Měla jste tam dvě!

27. 03. 2019 19:09:44
Ve středu 27. března 2019 jsem si v LN přečetla Poslední slovo Tomáše Baldýnského, nazvané Ukrutný spánek, který je o tom, jak na některé pacienty nezabere narkóza, oni neusnou, lékaři si toho nevšimnou a začnou operovat.

Dále jsem se dočetla, že pacient není schopen dát komukoli na vědomí, že nespí a že cítí bolest. A ještě tam bylo, že podle výzkumu, který se dělal před pár lety v Británii, patřím k jednomu z osmnácti tisíc pacientů, na které narkóza nezabrala.

Stalo se to v únoru 1984 na operačním sále kolínské gynekologie. Půl roku předtím, v srpnu 1983 jsem tamtéž porodila dceru a věděla jsem, že tímto porodem "mám splněno". Bylo mi třicet tři, měli jsme osmiletého syna a právě jsem porodila vysněnou holčičku.

Po šestinedělí jsem začala brát stejnou antikoncepci, jakou jsem brala před tím, než jsme se rozhodli pro druhé dítě.

Když byly dceři tři měsíce, přestala se tato antikoncepce vyrábět a byla mi nabídnuta jiná. Začala jsem ji brát, dodrželi jsme vše, co jsme měli při změně antikoncepce dodržet a zdálo se, že je vše v pořádku. Ale...

V prosinci jsem skoro nemenstruovala a bolela mě prsa. Byla jsem třikrát (!) u gynekoložky, ke které chodila i moje maminka a babička, a ta dobrá žena mi pokaždé řekla, že to nic není. Že to je změnou antikoncepce. Že to nic není, tvrdila i v lednu 1984.

V únoru ve své ordinaci konečně nebyla, lékař, který ji zastupoval, u mě zjistil skoro tříměsíční těhotenství a protože jsem za tuto situaci nemohla já, ale mohla za ni změna antikoncepce, druhý den jsem šla na sál.

Neměla jsem o tomto svém rozhodnutí žádné pochybnosti. To, co se mi stalo, byl podraz barevných pilulek. Nic víc, nic míň. A já si nenechám podrazem měnit život. Nenechám.

Ráno jsem přišla do nemocnice, prošla příjmem a pak jsem čekala na pokoji, až pro mě přijedou. Těšila jsem se na narkózu a na to, jak se probudím ze zlého snu a vrátím se ke své půlroční holčičce.

Odvezli mě na sál, něco jsem vdechovala, počítala jsem do deseti, ale blahodárný spánek furt nepřicházel! Pořád jsem koukala kolem sebe, pořád jsem všechno slyšela.

Slyšela jsem i sestřičku, která se ke mně naklonila.

"Ona nám ještě nespí?!"

"Jak to? Já už začal dělat," ozval se mužský hlas někde zepředu.

"Paní Fuchsová, cítíte něco? Nebolí vás nic?"

Hlasy se mě ptaly ze všech stran a já jenom vrtěla hlavou, že ne, možná jsem i říkala, že ne, a pak na mě ten mužský hlas zepředu vítězně zahalekal.

"Měla jste tam dvě!"

A pak jsem uslyšela žbluň, žbluňk.

Za chvíli mě dvě sestřičky - žákyňky, odvezly na pokoj. Než odešly, chytila jsem jednu za ruku.

"Já tam měla dvě?!"

Obě na mě vytřeštily oči.

"Vy jste to slyšela?!"

"Všechno jsem slyšela. Narkóza mi nezabrala..."

Odešly a já dostala hysterický záchvat. Asi. První a poslední v mém životě. Takový tichý hysterický záchvat. Plakala jsem bez slz a na prsou jsem měla strašnou bolest, která mě dusila.

Ona nám ještě nespí! Jak to? Já už začal dělat! Paní Fuchsová, cítíte něco? Nebolí vás nic? Měla jste tam dvě! Ona nám ještě nespí! Jak to? Já už začal dělat! Paní Fuchsová, cítíte něco? Nebolí vás nic? Měla jste tam dvě! Měla jste tam dvě! Měla jste tam dvě! Měla jste tam dvě! Měla jste tam dvě! Měla jste tam dvě! Měla jste tam dvě! Měla jste tam dvě!

Žbluňk. Žbluňk.

Než mě odpoledne pustili, zavolal si mě primář k sobě. Bylo tam asi deset lidí. Prý mám právo si stěžovat na to, co se mi stalo. Řekla jsem, že si stěžovat nebudu. Že budu kolínskou nemocnici určitě ještě potřebovat.

Když jsem odcházela domů, šla se mnou po chodbě ke dveřím jedna ze žákyněk.

"Vy jste byla se mnou na sále," zeptala jsem se jí. Přikývla. "Kam se dává to... ten... kam se dává to, co mi vyndali?"

"U operačního stolu jsou kyble," odpověděla.

Žbluňk. Žbluňk. Měla jste tam dvě!

Bude mi šedesát devět. Už je to ve mně pětatřicet let. Není to se mnou pořád, ale vrací se to.

I dneska se to vrátilo.

Žbluňk. Žbluňk. Měla jste tam dvě!

P. S.

Po roce 1990 jsem se dozvěděla, že ti, co mají dětskou obrnu (což je můj případ), mohou mít problém s narkózou. Nemusí na ně zabrat. Když jsem šla v roce 1992 na operaci, lékařům jsem předem řekla o své zkušenosti v roce 1984 i o tom, že jsem po dětské obrně. A tentokrát jsem se spánku dočkala. :-)

Autor: Irena Fuchsová | středa 27.3.2019 19:09 | karma článku: 27.30 | přečteno: 1531x

Další články blogera

Irena Fuchsová

Bratia Slováci, vy jste mi dali!

O dovolené jsem ráda, když mi pan Fuchs schválí, co chci vařit druhý den, což byla páteční koprovka. Knedlík koupím, maso mám uvařené, uvařím akorát vajíčka a koprovku, řekla jsem si spokojeně a nadechla jsem se "své" dovolené...

12.8.2019 v 21:34 | Karma článku: 37.48 | Přečteno: 5551 | Diskuse

Irena Fuchsová

Jak se baví některé facebookové maminky na mateřské

Šikana na facebooku ohrožuje nejenom děti a mládež, ale i dospělé. Facebook přece "přátelsky" spojuje všechny generace. A některé mamči na mateřských dovolených umí rozjet šikanu ve velkém. Čím více dětí mají, tím více se nudí.

7.8.2019 v 22:01 | Karma článku: 29.06 | Přečteno: 2335 | Diskuse

Irena Fuchsová

Jděte už do... háje zelenýho!

Martin Veselovský zpovídal Pavla Klusáka, který mimo jiné řekl, že Gott je největší hvězda naší popkultury, o spojení s režimem ale nechce slyšet. Pokládám řečnickou otázku: A proč by měl, proboha?

14.7.2019 v 16:49 | Karma článku: 43.55 | Přečteno: 12511 | Diskuse

Irena Fuchsová

Prohrála kultura

"Boj" o ministra kultury, kterému dává ČT prostor nevídaný, má každý den jiného vítěze a jiného poraženého. Hamáček, Staněk, Šmarda - Zemanova banda. Ta jména slyšíme denně, až nám z nich může vzniknout přinejmenším odrhovačka.

12.7.2019 v 22:48 | Karma článku: 36.13 | Přečteno: 7109 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Lubomír Stejskal

K vraždě u pramene

Byl to ďábelský, hnusný, odporný, zákeřný a zbabělý čin. Arabští teroristé útočící na Židy v jejich odvěké zemi opět ukázali svoji pravou tvář. Podle svých soukmenovců v Pásmu Gazy to byli hrdinové.

23.8.2019 v 21:21 | Karma článku: 12.97 | Přečteno: 138 | Diskuse

Karel Trčálek

Islám, jediná naděje bílého heterosexuálního muže

Hodnoty, ke kterým se přihlásili účastníci vlasteneckého setkání v Příčovech, povětšinou bílí heterosexuální muži, jsou, jakousi shodou okolností, i posvátnými hodnotami islámu. No, neberte to!

23.8.2019 v 17:03 | Karma článku: 14.79 | Přečteno: 353 | Diskuse

Vladimíra Bošková

Pacienti v Nizozemí: spory v rukou soudce

Podobně jako v Německu, Rakousku, Švédsku, Dánsku či ve Velké Británii se mohou i pacienti v Nizozemí domáhat satisfakce bez soudů, zato s pomocí soudce při mimosoudním šetření.

23.8.2019 v 14:38 | Karma článku: 4.82 | Přečteno: 163 | Diskuse

Marek Trizuljak

80. výročí zločineckého paktu Ribbentrop - Molotov (23. 8. 1939)

Zdrojů a zpráv k té smutné době je dostatek. Zaujal mě rozhovor na ČT24, v němž o paktu mezi německými nacisty a sovětskými komunisty mluvil historik Jindřich Marek.

23.8.2019 v 14:17 | Karma článku: 23.07 | Přečteno: 447 | Diskuse

Vladimír Kroupa

Lidé nemají při horských túrách rozum a podle toho to také vypadá…

Lidé dnes díky lepší ekonomické situaci jezdí i tam, kde nikdy před tím nebyli. Bohužel, dost lidí je neskutečně naivních (hodně mírný termín...), a o svých výletech přemýšlí v měřítku sledování cestopisu v televizi...

23.8.2019 v 14:13 | Karma článku: 39.45 | Přečteno: 5741 | Diskuse
VIP
Počet článků 580 Celková karma 33.46 Průměrná čtenost 2427

Devětašedesátiletá stařenka, kterou stále baví vše nové, matka (Filip a Rita), manželka (pan Fuchs), spisovatelka (33 vydaných knih: http://www.kdyz.cz/vydane-knihy), nakladatelství Beskydy (www.beskydyknihy.cz), členka Obce spisovatelů a Herecké asociace, moderátorka (ČRo Pardubice - nedělní pořad, Když vypráví nápověda), nadšená fotografka (Kamil Panasonic Fuchs - je s Kamilem Fuchsem na facebooku), publicistka (PŘEKVAPENÍ + PŘÍBĚHY KE KAFÍČKU, VLASTA, ONA DNES), dětská obrna od roku 1954 (www.polio.cz), nápověda (Činoherní klub) a kolínská zastupitelka (třetí volební období) za Změnu pro Kolín (http://www.zmenaprokolin.cz/).   Moje knihy na iDNES.cz - Knihy.iDNES.cz

Najdete na iDNES.cz