Já, ani lidé které znám a oni znají mě, jsme neudělali nic, za co bychom se museli stydět, nikomu jsme neublížili, nic jsme neukradli - nicméně po listopadu 1989 se většina z nás snažila na sebe neupozorňovat. Proč? Protože jsme 17. listopadu 1989 byli v KSČ.
Všichni jsme se setkali s tím, že po listopadu měli zelenou ti, kteří ve straně nebyli. Co na tom, že mezi těmito lidmi byli i zloději, lemplové či vychcánci, které ani komunistická strana nechtěla přijmout, i když se tito lidé o vstup do KSČ v osmdesátých letech vehementně snažili? Tato skutečnost po listopadu 1989 nikoho nezajímala a ti, kteří na to mohli upozornit, mlčeli, protože kdyby to udělali, slyšeli by jedinou větu:
"Jdi do prdele, seš bejvalej komouš, tak drž hubu!"
Můžeme se těmto lidem, bývalým členům KSČ, divit, že volí Andreje Babiše, který je bývalý člen KSČ, stejně jako oni?
A vzhledem k tomu, že v roce 1989 měla KSČ víc jak milion a půl členů, v roce 1992 jich bylo cca 350 000 a na konci roku 2018 necelých 35 000, je potenciálních voličů ANO opravdu dost.
."A koho jiného bychom měli volit," ptali se mě lidé, které znám a oni znají mě. Chtěla jsem tady popsat naše debaty, ale bylo by to zbytečné, protože to, co napsal Jiří Hanák v Lidových novinách, v sobotu 30. listopadu 2019, ve svém Posledním slově, nazvaném "Proč", je všeříkající.
Cituji:
Andrej Babiš se neobjevil v roce 2013 náhodou. Počaly ho už v devadesátých letech české politické strany demolicí své důvěryhodnosti u voličů. Zde jsou stupně katastrofy: Černé peníze ODS ve Švýcarsku a tajemní sponzoři. Trpění privatizačních zlodějen. Razítko na ně v podobě opoziční smlouvy dvou "zásadních" protivníků. Komická trilogie tří premiérů ČSSD v jednom mandátu, tj. Špidla, Gross, Paroubek. Topolánkova vláda s nakoupením dvou opozičních poslanců. Spoluvláda dominy premiéra Nečase. Výběr ovšem není úplný.
Konec citace.