Měla jste tam dvě!

27. 03. 2019 19:09:44
Ve středu 27. března 2019 jsem si v LN přečetla Poslední slovo Tomáše Baldýnského, nazvané Ukrutný spánek, který je o tom, jak na některé pacienty nezabere narkóza, oni neusnou, lékaři si toho nevšimnou a začnou operovat.

Dále jsem se dočetla, že pacient není schopen dát komukoli na vědomí, že nespí a že cítí bolest. A ještě tam bylo, že podle výzkumu, který se dělal před pár lety v Británii, patřím k jednomu z osmnácti tisíc pacientů, na které narkóza nezabrala.

Stalo se to v únoru 1984 na operačním sále kolínské gynekologie. Půl roku předtím, v srpnu 1983 jsem tamtéž porodila dceru a věděla jsem, že tímto porodem "mám splněno". Bylo mi třicet tři, měli jsme osmiletého syna a právě jsem porodila vysněnou holčičku.

Po šestinedělí jsem začala brát stejnou antikoncepci, jakou jsem brala před tím, než jsme se rozhodli pro druhé dítě.

Když byly dceři tři měsíce, přestala se tato antikoncepce vyrábět a byla mi nabídnuta jiná. Začala jsem ji brát, dodrželi jsme vše, co jsme měli při změně antikoncepce dodržet a zdálo se, že je vše v pořádku. Ale...

V prosinci jsem skoro nemenstruovala a bolela mě prsa. Byla jsem třikrát (!) u gynekoložky, ke které chodila i moje maminka a babička, a ta dobrá žena mi pokaždé řekla, že to nic není. Že to je změnou antikoncepce. Že to nic není, tvrdila i v lednu 1984.

V únoru ve své ordinaci konečně nebyla, lékař, který ji zastupoval, u mě zjistil skoro tříměsíční těhotenství a protože jsem za tuto situaci nemohla já, ale mohla za ni změna antikoncepce, druhý den jsem šla na sál.

Neměla jsem o tomto svém rozhodnutí žádné pochybnosti. To, co se mi stalo, byl podraz barevných pilulek. Nic víc, nic míň. A já si nenechám podrazem měnit život. Nenechám.

Ráno jsem přišla do nemocnice, prošla příjmem a pak jsem čekala na pokoji, až pro mě přijedou. Těšila jsem se na narkózu a na to, jak se probudím ze zlého snu a vrátím se ke své půlroční holčičce.

Odvezli mě na sál, něco jsem vdechovala, počítala jsem do deseti, ale blahodárný spánek furt nepřicházel! Pořád jsem koukala kolem sebe, pořád jsem všechno slyšela.

Slyšela jsem i sestřičku, která se ke mně naklonila.

"Ona nám ještě nespí?!"

"Jak to? Já už začal dělat," ozval se mužský hlas někde zepředu.

"Paní Fuchsová, cítíte něco? Nebolí vás nic?"

Hlasy se mě ptaly ze všech stran a já jenom vrtěla hlavou, že ne, možná jsem i říkala, že ne, a pak na mě ten mužský hlas zepředu vítězně zahalekal.

"Měla jste tam dvě!"

A pak jsem uslyšela žbluň, žbluňk.

Za chvíli mě dvě sestřičky - žákyňky, odvezly na pokoj. Než odešly, chytila jsem jednu za ruku.

"Já tam měla dvě?!"

Obě na mě vytřeštily oči.

"Vy jste to slyšela?!"

"Všechno jsem slyšela. Narkóza mi nezabrala..."

Odešly a já dostala hysterický záchvat. Asi. První a poslední v mém životě. Takový tichý hysterický záchvat. Plakala jsem bez slz a na prsou jsem měla strašnou bolest, která mě dusila.

Ona nám ještě nespí! Jak to? Já už začal dělat! Paní Fuchsová, cítíte něco? Nebolí vás nic? Měla jste tam dvě! Ona nám ještě nespí! Jak to? Já už začal dělat! Paní Fuchsová, cítíte něco? Nebolí vás nic? Měla jste tam dvě! Měla jste tam dvě! Měla jste tam dvě! Měla jste tam dvě! Měla jste tam dvě! Měla jste tam dvě! Měla jste tam dvě! Měla jste tam dvě!

Žbluňk. Žbluňk.

Než mě odpoledne pustili, zavolal si mě primář k sobě. Bylo tam asi deset lidí. Prý mám právo si stěžovat na to, co se mi stalo. Řekla jsem, že si stěžovat nebudu. Že budu kolínskou nemocnici určitě ještě potřebovat.

Když jsem odcházela domů, šla se mnou po chodbě ke dveřím jedna ze žákyněk.

"Vy jste byla se mnou na sále," zeptala jsem se jí. Přikývla. "Kam se dává to... ten... kam se dává to, co mi vyndali?"

"U operačního stolu jsou kyble," odpověděla.

Žbluňk. Žbluňk. Měla jste tam dvě!

Bude mi šedesát devět. Už je to ve mně pětatřicet let. Není to se mnou pořád, ale vrací se to.

I dneska se to vrátilo.

Žbluňk. Žbluňk. Měla jste tam dvě!

P. S.

Po roce 1990 jsem se dozvěděla, že ti, co mají dětskou obrnu (což je můj případ), mohou mít problém s narkózou. Nemusí na ně zabrat. Když jsem šla v roce 1992 na operaci, lékařům jsem předem řekla o své zkušenosti v roce 1984 i o tom, že jsem po dětské obrně. A tentokrát jsem se spánku dočkala. :-)

Autor: Irena Fuchsová | středa 27.3.2019 19:09 | karma článku: 27.19 | přečteno: 1507x

Další články blogera

Irena Fuchsová

Facebook je pro blbý

Před lety se kamarádka divila, že nejsem na facebooku. "Protože se tam neumím přihlásit," vymlouvala jsem se. "To zvládneš! Facebook je pro blbý!" Měla pravdu. Během několika minut jsem tam byla a zvládla jsem i vložení fotky!

13.6.2019 v 17:49 | Karma článku: 22.48 | Přečteno: 777 | Diskuse

Irena Fuchsová

Tanec mezi blogy

Nepolíbená blogy jsem byla do února 2011, kdy mi můj kamarád Martin Hatala hrdě oznámil, že byl přijatý mezi blogery na iDNES. Když on, proč ne i já, řekla jsem si a požádala o přijetí také.

10.6.2019 v 21:05 | Karma článku: 18.82 | Přečteno: 412 | Diskuse

Irena Fuchsová

Výstraha osmákům a deváťákům

Celý rok jezdí do Prahy školní mládež na výlety. My, co dojíždíme do Prahy za prací, z nich nejsme nadšení, protože se málokdy stane, že škola objedná pro žáky vagon navíc. Ale budiž, přežijeme to vždycky. A dneska mám i blog!

5.6.2019 v 23:02 | Karma článku: 22.17 | Přečteno: 1165 | Diskuse

Irena Fuchsová

Co já bych si měla přát... ?!

Někteří senioři urputně a pravidelně navštěvují „své“ doktory a od nich míří do „své“ lékárny, aby si domů odnesli plné igelitové tašky „svých“ léků.

30.5.2019 v 22:26 | Karma článku: 23.84 | Přečteno: 745 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Vladimíra Bošková

Kde se toulá mé rodné číslo?

Zákon o léčivech má přinést povinnou elektronickou preskripci a zároveň lékaři a farmaceuty sdílený lékový záznam pacienta. Norma by ale neobstála u evropských soudů.

19.6.2019 v 20:12 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 59 | Diskuse

Jan Ziegler

Úžasné lidské svědectví z brutálních gulagů

Poláku Michaelu Krupovi se podařil mimořádný husarský sousek. Uprchl z nelidského prostředí sovětských lágrů na Sibiři do Afghánistánu. Svědectví o komunistické krutosti podal v knize Mělké sibiřské hroby.

19.6.2019 v 18:20 | Karma článku: 19.76 | Přečteno: 314 | Diskuse

Karel Trčálek

Neomylný Václav Klaus st. slaví dnes narozky, všechno nejlepší, pane bývalý (prezidente)!

Václav Klaus, st. jedna z nejvýznamnějších postaviček, ne-li vůbec ta nejvýznamnější, našich moderních (a ovšem i světových dějin) slaví dnes narozeniny, tak mu tedy k tomu vinšuji...

19.6.2019 v 17:28 | Karma článku: 12.20 | Přečteno: 232 | Diskuse

Jiří Turner

Kateřina v KSČM není konečná aneb mladí a rudí

Ona má sice Kateřina Konečná už pár roků po pubertě, ale je patrné, že i po ní "vstanou noví bojovníci" a komunistické ideje nezemřou s generací skalních vyznavačů této ideologie, kteří u nás řádili v druhé polovině 20. století.

19.6.2019 v 14:27 | Karma článku: 18.59 | Přečteno: 538 | Diskuse

Lukáš Burget

Jak Afričan znásilnil a Idnes našel české xenofoby

Idnes, stejně jako jiné zpravodajské portály, přinesl informaci o tom, jak cizinec, spekuluje se, že snad Německem vyhoštěný africký migrant, znásilnil v Česku šestnáctiletou dívku. Idnes však přidává i něco více.

19.6.2019 v 14:23 | Karma článku: 43.50 | Přečteno: 5153 | Diskuse
VIP
Počet článků 574 Celková karma 23.33 Průměrná čtenost 2392

Devětašedesátiletá stařenka, kterou stále baví vše nové, matka (Filip a Rita), manželka (pan Fuchs), spisovatelka (33 vydaných knih: http://www.kdyz.cz/vydane-knihy), nakladatelství Beskydy (www.beskydyknihy.cz), členka Obce spisovatelů a Herecké asociace, moderátorka (ČRo Pardubice - nedělní pořad, Když vypráví nápověda), nadšená fotografka (Kamil Panasonic Fuchs - je s Kamilem Fuchsem na facebooku), publicistka (PŘEKVAPENÍ + PŘÍBĚHY KE KAFÍČKU, VLASTA, ONA DNES), dětská obrna od roku 1954 (www.polio.cz), nápověda (Činoherní klub) a kolínská zastupitelka (třetí volební období) za Změnu pro Kolín (http://www.zmenaprokolin.cz/).   Moje knihy na iDNES.cz - Knihy.iDNES.cz

Najdete na iDNES.cz