Úterý 26. května 2020, svátek má Filip
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Úterý 26. května 2020 Filip

Nodrar za časů koronaviru

4. 04. 2020 22:20:35
V lednu 2020, na besedě v Brandýse nad Labem - Stará Boleslav, jsem posluchačům přečetla ukázku ze své nové knihy, Nodrar. Nodrar se narodí jednou za tisíc let. Je to drsnosrstý jezevčík, který mluví s lidmi.

Ukázka se posluchačům líbila a musela jsem jim slíbit, že knihu dopíšu do léta. Ti, co mě k tomu donutili, byli poměrně drzí.

Za prvé chtěli vědět, jak to skončí. Když jsem řekla, že špatně, nevěřili.

"Nemůže to skončit dobře, když Nodrar bude mít sekeru v hlavě," řekla jsem prostoduše, protože takhle jsem měla knihu napsanou v hlavě.

Ředitelka Knihovny Eduarda Petišky, Věra Krajíčková se okamžitě ozvala.

"Chceme šťastný konec!"

Miroslav Jouza, který mě přivezl od vlaku, se přidal.

"Se špatným koncem sem už nejezděte!"

A vrchol byla knihkupkyně Jana Saiverová, která debatě udělala radikální konec:

"Se špatným koncem ji nebudu prodávat."

Nakonec mě umluvili, že to tedy nějak udělám, a sekera nebude, a já je ujistila, že do knihy tohle jejich vydírání dám, ať všichni vědí, jak v Brandýse nad Labem - Stará Boleslav, jednají se spisovateli!

Ale to není všechno!!!

Když beseda končila, vstala ředitelka knihovny, Věra Krajíčková a výhružně na mě ukázala prstem.

"Kdy bude kniha hotova?"

A já se lekla, že mě nepustí, dokud jí neodpovím a ujede mi poslední vlak na Kolín, a rychle jsem odpověděla:

"Do léta."

No, přátele, Nodrarovi se za časů koronaviru moc nedaří. Hezky se mi usíná, když na něho myslím, když stojím u obchodů ve frontě s rozestupy, zpříjemňuju si čekání promýšlením jeho osudu, myslím na něho i při šití roušek, ale to je asi tak všechno.

A tak mě napadlo, že vám sem kousek Nodrara dám. Třeba mi o něm napíšete něco, co mě, i za časů koronaviru, přinutí pokračovat v psaní, nebo mi napíšete něco, co mě k psaní nepřinutí a pak se budu až do konce života Brandýsu nad Labem - Stará Boleslav, obloukem vyhýbat...

Narodilo se nás pět,

tři fenky a dva pejskové. A narodili jsme se do ráje.

Starala se o nás nejenom maminka, ale i teta. Teta měla mít také štěňátka, ale nepodařilo se jí to, ale mlíčko měla, tak nám dávala pít i ona.

A pak jsme měli Bětku, Bětušku a Bábinku.

Bětka o všem rozhodovala, protože všemu rozuměla. Měla dceru Bětušku a maminku, které s Bětuškou říkaly, Bábinka.

Bětka. Bětuška. Bábinka.

Nejdůležitější pro můj život nebyli moji sourozenci, ani maminka s tetou, ale televize, Bětka, Bětuška a Bábinka.

Ty tři se každý den dívaly na televizi,

na seriály, romantické filmy o lásce, ale i na detektivky. Neměly rády vraždy, a když, tak jenom takové, u kterých nebylo vidět, jak se vraždí, ale hodně se o vraždě i o zavražděném nebo zavražděné mluvilo a vždycky se přišlo na to, kdo vraždil a proč. Televize byla na zdi, naproti našemu pelíšku, kde jsme spali s maminkou a s tetou, takže jsem na ni krásně viděl a pokaždé, když ji některá otevřela, díval jsem se, zatímco bráškové, sestřičky, maminka a teta, spali.

Všechno, co bylo v televizi, jsem miloval, ale nejvíc jsem miloval, když Bětka, Bětuška a Bábinka mluvily o tom, na co jsme se dívali.

A tak jsem se dozvěděl všechno o světě a o životě,

a už jsem se nemohl dočkat, až si pro mě přijedou ti, u kterých budu celý svůj život, dokud neumřu.

Nebo dokud neumřou oni a mě si nevezme někdo z příbuzných nebo známých. Pokud nikdo takový nebude, dostanu se do psího útulku, a tam budu čekat, až si mě někdo vezme.

Pak je ještě jedna možnost, že mě někdo z lidí odveze k veterináři a nechá mě utratit.

Ale o tom, co se mnou bude, je teď zbytečné přemýšlet, protože nevím, kdo si mě koupí. A je hloupé přemýšlet o smrti, když jsem se před měsícem narodil a za měsíc si mě někdo odveze k sobě domů.

Je mi sice jedno, kdo to bude, ale od chvíle, kdy jsem poznal televizi, si moc přeju, aby v mé nové rodině měli televizi a já se na ni mohl koukat. To bych si moc přál. A určitě se mi to vyplní, protože Bábinka včera říkala, že soused, co se nastěhoval vedle, snad ani nemá televizi!

A Bětka se rozesmála a řekla, Bábinko, dneska má televizi každý blbec!

Nejvíc se mi v televizi líbí ženy,

některé jsou jako Bětka, Bětuška a Bábinka - tlusté a hodné. Když mě tyhle tři vytáhnou z našeho pelíšku a přitisknou mě k sobě, jsou všude krásně měkké. Pusinkují mě a říkají mi, jak jsem sladký a roztomilý.

A pak jsou v televizi ženy, které nejsou tlusté, a i když nevím, jestli by byly také všude měkké, kdyby mě k sobě přitiskly, líbí se mi víc než Bětka, Bětuška a Bábinka.

V televizi jsem slyšel, že mužům, kterým se líbí ženy, které jsou sice krásné, ale nikdy nebudou všude příjemně měkké, se říká muži povrchní.

V tom případě jsem povrchní drsnosrstý trpasličí jezevčík.

Ty jsi takové moje miminko,

řekla Bábinka a vyzvedla mě z našeho výběhu, kde jsem byl s maminkou, s tetou a se sourozenci a přitiskla mě k sobě.

„Ty jsi naše nejkrásnější miminko, víš to, Baxíku,“ líbala mě všude, kam dosáhla, a já měl co dělat, abych se vůbec nadechl!

„Neumačkej mě, Bábinko!“

„Neboj se, Baxíku, neumačkám tě, zlatíčko naše! Ale kdybych si na tebe sedla, to bych ti něco mohla udělat! To jo!“

Rozesmála se a já s ní.

„Však já si proto na tu tvoji velkou prdel dávám pozor, Bábinko,“ odpověděl jsem jí, a ona mě napomenula.

„Prdel se neříká, Baxíčku...“

Ještě jednou se zasmála a pak se skácela,

naštěstí mě pořád držela, takže jsem padal s ní a zůstal jsem ležet na jejím velkém břichu! Nic se mi nestalo. Bábinku jsem očichal, ale mrtvá nebyla. Dýchala. Jenom omdlela.

Rychle jsem doběhl k prádelníku a po pootevřených šuplatech jsem se vyšplhal přes ohrádku a skočil do našeho výběhu. Nešel jsem si lehnout k sourozencům, ale zahrabal jsem se do krabice, kterou jsme dostali na hraní od Bětky, a přemýšlel jsem o Bábince.

Omdlela, protože je tlustá! Celý den nic nedělá. Jenom vaří, jí, hraje si s námi, pere po nás prostěradla a deky, uklízí v našem pelíšku a kouká na televizi. Vydává strašně málo energie!

Měla by pracovat v dole! V televizi ukazovali, jak v Africe pracují i pětileté děti! Kdyby tam místo nich pracovala, mohlo by minimálně pět dětí chodit do školy!

Je ovšem otázka, jestli by místo do školy, radši nechodily makat do dolu...

Bábinko,

zaječela Bětka ve dveřích a já se strašně lekl! Všichni ve výběhu se probudili. Máma s tetou začaly štěkat, sourozenci kňourali a pískali a já ležel zahrabaný v krabici a poslouchal jsem, co se děje.

Pochopil jsem, že když Bětka uviděla Bábinku ležet na zemi, zařvala, Bábinko!

„Bětuško!“

To Bětka zařvala podruhé. Bětuška během vteřiny vrazila do pokoje a obě začaly Bábinku zvedat ze země.

Věděl jsme, že se jí nic nestalo. Do hlavy se nebouchla, ale možná ji bude trochu bolet prdel, na kterou spadla... nenene! Prdel se neříká! To mi přece Bábinka řekla před tím, než upadla!

Možná jí bude trochu bolet zadek, na který spadla.

„Bábinko, co se ti stalo?! Bětuško, vodu! Vodu!“ Bětuška utíkala pro vodu a já slyšel, jak Bábinka vzdychá.

„Bětko... Bětko... máme Nodrara.“

Autor: Irena Fuchsová | sobota 4.4.2020 22:20 | karma článku: 11.18 | přečteno: 396x

Další články blogera

Irena Fuchsová

Jsou věci, ze kterých se mi zvedá žaludek...

... kdykoli na ně pomyslím. Například tato příhoda z osmdesátých let. V jednom lahůdkářství jsem jedla svůj oblíbený bramborový salát. Na stojáka. Najednou se vzadu, v uličce mezi stolky, objevila dívka a skoro běžela k východu.

24.5.2020 v 16:17 | Karma článku: 44.19 | Přečteno: 14094 | Diskuse

Irena Fuchsová

Beďar nebo manžel?

Nevyberete si. Oba jsou úplně stejní. Jeden za osmnáct a druhý bez dvou za dvacet. Dva monology vám to velmi jednoduše dokáží...

15.5.2020 v 22:49 | Karma článku: 23.75 | Přečteno: 1231 | Diskuse

Irena Fuchsová

Útok zepředu na Hlavním nádraží - na 1. máje.

Blog jsem o tom psát nechtěla. Včera jsem se celý večer pozorovala. Dneska mě bolí celé tělo, lokty, záda, stehna, hlava a hlavně krk. Ale teď večer se mi začal vracet moment pádu tak silně, že se z toho vypíšu, ať mám pokoj.

2.5.2020 v 23:18 | Karma článku: 34.17 | Přečteno: 2401 | Diskuse

Irena Fuchsová

Když něco dostaneš, musíš poděkovat!

Vůbec si nevzpomínám, že by nám to někdo říkal, když jsme byli malí, a přesto jsme děkovali. Prostě jsme dělali to, co jsme viděli a slyšeli u dospělých. A děláme to pořád.

26.4.2020 v 16:21 | Karma článku: 30.64 | Přečteno: 1271 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Luboš Branda

Také máte problém s léky?

Někdo jich bere příliš, někdo nebere ty správné, někdo je špatně kombinuje, někde je nebere, i když by měl... ale jeden problém s léky máme všichni společný...

26.5.2020 v 12:57 | Karma článku: 3.97 | Přečteno: 81 | Diskuse

Marek Trizuljak

Marfušiny zákony

Znalci tvrdí, že kniha Murphyho zákon vznikla až poté, co americký spisovatel Arthur Bloch navštívil Marfušinu chýši. (Letecký inženýr Edward A. Murphy jistě promine)

26.5.2020 v 11:27 | Karma článku: 9.94 | Přečteno: 322 | Diskuse

Ladislav Větvička

Konec ramadanu a "Atentat na kultůůůru II"

Tak nam Červenaček Al Hammaček v nedělu zapadem slunka slavnostně ukončil ramadan, robot Emil odevřel hospody a oznamil, že od pulnoci už korona do hospod nepoleze a že si laskavě možeme k pivu sednut

26.5.2020 v 11:11 | Karma článku: 31.10 | Přečteno: 1223 | Diskuse

Irena Bátrlová

Gangsterka

Jsem k ničemu, tatínku, vyčítám si celou cestu z práce svoji neschopnost postavit se na odpor tomu gaunerovi. Pozoruji ostatní autobusové cestující, kteří se tváří jakoby se nechumelilo, vztekem mi tuhne celé tělo.

26.5.2020 v 8:35 | Karma článku: 11.35 | Přečteno: 512 | Diskuse

Štefan Klíma

A dost, pane ministře

Pane ministře, my, učitelé, chceme učit naše žáky, chceme mít dobré vztahy s rodiči, chceme dělat svoji práci, jak nejlépe umíme. Chceme, aby veřejnost byla s našimi službami spokojena. Nestavte svými nedobře zváženými kroky...

25.5.2020 v 22:20 | Karma článku: 37.65 | Přečteno: 3854 | Diskuse
VIP
Počet článků 610 Celková karma 27.44 Průměrná čtenost 2408

Devětašedesátiletá stařenka, kterou stále baví vše nové, matka (Filip a Rita), manželka (pan Fuchs), spisovatelka (33 vydaných knih: http://www.kdyz.cz/vydane-knihy), nakladatelství Beskydy (www.beskydyknihy.cz), členka Obce spisovatelů a Herecké asociace, moderátorka (ČRo Pardubice - nedělní pořad, Když vypráví nápověda), nadšená fotografka (Kamil Panasonic Fuchs - je s Kamilem Fuchsem na facebooku), publicistka (PŘEKVAPENÍ + PŘÍBĚHY KE KAFÍČKU, VLASTA, ONA DNES), dětská obrna od roku 1954 (www.polio.cz), nápověda (Činoherní klub) a kolínská zastupitelka (třetí volební období) za Změnu pro Kolín (http://www.zmenaprokolin.cz/). A fotografii na profilu mám od přátel! https://www.fotovidrna.cz/  Moje knihy na iDNES.cz - Knihy.iDNES.cz

Statistik: V Česku epidemie nebyla a není. Proto nevíme, kdy „skončí“

Jak probíhalo šíření nákazy virem SARS-CoV-2, zatím zcela přesně zmapováno není. V každém případě však slovo epidemie...

Stále více lidí platí za bydlení sexem. Kvůli krizi jejich počet vzrostl

Čím dál větší počet pronajímatelů ve Spojených státech a Británii žádá po svých nájemnících sex výměnou za odpuštění...

Nakupoval vlastní pizzu a vydělal. Využil chyby donáškové služby

Majitel americké pizzerie díky chybě rozvážkové služby DoorDash vydělal stovky dolarů. V aplikaci firma totiž nabízela...

Jsem HIV pozitivní, zjistila Monika. Otěhotněla se sňatkovým podvodníkem

Monika čeká dítě se sňatkovým podvodníkem. Je zamilovaná a odhodlaná na něj počkat, než si odpyká trest. V takovém...

Cestovní kanceláře Exim Tours a Fischer zrušily všechny prázdninové zájezdy

Cestovní kanceláře Exim Tours a Fischer kvůli epidemii koronaviru zrušily všechny zájezdy plánované na letošní červenec...