"A co by sis dal,“ ozve se příjemný hlas, jakým promlouvám na vlnách Českého rozhlasu Pardubice ke svým posluchačům, ale v tuhle chvíli je ten hlas tak příjemný, že se leknu, kdo to mluví, ale vzápětí slyším jeho odpověď.
"Co tam máš.“
Ano, to je velmi demokratická odpověď. To je odpověď v podstatě bez hranic, ale absolutně mě nerozradostní.
Za prvé se mi nechce přemýšlet nad různými kombinacemi z toho, co v lednici je.
Za druhé, vím, že i kdybych se přemohla a začala vymýšlet nejrychlejší nabídku druhé večeře, chleba se sádlem a s červenou cibulí ho neuspokojí, a určitě bude mít chuť na něco, co v ledničce právě teď prostě není a minimálně do zítřka ani nebude.
Jestliže chlap hodinu po večeři řekne, že by si něco dal a jeho žena se ho neprozřetelně a hlavně laskavě zeptá, a co by sis dal, chlap je zmaten. On totiž neví, co by si dal, proto se konkrétní odpovědi vyhne a řekne další podlou větu, která opět vypadá velkoryse jenom navenek.
„Co tam máš.“
Protože tato scéna většinou končí tak, že chlap vycouvá s tím, že už tedy nic nechce a že to do rána vydrží, radím všem ženam, které se do podobné situace dostanou, aby nikdy neřekly příjemným hlasem, a co by sis dal? Nikdy!
Jediná správná odpověď v takové chvíli zní: Tak si něco vem!
Chlap si nevezme nic, protože hlad nemá a jenom to na vás zkouší, nicméně si dramaticky vzdychne a řekne, tak já už nic nechci. Já to do rána vydržím...
A jde si spokojeně lehnout, zatímco vy máte výčitky svědomí, že jste mu něco dobrého přece jenom nevymyslela.
P. S.
Musím se vám přiznat, že tyto výčitky mám maximálně tři vteřiny...
