezapomněla, co mi řekla.
"Máš strašně velký nos."
Nikdy mi to neřekl nikdo před ní, a nikdy mi to nikdo neřekl po ní. A přesto se tahle blbá čtyři slova ve mně doslova zabetonovala.
Ne že bych se z toho hroutila! Nehroutila jsem se ani z nohy po dětské obrně, kterou jsem dostala v roce 1954, tak jsem se nehroutila ani z těch čtyř blbých slov. Ale nikdy jsem na ně nezapomněla. Nikdy.
Vzpomněla jsem si na ně pokaždé, když jsem se na sebe koukala ze strany do zrcadla a pokaždé, když se mluvilo o nosech. Nehroutila jsem se z toho, ale nezapomněla jsem nikdy.
A teď si představte, že mi včera moje neteřinka Věrunka, kterou jsem měla ty dva roky na starosti, neteřinka, které byl rok, když jsem do Uhelné Prříbrami přišla, poslala na facebook fotku, kterou jsem nikdy neviděla. Fotku, na které jsem jako třináctiletá s roční Věrunkou.
Tuhle jedinou fotku, na které jsem jako třináctiletá, jsem včera viděla poprvé.
Koukala jsem na tu nádhernou třináctiletou holku na fotce a představila jsem si nafrněnou královnu třídy a budoucí královnu všech hasičských bálů, která na tuhle nádhernou třináctiletou holku kouká před padesáti šesti lety u ZŠ v Uhelné Příbrami, a v panice, že bude sesazena z trůnu (což se stalo), jí řekne, máš strašně velký nos...
Irena Fuchsová
To tedy nechci. Jsou trapný...
... řekla dívka v autobuse, když jsem si k ní přisedla a zeptala se, jestli nechce, aby si k ní sedl některý ze tří kluků, kteří se po ní otáčeli ze sedadel o kus dál. Pohrdavě se usmála. „To tedy nechci. Jsou trapný...“
Irena Fuchsová
Setkání v metru
Byla jsem -náctiletá, když jsem se dočetla, že každý máme na světě své dvojče. Někoho, kdo je jako my. Někoho, o kom budeme na první pohled vědět, že je to on. S kým si budeme rozumět beze slov. Pokud se potkáme. A my se potkali.
Irena Fuchsová
Můj život s Kukurou
V květnu 2011 se měla začít v Činoherním klubu zkoušet hra Kukura, ve které Juraj bilancuje svůj život. Těšila jsem se, protože ji napsal Martin Čičvák, který ji měl i režírovat. Jsem v ČK jedna nápověda, napovídat tedy budu já.
Irena Fuchsová
Kolínské ráno s kanalizací
Když jsem dneska nastoupila na Zálabí do autobusu, kterým jezdím na nádraží, netušila jsem, co mě čeká. Autobus se rozjel a já vzápětí zaregistrovala, že vzadu telefonuje "kanalizace". Nebyla to žena. Byla to kanalizace.
Irena Fuchsová
Emília Vášáryová a Petr Nárožný
Pokaždé, když vidím v televizi Emílii Vášáryovou, vzpomenu si, jak jsme na podzim v roce 2000 zkoušeli v Činoherním klubu hru, Návrat do pouště, kde paní Milka, jak jsme jí všichni říkali, hrála sestru Petra Nárožného.
Irena Fuchsová
Konec únorové tečky
Můj předcházející blog, Vánoční dárek s únorovou tečkou, má ještě jednu tečku. Dost lidí se mě ptalo, jak to s Karlou, která mi dala před Vánoci "dárek" s datem spotřeby do července 2005, dopadlo. Jak? Před týdnem mi zavolala.
Irena Fuchsová
Vánoční dárek s únorovou tečkou
Možná to znáte. Někdo vás nepříjemně překvapí a ne jednou, a vy se s ním furt scházíte, sice ne často a maximálně na kafe, ale scházíte, jako byste čekali, až se stane něco, co tenhle podivný vztah ukončí.
Irena Fuchsová
Znají ho všichni herci a všechny herečky...
... nemusím nikoho z herců jmenovat, protože ho znají fakt všichni! Poznali ho v různých podobách, v různých situacích, ale nejde o to, jak a kde ho poznali, protože i když herci a herečky nejsou stejní, hlad je stejný u každého.
Irena Fuchsová
Chci být úspěšný! Bohatý! Známý!
Seděla jsem ve vagoně, který měl velkoprostorové uspořádání. V takovém vagonu nejsou kupé, ale sedadla za sebou, nebo proti sobě. Když se přes uličku ozvala tahle hláška, prostě jsem se tam musela podívat!
Irena Fuchsová
A cos po čtyřiceti letech čekala?! Že to uklidím?!
Řekla bych, že chlapi se zastavují na ulici s kamarády víc než ženy. Ale když se sejdou tři ženské a jedné z nich se náhodou podaří nahodit téma, které zajímá i ostatní, kam se na ně chlapi hrabou!
Irena Fuchsová
Když nemůžeš, tak přidej!
Nevím, kde se to ve mně bere. Přijedu z Činoherního klubu do Kolína, nakoupím, sotva lezu, táhnu domů těžkou tašku přes starý most na Zálabí a pak potkám smutného kamaráda a musím se s ním zastavit a zeptat se ho, co mu je...
Irena Fuchsová
Jak po mně moji mrtví hází šišky
Když jdu na kolínský hřbitov, jdu domů. Jako malá jsem měla pocit, že kolem sebe slyším hlasy, mluvilo na mě víc lidí, jeden přes druhého. Teď už sice moji mrtví nejsou tak sdílní, ale občas zakopnu nebo na mě hodí šišku...
Irena Fuchsová
Když se některé mobily hárají...
... zcela logicky se jimi jejich majitelky stávají maximálně posedlé a nejraději by se od nich na vteřinu nehnuly! Nezajímá je nic jiného, než hárající mobil, stejně jako chudáka psa nezajímá nic jiného než fena, která se hárá.
Irena Fuchsová
Jak si useknout ruku
Není těžké si ji useknout. Je to rozhodnutí v setině vteřiny, ve které pochopíte, že už nemůžete udělat nic jiného, než seknout! Samozřejmě, když si ji useknete, trvá minimálně rok, než se z toho vzpamatujete, ale stojí to za to.
Irena Fuchsová
Co všechno nesmíte
Nesmíte mít svatbu v květnu, protože nevěsta v létě umře. Nesmíte stříhat nehty miminku! Rok mu je okusujte a až po roce stříhejte! A nesmíte chodit s miminkem na hřbitov! Nechoďte tam, dokud mu nebude rok!
Irena Fuchsová
Eva Audolenská
Eva. Moje velká kamarádka, o třináct let starší. Obě kolíňačky. Obě divadelnice. Bydlely jsme kousek od sebe. Já bydlela vedle spořitelny z jedné strany, a Eva vedle spořitelny ze strany druhé. Věděly jsme o sobě všechno. Všechno.
Irena Fuchsová
Letí Šíp Kolínem a poklepávači kladívky
Někdy se to tak hezky sejde. Ráno písnička v rádiu a večer reportáž v televizi a mám blog! Aha, to je za odměnu, napadlo mě. Dneska jsem totiž byla mimoděk laskavá, ale až teď večer mi došlo, že jsem asi dotyčným udělala radost...
Irena Fuchsová
Chlap zůstane chlapem i na vozejku...
...což jsem si připomněla koncem týdne v metru, když jsem z Hlaváku jela k Muzeu, odkud to mám do Činoheráku co by dup, a večer, když jsem jela z dlouhé zkoušky do Kolína, jsem si uvědomila, že blb zůstane blbem i ve vlaku.
Irena Fuchsová
Absťák po divadle
Jsou divadelní prázdniny, které mám každé léto od roku 1968, tak se nedivím, že mám po divadle absťák a čtu si divadelní vejšplechty z Činoherního klubu, kde jsem od roku 1994. A objevila jsem doslova poklady!
Irena Fuchsová
Smíšená manželství nedělají dobrotu
Tohle mi řekla během povídání o všem možném, dcera mé kamarádky. Je rozvedená a pět let žije se svojí přítelkyní. Dá se tedy předpokládat, že ví, o čem mluví. A když jsem o tom později přemýšlela, musela jsem jí dát za pravdu.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 747
- Celková karma 29,23
- Průměrná čtenost 2342x
Seznam rubrik
Oblíbené stránky
- Činoherní klub
- Moje rodné město
- Moje knihy
- 17.6.2005 Uvolněte se, prosím!
- Facebook mě už taky dostal...
- Pošta pre teba - 10.3.2012
- Beseda v Klimkovicích
- Moje webovky
- Fuchsová s cigaretou
- Kde vydávám
- Rozhovor na konci roku 2013
- Tady ráda brouzdám
- Návštěva v mé pracovně
- Moje e-knihy
- Fuchsová na růžovém slonu
- Moje první kniha pro děti
Co právě poslouchám
- Irenu Fuchsovou na ČRo
- Nový rok 2014 a spisovatelky
- Když Richard Gere (Bedřich Mašek) zpívá
- I. Fuchsová 3. dubna 2014
- Když vypráví nápověda