Jak se baví některé facebookové maminky na mateřské
V posledních letech objevily jednoduchý cíl své šikany. Jsou to ženy ve věku, ve kterém by dříve už dávno byly babičkami. Ale tyto ženy, i když mají děti, se vnoučat zatím nedočkaly. A tak čekají. Rok. Pět let. Deset.
Na školních srazech, kde se jejich spolužačky trumfují, kolik má která vnoučat, tyto ženy statečně přiznávají, že ony zatím žádné vnouče nemají. Tvrdí, že jim to nevadí a se zaťatými zuby poslouchají, jak jedna ze spolužaček vítězně prohlašuje, že brzy bude v jejich třídě první prababičkou!
Již zmíněné mamči na mateřské, které dávají na facebook fotografie nejdříve svého bříška a později fotografie svého miminka, si o něco později na facebooku jen tak mimochodem postěžují, že jim chybí babička, protože ta jejich pořád ještě pracuje, nebo bydlí daleko, nebo nemá o svého vnoučka či vnučku z nepochopitelných důvodů zájem.
Mamča hodí udičku a rybka, v tomto případě starší žena - její přítelkyně na facebooku, která marně čeká na své vnouče, se okamžitě chytí.
"Já bych ti strašně ráda pomáhala! Budu chodit s miminkem na procházku! Když ti to nebude vadit, může být někdy u nás i přes noc! Zařídili jsme s manželem dětský pokojíček, i když vnouče ještě nemáme! A můj muž bude rád! Pořád říká, kdy už tady budeme mít nějakého Pepíčka..."
Takhle nějak vypadá první facebookový dopis ženy, která se chytila na udičku.
A mamča začne tuto ženu využívat tak šikovně, že v ní vypěstuje závislost na svém miminku, kterou tato žena na svém facebooku živí fotografiemi, na kterém je miminko a ona, jeho šťastná náhradní babička a někdy i šťastný náhradní dědeček.
Je třeba zmiňovat, že oba šťastně kupují miminku hračky, oblečení a jídlo?
Když má mamča postaráno o první miminko, oznámí s velkou slávou na facebooku, že čeká další miminko a tentokrát začne už během svého těhotenství pumpovat do druhé ženy, která nemá vlastní vnouče, koňské dávky závislosti na zatím nenarozeném miminku.
A tato žena, kterou má mamča také v přátelích na facebooku, tato žena bez vnoučete, se tak stává dobrovolně babičkou ještě nenarozeného dítěte, vozí mamču po doktorech, po nákupech, k holiči, a je i u porodu, protože manžel mamči je zrovna na služební cestě v Holandsku.
Její závislost je dotažena do vítězného konce. Z této ženy se stává absolutní závislák na miminku, které po porodu držela v náručí jako první.
A tak mamča má dvě babičky, které pro její dvě děti zajišťují absolutní servis, a spokojeně čeká třetí miminko.
Udělat z další ženy, kterou má na facebooku v přátelích, a která marně čeká na své vnouče, závislačku na svém třetím miminku, už pro naši mamču není problém a tak se začíná nudit a nemůžeme se divit, že začíná své tři závislé "babičky", šikanovat.
Vyhazuje je ze svých facebookových přátel a opět je mezi své přátele přijímá. Pomlouvá je mezi svými facebookovými přáteli, štve je navzájem proti sobě, intrikuje, zve je na kafe, kde jim děkuje za to, jak milují její děti, aby je vzápětí srazila z jejich babičkovského trůnu drsnou kritikou, že jsou babičky na hovno, protože její děti od nich nic nemají a lásky se nenají.
Ženy, závislé na jejich dětech, přivádí k zoufalství. Každý den se s hrůzou přihlašují na facebook, a jako první zjišťují, jestli mamču mají ještě mezi přáteli. Když zjistí, že ano, oddychnou si a hned jí napíší zprávu, kdy si mohou přijít pro "své vnouče" - mamča s nimi totiž komunikuje pouze přes facebook.
Když zjistí, že je mamča opět ze svých přátel vyhodila, zbortí se jim jejich šťastný babičkovský život a doufají, že možná už večer se opět mezi přáteli mamči najdou.
Ani je nenapadne uvažovat o tom, aby se s mamčou rozešly, protože by přišly o "své vnouče". Mlčí a nechají vyčůranou mamču, aby s nimi, lidově řečeno, vorala...
Irena Fuchsová
To tedy nechci. Jsou trapný...
... řekla dívka v autobuse, když jsem si k ní přisedla a zeptala se, jestli nechce, aby si k ní sedl některý ze tří kluků, kteří se po ní otáčeli ze sedadel o kus dál. Pohrdavě se usmála. „To tedy nechci. Jsou trapný...“
Irena Fuchsová
Setkání v metru
Byla jsem -náctiletá, když jsem se dočetla, že každý máme na světě své dvojče. Někoho, kdo je jako my. Někoho, o kom budeme na první pohled vědět, že je to on. S kým si budeme rozumět beze slov. Pokud se potkáme. A my se potkali.
Irena Fuchsová
Můj život s Kukurou
V květnu 2011 se měla začít v Činoherním klubu zkoušet hra Kukura, ve které Juraj bilancuje svůj život. Těšila jsem se, protože ji napsal Martin Čičvák, který ji měl i režírovat. Jsem v ČK jedna nápověda, napovídat tedy budu já.
Irena Fuchsová
Kolínské ráno s kanalizací
Když jsem dneska nastoupila na Zálabí do autobusu, kterým jezdím na nádraží, netušila jsem, co mě čeká. Autobus se rozjel a já vzápětí zaregistrovala, že vzadu telefonuje "kanalizace". Nebyla to žena. Byla to kanalizace.
Irena Fuchsová
Emília Vášáryová a Petr Nárožný
Pokaždé, když vidím v televizi Emílii Vášáryovou, vzpomenu si, jak jsme na podzim v roce 2000 zkoušeli v Činoherním klubu hru, Návrat do pouště, kde paní Milka, jak jsme jí všichni říkali, hrála sestru Petra Nárožného.
Irena Fuchsová
Konec únorové tečky
Můj předcházející blog, Vánoční dárek s únorovou tečkou, má ještě jednu tečku. Dost lidí se mě ptalo, jak to s Karlou, která mi dala před Vánoci "dárek" s datem spotřeby do července 2005, dopadlo. Jak? Před týdnem mi zavolala.
Irena Fuchsová
Vánoční dárek s únorovou tečkou
Možná to znáte. Někdo vás nepříjemně překvapí a ne jednou, a vy se s ním furt scházíte, sice ne často a maximálně na kafe, ale scházíte, jako byste čekali, až se stane něco, co tenhle podivný vztah ukončí.
Irena Fuchsová
Znají ho všichni herci a všechny herečky...
... nemusím nikoho z herců jmenovat, protože ho znají fakt všichni! Poznali ho v různých podobách, v různých situacích, ale nejde o to, jak a kde ho poznali, protože i když herci a herečky nejsou stejní, hlad je stejný u každého.
Irena Fuchsová
Chci být úspěšný! Bohatý! Známý!
Seděla jsem ve vagoně, který měl velkoprostorové uspořádání. V takovém vagonu nejsou kupé, ale sedadla za sebou, nebo proti sobě. Když se přes uličku ozvala tahle hláška, prostě jsem se tam musela podívat!
Irena Fuchsová
A cos po čtyřiceti letech čekala?! Že to uklidím?!
Řekla bych, že chlapi se zastavují na ulici s kamarády víc než ženy. Ale když se sejdou tři ženské a jedné z nich se náhodou podaří nahodit téma, které zajímá i ostatní, kam se na ně chlapi hrabou!
Irena Fuchsová
Když nemůžeš, tak přidej!
Nevím, kde se to ve mně bere. Přijedu z Činoherního klubu do Kolína, nakoupím, sotva lezu, táhnu domů těžkou tašku přes starý most na Zálabí a pak potkám smutného kamaráda a musím se s ním zastavit a zeptat se ho, co mu je...
Irena Fuchsová
Jak po mně moji mrtví hází šišky
Když jdu na kolínský hřbitov, jdu domů. Jako malá jsem měla pocit, že kolem sebe slyším hlasy, mluvilo na mě víc lidí, jeden přes druhého. Teď už sice moji mrtví nejsou tak sdílní, ale občas zakopnu nebo na mě hodí šišku...
Irena Fuchsová
Když se některé mobily hárají...
... zcela logicky se jimi jejich majitelky stávají maximálně posedlé a nejraději by se od nich na vteřinu nehnuly! Nezajímá je nic jiného, než hárající mobil, stejně jako chudáka psa nezajímá nic jiného než fena, která se hárá.
Irena Fuchsová
Jak si useknout ruku
Není těžké si ji useknout. Je to rozhodnutí v setině vteřiny, ve které pochopíte, že už nemůžete udělat nic jiného, než seknout! Samozřejmě, když si ji useknete, trvá minimálně rok, než se z toho vzpamatujete, ale stojí to za to.
Irena Fuchsová
Co všechno nesmíte
Nesmíte mít svatbu v květnu, protože nevěsta v létě umře. Nesmíte stříhat nehty miminku! Rok mu je okusujte a až po roce stříhejte! A nesmíte chodit s miminkem na hřbitov! Nechoďte tam, dokud mu nebude rok!
Irena Fuchsová
Eva Audolenská
Eva. Moje velká kamarádka, o třináct let starší. Obě kolíňačky. Obě divadelnice. Bydlely jsme kousek od sebe. Já bydlela vedle spořitelny z jedné strany, a Eva vedle spořitelny ze strany druhé. Věděly jsme o sobě všechno. Všechno.
Irena Fuchsová
Letí Šíp Kolínem a poklepávači kladívky
Někdy se to tak hezky sejde. Ráno písnička v rádiu a večer reportáž v televizi a mám blog! Aha, to je za odměnu, napadlo mě. Dneska jsem totiž byla mimoděk laskavá, ale až teď večer mi došlo, že jsem asi dotyčným udělala radost...
Irena Fuchsová
Chlap zůstane chlapem i na vozejku...
...což jsem si připomněla koncem týdne v metru, když jsem z Hlaváku jela k Muzeu, odkud to mám do Činoheráku co by dup, a večer, když jsem jela z dlouhé zkoušky do Kolína, jsem si uvědomila, že blb zůstane blbem i ve vlaku.
Irena Fuchsová
Absťák po divadle
Jsou divadelní prázdniny, které mám každé léto od roku 1968, tak se nedivím, že mám po divadle absťák a čtu si divadelní vejšplechty z Činoherního klubu, kde jsem od roku 1994. A objevila jsem doslova poklady!
Irena Fuchsová
Smíšená manželství nedělají dobrotu
Tohle mi řekla během povídání o všem možném, dcera mé kamarádky. Je rozvedená a pět let žije se svojí přítelkyní. Dá se tedy předpokládat, že ví, o čem mluví. A když jsem o tom později přemýšlela, musela jsem jí dát za pravdu.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 747
- Celková karma 29,59
- Průměrná čtenost 2342x
Seznam rubrik
Oblíbené stránky
- Činoherní klub
- Moje rodné město
- Moje knihy
- 17.6.2005 Uvolněte se, prosím!
- Facebook mě už taky dostal...
- Pošta pre teba - 10.3.2012
- Beseda v Klimkovicích
- Moje webovky
- Fuchsová s cigaretou
- Kde vydávám
- Rozhovor na konci roku 2013
- Tady ráda brouzdám
- Návštěva v mé pracovně
- Moje e-knihy
- Fuchsová na růžovém slonu
- Moje první kniha pro děti
Co právě poslouchám
- Irenu Fuchsovou na ČRo
- Nový rok 2014 a spisovatelky
- Když Richard Gere (Bedřich Mašek) zpívá
- I. Fuchsová 3. dubna 2014
- Když vypráví nápověda