Manželství s kolenem
Co pár, to jiné manželství. Mohla bych pokračovat hodinu, dvě, popsat deset stránek, dvacet a stejně bych zaznamenala pouhou setinu toho, co všechno se v manželství děje. Spousta lidí na manželství nadává, zapřísahá se, že by už v životě takovou hloupost neudělali, dokládají svou nelibost vůči manželství konkrétními, odstrašujícími příklady – a přesto si dva lidé stále říkají své, ANO.
Po čtyřiceti letech s panem Fuchsem vím, že manželství není těžké. Jde o to, vědět, co chceme. Když to víme, najdeme si svůj životní prostor, ve kterém nám je dobře. To, že tento svůj životní prostor musíme hlídat nepřetržitě čtyřiadvacet hodin ze čtyř hlídkovacích věží a v případě ohrožení střílet, je nezbytná nutnost.
Manželství je kompromis. Politika. Taktika. Je to boj, skrytý pod úsměvem. Jsou to i slzy a chvilková nenávist, které se naučíme smát, protože manželství je i zvyk. Manželství je plné nevinných lží, které nám náš životní prostor zpříjemňují.
Když do rodiny přijde dítě, uzavřeme manželství i s dítětem a pokračujeme po stejné cestě, kterou jsme si už krásně vyšlapaly.
Když do rodiny přijde štěně, vstoupíme s ním do tzv. psího manželství a opět pokračujeme po stejné cestě, která je pro nás už tak mile známá, že po ní nechodíme, ale vznášíme se. Všechno jde, i když svůj životní prostor stále hlídáme nepřetržitě čtyřiadvacet hodin ze čtyř hlídkovacích věží a v případě ohrožení, střílíme.
Když se tímto jednoduchým receptem budeme řídit, prožijeme příjemný život, během kterého uzavíráme manželství s příbuznými, s nadřízenými, s kolegy, s přáteli, se sousedy, a včera jsem přišla na to, že manželství se dá uzavřít i s kolenem.
„A cos dělal celé dny,“ napsala jsem přes facebook Milovi, kamarádovi z Vídně. Před rokem mi pochválil můj blog, začali jsme si psát, příjemně jsme se shodli v mnoha věcech, a tam, kde jsme se neshodli, mi nakonec dal za pravdu. Ideální stav k novému přátelství.
„Pořád ještě bojuju s bolavým kolenem, ale teď si opravdu už myslím, Irenko, že je to opět za mnou…“
„Cítím s tebou, Milo. Vážně! Teď jsem u počítače doslova zaúpěla. Bude na tebe určitě působit i změna počasí.“
„Asi jo... Včera jsem si s tím kolenem už i povídal.“
„A to je dobře! Až ti odpoví, budeš za vodou!“
„No, dnes bylo o mnoho, mnoho lepší! Ale já se na něj včera naštval a poslal ho někam.“
„Ajajaj! Pokud jsi ho někam poslal s láskou, tak je to ok! Ale pokud to bylo řečeno hrubě, tak ti to brzy vrátí. To bych příště nedělala, Milo!“
„Vrací mi to už pár let... A to jsem k němu pořád ťuťuňuňu! Ale jo, dneska jsem ho párkrát pochválil. Zeptal jsem se ho, jestli mu není blbý, pořád mě zlobit.“
„Takový koleno, Milo, je jako manželství. Musíš být taktik. Občas se o koleno postarat, občas na něj zapomenout a nevšímat si ho, nicméně, když chceš mít klid, tak se s ním radši snaž vyjít!“
„Tos napsala nááádherně! Vyloudila jsi mi úsměv na tváři! To si musím pamatovat! Bolavé koleno je jako manželství! No, to je nádhera! To bys měla někde použít!“
„Vidíš, to je dobrý nápad! Napíšu fejeton, Manželství s kolenem. Díky, Milo!“
Tento fejeton vyšel v Magazínu OnaDnes, v pondělí 8. června 2020.
Irena Fuchsová
To tedy nechci. Jsou trapný...
... řekla dívka v autobuse, když jsem si k ní přisedla a zeptala se, jestli nechce, aby si k ní sedl některý ze tří kluků, kteří se po ní otáčeli ze sedadel o kus dál. Pohrdavě se usmála. „To tedy nechci. Jsou trapný...“
Irena Fuchsová
Setkání v metru
Byla jsem -náctiletá, když jsem se dočetla, že každý máme na světě své dvojče. Někoho, kdo je jako my. Někoho, o kom budeme na první pohled vědět, že je to on. S kým si budeme rozumět beze slov. Pokud se potkáme. A my se potkali.
Irena Fuchsová
Můj život s Kukurou
V květnu 2011 se měla začít v Činoherním klubu zkoušet hra Kukura, ve které Juraj bilancuje svůj život. Těšila jsem se, protože ji napsal Martin Čičvák, který ji měl i režírovat. Jsem v ČK jedna nápověda, napovídat tedy budu já.
Irena Fuchsová
Kolínské ráno s kanalizací
Když jsem dneska nastoupila na Zálabí do autobusu, kterým jezdím na nádraží, netušila jsem, co mě čeká. Autobus se rozjel a já vzápětí zaregistrovala, že vzadu telefonuje "kanalizace". Nebyla to žena. Byla to kanalizace.
Irena Fuchsová
Emília Vášáryová a Petr Nárožný
Pokaždé, když vidím v televizi Emílii Vášáryovou, vzpomenu si, jak jsme na podzim v roce 2000 zkoušeli v Činoherním klubu hru, Návrat do pouště, kde paní Milka, jak jsme jí všichni říkali, hrála sestru Petra Nárožného.
Irena Fuchsová
Konec únorové tečky
Můj předcházející blog, Vánoční dárek s únorovou tečkou, má ještě jednu tečku. Dost lidí se mě ptalo, jak to s Karlou, která mi dala před Vánoci "dárek" s datem spotřeby do července 2005, dopadlo. Jak? Před týdnem mi zavolala.
Irena Fuchsová
Vánoční dárek s únorovou tečkou
Možná to znáte. Někdo vás nepříjemně překvapí a ne jednou, a vy se s ním furt scházíte, sice ne často a maximálně na kafe, ale scházíte, jako byste čekali, až se stane něco, co tenhle podivný vztah ukončí.
Irena Fuchsová
Znají ho všichni herci a všechny herečky...
... nemusím nikoho z herců jmenovat, protože ho znají fakt všichni! Poznali ho v různých podobách, v různých situacích, ale nejde o to, jak a kde ho poznali, protože i když herci a herečky nejsou stejní, hlad je stejný u každého.
Irena Fuchsová
Chci být úspěšný! Bohatý! Známý!
Seděla jsem ve vagoně, který měl velkoprostorové uspořádání. V takovém vagonu nejsou kupé, ale sedadla za sebou, nebo proti sobě. Když se přes uličku ozvala tahle hláška, prostě jsem se tam musela podívat!
Irena Fuchsová
A cos po čtyřiceti letech čekala?! Že to uklidím?!
Řekla bych, že chlapi se zastavují na ulici s kamarády víc než ženy. Ale když se sejdou tři ženské a jedné z nich se náhodou podaří nahodit téma, které zajímá i ostatní, kam se na ně chlapi hrabou!
Irena Fuchsová
Když nemůžeš, tak přidej!
Nevím, kde se to ve mně bere. Přijedu z Činoherního klubu do Kolína, nakoupím, sotva lezu, táhnu domů těžkou tašku přes starý most na Zálabí a pak potkám smutného kamaráda a musím se s ním zastavit a zeptat se ho, co mu je...
Irena Fuchsová
Jak po mně moji mrtví hází šišky
Když jdu na kolínský hřbitov, jdu domů. Jako malá jsem měla pocit, že kolem sebe slyším hlasy, mluvilo na mě víc lidí, jeden přes druhého. Teď už sice moji mrtví nejsou tak sdílní, ale občas zakopnu nebo na mě hodí šišku...
Irena Fuchsová
Když se některé mobily hárají...
... zcela logicky se jimi jejich majitelky stávají maximálně posedlé a nejraději by se od nich na vteřinu nehnuly! Nezajímá je nic jiného, než hárající mobil, stejně jako chudáka psa nezajímá nic jiného než fena, která se hárá.
Irena Fuchsová
Jak si useknout ruku
Není těžké si ji useknout. Je to rozhodnutí v setině vteřiny, ve které pochopíte, že už nemůžete udělat nic jiného, než seknout! Samozřejmě, když si ji useknete, trvá minimálně rok, než se z toho vzpamatujete, ale stojí to za to.
Irena Fuchsová
Co všechno nesmíte
Nesmíte mít svatbu v květnu, protože nevěsta v létě umře. Nesmíte stříhat nehty miminku! Rok mu je okusujte a až po roce stříhejte! A nesmíte chodit s miminkem na hřbitov! Nechoďte tam, dokud mu nebude rok!
Irena Fuchsová
Eva Audolenská
Eva. Moje velká kamarádka, o třináct let starší. Obě kolíňačky. Obě divadelnice. Bydlely jsme kousek od sebe. Já bydlela vedle spořitelny z jedné strany, a Eva vedle spořitelny ze strany druhé. Věděly jsme o sobě všechno. Všechno.
Irena Fuchsová
Letí Šíp Kolínem a poklepávači kladívky
Někdy se to tak hezky sejde. Ráno písnička v rádiu a večer reportáž v televizi a mám blog! Aha, to je za odměnu, napadlo mě. Dneska jsem totiž byla mimoděk laskavá, ale až teď večer mi došlo, že jsem asi dotyčným udělala radost...
Irena Fuchsová
Chlap zůstane chlapem i na vozejku...
...což jsem si připomněla koncem týdne v metru, když jsem z Hlaváku jela k Muzeu, odkud to mám do Činoheráku co by dup, a večer, když jsem jela z dlouhé zkoušky do Kolína, jsem si uvědomila, že blb zůstane blbem i ve vlaku.
Irena Fuchsová
Absťák po divadle
Jsou divadelní prázdniny, které mám každé léto od roku 1968, tak se nedivím, že mám po divadle absťák a čtu si divadelní vejšplechty z Činoherního klubu, kde jsem od roku 1994. A objevila jsem doslova poklady!
Irena Fuchsová
Smíšená manželství nedělají dobrotu
Tohle mi řekla během povídání o všem možném, dcera mé kamarádky. Je rozvedená a pět let žije se svojí přítelkyní. Dá se tedy předpokládat, že ví, o čem mluví. A když jsem o tom později přemýšlela, musela jsem jí dát za pravdu.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 747
- Celková karma 29,59
- Průměrná čtenost 2342x
Seznam rubrik
Oblíbené stránky
- Činoherní klub
- Moje rodné město
- Moje knihy
- 17.6.2005 Uvolněte se, prosím!
- Facebook mě už taky dostal...
- Pošta pre teba - 10.3.2012
- Beseda v Klimkovicích
- Moje webovky
- Fuchsová s cigaretou
- Kde vydávám
- Rozhovor na konci roku 2013
- Tady ráda brouzdám
- Návštěva v mé pracovně
- Moje e-knihy
- Fuchsová na růžovém slonu
- Moje první kniha pro děti
Co právě poslouchám
- Irenu Fuchsovou na ČRo
- Nový rok 2014 a spisovatelky
- Když Richard Gere (Bedřich Mašek) zpívá
- I. Fuchsová 3. dubna 2014
- Když vypráví nápověda