Každý z nás to měl jinak. Doba koronaviru, kterou nikdo z nás nezažil, nás všechny paralyzovala více či méně. Na mě v prvních dnech dopadala prázdnota kolínských ulic. Chodila jsem z domova do své pracovny šít roušky pro rodinu a kamarády a šokovalo mě, když jsem kolem půl jedenácté dopoledne nikoho nepotkala. Ta prázdnota byla skličující.
V té době jsem si prošla několikadenními chmurami, obavami o zdraví nejbližších, i o své. Sedmdesátka s potížemi dětské obrny ve mně vyvolávala strach, co bude s rodinou, když si mě koronavirus odnese. Když chmury přešly, uklidila jsem skříň, vytřídila různé písemnosti a vrátila se do normálu.
Teď, když se pomalu do normálu vrací celá naše společnost, bych chtěla poděkovat naší vladě.
Použiju k tomu slova šéfredaktora LN, Istvána Léka. S jeho článkem, Hvězdou na mapě Evropy, z pátečních LN, se naprosto ztotožňuju.
Cituju: "Jistě nebudu přehánět, když řeknu, že díky dosavadním opatřením Česká republika stojí na čelných místech - a může si říkat, kdo chce, co chce... A pro kritiky ať zde stojí výrok jednoho z vážených odborníků, který se do politiky neplete, ředitele Ústavu zdravotnických informací a statistiky, Ladislava Duška: Dokázali jsme nemožné. Jsme na mapě Evropy hvězdou a to je skvělé!" (konec citace)
A tak chci naší vládě poděkovat také. Ocitla se v situaci, kdy podnikala "kroky ve tmě" v zájmu milionů svých občanů. Neměla to lehké, ale zvládla to ve tmě a zvládla to i potom, kdy sice na kroky už bylo trochu vidět, ale pořád nikdo nevěděl, jestli jdeme správnou cestou.
Děkuju, vládo České republiky!
A děkuju našim třem mladým, kteří jsou ve vedení kolínské radnice. Starostovi Michaelovi Kašparovi a místostarostům, Ivetě Mikšíkové a Michalovi Najbrtovi.
Přinášeli nám, kolíňákům, každodenní zpravodajství nejenom na facebooku, kde byly fotografie a videa z akcí, měli jsme každý den konkrétní informace z Kolína, všichni tři odpovídali na dotazy kolíňáků na facebooku v každé době, všichni tři byli v neustálé pohotovosti s maximálním nasazením, všichni tři vedli naše město jako loď v bouři. I když nikdo z nás nevěděl, kam přesně plujeme, věděli jsme, že u kormidla jsou tihle tři, a to nám dávalo klid a jistotu. Ano, děkovali jsme jim a děkujeme stále, ale to je to nejmenší, co můžeme udělat, protože tihle tři "naši mladí", nám dali kus svých životů.
Děkuju, starosto Michaeli Kašpare a místostarostové, Iveto Mikšíková a Michale Najbrte!
