Proměna babičky, kudla do zad knížeti a tři, před kterými smekám

Myslím, že tyto volby, kdy jsme si poprvé volili svého prezidenta, budou poučením pro nás všechny. Já jsem svá poučení sebrala na ulici, na televizní obrazovce i v denním tisku...

Tu paní, které může být kolem osmdesátky, potkávám každý den v parku, když venčím našeho drsnosrstého jezevčíka Athose a ona venčí Aličku, bílou pudlí dámu. Usmějeme se na sebe, pozdravíme se, pozdravíme navzájem i své pejsky, pohovoříme o počasí, o tom, že jsme jediné, kdo má plné kapsy igelitových pytlíků, abychom mohly sbírat hovínka po našich psích kamarádech, a já mám pokaždé pocit, že si povídám s kouzelnou, pohádkovou babičkou.

Když jsme se potkaly dneska ráno, chyběl úsměv, nebyl ani pozdrav. Zbyla hněvem stažená tvář, kterou jsem nepoznávala.

"Co ste říkala tý hymně?!"  

Okamžitě jsem dostala vztek.

"Tu ženskou, která začala zpívat, bych okamžitě vyrazila z týmu, protože..."

Přerušila mě.

"To je vostuda! To je hanba! Aby neuměl slova hymny?! Fuj!"

Bylo mi jasné, že proti její zlobě žádné argumenty nepomůžou, využila jsem toho, že mě Atík začal tahat ke stromu, řekla jsem nashledanou, a nechala jsem se od ní s úlevou odtáhnout...

Všichni víme, jak to s hymnou bylo. V sobotu jsme koukali s panem Fuchsem na televizi, fandili jsme Karlovi Schwarzenbergovi a jeho postup do druhého kola jsme s obrovskou radostí vítali. Pak měl svůj první projev a mluvil tak, jak to umí jenom on. Normálně. S úsměvem. S humorem. S nadhledem.

Když skončil, začala někde vzadu nějaká ženská zpívat hymnu. Jsem u divadla přes čtyřicet let a poznám, kdy něco není připravené, a ještě víc poznám, když něco není připravené a ještě k tomu je to úplně blbé a přesto se to prezentuje.

Můj pan prezident zareagoval na zpěv hymny okamžitě. Napřímil se, aby ji vyslechl v důstojném postoji, ale pak zjistil, že se od něho očekává i zpěv. A tak zpíval, s mikrofonem před sebou.

Držela jsem mu palce, aby tuhle prekérní situaci zvládl a on ji opravdu, s grácií sobě vlastní, zvládl.

Tuhle situaci připravila buď nějaká hysterická ženská z jeho týmu, která neudržela své emoce, neodhadla situaci, primitivně se zviditelnila svojí "kudlou do zad" a zasluhovala by okamžitě z týmu vyrazit. Nebo to byla nějaká, emocemi nabitá, herečka. Nebo to byla nasazená záškodnice, šikovně vyslaná do první linie s přesnými instrukcemi.

To je jedno mé poučení. A druhé je tady:

Okamžitě po radostném výsledku mě napadlo, koho doporučí volit svým voličům neúspěšní kandidáti. A budu si dobře pamatovat jejich reakce pro jakékoli volby příští.

Hned po vyhlášení výsledků prvního kola, vyjádřil svou podporu Karlu Schwarzenbergovi kandidát ODS, Přemysl Sobotka.

http://www.premyslsobotka.cz/index.php

Pane Sobotko, stoupl jste u mě obrovsky v ceně. Když jsem zhruba před třemi lety mluvila s jedním členem ODS o možném novém prezidentovi, zmínila jsem vás, a ten dotyčný přikývl, že se s vámi počítá. Nemůžete za pana Pekárka, jehož případ mám, jako kolíňačka, před sebou velmi živý. Nemůžete za jiné korupční causy, spojované s ODS. Prohrál jste, ale prohrál jste čestně.

K volbě Karla Schwarzenberga vyzvala i nejúspěšnější žena, Zuzana Roithová:

http://www.roithova.cz/

A na jeho stranu se možná přikloní i Táňa Fischerová:

http://www.tanafischerova.cz/zivotopis/

Tato žena, vzhledem k tomu, že vlastně neměla žádnou kampaň, uspěla velmi dobře.

Ti zbývající jsou ukřivdění, uražení, mlží. Nechápu to.

Kdyby na ČRo2 volili posluchači dva moderátory z devíti, a já mezi těmi devíti byla, protože moderuju nedělní pořad Dobré ráno, Česko!...

http://hledani.rozhlas.cz/?query=Irena+Fuchsov%C3%A1&navigation=&pattern=false

... a nedostala bych se do druhého kola, ale věděla bych, kdo postupuje, a jeden z postupujících moderátorů by byla Eva Kvasničková, kterou mám ráda, protože moderuje srdcem, okamžitě bych vyzvala posluchače, kteří volili mě, aby dali své hlasy Evě Kvasničkové.

http://www.in.cz/clanky/jine-osobnosti/eva-kvasnickova-je-jaka-je-mjb.htm

Proč to neudělali naši kandidáti na prezidenta? Vždyť je to tak jednoduché.