Sladké mámení, chvíle závratí...

... střípky zázraků, které čas už nevrátí. Sladké mámení, dálek lákavých, vůně snů, těch starých snů nádherných.

Vždycky jsem měla tenhle text, který napsal Vladimír Poštulka, ráda. Mohla jsem si při něm představovat ledacos a také jsem si ledacos představovala.

Stejně jako jsem si ledacos představovala při četbě poměrně krátké zprávy ve včerejší MF DNES.

Prkna na kolečkách svištěla z hory drahokamů stovkou.

Nádherný titulek, který mi po prvním přečtení trochu zamotal hlavu, a tak jsem se začetla, abych si ji odmotala.

Cituji:

Jezdci a jezdkyně na longboardech, buttboardech a streetluzích se až stokilometrovou rychlostí řítili po vozovce z hory českých drahokamů - Kozákova na Semilsku. (konec citace)

Protože byla u této zprávy fotografie soutěžícího při jízdě, pochopila jsem, na čem se jezdci a jezdkyně řítili až stokilometrovou rychlostí. Vy se můžete podívat tady:

http://cgsa.cz/?vypisPo=135

Cituji z článku:

"Trať se jim hodně líbila, je nejen velmi rychlá, ale díky zatáčkám i velmi technická," řekla Valerie Vitoušová, mluvčí závodu, který patří do Světové série Mezinárodní downhillové federace a v sobotu na Kozákově skončil. (konec citace)

A na závěr ještě musím ocitovat předposlední a poslední větu z této zprávy, protože kvůli té poslední větě, jsem tento blog napsala:

Dorazilo na něj 220 závodníků a závodnic z 23 zemí.

Dva z nich si při sjezdu zlomili žebra.