Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Kam mizí moje kamarádky?

26. 03. 2018 22:50:56
V prosinci jsem mluvila s Věrou, kterou všichni v našem městě znají jako velkou bojovnici. Když se jí něco nelíbí, dokáže najít konkrétního viníka a chce po něm okamžitě nápravu! A tahle Věra mi v únoru zmizela!

A podobně mi zmizela i Naďa, Helena a Dáša.

Naďa, členka místního turistického oddílu, byla mistrem na vymýšlení tras! Věděla přesně, na kolikátém kilometru ji začnou „její“ turisté nenávidět, ale nikdy k tomu nedošlo, protože těsně před tím, než nenávist začala doutnat, se z lesa vyloupla příjemná hospůdka, kde na ně už čekali s obědem!

Když jsem nedávno potkala člena jejího turistického oddílu, postěžoval si mi, že s nimi už Naďa nechodí a jenom mi potvrdil to, co jsem věděla.

Naďa zmizela. Mně i jemu.

Stejným způsobem mi zmizela Helena a Dáša. Například Helena, ta byla celý život...

Pardon! Teď mě napadlo, že musím být konkrétnější! Aby nedošlo k mýlce! Věra, Naďa, Helena a Dáša jsou moje vrstevnice, všem je nám tedy od pětašedesáti výš, ale když píšu, že mi zmizely, nemyslím tím, že umřely! Kdepak! Zmizely mi z jiného důvodu!

Chápu, že nám všem roky přibývají. Ale to je přece normální, ne? Stárneme všichni. Stárnutí je jediná, opravdu spravedlivá věc na světě. Všichni stárneme, a když se vám zdá, že někdo před stárnutím úspěšně utíká, nevěřte tomu. To mu jenom jeho stárnutí chtělo udělat radost a nechalo ho chvíli na pokoji!

Když jsem Věru potkala naposledy a chvíli jsme si povídaly, bylo mi hned jasné, že se vydala jinou cestou, než jdu já a že mi pravděpodobně brzy zmizí. Snažila jsem se ji dostat zpátky na svoji cestu, která byla donedávna i její cestou, zkusila jsem všechno možné, ale bylo to marné. Ztráta času, uznala jsem nakonec a doufala jsem, že mi další kamarádky nezmizí podobně. Doufala jsem marně.

Jako druhá mi zmizela Naďa. Při našem posledním setkání mluvila jenom ona.

„... a když jsem ráno vstala, říkala jsem si, bude se mi zase motat hlava? A motala. Hned jsem volala sestřičce, že mi ty prášky, co mi dala paní doktorka, nezabírají a že ten rentgen páteře prostě potřebuju! Kdo už by měl znát své tělo a jeho problémy lépe než já, nemám pravdu, Ireno?“

Zajásala jsem, že jí můžu říct, že mám proti ní výhodu! Jsem zvyklá na určitá omezení i na bolest odmalička, protože, jak dobře ví, jsem dostala ve čtyřech letech dětskou obrnu. A že u ní vidím jeden jediný problém. Musí si zvyknout na určitá omezení i na bolest až teď, kdy začíná stárnout a nedělat z toho tragédii a nelítat po doktorech, ale ke slovu jsem se nedostala...

„... nechápu, co si ti mladí doktoři myslí,“ pokračovala Naďa ve svém monologu. „Řekl, že mi nemůže pomoct. Že prý to je normální! Já přece musím vědět líp než on, že to normální není! Nikdy se mi hlava nemotala! Ráno jsem vyskočila z postele a mohla jsem skládat uhlí, co jsem v sobě měla síly! A dneska? Když jsem mu začala vysvětlovat, jaké problémy, které jsem nikdy neměla, teď mám, řekl mi, ať jsem ráda, že mi nic není a sestře řekl, zavolejte dalšího?! Chápeš to, Ireno?! Tak jsem mu řekla, ať nás, staré, tedy střílí, když nám nemůžou pomoct, a on mi řekl, to musíte jinam, paní! A už si mě nevšímal! Tak jsem šla za svojí doktorkou a řekla jsem jí to a ona mě poslala na oční. Že prý ty problémy s motáním, můžu mít kvůli očím. Což je možné, protože mi říkala Helena, že Dáša měla něco podobného, co mám já a že prý jí doktor na to dal...“

Rozloučila jsem se s ní, a když jsem se po pár metrech otočila, už tam nestála. Zmizela.

P. S. Tento fejeton vyšel v pondělí 26. března 2018, v Magazínu ONA DNES.

Hlasujte ve finále Blogera roku

Autor: Irena Fuchsová | pondělí 26.3.2018 22:50 | karma článku: 28.80 | přečteno: 1767x


Další články blogera

Irena Fuchsová

Kdo svolával dnešní demonstrace?

Nevím. Nezajímá mě to. Mám pocit, jako by se v naší zemi už jenom politikařilo a přestává mě to bavit. A protože nežiju ve vakuu, ale od rána jsem mezi lidmi, vím, že stejný názor mají i jiní. Muži a ženy různého věku a povolání.

9.4.2018 v 23:20 | Karma článku: 48.51 | Přečteno: 29439 | Diskuse

Irena Fuchsová

Krátká historie chození s pomlázkou po Kolíně

Berte, prosím, tenhle blog jako moji vzpomínku na to, jak se chodilo po Kolíně s pomlázkou na Zálabí, kde stojí tři dvanácti poschoďové domy. Nebýt dnešního setkání "s koledníky", nikdy by se mi tahle vzpomínka nevybavila...

2.4.2018 v 22:51 | Karma článku: 19.18 | Přečteno: 706 | Diskuse

Irena Fuchsová

Alzheimerova choroba aneb paměť národa

Ty panely se objevily na kolínském náměstí před týdnem. Je na nich čtrnáct mužů a žen, které děti a studenti zpovídali v rámci projektu, Příběhy našich sousedů. Zpracované příběhy se postupně ukládají na www.pametnaroda.cz

25.3.2018 v 14:14 | Karma článku: 28.34 | Přečteno: 1379 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Alena Kulhavá

Chcete si přečíst nějaké zázraky? Otvíráte správný článek

Synchronicity působí nejčastěji ve chvíli, kdy má člověk projít zásadní transformací vědomí. Mohou být krásné i bolestivé. Ale až tak neuvěřitelné? Mě to připadá dost kouzelné...

20.4.2018 v 23:31 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 59 |

Karel Trčálek

Není letecký převoz ostatků kardinála Berana prvotřídní rozežranost?

Tak malá rakev a tak velké letadlo? Zatímco si duše kardinála Berana hoví v nebi, my si tady zamořujeme vzduch spalinami leteckých motorů kvůli několika kostem. Diví se někdo, že jde tento svět do kytek?

20.4.2018 v 18:54 | Karma článku: 16.86 | Přečteno: 845 | Diskuse

Emrich Sonnek

Otevřený dopis poskytovateli mobilní aplikace Steps

Nepříliš vážený poskytovateli zdánlivě užitečné aplikace, je od tebe sice hezké, že mi bezplatně nabízíš krokoměr v mém mobilním telefonu, ale od chvíle, kdy jsem jej začal zkoušet, už vím, že tvé počínání není tak úplně nezištné.

20.4.2018 v 15:45 | Karma článku: 13.10 | Přečteno: 329 | Diskuse

Zdeňka Ortová

No nazdar, děti neumí zacházet s knihami a pletou si je s tablety

Skutečnost, že knihy nemají dotykový displej a nedá se z nich připojit k internetu, je v dětských očích jejich velký hendikep.

20.4.2018 v 14:07 | Karma článku: 21.77 | Přečteno: 531 | Diskuse

Vladimír Kroupa

Pozor, ňoumové a překážeči, pizza jede…!!!

... a jede opravdu fofrem. Člověk se neubrání myšlenkám, jestli je tomu tak z důvodu, aby pizza na palubě malého prdítka nevystydla, nebo...

20.4.2018 v 13:52 | Karma článku: 16.87 | Přečteno: 561 | Diskuse
VIP
Počet článků 517 Celková karma 26.27 Průměrná čtenost 2418

Sedmašedesátiletá stařenka, kterou stále baví vše nové, matka (Filip a Rita), manželka (pan Fuchs), spisovatelka (33 vydaných knih, z nichž jednatřicátá je pro děti i dospělé a ve třiatřicaté, která se jmenuje SLOVENSKO- ČESKÉ HOVORY, odpovídá společně s Josefem Banášem na zvídavé otázky svého nakladatele Bronislava Ondraszka: http://www.kdyz.cz/vydane-knihy), nakladatelství Beskydy (www.beskydyknihy.cz), členka Obce spisovatelů a Herecké asociace, moderátorka (ČRo Pardubice - nedělní pořad, Když vypráví nápověda), nadšená fotografka (Kamil Panasonic Fuchs - je s Kamilem Fuchsem na facebooku), publicistka (PŘEKVAPENÍ + PŘÍBĚHY KE KAFÍČKU, VLASTA, ONA DNES, RODINNÉ LISTY), dětská obrna od roku 1954 (www.polio.cz), nápověda (Činoherní klub) a kolínská zastupitelka (druhé volební období) za Změnu pro Kolín (http://www.zmenaprokolin.cz/).   Moje knihy na iDNES.cz - Knihy.iDNES.cz





Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.