Jak mě pánbůh potrestal

Myslím, že se to někdy stalo každému z nás. Provedli jsme něco, o čem jsme věděli jenom my a nikdo jiný. A pánbůh nás okamžitě potrestal tak jednoznačně, že jsme věděli, že je to za tohle, a možná jsme se i trochu zastyděli...

Toho pána znám z mládí, kdy jsme se i začali zdravit. Je starší asi o deset let, ale poslední dobou sešel. Zemřela mu žena, děti se někam vytratily, on prodal svůj dům, kde sice měl právo dožít, ale nějak to nevyšlo, a tak občas přespával venku, začal pít - a kdo by nezačal, že? 

Dost lidí se mu snažilo pomoct, nakonec získal malý byt a nějaké peníze od těch, kterým svůj dům prodal. Alkohol už na něm sice zanechal stopy, ale sympatickou snahu "vrátit se", jsme viděli všichni, kdo jsme ho znali.

Občas jsme spolu prohodili pár slov, a když jsme nedávno mluvili o společném známém, který zemřel, našla jsem jeho starou fotografii, nosila jsem ji v kabelce a včera jsem mu ji dala.

Pán byl dojatý a děkoval mi. A pak mi políbil ruku.

Rozloučili jsme se, já šla na autobus a asi po dvaceti metrech jsem si uvědomila, že políbenou ruku držím trochu od těla. Udělala jsem ještě několik kroků a pak jsem si ji utřela do bundy.

A pak jsem šlápla do... psího exkrementu.