Měla jste tam dvě!

27. 03. 2019 19:09:44
Ve středu 27. března 2019 jsem si v LN přečetla Poslední slovo Tomáše Baldýnského, nazvané Ukrutný spánek, který je o tom, jak na některé pacienty nezabere narkóza, oni neusnou, lékaři si toho nevšimnou a začnou operovat.

Dále jsem se dočetla, že pacient není schopen dát komukoli na vědomí, že nespí a že cítí bolest. A ještě tam bylo, že podle výzkumu, který se dělal před pár lety v Británii, patřím k jednomu z osmnácti tisíc pacientů, na které narkóza nezabrala.

Stalo se to v únoru 1984 na operačním sále kolínské gynekologie. Půl roku předtím, v srpnu 1983 jsem tamtéž porodila dceru a věděla jsem, že tímto porodem "mám splněno". Bylo mi třicet tři, měli jsme osmiletého syna a právě jsem porodila vysněnou holčičku.

Po šestinedělí jsem začala brát stejnou antikoncepci, jakou jsem brala před tím, než jsme se rozhodli pro druhé dítě.

Když byly dceři tři měsíce, přestala se tato antikoncepce vyrábět a byla mi nabídnuta jiná. Začala jsem ji brát, dodrželi jsme vše, co jsme měli při změně antikoncepce dodržet a zdálo se, že je vše v pořádku. Ale...

V prosinci jsem skoro nemenstruovala a bolela mě prsa. Byla jsem třikrát (!) u gynekoložky, ke které chodila i moje maminka a babička, a ta dobrá žena mi pokaždé řekla, že to nic není. Že to je změnou antikoncepce. Že to nic není, tvrdila i v lednu 1984.

V únoru ve své ordinaci konečně nebyla, lékař, který ji zastupoval, u mě zjistil skoro tříměsíční těhotenství a protože jsem za tuto situaci nemohla já, ale mohla za ni změna antikoncepce, druhý den jsem šla na sál.

Neměla jsem o tomto svém rozhodnutí žádné pochybnosti. To, co se mi stalo, byl podraz barevných pilulek. Nic víc, nic míň. A já si nenechám podrazem měnit život. Nenechám.

Ráno jsem přišla do nemocnice, prošla příjmem a pak jsem čekala na pokoji, až pro mě přijedou. Těšila jsem se na narkózu a na to, jak se probudím ze zlého snu a vrátím se ke své půlroční holčičce.

Odvezli mě na sál, něco jsem vdechovala, počítala jsem do deseti, ale blahodárný spánek furt nepřicházel! Pořád jsem koukala kolem sebe, pořád jsem všechno slyšela.

Slyšela jsem i sestřičku, která se ke mně naklonila.

"Ona nám ještě nespí?!"

"Jak to? Já už začal dělat," ozval se mužský hlas někde zepředu.

"Paní Fuchsová, cítíte něco? Nebolí vás nic?"

Hlasy se mě ptaly ze všech stran a já jenom vrtěla hlavou, že ne, možná jsem i říkala, že ne, a pak na mě ten mužský hlas zepředu vítězně zahalekal.

"Měla jste tam dvě!"

A pak jsem uslyšela žbluň, žbluňk.

Za chvíli mě dvě sestřičky - žákyňky, odvezly na pokoj. Než odešly, chytila jsem jednu za ruku.

"Já tam měla dvě?!"

Obě na mě vytřeštily oči.

"Vy jste to slyšela?!"

"Všechno jsem slyšela. Narkóza mi nezabrala..."

Odešly a já dostala hysterický záchvat. Asi. První a poslední v mém životě. Takový tichý hysterický záchvat. Plakala jsem bez slz a na prsou jsem měla strašnou bolest, která mě dusila.

Ona nám ještě nespí! Jak to? Já už začal dělat! Paní Fuchsová, cítíte něco? Nebolí vás nic? Měla jste tam dvě! Ona nám ještě nespí! Jak to? Já už začal dělat! Paní Fuchsová, cítíte něco? Nebolí vás nic? Měla jste tam dvě! Měla jste tam dvě! Měla jste tam dvě! Měla jste tam dvě! Měla jste tam dvě! Měla jste tam dvě! Měla jste tam dvě! Měla jste tam dvě!

Žbluňk. Žbluňk.

Než mě odpoledne pustili, zavolal si mě primář k sobě. Bylo tam asi deset lidí. Prý mám právo si stěžovat na to, co se mi stalo. Řekla jsem, že si stěžovat nebudu. Že budu kolínskou nemocnici určitě ještě potřebovat.

Když jsem odcházela domů, šla se mnou po chodbě ke dveřím jedna ze žákyněk.

"Vy jste byla se mnou na sále," zeptala jsem se jí. Přikývla. "Kam se dává to... ten... kam se dává to, co mi vyndali?"

"U operačního stolu jsou kyble," odpověděla.

Žbluňk. Žbluňk. Měla jste tam dvě!

Bude mi šedesát devět. Už je to ve mně pětatřicet let. Není to se mnou pořád, ale vrací se to.

I dneska se to vrátilo.

Žbluňk. Žbluňk. Měla jste tam dvě!

P. S.

Po roce 1990 jsem se dozvěděla, že ti, co mají dětskou obrnu (což je můj případ), mohou mít problém s narkózou. Nemusí na ně zabrat. Když jsem šla v roce 1992 na operaci, lékařům jsem předem řekla o své zkušenosti v roce 1984 i o tom, že jsem po dětské obrně. A tentokrát jsem se spánku dočkala. :-)

Autor: Irena Fuchsová | středa 27.3.2019 19:09 | karma článku: 27.30 | přečteno: 1539x

Další články blogera

Irena Fuchsová

Včerejší a dnešní korespodence s přítelem - emigrantem

Jsme stejně staří a jsme přátelé na facebooku asi dva - tři roky. V hodně věcech se shodneme a v čem se neshodneme, to si od toho druhého necháme vysvětlit, a když ani pak nesouhlasíme, naše facebookové přátelství to nenaruší.

17.11.2019 v 19:13 | Karma článku: 12.31 | Přečteno: 524 | Diskuse

Irena Fuchsová

Pánové, patříte také mezi ZKNDN?

Tato zkratka znamená Záměrní Kaziči Naší Dobré Nálady. Nemyslím si, že by ženy patřily mezi ZKNDN, proto oslovuji pouze pány. Záměrní Kaziči NDN se projeví například tehdy, když máme odejít nebo odjet někam, kam se těšíme.

7.11.2019 v 23:04 | Karma článku: 22.54 | Přečteno: 865 | Diskuse

Irena Fuchsová

Když mají krásné oči lomivost kostí

Radku znám čtyřicet let. Od doby, kdy si ji z kojeňáku vzali manželé z Kolína. Moje a její "maminka" se znaly, často jsme se spolu zastavovaly a Radka si nás prohlížela moudrýma, láskyplnýma a zvídavýma očima.

2.11.2019 v 22:23 | Karma článku: 27.56 | Přečteno: 923 | Diskuse

Irena Fuchsová

Dajli medaili nebo nedajli

Objevila jsem svůj fejeton, starý deset let. Je opravdu starý, řekla jsem si. Tehdy jsme si ještě ve vlaku povídali! Dneska už by všichni koukali do mobilů, tabletů nebo počítačů. Ale jinak se nezměnilo vůbec, ale vůbec nic!

27.10.2019 v 21:32 | Karma článku: 25.26 | Přečteno: 636 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Lubomír Stejskal

Mami, dej mi mi naději

Tato slova slyšela Yaffa Issacharová, matka Naamy, která byla v Rusku odsouzena k 7 a půl roku kriminálu za pseudozločin. V odbaveném zavazadle jí při cestě z Indie do Izraele přes Moskvu našli Rusové necelých 10 gramů konopí.

18.11.2019 v 22:05 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 14 | Diskuse

Marek Trizuljak

Glosy k Chvilkám a k 17. listopadu

Oslavili jsme epochální zlom. Skončilo období dvou na sebe navazujících totalitních režimů. Trvalo to půl století, než byla po zániku první republiky u nás obnovena svoboda.

18.11.2019 v 20:12 | Karma článku: 9.55 | Přečteno: 173 | Diskuse

Miroslav Nigrin

Krátké zastavení s paradoxy

Vy jste si toho jistě všimli a možná vás to už ani nepřekvapuje, mně však ano. Pár příkladů za všechny:

18.11.2019 v 18:54 | Karma článku: 28.38 | Přečteno: 367 | Diskuse

Jan Ziegler

Zaostávání železniční dopravy v éře socialismu

Československá ekonomika se za socialismu vyznačovala stagnací a neschopností konkurovat vyspělým kapitalistickým zemím. Ten rozdíl v neprospěch socialistických států se přitom neustále prohluboval.

18.11.2019 v 18:21 | Karma článku: 12.26 | Přečteno: 206 | Diskuse

Tomáš Vodvářka

Jste solí země....

říká sv. Matouš o těch, kteří žijí v pravdě. Společnost Post Bellum pořádala již 10. ročník slavnostního předání cen těm, kteří jsou solí země a světlem světa. Byl jsem při tom a byl jsem tam rád.

18.11.2019 v 14:39 | Karma článku: 25.49 | Přečteno: 429 | Diskuse
VIP
Počet článků 588 Celková karma 24.88 Průměrná čtenost 2409

Devětašedesátiletá stařenka, kterou stále baví vše nové, matka (Filip a Rita), manželka (pan Fuchs), spisovatelka (33 vydaných knih: http://www.kdyz.cz/vydane-knihy), nakladatelství Beskydy (www.beskydyknihy.cz), členka Obce spisovatelů a Herecké asociace, moderátorka (ČRo Pardubice - nedělní pořad, Když vypráví nápověda), nadšená fotografka (Kamil Panasonic Fuchs - je s Kamilem Fuchsem na facebooku), publicistka (PŘEKVAPENÍ + PŘÍBĚHY KE KAFÍČKU, VLASTA, ONA DNES), dětská obrna od roku 1954 (www.polio.cz), nápověda (Činoherní klub) a kolínská zastupitelka (třetí volební období) za Změnu pro Kolín (http://www.zmenaprokolin.cz/).   Moje knihy na iDNES.cz - Knihy.iDNES.cz

Najdete na iDNES.cz